The goal of the Conceptual Design Process is the representation and the explanation of the function for the designed system. The Conceptual Design Process, unfortunately, has no well founded formal means till nowadays and it uses various, however inappropriate formalisms. This paper deals besides with issue, why formalism of equations and in general formalism of quantitative mathematics (developed for physics) is no good for conceptual design and which are the consequences for the theory and practice. The analysis of formalisms based on explanation of four basic intentions and as a result two novel intentions are introduced: ''Specifiers'' and ''Synthesisers''. The work with these intentions extends the Specification phase and comprehensively separates the phase of the Synthesis. The classical methodological approach that explains the world by means of properties (and their quantities) and the approach that explains the world with help of Conceptual constructions and Interpretation process, are compared. and Cílem procesu konceptuálního navrhování je reprezentace a vysvětlení funkce navrhovaného systému. Do současné doby nemá konceptuální návrh pevně zakotvený formální aparát a z velké části využívá nejrůznějších prostředků, které mu však nejsou vlastní. V tomto článku se zabýváme mimo jiné otázkou, proč formalismus rovnic a vůbec formalismus matematiky stvořený ve svých základech pro fyziku, není pro konceptuální návrh vhodný a jaké to má důsledky v teorii i v praxi. Analýza používaných formalismů je dovedena až do úrovně intenzí. Výsledkem této analýzy je návrh dvou nových intenzí ''specifikátorů (Specifiers)'' a ''synthetizátorů (Synthesisers)'', které jsou pro konceptuální navrhování vhodnější. Práce s těmito intenzemi vede k prodloužení fáze specifikace a k důslednějšímu oddělení fází specifikace a syntézy. Je srovnán přístup, který vykládá svět přes vlastnosti a jejich hodnoty s přístupem, který vykládá svět přes konceptuální konstrukce, jejich interpretaci a jejich syntézu.
Something is wrong with akrasia, means-end incoherence, and intention
inconsistency. This observation has led many philosophers to postulate ''wide-scope'' requirements against these combinations of attitudes. But other philosophers have argued that this is unwarranted. They claim that we can explain what is wrong with these combinations of attitudes by appealing only to plausible independent claims about reasons for particular beliefs and intentions. In this paper, I argue that these philosophers may well be right about akrasia but that they are wrong about means-end incoherence and intention inconsistency. While it is plausibly impossible to be akratic while having no specific attitude (or lack of an attitude) that you should not have, it is possible to be means-end incoherent or to have inconsistent intentions while having no specific attitude you should not have. There is thus a strong motivation for accepting wide-scope requirements against means-end incoherence and intention inconsistency which does not apply to akrasia. This result offers support to a view of means-end coherence and
intention consistency I have defended elsewhere., Něco je v nepořádku s akrasií, nesoudržností mezi prostředky a záměrem
nesoulad. Toto pozorování vedlo mnoho filozofů k postulování požadavků ,,širokého rozsahu'' proti těmto kombinacím postojů. Jiní filozofové však argumentovali, že je to neopodstatněné. Tvrdí, že můžeme vysvětlit, co je na těchto kombinacích postojů špatně, apelovat pouze na věrohodná nezávislá tvrzení o důvodech jednotlivých přesvědčení a záměrů. V tomto příspěvku tvrdím, že tito filosofové mohou mít pravdu, pokud jde o akrasii, ale že se mýlí s nesoudržností mezi prostředky a nesouladem záměrů. I když je nemožné, aby byl akratický a zároveň nemá žádný specifický postoj (nebo nedostatek postoje), který byste neměli mít, je možné být nesouvislý s prostředky nebo mít nekonzistentní záměry, aniž byste měli konkrétní postoj, který byste neměli mít. Existuje tedy silná motivace k přijetí širokoúhlých požadavků proti nesouladu mezi prostředky a nesouladu záměrů, které se nevztahují na akrasii. Tento výsledek nabízí podporu pohledu na soudržnost prostředků a
důslednost úmyslu jsem se bránil jinde., and Jonathan Way