Flood risk management is founded on the regular assessment of damage potential. A significant parameter for assessing damage potential is the number of at-risk objects. However, data sets on exposure are often incomplete and/or lack time-references. Airborne remote sensing data, such as orthophotos, offers a regularly-updated, time-referenced depiction of land use. As such, remote sensing data compensates for incomplete data sources (such as digital cadastral maps). Orthophotos can even be used to analyze the temporal dynamics of flood damage potential, providing that timereferenced information is available for multiple time points. This paper describes a method for integrating orthophotos into flood risk analyses. In Austria, orthophotos are updated every three years, allowing their integration into cyclical flood risk assessments. The results of a case study presented in this paper demonstrate that orthophotos are most useful where other data sources, such as digital cadastral maps, are incomplete. In such situations, orthophotos lead to a significant increase in estimated damage potential. Orthophoto analysis allows damage potentials to be re-assessed at regular intervals, another major advantage over digital cadastral maps. Orthophoto analysis thus supports the evaluation of flood risk management options.
The aim of the paper is to argue that the ontological setting of objects in Wittgenstein’s Tractatus is a version of structural realism. According to our plan, one of the opening statements of the Tractatus - The world is the totality of facts, not of things - introduces structuralist perspective: structures are superior to their constituents. However, structuralists use the notion ''superior'' in various senses, but this paper argues that the Tractatus places its objects within the framework of ontic structural realism in its moderate form. That form puts structures and individuals on the same ontological footing. Such thesis contradicts traditional object-ontology that dominates Tractarian literature., Cílem práce je argumentovat, že ontologické nastavení objektů ve Wittgensteinově Tractatus je verzí strukturálního realismu. Podle našeho plánu, jeden z úvodních výroků Tractatus - Svět je souhrn faktů, ne věcí - zavádí strukturalistickou perspektivu: struktury jsou nadřazené jejich složkám. Nicméně, strukturalisté používají pojem ''nadřazený'' v různých smyslech, ale tento papír argumentuje, že Tractatus umístí jeho objekty uvnitř rámce ontic strukturálního realismu v jeho mírné formě. Tato forma staví struktury a jednotlivce na stejné ontologické základy. Tato práce je v rozporu s tradiční objektovou ontologií, která dominuje v literární literatuře., and Martin Schmidt
Nunberg maintains that there are cases like ''I am traditionally entitled to a last meal'', as uttered by a condemned prisoner facing the firing squad, which suggest that an indexical like ‘I’ does double duty as a vehicle of singular and general reference. I argue against this claim. My position is that the sentence should be factored out into two: ''Traditionally, a condemned prisoner is entitled to a last meal'' and ''I am a condemned prisoner''. Nunberg’s sentence is generated by means of an illicit substitution of ‘I’ for ‘a condemned prisoner’ inside the scope of ''traditionally''. The morale is that sloppy or literally nonsensical speech like Nunberg’s sentence is not suitable as data for logical analysis of natural language. What is suitable data is the two-premise argument I put forward., Nunberg tvrdí, že existují případy, jako například ,,tradičně mám nárok na poslední jídlo'', jak vyslovil odsouzený vězeň, který čelí střelbě, což naznačuje, že indexové označení ,,I'' má dvojí povinnost jako prostředek jednotného a obecného odkazu. Proti tomuto tvrzení argumentuji. Můj postoj je takový, že věta by měla být zohledněna ve dvou: ,,Odsouzený vězeň má tradičně nárok na poslední jídlo'' a ,,Jsem odsouzený vězeň''. Nunbergův rozsudek je vytvářen nedovolenou náhradou slova ,,I'' za ,,odsouzeného vězně'' v rozsahu ,,tradičně''. Morálka je, že nedbalý nebo doslova nesmyslný projev jako Nunbergova věta není vhodný jako data pro logickou analýzu přirozeného jazyka. Vhodnými daty jsou argumenty, které jsem navrhl., and Bjørn Jespersen