Rytina (33, 5 x 25 cm): Portrét císaře Rudolfa II. v brnění s vavřínovým věncem na hlavě, pod ním nápis: A DOMINO. Portrétní medailon je v iluzivní architektuře, nad portrétem sedí nahá personifikace Říma (přilba, maršálská hůl, palmová ratolest, globus, nápis: MANEBIT). Po stranách nalevo znamení Kozoroha (nápis: PROCESSIT) napravo orel s Jupiterovými blesky (nápis: ADSIT). Po stranách potrétu nalevo okřídlená bohyně války, Bellona (přilba, antické brnění, kopí a štít s hlavou Medúzy, nápis: CONSTABIT), napravo personifikace štěstí, Fortuna (kormidlo s habsburským znakem, bič, ostruhy a roh hojnosti, nápis: INSTAT). Dole jsou svázaní turečtí zajatci sedící na válečných trofejích, mezi nimi kartuše s obrazem blesku a bouře ničící turecké vojsko (nápis: TIBI)., Prag um 1600#, II, č. 676 s. 198-199., Fusenig 2010#, č. 59 s. 187., and Rytina podle nedochovaného obrazu či kresby Hanse von Aachen. Rudolf II. je charakterizován jako nástupce císaře Augusta, v horní části je nalevo Augustovo znamení zvěrokruhu, Kozoroh, s nápisem PROCESSIT/ PŘEDCHÁZEL, napravo je Jupiterův orel s okřídlenými blesky s nápisem ADSIT/ AŤ JE. Rudolf II. má na hlavě vavřínový věnec, je obklopený trojicí bohyň (Belona, Fortuna a Roma) a ohlasem triumfální symboliky antických císařů jsou i spoutaní zajatci dole. Hlavním pramenem pro spojení Augusta se znakem Kozoroha byly Suetoniovy "Životopisy dvanácti císařů" a zobrazení na mincích. Augustus toto znamení propagandisticky využíval pro jeho vazbu na zimní slunovratem, jako symbol počátku nové éry (srov. Barton 1995), což byl také důvod, proč je Rudolf II přijal za svůj emblém, ačkoliv se pod tímto znamením nenarodil. Na Augustových mincích najdeme i další symboly, které se na rytině objevují: Globus, u kterého sedí Roma, kormidlo a roh hojnosti, jimiž je charakterizována Fortuna. Obdobně jako v případě Aachenova alegorického portrétu Rudolfa II. v Norimberku z let 1603-1604, i tento portrét byl ovlivněn slavnou antickou kamejí, kterou se Rudolfovi podařilo získat někdy v letech 1591-1612. Gemma Augustea byla známou památkou v majetku francouzkého krále, která však byla za náboženských bouří v roce 1591 ukradena a okolo roku 1600 se objevila v Benátkách, kde ji Rudolf II. koupil (srov. Zwierlien Diehl 2007, 432nn). Na kameji nalezneme císaře Augusta charakterizovaného znamením Kozoroha, Jupiterovým orlem a vedle něj sedící Romou, tedy tak, jak je zobrazen Rudolf II. V dolním registru nalezneme na obou zobrazeních svázané zajatce dřepící na zemi, což byl atribut antického římského triumfu. Kartuše s obrazem blesku a bouře ničící turecké vojsko mezi spoutanými zajatci je také zjevnou narážkou na Rudolfovu identifikaci s antickým císařem. Olympští bozi Rudolfa II. nejen chrání, ale po vzoru homérské Iliady a Vergiliovy Aeneidy také aktivně zasahují do boje v jeho prospěch.
Kresba (22, 6 x 23, 2 cm): Vestálka Claudie táhne loď se sochou Kybele. and Kresba podle ztracené malby na fasádě v Římě od Polidora da Caravaggio, kterou Heintz zjevně namaloval přímo na místě. Na oltáři z 1.-2. století v Musei Capitolini v Římě (Helbig 1963-1972, 2, č. 1175) je výjev zobrazen obdobným způsobem, oltář s reliéfem však byl na břehu Tiberu nalezen až někdy v letech 1700-1721.
Kresba (41, 96 x 23, 9 cm): nahý satyr (věnec vinné révy nan hlavě), stojí opřený o vysoký podstavec., Prag um 1600#, I, č. 213 s. 354., and Císař Rudolf II. poslal Heintze do Itálie, aby tam pro něho zaznamenal "nejkrásnější antiky". Ve vídeňské Albertině je rovněž kresba podle sochy stojícího satyra s pantherem (inv. 3321) a podle sochy zobrazující Pana učícího Dafnida (3319). Kresba není kopie, ale variace na téma antické sochy, která zobrazovala Pothos, boha touhy a žádostivosti. Ztracený řecký originál, který vytvořil Skopas pro Afrodítin chrám v Megaře (Paus. 1, 43, 6), je známý z několika římských kopií. V letech 1550-1562 je v Římě, v Palazzo Farnese, doložena socha, která je dnes v Neapoli (Museo Nazionale inv. n. 6253), v inventáři Villa Medici z roku 1588 jsou zachyceny dvě kopie podle téhož ztraceného originálu, které jsou dnes ve Florencii, v Uffizi (inv. n. 155 a 261). Ve Florencii, v Palazzo Vecchio je ještě jeden exemplář, který také mohl pocházet římské medicejské vily. Obě sochy ve Ville Medici byla již na konci 16. století zařazeny mezi slavné římské antické sochy (Franzini 1596, tab. F 09 a G 07). Heintz antický vzor oživil a změnil jeho význam také tím, že postavě doplnil revový věnec.
Kresba (19, 8 x 17, 9 cm): nahá Léda se chystá spojit s labutí, levou rukou ji objímá okolo krku a pravou má mezi nohama. Vlevo architektura., Fučíková 1997#, I/201, and Jedna z přípravný kreseb k nedochovanému obrazu, viz: Praha, NG, Heintz, Léda s labutí.
Kresba: nahá Léda se chystá spojit s labutí, levou rukou ji objímá okolo krku a pravou odtahuje její křídlo., Kaufmann 1988#, no. 7.45., and Jedna z přípravný kreseb k nedochovanému obrazu, viz: Praha, NG, Heintz, Léda s labutí.
Kresba (21, 3 x 16, 5 cm): malý nahý Herkules zápasí se dvěma hady pod přístřeškem z látky upevněné na kmen stromu. V průhledu sedící krávy a ležící postava., Prag um 1600#, II, č. 628 s. 163-164., and Herkulův čin první čin (srov. Exemplum: Herkules a hadi) je podrobně popsán v Theoritových Idylách (24). Sadeler výjev umístil ven, na pastvu, navíc se odehrává ve dne, jinak se však držel Theokritova podání v tom, že zobrazil Herkula, jak drží hady těsně pod krkem. I v zobrazení Herkula Sadeler poměrně věrně reprodukoval antický řecký ikonografický typ známý ze soch ve florentských Uffizi a v Turíně. Sadeler nekopíroval ani jednu z nich, ale obě mají s jeho kresbou společné to, že Herkules má zdviženou svojí pravou ruku s hadem a dívá se opačným směrem, na hada kterého drží v levé ruce u země. S florentskou sochou má kresba společné to, jak had ovíjí Herkulovu vztyčenou pravici. S turínskou sochou kresbu spojuje natažená levá noha Herkulova, okolo níž se had ovíjí, Sadeler tuto sochu mohl znát z de'Cavalieriho publikace (Cavalieri 1594, obr. 39, srov. Ashby 1920, s. 151, on-line: http://catalogue.ulrls.lon.ac.uk/search~S24?/tAntiquarum+statuarum+urbis+Romae/tantiquarum+statuarum+urbis+romae/1,2,2,B/l856~b2238029&FF=tantiquarum+statuarum+urbis+romae&1,1,,1,0/indexsort=-).
Kresba (38, 8 x 32, 3 cm): nahý Herkules (kyj přes rameno) odchází a ukazuje dozadu na mrtvého Nessa, vedle Herkula jde nahá Déianeira, oběma rukama ho objímá. Vpravo zezadu zobrazený odcházející Herkules s kyjem a Déineira, ale není to zrcadlový obraz, Herkules ženu objímá okolo zad., Prag um 1600#, II, č. 669 s. 193., and Patrně se nejednalo o přípravnou práci k nějakému dílu, ale samostatná studie.
Kresba (14, 6 x 19, 8 cm): Múzy sedí v přrodě, zpívají a hrají hudební nástroje (zleva doprava: přenosné varhany, loutna, cembalo, kniha not, flétna, violoncelo, které nedrží mezi koleny, jak bylo tehdy obvyklé, ale vedle sebe). Napravo sedí naslouchající Pán (kozí nogy, rohy) se syringou v ruce, za ním další Faun. Vozadí socha Pegasa na podstavci, vpravo nahoře sedí Apollón hraje na lyru, vedle něj nalevo sedí pastýř (pastýřská hůl) a napravo sedí Ceres (koruna z obilí na hlavě, srp). V levém dolním rohu lyra, triangl, trubka, housle a košík s ovocem. Na oblacích nahoře Minerva (přilba, kopí) a olympská božstva, nad Minervou letí putto s věncem. zprava přilétá Pegas., Fučíková 1997#, IV/197., and Vianen se odchýlil od Ovidiova líčení Mienrviny návštěvy na Helikónu (Proměny 5, 254-268) a přítomnost Pána, Apollóna a Ceres ukazuje, že se jedná o alegorický výjev. Putto věnčící Minervu ukazuje, že hlavní postavou je bohyně moudrosti a vědění a celý výjev hje třeba chápat jako oslavu Zlatého věku hojnosti a rozkvětu umění pod Minervinou zášťitou.
Kresba (20, 8 x 39, 1 cm): Minerva (přiba, pancíř, štít, kopí) sedí uprostřed devíti Múz, jedna hraje na loutnu. V popředí personifikace řeky (kormidlo a nádoba s vytékající vodou). Výjev se odehrává na lesním palouku, nohoře uprostřed Pégasos., Prag um 1600#, I, č. 258 s. 377-388., and Obdobná kompozice, ale s Apollónem, je na kresbě v Berlíně (KdZ 23330), která vznikla ve stejné době.
Kresba (18, 3 X 12, 9): Minerva (přilba) stojí opřená o pařez, ruku na štítu malířského cechu sv. Lukáše, v levici palmový list, v pravici malířskou hůlku., Prag um 1600#, II, č. 645 s. 175-176., and Oslava malířství jako svobodného umění.