Tapiserie: Figurální scéna v krajině před architekturou chrámu. Před chrámem, na pravé straně obrazu oltář s hořícím ohněm, mezi sloupy chrámu kultovní socha Apollóna na trůně, před oltářem velekněz a jeho pomocníci. Na levě straně bujná vegetace, tam stojí skupina starých mužů, mladík a dvě ženy s obětním dobytkem (koza, ovce, býk). Za nimi průhled do krajiny., Blažková 1959, s. 12-13., and Tapiserie patří do série osmi obrazů s námětem příběhu Amora a Psýché. V Náměšti jsou pouze dva výjevy (Apollónova věštba a Psýché odnášena do hor). Tento kus je druhý v pořadí výjevů líčících příběh vyprávěný Apuleiem. Tento obraz zachycuje epizodu, kdy otec princezny, kterou si nikdo netroufá požádat o ruku, žádá kněží Apollónova chrámu o ženicha pro svou dceru. Král naslouchá knězi, který mu tlumočí neblahé Apollónovo proroctví. Král je šokován, musí obětovat svou dceru netvorovi.
Bronz (47, 3 cm): rozkročený Apollón před sebou drží luk, ale dívá se doprava, u jeho nohou toulec. Postoj je variací na sochu Apollóna Belvederského., Fučíková 1997#, 47, I/121, and Dochován rovněž kresebný návrh (Gdańsk, Muzeum Narodowe, Vries, Apollo ?), podle sochy nebo podle přípravné kresby Jan Muller vytvořil kolem roku 1598 rytinu, na níž je Vries uveden jako autor kompozice. Inspirace Apollónem Belvederským je zjevná, Vries postoj pozměnil především tím, že se Apollón nedívá směrem, kterým střílí, ale do strany, takže postoj vytvořil manýristickou spirálu.
Fasáda průčelí, dnes obnovené výzdobné schéma výzdoby vstupního křídla s hlavní bránou podle návrhu Dušana Jurkoviče z roku 1910. Sgrafitová a chiaroscurová výzdoba fasády silně poškozená, původně antická božstva v nikách. V přízemí: stojící žena, v 1. patře zprava Apollón (Helios), Venuše s Amorem, Merkur, Jupiter. Na sloupech před hlavním vxhodem sochy - vlevo Neptun, vpravo Amfitrité. and Vlček 2001#, 82.
Štuková dekorace stropu s malbou. Figurální scéna na oblacích, zleva jede vůz s tažený trojspřežím, ve voze sedí Apollón, pod vozem okřídlená ženská postava, nad vozem letí dva putti, jeden s hořící pochodní, druhý s lukem a šípem. and Mádl 2011#, 364-365, 369.
Štuková dekorace stropu s malbou. Figurální scéna v oblacích, se sedícími postavami bohů. Uprostřed Jupiter s orlem, drží v pařátech blesky, Juno s pávem, po Jupiterově levici letí malý Amor s lukem a pochodní a dále dva putti. V popředí dole zleva Diana s lukem a měsíčním srpkem na čele, tři nymfy ? s nádobou, dvě múzy a Apollón s lyrou. and Mádl 2011#, 364-365, 369.
Obraz (40 x 133 cm): v lese sedí pod stromem oblečený Apollón a hraje na housle, vedle leží na zemi luk a toulec. Za Apollónem Múzy, před nimi na zemi loutna, kniha a dechový nástroj. Naproti Apollónovi sedí Pán oblečený v kůži s kopýtky v lidské podobě. Mezi Pánem a Apollónem sedí Tmolos a Midas (žezlo). Nalevo sedí říční bohové (nádoba s vytékající vodou) a Nymfy s nádobami. and Kaufmann 1988#, 20.38.
Monochromní freska: vpravo Létó, která drží v náručí své děti (Dianu a Apollóna), napřaženou rukou proměňuje skupinu vesničanů v žáby. V pozadí rákosí. and Malba nedosahuje takové úrovně, kterou má polychromní kompozice na stropě hodovního sálu. Autorství G. Werleho může být sporné. Autor malby se těsně držel obrazu se stejným námětem od Marcantonia Franceschini, z něhož doslova ocitoval postavu Latony s dětmi v náručí i postavu vesničana se žabí hlavou.
Nástropní freska, střední část: v oblacích postava Jupitera, orel u nohou, v levé ruce drží blesky, na hlavě má korunu, kolem těla vlající drapérie. Nalevo od něj sedí nahá Juno, bozi se na sebe dívají a mohutně gestikulují, zjevně jsou ve sporu. Pod Jupiterem sedí Diana v oděvu s odhalenými ňadry, ve vlasech půlměsíc v pravé ruce luk, je obklopená družkami a putti s loveckými atributy (luk, kopí na kance, trubka). Nymfa sedící u Dianiných nohou ukazuje doleva, na jih, kde sedí na oblaku Amor v jedné ruce má luk a ve druhé šíp, který se chystá vystřelit. Nad Amorem je Apollón s lyrou, který na bůžka lásky shlíží, okolo Apollóna jsou putti. Na západní straně je dvojice žen s motýlími křídly, jedna má v levé ruce štít, v pravici kopí, a je bojovně obrácena směrem k Amorovi, který je zjevně předmětem sporu mezi Juno a Jupiterem. and Ve středu kompozice je Juno a Jupiter, kteří se přou o Amora. Na boha lásky ukazuje Dianina družka, Apollón se na něj dívá a vyráží na něj postava se štítem a kopím, která zjevně personifikuje Cudnost (Castitas). Malíř pro její postoj použil Marta z Francheschiniho obrazu v lichtenštenském paláci v Rossau-Vídni z let 1692-1700.
Togner 2010#, 55. and Výzdoba stropu není zachována, zanikla v 19. století (1837 – 1853). O tématech informuje pouze moravský historiograf Jan Petr Cerroni (1753-1826).
Olejomalba na plátně (184 x 143 cm). V popředí Apollón, ověnčený vavřínem, stahuje Marsya, kterého drží muž, z kůže, na zemi housle a píšťala, za Apollónem dvě múzy s vavřínovými věnci na hlavě., Daniel, Prohaska 1995#, 48., and Knížecí sbbírka Colloredo-Masfeld, Döbling, od roku 1808 v Praze, od roku 1929 Opočno.