V dobách, kdy v obecném povědomí byl termín dislokace znám jen ve spojení "dislokované zlomeniny kostí" či "dislokace pracovníků nebo celých institucí do vybraných prostor", začal Frntišek Kroupa propagovat ve fyzice a materiálovýcha vědách dislokace, čárové poruchy krystalické struktury. Dislokace, původem z matematiky jako označení singularit kontinua, byly zavedeny ve fyzice krystalů ve třicátých letech minulého století a experimentálně byly prokázány až o dvacet let později., Václav Paidar., and Obsahuje bibliografii
V esejisticky pojaté reflexi si autor nejprve všímá některých inspiračních zdrojů a interpretačních rámců Sukovy knihy, které ho přivádějí k zamyšlení nad tématem absurdity socialistického světa jako konstituentu Havlovy dramatické tvorby i disidentské činnosti. V kostce řečeno, podle autora namísto absurdního divadla šedesátých let nastoupila antipolitika let takzvané normalizace. Charakterizuje poté antipolitiku jako konstrukci morálního světa v distanci vůči danému politickému řádu, poukazuje na její hlavní rysy a rozebírá její smysl na základě známého Havlova eseje Moc bezmocných. Sukovu knihu autor vnímá jako příběh o tom, jak se disidentské slovo stalo politickou mocí. Jiří Suk podle něj potvrzuje, že je nejlepším historikem havlovského disentu a konce husákovského komunismu. V knize odvedl solidní kus historické práce, opřené o důkladné studium pramenů, nezůstává ale stát u plochého pozitivismu, nýbrž hledá vhodné teoretické rámce pro historickou interpretaci. Výsledkem je pronikavé osvětlení nedávných českých dějin. Sukův důraz na historickou kontinuitu, která dává výkladu sjednocující perspektivu, ale zahlazuje podle autora některé dobové švy a rozpory. Zaprvé je tak opomenuta jistá Havlova distance v dobách disentu vůči západním demokraciím, ba dokonce vůči režimu liberální demokracie. Dále zůstalo podceněno Havlovo zdráhání, když v roce 1989 byla na pořadu dne politizace disentu. A zatřetí nebyl doceněn zlom v konceptu antipolitiky, který znamenala skutečnost, že se Havel stalo politickým vůdcem a v souboji o moc užíval způsobů reálpolitiky., b1_In this essay, the author first considers some of the sources of inspiration and interpretative frameworks of Suk’s book, which have led the author, Znoj, to consider the theme of the absurdity of the Socialist world as a component of Havel’s work as a dramatist and a dissident. In a nutshell, the author argues that the anti-politics of the Normalization period of the 1970s and 1980s took the place of the theatre of the absurd of the 1960s. He then describes anti-politics as the construction of a moral world that maintained a distance from the existing political order, and he points out its main features and analyses the meaning of that distance by considering Havel’s well-known essay, ‘The Power of the Powerless’ (1978). Suk’s book, according to the author, is the story of how the dissident’s word became political power. Suk, he argues, has thus demonstrated that he is the best historian of Havel’s dissidence and the end of the Communist regime led by Husák. This book is a solid historical work based on a thorough examination of the sources, but its author has gone beyond mere positivism; he has developed a suitable theoretical framework for historical interpretation. The result casts a penetrating light on recent Czech history. Suk’s emphasis on historical continuity gives the interpretation a unifying perspective while, according to the author, papering over some of the seams and smoothing out some of the conflicts of the period. First, Suk has omitted Havel’s distancing himself from Western democracies when he was a dissident, even his distancing himself from liberal democracy per se. Second, he has underestimated Havel’s reluctance to politicize the dissident movement when the matter was being hotly debated in 1989., b2_And, third, Suk appears not to have fully appreciated Havel’s sudden change in his conception of ‘anti-politics’, which meant Havel’s becoming a political leader and using the methods of realpolitik in the struggle for power., [autor recenze] Milan Znoj., Obsahuje bibliografii, and Tři hlasy k jedné knize
Studie představuje kapitolu z poválečných dějin regionálních kulturních institucí, pojednanou v rámci jejich specifického postavení v systému dobové kulturní politiky. Základem textu je případová studie, jež na příkladu aktivit českobudějovického krajského nakladatelství Růže a Alšovy jihočeské galerie v Hluboké nad Vltavou dokumentuje konflikty regionálních kulturních zařízení s politickou mocí i v nejuvolněnější dekádě poúnorového režimu, tedy v šedesátých letech minulého století. Hlavní pozornost soustředí autorka na snahy jmenovaných institucí o renesanci tradic českého uměleckého modernismu a avantgardismu, jež byly tehdejšími politickými orgány shledány jako natolik nebezpečné, že si řešení afér, jež vyvolaly, vyžádalo pozornost v nejvyšších patrech mocenské struktury. Vlastnímu vylíčení kauzy sborníku Hlasy bez rámů, který reagoval na odsudky moderních obrazů a plastik z řad návštěvníků galerií a jehož vydání bylo zakázáno, předchází nástin historie krajských nakladatelství v poúnorovém Československu, a zejména nakladatelského podniku Růže. Jeho činnost v šedesátých letech se v porovnání s dobovou nakladatelskou praxí jeví v několika ohledech jako pozoruhodná, což autorka dokládá na příkladu sešitových edic Česká čtyrkorunovka, Česká četba a Statečná srdce, v nichž se redakci podařilo spojit cíle komerční (zajišťující nakladatelství ve své době poměrně výjimečnou autonomii) se snahou navrátit do literatury některé tabuizované autory a hodnoty., This article discusses a chapter in the post-war history of regional cultural institutions, in the context of their special standing in the State arts policy of the period. The article uses the examples of Růže, a publishing house of the České Budějovice region, and the Aleš Gallery of South Bohemia (Alšova jihočeská galerie) in Hluboká nad Vltavou, to document the conflicts between regional arts institutions and political power even in the 1960s, the most relaxed decade of the Communist regime. The article focuses mainly on the efforts of the Růže publishing house and the Aleš Gallery to revive the traditions of modernist and avant-garde art, which the regime at that time perceived to be so dangerous that the solution of the scandals they had provoked required the attention of the highest levels of power. The main part of the book describes the scandal and subsequent banning of Hlasy bez rámů (Voices outside the frames, 1964), a volume of essays responding to gallery visitors’ condemnation of modern painting and sculpture. The author, however, first provides an outline of the history of regional publishing houses in Communist Czechoslovakia, particularly Růže. Its activity in the 1960s, in comparison with the usual publishing practices of this period, appears to have been remarkable in several respects, which the author demonstrates with the example of the paperback editions Česká čtyrkorunovka (Czech reading for four crowns), Česká četba (Czech reading), and Statečná srdce (Brave hearts), in which the editors succeeded in combining commercial aims (ensuring the publishing house relatively exceptional autonomy at that time) with an effort to return some taboo authors and values to literature., Veronika Košnarová., and Obsahuje bibliografii
Hlemýžď pruhovaný (Helix thessalica) je nejnovějším přírůstkem české a slovenské měkkýší fauny. Pozornosti unikal proto, že nebyl rozlišován od velmi podobného a u nás zcela běžného hlemýždě zahradního (H. pomatia). Jeho odlišení umožnily až molekulárněfylogenetické analýzy, ale nakonec se ukázalo, že ho lze dobře poznat i podle ulity a pohlavního ústrojí. V článku jsou detailně popsány všechny determinační znaky odlišující oba druhy, a nově je podrobně zmapováno rozšíření hlemýždě pruhovaného v České republice. Hlemýžď pruhovaný žije především na jihozápadě Balkánského poloostrova, ale podél Karpat zasahuje od Slovenska až na Moravu. Na té se vyskytuje ostrůvkovitě v údolí řeky Jihlavy mezi Mohelnem a Dolními Kounicemi. Na řadě míst se setkává s hlemýžděm zahradním, se kterým se zřejmě kříží. S ohledem na málo známé rozšíření nově nalezeného druhu vyzýváme k jeho dalšímu hledání u nás i na Slovensku., Helix thessalica is the latest addition to Czech molluscan fauna. It has been overlooked because it wasn’t distinguished from the extremely similar and very common Roman Snail (H. pomatia). Only molecular phylogenetics allowed for its recognition, but eventually it turned out to differ in both its shell and genital system. In this paper, the characters differentiating both species are described and the distribution of H. thessalica in the Czech Republic is newly characterised. It lives mainly in the southwestern Balkans, but along the Carpathian Arc it extends up to Slovakia and Moravia, where it occurs in several patches in the Jihlava river valley. Locally, it apparently hybridizes there with H. pomatia. Readers are encouraged to search for new sites of the species in the Czech and Slovak Republics., and Ondřej Korábek, Lucie Juřičková, Adam Petrusek.