Theory of the ideal forest. Complex system can be understood using an idealized system with simple and predctable behaviour. This approach is common in physics, but currently it has begun to be applied in biology as well. Here I show that terrestrial vegetation can be interpreted as various deviations from an ideal forest. The ideal forest is characterized by several simple regularities, namely the power-law frequency distribution of age (and size) classes (tree abundance is inversely proportional to trunk cross-section), and consequent equivalency of energy utilization among age classes.
Článek se zaměřuje na teorie kulturní mezery, jež ve svém díle rozpracovali Thorstein Veblen a William F. Ogburn. Sleduje přitom zejména dva motivy: jak se v přístupech těchto autorů tematizuje vztah sociální vědy a jejího publika a jak je argument mezery využit k prosazování specifického pojetí "účelu" sociální vědy. Je zde předvedeno, jak se ve dvou různých stylech psaní a ve dvou různých argumentačních strategiích v podstatě identická teorie proměňuje a současně zužitkovává k prosazení distinktivního (kritického a instrumentálního) pojetí sociální vědy. Veblenův klíčový motiv "sebe-konfrontace" společnosti je srovnán s Ogburnovým motivem "využitelnosti" vědění ve vztahu k úvahám o literárních technologiích vědy., The article analyses the theories of cultural lag elaborated by Thorstein Veblen and William F. Ogburn. In particular, it pursues two motives: how the relation between social science and its audience had been implied in their respective approaches, and how the “lag” argument had been employed in their view of the “purpose” of social science. It is demonstrated here that the essentially identical theory had been transformed in their “argumentative strategies” and “styles of writing” to fit their distinctive (critical and instrumental) concepts of social science. Veblen’s key motif of “selfconfrontation” of society is contrasted with Ogburn’s motif of “applicability” of knowledge with regard to reflections on literary technologies of science., Jan Balon., and Obsahuje bibliografii
This study introduces the possibility theory, the foundations of which were laid by Zadeh (1978), using the fuzzy sets theory, and it clarifies its basic concepts and principles. The study was aimed to verify methodological procedures of the possibility theory in current water management tasks. The case study examined possibilities of simultaneous occurrence of several causal factors of hydrological situations, and their impacts on water sources in changed climatic conditions. The second task was focused on the assessment of effects of climatic change on the storage function of the Šance reservoir in the Odra River catchment. In the end, problems open up for further research are outlined. and Studie uvádí do problematiky teorie možnosti, jejíž základy položil Zadeh (1978) s využitím teorie fuzzy množin, a objasňuje její základní pojmy a principy. Cílem studie bylo ověřit metodické postupy teorie možnosti na aktuálních vodohospodářských úlohách. V případové studii se zkoumaly možnosti současného nastání několika příčinných faktorů hydrologických situací a jejich dopady na vodní zdroje ve změněných klimatických podmínkách. Ve druhé úloze byly posuzovány dopady klimatické změny na zásobní funkci nádrže Šance v povodí Odry. V závěru se uvádějí problémy otevřené pro další výzkum.
Studie seznamuje čtenáře s Teorií ospravedlňování systému (System Justification Theory), jakožto s teorií, která ukazuje jiný a v něčem nový pohled na dosavadní poznání meziskupinových vztahů. Teorie ospravedlňování systému sice navazuje na již zavedené a dobře přijímané teorie (jako je Teorie sociální identity či Teorie sociální dominance), zároveň se však vůči nim vymezuje, polemizuje s nimi a předkládá výzkumy, které nás nutí přemýšlet o meziskupinových vztazích poněkud odlišným prizmatem. Text se zaměřuje nejprve na vysvětlení základních pojmů a hypotéz, se kterými teorie pracuje; dále se zabývá vysvětlením psychologických mechanismů ospravedlňování „nespravedlivého“ systému; rozebírá postavení a vnitřní konflikty znevýhodněných skupin; věnuje se tématu preferování nečlenské skupiny; zabývá se stereotypy, jakožto jednou z hlavních forem racionalizace sociálního postavení; a konečně zmiňuje i diskusi s jinými teoriemi. and This work introduces the readers to the System Justification Theory, which presents a new insight into the existing knowledge on intergroup relationships. While the System Justification Theory complements the already accepted theories such as the Social Identity Theory or the Social Dominance Theory, it also opposes and argues with them and proposes a research forcing us to think about intergroup relationships from a different point of view. The manuscript focuses at first on the definition of basic terms and the Theory’s hypotheses; then it explains psychological mechanisms of justification of “the unfair” system; discusses the position and inner conflicts of disadvantage groups; focuses on the preference of the non-member group and on stereotypes as one of the principal forms of rationalization of social position; and finally, it mentions the discussion with other theories.
The article exposes the problems connected with defining and measuring the proportionality of election results. It presents current and predominant methods used to measure proportionality and points to some possible alternative approaches to understanding and measuring proportionality. Current discourse gives priority to measuring proportionality using one of two basic methods for determining the proportional division of seats: quotas and largest remainders. Proportionality measured using these formulae is based on the principle of summing up the absolute differences between the share of votes and the share of seats. These measurement methods are known for their ability to best assess election results attained with the aid of the Hare quota and the largest remainders method. The article therefore presents an alternative approach in the 'real quota theory', which provides the theoretical bases for constructing a new RR index and its derivatives the ARR and the SRR indices. This approach to measurement is tied to the principle of dividing seats using the highest averages method, that is, the d'Hondt divisor. These new indices are defined as alternatives to traditional indices of proportionality.
Globální poziční systém (GPS) je systém umělých zemských satelitů, který slouží k navigaci, určování časových a souřadnicových informací. Jak ukazuje tento přehledový článek, bez započtení korekcí plynoucích ze speciální a z obecné teorie relativity bychom vzhledem k současné přesnosti navigačních přístrojů získali neadekvátní a nepřesná data. Tyto jevy zahrnují konstantní rychlost světla, princip ekvivlence, časovou dilataci, relativitu současnosti a gravitační posun frekvence., Pavel Klepáč, Jan Horský., and Obsahuje bibliografické odkazy
V poslední době se stále rozšiřuje okruh osob, které užívají nebo brzy budou užívat GPS (Global Position System). Na tomto novém a atraktivním zařízení se uplatňuje mnoho fyzikálních poznatků či samotných základních principů fyziky. Je proto vhodné využít příležitosti a například žákům gymnázia ukázat, že "fyzika je na každém kroku“. V tomto příspěvku si všimneme pro mnohé překvapující souvislosti GPS a speciální i obecné teorie relativity. Níže uvedený text. který byl inspirován článkem [1], je určen spíše učitelům fyziky, kteří si ho pro svůj případný výklad upraví zejména s ohledem na fyzikální průpravu žáků., Aleš Trojánek., and Obsahuje seznam literatury