Studie je věnována roz- manitým sociologizujícím, a později přímo i sociologickým způsobům, kterými v minulosti byla a dodnes je věda uchopována. Do sociologie se věda jako výzkumný předmět dostává spolu s osvícenskou ideou pokroku, na kterou v první polovině 19. století navazuje Auguste Comte. Teprve sociologie 20. století se však zbavila „historicismu", kterým byla sociologie nejen Comtova, ale samozřejmě i Marxova určována. Od 30. let minulého století (Merton) se pak věda stává zvláštním sociologickým tématem, které bude s postupujícím časem nabývat na síle (až po nedávný bloorovský a latourovský obrat). V samostatné části se pak prof. Petrusek věnuje fenoménem zpochybňování vědy, který spojuje s proměnami samotných našich společností. Svoji studii uzavírá zamyšlením se nad sociologickou metateorií., This study focuses on various forms of sociological accounts and understandings of science. It demonstrates that as an explanatory topic science enters the field of sociology together with the Enlightenment's idea of progress, which is then followed up by Auguste Comte in the early 19th century. However, it had taken many decades before sociologists were able to free themselves of " historicist" ways of thinking, which can easily be traced in Comte's and Marx's writings. Since the 1930s, science has become a distinct research topic within sociology (with Robert K. Merton as a leading figure) that is nowadays more and more in the centre of systematic disciplinary interest (with David Bloor or Bruno Latour as leading figures). In the final parts, the author inquires into the arguments against science and associates these arguments with the transformations of societies. Also the role of sociological metatheory is aligned with the prospects of socio- logical accounts of science., and Miloslav Petrusek.
The study expresses some personal experiences based on long collaborations and contacts with specialists in engineering or design spheres during more than two decades. These specialists had mostly bad experiences with some opinions or standpoints carried out by the decisions called as political or in the public interests or, as it was usually denoted, in the people’s interests. It was A.M. Weinberg (former US presidents’ scientific adviser and director of great laboratories) who emphasized that the public frequently cannot know what the best is. The public meaning could be manipulated by means of simple slogans, emotional elements or simplified conceptions concerning the sphere and level of risks., Studie vyjadřuje některé osobní zkušenosti z dlouhodobé spolupráce a kontaktů s odborníky v oblasti inženýrství nebo designu v průběhu více než dvou desetiletí. Tito odborníci měli většinou špatné zkušenosti s některými názory či stanovisky, která byla učiněna rozhodnutími nazývanými politickými nebo veřejnými zájmy, nebo, jak bylo obvykle označováno, v zájmu lidí. Byl to AM Weinberg (bývalý vědecký poradce amerických prezidentů a ředitel velkých laboratoří), který zdůraznil, že veřejnost často nemůže vědět, co je nejlepší. Veřejný význam lze manipulovat prostým sloganem, emocionálními prvky nebo zjednodušenými koncepcemi týkajícími se sféry a úrovně rizik., and Ladislav Tondl
Th is article proposes some refl ections on the status of the quadrivium in the epistles X–XIV of one of the best known encyclopaedia of the Brethren of Purity Rasā’il, by reconstructing the implied methodology of how the quadrivium is applied within a theoretic philosophy and therefore how all these aspects concur in order to obtain demonstrations that are in complete cohesion with soundness. Following a hermeneutical methodology, this research explores the ways to get to the universal truth and how exactly one arrives to it. Th e fi rst part explains what perceived science is and what its defi ning features are, while the second part illustrates a distribution of the application of the quadrivium in relation with what the Brethren of Purity established as methods of acquiring knowledge. Finally, the last part evaluates some examples that can be traced from a ground of the quadrivial disciplines in order to show how some elements of formal logic are evaluated. and Článek nabízí refl exi statusu kvadrivia v listech X–XIV jedné z nejznámějších encyklopedií Bratrstva čistoty Rasā’il a rekonstruuje v ní zahrnutou metodologii užívání kvadrivia v rámci teoretické fi losofi e, tedy jak v něm jsou získávány naprosto korektní důkazy. Pomocí hermeneutické metodologie jsou zkoumány způsoby, jak se přibližovat k obecné pravdě a jak přesně k ní jednotlivci dospívají. První část vysvětluje, co je to empirická věda a jaké jsou její určující rysy, zatímco druhá část dokládá, jak Bratrstvo čistoty nahlíželo na rozličná užití kvadrivia jako na metody vedoucí k poznání. Závěrečná část hodnotí některé příklady, které lze nalézt v samotných základech kvadriviálních disciplín a demonstruje na nich, jak je v nich využita formální logika.
In her article, Barbara M. Stafford argues for the conception of literacy that would encompass visual skills besides the traditional emphasis on verbal competence. Image itself is important, not merely the information it may convey. Moreover, a more extensive notion of education is necessitated by the process of radical perceptual and conceptual changes that have been occurring since the Enlightenment and are all-pervasive in Postmodernism. The new-found power and ubiquity of images needs to be recognized in order to surpass the limitative, yet enduring Platonic distrust in visual culture. Medical,environmental, physical, legal, and other practices have nonetheless profoundly benefited from the technologies of visualization.Examples from the 18th century visual endeavors such as preserving fragmented cultures, exhibition of diversity, and the externalization of somatic experience show, how images challenge the restrictions of human comprehension. With the advent of visual and electronically generated culture, the time is ripe to edify images from their low status.Visual cognition as the crucial element of knowledge should be reflected in a hybrid art-science, public policy, as well as pedagogy., Barbara Maria Staffordová., and Obsahuje bibliografii
The paper sketches and defends two instances of the strategy Let N’s be whatever they have to be to explain our knowledge of them—one in which N’s are natural numbers and one in which N’s are propositions. The former, which makes heavy use of Hume’s principle and plural quantification, grounds our initial knowledge of number in (a) our identification of objects as falling under various types, (b) our ability to count (i.e. to pair memorized numerals with individuated objects of one’s attention), (c) our (initially perceptual) recognition of plural properties (e.g. being three in number), and (d) our predication of those properties of pluralities that possess them (even though no individuals in the pluralities do). Given this foundation, one can use Fregean techniques to non-paradoxically generate more extensive arithmetical knowledge. The second instance of my metaphysics-in-the-service-of-epistemology identifies propositions (i.e. semantic contents of some sentences, objects of the attitudes, and bearers of truth, falsity, necessity, contingency, and apriority) with certain kinds of purely representational cognitive acts, operations, or states. In addition to providing natural solutions to traditionally un-addressed epistemic problems involving linguistic cognition and language use, I argue that this metaphysical conception of propositions expands the solution spaces of many of the most recalcitrant and long-standing problems in natural-language semantics and the philosophy of language.
The author traces the road Dewey covered when he tried to free himself from a traditional ontology and epistemology. He did completely change understanding of the concept of experience. In the second part, author shows what it is meant to be ''true''/''false'' in the pragmatist logic and epistemology. It is indicated by explication of Dewey’s up-to-date conception of perception and knowledge. The role of action is stressed there. In the third part, author explains why our traditional approach to thinking could not accept this pragmatist understanding. He introduces there Dewey’s analysis of the old Greek idea of knowledge as seeing finalities of the ''true world''. In the semi-final part, the author articulates Dewey’s conception of ''ecological paradigm'' that could be seen as final liberation from the old, powerful, yet false tradition of the separate objects ontology. There the conception of situational ontology is presented. In the last part, he summarizes a new understanding of knowledge, truth and situational ontology and thus determines a new meaning of experience. Experience there is understood as a not-subjective field of powers that cross back and forth borders of objects in a process of achieving equilibrium., Autor sleduje cestu, kterou Dewey zakryl, když se snažil osvobodit od tradiční ontologie a epistemologie. Úplně změnil chápání pojmu zkušenosti. Ve druhé části autor ukazuje, co má být v pragmatické logice a epistemologii ,,pravdivé'' / ,,falešné''. To je naznačeno vysvětlením Deweyho aktuálního pojetí vnímání a poznání. Je zde zdůrazňována úloha akce. Ve třetí části autor vysvětluje, proč náš tradiční přístup k myšlení nemohl přijmout toto pragmatické chápání. Uvádí zde Deweyho analýzu staré řecké představy o poznání jako vidění finality „pravého světa“. V polovině závěrečné části autor vyjadřuje Deweyho pojetí ,,ekologického paradigmatu'', které lze považovat za konečné osvobození od starého, mocného, ale falešná tradice jednotlivých objektů ontologie. Zde je představena koncepce situační ontologie. V poslední části shrnuje nové chápání znalostí, pravdy a situační ontologie, a tak určuje nový význam zkušenosti. Zkušenost je chápána jako subjektivní pole moci, které překračuje hranice objektů v procesu dosažení rovnováhy., and Radim Šíp