Nárůst počtu sociálně vyloučených osob v naší společnosti podtrhuje potřebu poskytování specifické zdravotní péče. Pacienti z této sociální vrstvy vyžadují komplexní zdravotně-sociální péči ve větší míře než pacienti z ostatních vrstev. Zdravotně-sociální péče o sociálně vyloučené osoby vyústila v USA a EU v založení oboru pouliční medicína (street medicine). Specifickou problematiku v rámci pouliční medicíny představuje zdravotně-sociální péče o ženy. Ta je v České republice zatížena, tak jako všeobecná lékařská péče o tyto osoby, profesionální nepřipraveností lékařů, zdravotnických zařízení i systému zdravotní péče (chybějí guidelines, chybí koncepce zdravotní péče o tuto sociální skupinu). Nadto u žen z této sociální skupiny chybí vzhledem k dlouhodobě neperspektivní životní situaci motivace ke spoluúčasti na prevenci., Increased number of socially excluded people in our society emphasizes the need to provide specific health care. Patients of this social group require complex health and social care to a greater extent than those of the other social groups. Health and social care for socially excluded people resulted in the US and the EU in establishing the field of street medicine. The specific issue within the street medicine is health and social care for women. This type of medicine struggles in the Czech Republic as well as the general medical care mainly due to professional unpreparedness of doctors, medical facilities and health care system (no recommendations, no concept of health care in this social group). In addition, women from this social group are not interested in screening programs as there is lack of motivation in their social situation., and Andrea Pekárková
Dne 1. 1. 2014 nabyde účinnosti nový občanský zákoník (dále jen „NOZ“). Změny, které s sebou přinese, jsou pro oblast soukromého práva dalekosáhlé a v mnoha ohledech se dotknou rovněž poskytování zdravotní péče, resp. poskytování zdravotních služeb ve smyslu zákona č. 372/2011 Sb. o zdravotních službách (dále jen „ZZS“). Současně je nutno podotknout, že NOZ svou koncepcí a vztahem k ZZS bude působit řadu interpretačních a aplikačních problémů., The aim of this article is to summarize main impacts of new civil code on medical law and describe the most important changes. It is obvious that new civil code provides very far reaching changes for the treatment providers and their patients. This code presents completely new type of contract – treatment contract. It means that accordingly new civil code between a patient and treatment provider exists a contractual relationship and therefore the liability for medical malpractice is based on breach of contract. Besides these conceptual changes contains new civil code small changes which directly affect providing of medical services - for example presumption of consent with medical treatment or new catalogue of rights of persons involuntary detained in hospitals., Tomáš Doležal, and Literatura
Acetylcholinesterase is an enzyme responsible for termination of excitatory transmission at cholinergic synapses by the hydrolyzing of a neurotransmitter acetylcholine. Nowadays, other functions of acetylcholinesterase in the organism are considered, for example its role in regulation of apoptosis. Cholinergic nervous system as well as acetylcholinesterase activity is closely related to pathogenesis of Alzheimer disease. The mostly used therapy of Alzheimer disease is based on enhancing cholinergic function using inhibitors of acetylcholinesterase like rivastigmine, donepezil or galantamine. These drugs can influence not only the acetylcholinesterase activity but also other processes in treated organism. The paper is aimed mainly on possibility of increased expression and protein level of acetylcholinesterase caused by the therapy with acetylcholinesterase inhibitors. and A. Kračmarová, L. Drtinová, M. Pohanka
Vznik dětské akutní lymfoblastické leukemie (ALL) je dle současných poznatků mnohastupňový proces počínající často již před narozením jedince. Na vývoj preleukemického klonu mají vliv vnější i vnitřní faktory, vrozené genetické dispozice i náhoda. Významným faktorem ovlivňujícím vznik dětské ALL mohou být infekční onemocnění. Více než konkrétní druh mikroorganizmu však hraje roli abnormální odpověď imunitního systému na běžnou infekci, která může u vnímavých jedinců spustit další procesy. Výrazného pokroku bylo dosaženo v pochopení genetického profilu patologických buněk ALL. Na klinické úrovni je dnes známo mnoho korelací genetických změn s mírou agresivity chování daného subtypu leukemického onemocnění. S tím také souvisí úprava léčebných protokolů na základě stratifikace dle rizika (prognostické a/nebo prediktivní genetické faktory, sledování minimální zbytkové nemoci). Léčba dětské ALL dosahuje v porovnání s jinými maligními chorobami výborné výsledky (5leté přežití dosahuje 90 %), s výjimkou leukemií v kojeneckém věku, které mají stále horší prognózu. Do laboratorní praxe se dostávají mnohé nové genetické techniky včele s metodami založenými na mikroarray technologii a sekvenování nové generace (next-generation sequencing). Silnou stránkou již plně etablovaného cytogenetického vyšetření zůstává možnost komplexního pohledu na karyotyp patologických buněk. Tento pohled nám umožňuje pochopit mechanizmus vzniku přítomných aberací a také možnost zachytit diverzitu nádorových buněk ve formě vznikajících malých subklonů. Zviditelnit tento specifický cytogenetický přístup je cílem předkládaných kazuistik., Childhood acute lymphoblastic leukemia, like cancer in general, probably arises from interactions between exogenous or endogenous exposures, genetic susceptibility, and chance. This multistep process begins sometimes even during prenatal period of life. Abnormal response to a common infection remains the strongest candidate for causal exposure. More precise risk stratification and personalized chemotherapy based on the biological characteristics of leukemic cells and hosts (prognostic and/or predictive genetic markers, minimal residual disease monitoring) have pushed the cure rate of childhood acute lymphoblastic leukemia to near 90 %. However with the exception of infant leukemia, which still bears a dismal prognosis. Many new genetic techniques are approaching to clinical praxis mostly based on microarray or next-generation sequencing techniques. The strong point of well-established cytogenetic analysis remains in the possibility of a complex view to the whole karyotype of pathological cells. This kind of view allows us to understand the origin of genetic abnormalities and diversity of cancer cells in the form of evolving new subclones. The main goal of the presented case reports is to bring attention to this specific advantage of cytogenetic analysis., Pavel Dvořák, Petra Vohradská, Tomáš Votava, Lenka Doležalová, Petr Smíšek, Zdeňka Černá, Ivan Šubrt, and Literatura
Standardem při léčbě urologických infekcí jsou antibiotika. Ovšem v době zvyšujících se rezistencí k antibiotické léčbě je snaha najít jiné možnosti terapie. D-manóza se jeví při terapii a prevenci urologických infekcí jako vhodná alternativa. Dle několika studií dosahuje srovnatelných nebo lepších výsledů než nejčastěji používaná antibiotika bez nežádoucích účinků. Klíčová slova: D-manóza – léčba – prevence – rekurentní urologická infekce – urologická infekce, Antibiotics are first choice in therapy of urinary infections. There is trend to find another possibilities because of the growing resistance for antibiotic´s therapy. D-mannose is another possibility for therapy and prevention of urinary infection. Result of any studies show comparable or better results to common antibiotics without side effects. Key words: D-mannose – prevention – recurrent urologic infection – therapy – urologic infection, and MUDr. Adam Neumann
Denosumab je plně humánní monoklonální protilátka, která specificky atakuje ligand RANKL jako základní regulátor osteoklastů. Zatím bylo denosumabem léčeno kolem 19 000 nemocných v různých indikacích, přes 11 000 jich bylo léčeno v klinických studiích u onkologicky nemocných, kde byl testován u nemocných se ztrátou kostní hmoty na základě protinádorové léčby u nádorů prsu a prostaty, pro prevenci kostních příhod u generalizovaného mnohočetného myelomu a mnohých solidních nádorů., Denosumab is a fully human monoclonal antibody that specifically attacks the RANKL as the key osteoclast regulator. To date, denosumab has been used to treat around 19,000 patients in various indications, with more than 11,000 having been treated in clinical trials of oncological patients where it was tested in those with bone loss due to prostate and breast cancer therapies, for prevention of bone events in generalized multiple myeloma and many solid tumours., Jindřich Fínek, and Literatura
Lipoproteinová aferéza (LA) je metodou volby v léčbě pacientů se závažnou hypercholesterolemií, kteří jsou rezistentní na konvenční terapii. Patří mezi extrakorporální eliminační metodiky a usiluje o pokud možno specifické odstranění low density lipoprotein (LDL) cholesterolu z cirkulující krve. LA v kombinaci s vyššími dávkami statinů a ezetimibem představuje v současnosti nejúčinnější způsob léčby homozygotů a statin-refrakterních heterozygotů familiární hypercholesterolemie (FH). Reziduální kardiovaskulární riziko těchto pacientů zůstává přesto vysoké, zejména proto, že i přes zmíněnou léčbu nelze dosáhnout cílových hodnot lipidů podle současných doporučení. Novou nadějí pro pacienty jsou nové lékové skupiny hypolidemik. Jejich účinek je založen na snížení tvorby LDL inhibicí syntézy apolipoproteinu B pomocí antisense oligonukleotidu (mipomersen), inhibicí mikrosomálního triglyceridového transportního proteinu (lomitapid), nebo posílením katabolizmu LDL vlivem monoklonální protilátek, inhibujících aktivitu proprotein konvertázy subtilizin/kexin 9 (PCSK9 – alirokumab, evolokumab aj). Kombinace LA s novými léčivy je slibná, zejména pro potenciál dalšího snížení LDL-cholesterolemie mezi jednotlivými aferézami. Předběžné výsledky probíhajících studií naznačují, že nová hypolipidemika v kombinaci s LA nebo samostatně podstatně obohatí a vylepší léčbu refrakterní FH. Klíčová slova: alirokumab – ateroskleróza – evolokumab – hypercholesterolemie – kardiovaskulární onemocnění – lipoproteinová aferéza – lomitapid – mipomersen, Lipoprotein apheresis (LA) is an effective treatment method the patients with severe hypercholesterolemia, resistant to the standard therapy. LA is an extracorporeal elimination technique, which specifically removes low density lipoprotein (LDL) cholesterol from the circulation. At present, lipoprotein apheresis, combined with high-dose statin and ezetimibe therapy, is the best available means of treating patients with homozygous and statin refractory heterozygous familial hypercholesterolaemia (FH). However, the extent of cholesterol-lowering achieved is often insufficient to meet the targets set by current guidelines. The recent advent of new classes of lipid-lowering agents provides new hope that the latter objective may now be achievable. These compounds act either by reducing low density lipoprotein (LDL) cholesterol production by inhibiting apolipoprotein B synthesis with an antisense oligonucleotide (mipomersen), or by inhibiting microsomal triglyceride transfer protein (lomitapid), or by enhancing LDL catabolism via monoclonal antibody-mediated inhibition of the activity of proprotein convertase subtilisin/kexin 9 (PCSK9 – alirocumab, evolocumab etc). The promising is the combination of LDL-apheresis with new drugs, namely for its potential to further decrease of LDL-cholesterol between apheresis. Depending on the outcome of current trials, it seems likely that these compounds, used alone or combined with lipoprotein apheresis, will markedly improve the management of refractory FH. Key words: alirocumab – atherosclerosis – cardiovascular disease – evolocumab – hypercholesterolemia –lipoprotein apheresis – lomitapid – mipomersen, and Vladimír Bláha, Milan Bláha, Miriam Lánská, Eduard Havel, Pavel Vyroubal, Zdeněk Zadák, Michal Vrablík, Jan Piťha, Pavel Žák, Luboš Sobotka
U pacientů s resekabilními jaterními metastázami kolorektálního karcinomu je zřejmá nutnost multimodální léčby, ne však vhodné kombinace metod a pozice neoadjuvance. Současná data: Existuje zatím nedefinovaná skupina pacientů, kteří mohou profitovat z neoadjuvantní léčby (vysoká hladina CEA, synchronní metastázy, velikost nad 5 cm a počet nad 2, pokročilé stadium primárního nádoru, dnes ještě nejasné molekulární prediktory, předpoklad obtížné velké resekce s krevními ztrátami, malý budoucí zbytek jater, předléčenost). Nebyl prokázán rozdíl mezi adjuvantním a neoadjuvantním režimem. Neoadjuvance by neměla trvat déle než 3 měsíce a více jak 6 cyklů. Stratifikace pacientů při zvažování neoadjuvance: 1. primárně dobře resekovatelní, 2. primárně hraničně resekovatelní, 3. primárně neresekovatelní, 4. pacienti s rizikem rychlé progrese do neresekability. Nutné je zvážit výše uvedené rizikové faktory. Závěr: Je zřejmá nutnost multidisciplinární prezentace pacienta (alespoň chirurg + onkolog). V průběhu neoadjuvance lze doporučit každý měsíc UZ jater + onkomarkery a fyzikální vyšetření k zachycení lokální progrese do neresekability a načasování operace před úplnou léčebnou odpovědí., A multimodal tretmant in patients with resectable liver-metastatic colorectal carcinoma is highly required. However, suitable treatment combinations are not known yet as well as the position of neoadjuvant therapy. Current data: A non-defined group of patients exists that might profit from the neoadjuvant therapy (elevated CEA, synchronous metastases, metastases greater than 5 cm or with more than 2, patients with advanced stadium of primary tumours, with other molecular markers, likelihood of a difficult surgery with a higher blood loss, small future liver remnant, previous treatment). The neoadjuvant setting has not been proven superior to the adjuvant one. Duration of the neoadjuvance should not exceed 3 months or 6 cycles. Basic patients´ stratification in relation to the neoadjuvant treatment: 1. primarily well resectable 2. primarily resectable with difficulties 3. primarily non-resectable 4. patients with high risk of the progression to local nonresectability. The above mentioned factors should be reconned. Conclusion: A multidisciplinary presentation of the patient is a must from the very beginning (surgeon + oncologist at least). Liver ultrasound + oncomarkers and physical examination each month on treatment can be recommended so as to prevent the progression to the non-resectability and to perform the surgery well before the complete response., Petr Kysela, and Lit.: 23
Chirurgická léčba u nemocných s nemalobuněčným plicním karcinomem (NSCLC) poskytuje největší šanci na dlouhodobé přežití. Tato léčba je však vyhrazena pouze pro nemocné diagnostikované v časném stadiu onemocnění, tj. ve stadiu I a II. Pětileté přežití nemocných operovaných ve stadiu IIIA je pouze 23 %. Existuje zde tudíž velká potřeba zlepšení výsledků přežití, zvláště v oblasti systémové chemoterapie, neboť většina nádorových relapsů se projevuje tvorbou metastáz. Ačkoliv se neoadjuvantní chemoterapie u operabilních stadií NSCLC ještě před několika málo lety zdála být velmi slibnou metodou léčby, z výsledků prací publikovaných v poslední době je zřejmé, že její role není doposud zcela jasná a nadále zůstává oblastí výzkumu. Je potřeba dalších výsledků z randomizovaných studií, než by se neoadjuvantní léčba stala léčbou standardní. Dilema, zda aplikovat adjuvantní, neoadjuvantní nebo oba typy chemoterapie nemocným operovaným pro NSCLC, tedy zůstává nerozřešené. Souhrnně se nezdá být prokázána pozitivní role neoadjuvantní chemoterapie v léčbě operabilního NSCLC stadia I a II. Naopak výsledky randomizovaných studií prezentovaných poprvé v roce 2004 prokázaly prospěch pooperační adjuvantní chemoterapie oproti samotné chirurgické léčbě u NSCLC stadia IB, II a IIIA. Na otázku, zda je chemoterapii lépe aplikovat před, nebo po chirurgické léčbě, mohou odpovědět pouze rozsáhlé randomizované studie, jejichž výsledky jsou očekávány. Role neoadjuvantní chemoterapie u nemocných s NSCLC v klinickém stadiu IIIA zůstává nejistá. Nejracionálnějším přístupem k těmto nemocným se jeví neoadjuvantní chemoterapie nebo chemoradioterapie s následnou chirurgickou léčbou., Irena Špásová, and Lit.: 51
SGLT2 a DPP4 inhibitory jsou nová účinná perorální antidiabetika s nízkým rizikem hypoglykemie a příznivým nebo neutrálním vlivem na tělesnou hmotnost. Těmito vlastnostmi se zásadně odlišují od častěji používaných derivátů sulfonylurey. Současná léčba diabetu 2. typu je poměrně komplikovaná a pozice těchto nových léků v léčebném schématu zatím není jednoznačně definována. Personalizovaná léčba diabetu na základě molekulárních markerů zatím není v praxi možná. Často až klinické zkušenosti určují postavení nových antidiabetik v léčbě pacientů s diabetem 2. typu. Tyto zkušenosti jsou pak postupně modifikovány novými klinickými studiemi. V současné době stojí lékař před otázkou, který z moderních léků volit. Při tomto rozhodnutí může být pomocí následující text., SGLT2 and DPP4 inhibitors are new effective oral antidiabetic drugs with low risk of hypoglycemia and positive or neutral impact on body weight. These characteristics are substantially different from more widely used sulphonylureas. Current treatment of type 2 diabetes is rather complicated. Moreover, the position of new antidabetics in the guidelines has not yet been clearly defined. Personalised treatment on the basis of molecular markers is still not possible. Therefore, the position of new antidiabetics in the treatment of type 2 diabetes is often determined by clinical experience and subsequently modified by new clinical studies. Currently, doctors are asking which of these modern antidabetics to choose. The following text might help in this decision., and Jan Šoupal, Martin Prázný