Autoimunitní forma pankreatitidy patří mezi specifickou formu onemocnění slinivky břišní s významným podílem autoimunitní složky v etiopatogenezi. V současné době existují 2 formy onemocnění, které jsou definované klinicky i histomorfologicky a jsou laboratorně popsány. Přes řadu společných rysů histomorfologických se obě formy zásadně odlišují přítomností tzv. endoteliálních granulárních lézí (GEL) u typu 2, resp. absencí GEL u typu 1. Abundantní přítomnost gamaglobulinu a imunoglobulinu G4 charakterizuje 1. formu nemoci, podobně jako častá přítomnost IgG4 pozitivních extrapankreatických lézí. Subtyp 2 bývá typicky spojen s nálezem idiopatických střevních zánětů, především ulcerózní kolitidy. Oba typy autoimunitní pankreatitidy se vyznačují rychlou odpovědí na terapii steroidy. Vzhledem k různým diagnostickým kritériím autoimunitní formy pankreatitidy byl v roce 2011 zveřejněn diagnostický konsenzus sjednocující stávající kritéria a vycházející z klinických symptomů, biochemických nálezů, nálezů při použití zobrazovacích metod, histomorfologie žlázy a pozitivní odezvy na podání steroidů. Stálým problémem zůstává včasná diferenciální diagnostika mezi fokální formou autoimunitní pankreatitidy a karcinomem hlavy pankreatu. MRI/CT, MRCP a v Japonsku ERCP, s cílenou biopsií žlázy pod EUS kontrolou, jsou doporučeny jako metody volby., The autoimmune type of pancreatitis represents the specific disease of pancreas, with significant contribution of autoimmune processes in its etiopathogenesis. Currently, there are two proved subtypes of this particular pancreatopathy, which are defined clinically, histomorphologically and serologically. They have many histomorphological signs in common, but differ in the presence of so-called granulocytic epithelial lesions (GEL), which are absent in subtype 1. The subtype 1 is characterized by the presence of gammaglobulines, esp. immunoglobuline G4 and IgG4 positive extrapancreatic lesions. The subtype 2 is typically associated with the inflammatory bowel diseases, esp. ulcerative colitis. But the common characteristic of both subtypes is the fact response to applied steroid treatment. Due to diverse diagnostic criteria in the past, in 2011 the consensus for the diagnosis of autoimmune pancreatitis was announced. It is based on clinical symptoms, biochemical results, the results got by using of imaging methods, histomorphology and positive response to steroid treatment. The matter to be solved is the question of early differential diagnosis between focal autoimmune pancreatitis and adenocarcinoma of pancreatic head. From imaging methods are MRI/CT, MRCP (in Asia ERCP), EUS with targeted biopsy of the gland (under EUS control), are recommended as the methods of choice., and Petr Dítě, Ivo Novotný, Bohuslav Kianička, Martin Rydlo, Hana Nechutová, Arnošt Martínek, Magdalena Uvírová, Martina Bojková, Jana Dvořáčková
Probrána stručně historie autoimunitních polyglandulárních syndromů (APS) a základní charakteristiky typů 1 a 2. Podrobněji jsou uvedeny klinické aspekty mnohem hojnějšího typu 2 z pohledu endokrinologické a diabetologické praxe. Stručně jsou zmíněny přístupy k diagnóze preklinického, subklinického a manifestního stadia hlavních onemocnění vyskytujících se společně v rámci APS. Zmíněny i léčebné aspekty a jejich úskalí dané kombinací různých endokrinních i neendokrinních autoimunitních onemocnění. Zdůrazněna je skutečnost, že péče o nemocné s APS je celoživotní a zdravotní stav pacientů bývá většinou značně komplikovaný. V některých případech kombinace různých chorobných stavů může vést až k plné invalidizaci postiženého., Karel Vondra, and Lit. 13
Dysfunkce autonomního nervového systému patří k častým klinickým projevům roztroušené sklerózy (RS). Incidence autonomní dysfunkce (AD) u pacientů s RS se v různých studiích pohybuje mezi 16 a 80 % a jednoznačně se zvyšuje s délkou trvání RS a progredující disabilitou. Může se však projevit v kterékoli fázi demyelinizačního onemocnění a dokonce může být jeho prvním klinickým projevem. AD významně ovlivňuje kvalitu života pacientů s RS a přispívá k celkové disabilitě. Přesto postižení autonomního nervového systému patří mezi stále relativně poddiagnostikované symptomy tohoto onemocnění. Nejčastějším a nejzávažnějším typem AD u pacientů s RS je narušení funkce kardiovaskulárního a/nebo urogenitálního systému. Méně častá je dysfunkce gastrointestinální, sudomotorická či narušení pupilomotoriky. Autonomní (především kardiovaskulární) dysfunkce u pacientů s RS také úzce souvisí s rozvojem únavy. Cílem tohoto sdělení je poskytnout přehled jednotlivých typů AD u pacientů s RS a možností jejich diagnostiky., Autonomic nervous system dysfunction (AD) represents a frequent clinical presentation of multiple sclerosis (MS). According to published studies, the incidence of AD in MS patients ranges between 16 and 80% and gradually increases with the length of the demyelinating disease and with the progression of disability. However, AD can occur in any phase of MS and can even represent its first symptom in some patients. Autonomic dysfunction has a significant negative impact on the quality of life in MS patients and contributes to overall disability. Even so, autonomic nervous system dysfunction is frequently underdiagnosed in patients with multiple sclerosis. Cardiovascular and urogenital dysfunction are the most frequent types of AD in MS patients with the highest impact on their clinical status and the quality of life. Less frequently, gastrointestinal, sudomotor or pupilomotor dysfunction can be found. Autonomic (in particular cardiovascular) dysfunction in multiple sclerosis is closely related to fatigue, another frequent clinical symptom in MS patients. The aim of this paper is to sum up the spectrum of symptoms of autonomic dysfunction in multiple sclerosis and its diagnostic tools. Key words: multiple sclerosis – autonomic nervous system diseases – orthostatic intolerance –urinary incontinence – urinary retention –sexual dysfunction – gastrointestinal dysfunction – sweating The authors declare they have no potential conflicts of interest concerning drugs, products, or services used in the study. The Editorial Board declares that the manuscript met the ICMJE “uniform requirements” for biomedical papers., and I. Šrotová, E. Vlčková, J. Bednařík
Unilateral otosclerosis combined with avascular necrosis of stapes crura is a rare entity. It should be considered in a case of high grade otosclerosis. Symptoms are the same as in patients who suffer from common otosclerosis. Patients complain on progressive hearing loss and tinnitus. The diagnosis is made clinically by conventional audiologic evaluation and radiologically by x-ray mastoid Schuller's view and CT scan. HRCT scan makes visible all parts of ossicular chain and gives surgeon some information about ossicular chain damage. Surgery with stapedotomy and stapes prosthesis implantation in a case of otosclerosis with avascular necrosis of stapes crura can be success therapy to improve patient's hearing and M. Erdoglija, J. Sotirovic, V. Jacimovic, B. Vukomanovic
63letý pacient, hypertonik, celoživotní kuřák, byl na kliniku TRN FN Plzeň přijat pro tumor pravé plíce zjištěný pro bolesti v pravém hemitoraxu. Na základě stážování byla stanovena diagnóza adenokarcinomu pravé plíce s generalizací do obou plic a levé nadledviny, st. IV. Byla zahájena chemoterapie Paclitaxel (200 mg/m2) – Carboplatina (AUC) – Avastin (15 mg/kg) v rámci studie SAIL firmy Roche s velmi dobrou tolerancí. Po 3. cyklu chemoterapie byla potvrzena parciální remise dle CT hrudníku, dále pokračováno ve stejném schématu chemoterapie s Avastinem do 6. cyklu. Kontrolní CT hrudníku prokázalo další regresi tumoru. Vzhledem k velmi dobrému efektu podávané léčby bylo dále pokračováno v monoterapii Avastinem v třítýdenních intervalech zatím do 22 cyklů. Po 22 měsících léčby s Avastinem bylo dosaženo trvající parciální remise nálezu dle PET/CT trupu, pacient je klinicky zcela bez potíží, neomezen v běžném životě, tedy s velmi dobrou kvalitou života (KS 90 bodů), bez vedlejších nežádoucích účinků Avastinu. Chemoterapie již nemá potenciál pro další prodlužování přežití, je tedy potřebné hledání nových léčebných strategií. Avastin jako inhibitor angiogeneze vede poprvé k prodloužení celkového přežití nad 12 měsíců. Významné prodloužení přežití bez progrese onemocnění (PFS) umožňuje delší přežití bez zhoršení symptomů., A 63-year-old hypertensive patient, a life-long smoker, presented to the Department of Tuberculosis and Respiratory Disease of the Plzeň Teaching Hospital with a right-lung tumour detected due to pain in the right hemithorax. Based on staging, a diagnosis of stage IV right lung adenocarcinoma with generalization into both lungs and the left adrenal gland was made. Chemotherapy with Paclitaxel (200 mg/m2) – Carboplatin (AUC) – Avastin (15 mg/kg) was initiated within the SAIL study of the Roche company with very good tolerance. Following the third chemotherapy cycle, partial remission was confirmed based on CT of the chest; the same chemotherapy regimen with Avastin was continued for six cycles. Follow-up CT of the chest revealed further tumour regression. Given the very good effect of the treatment administered, monotherapy with Avastin was continued in three-week intervals for 22 cycles so far. Following 22 months of Avastin treatment, sustained partial remission was achieved according to PET/CT of the trunk; the patient is clinically free of complaints, without limitations in everyday life, thus with a very good quality of life (KS of 90) and free of adverse effects of Avastin. Chemotherapy has no more potential for further extension of survival; therefore, new therapeutic strategies have to be looked for. As an angiogenesis inhibitor, Avastin leads to an extension of overall survival beyond 12 months. A significant extension of progression-free survival (PFS) enables longer survival without deterioration of symptoms., Radka Bittenglová, Miloš Pešek, and Lit.: 2
Domnívám se, že právě vznik intersubjektivity je v popředí zájmu mnoha pacientů: Jak nastolit takovou atmosféru ve vztahu, ve které je možno hovořit o velmi osobních problémech bez nebezpečí devalvace? Jak vzniká respekt mezi lidmi, který se mi nedaří dosáhnout? Jak vzniká důvěra, přátelství, stojím si sám nějak k tomu v cestě? Psychoterapeut pak zkoumá, jak se tyto situace opakují ve vzájemném vztahu i jak se na nich sám podílí. To je někdy pro obě strany velmi náročné., I suppose, most of our patients are interested about how to create the intersubjectivity like to establish such a atmosphere in the relationship, which allows to speak about very personal problems without the danger of humilitation. How to obtain the respect, how arises trust and friendship, why do I fail to achieve it ? Psychotherapist examines the repetition of such situations in the mutual correlation and first of all what is his own part, how he participates on it., and Poněšický J.
Centrální a periferní nervový systém jsou odděleny od krevního řečiště bariérami, které brání volnému přechodu ve vodě rozpustných molekul prostřednictvím těsných spojů, jež propojují endoteliální buňky a epiteliální buňky plexus chorioideus. Tyto bariéry též hrají roli v influxu esenciálních molekul a odstraňování xenobiotik. V posledních letech jsou objasňovány rozdíly a společné rysy jednotlivých bariérových systémů. Jejich poruchy hrají klíčovou roli v celé řadě chorob nervového systému. Článek objasňuje strukturu a funkci bariérových systémů za fyziologických a patologických okolností., Central and peripheral nervous systems are separated from the bloodstream by barrier structures that prevent free migration of water-soluble molecules through the tight junctions of the choroid plexus endothelial and epithelial cells. These barriers also play a role in the influx of essential molecules and elimination of xenobiotics. In recent years, differences and common features of the various barrier systems are being explored. Their disorders play a key role in a number of nervous system diseases. The present paper describes the structure and function of barrier systems under physiological and pathological conditions., and J. Piťha