Fibrilace síní představuje v moderní populaci stále větší medicínský i socioekonomický problém. Poslední desetiletí zaznamenalo výrazný rozmach nefarmakologické léčby fibrilace síní. Radiofrekvenční katetrová ablace získala v léčbě této arytmie významnou pozici obzvláště tam, kde selhala léčba antiarytmiky, a v určitých případech i jako léčba první volby dle preference pacienta. Neuspokojivá úspěšnost prvního ablačního výkonu, zejména u dlouhodobě perzistující formy fibrilace síní, vedla k rozvoji chirurgických miniinvazivních a především hybridních přístupů v léčbě této arytmie. Autoři v článku shrnují dosavadní literární data o těchto kombinovaných přístupech a uvádějí i vlastní zkušenosti., Atrial fibrillation represents a quickly growing medical and socio‑economic problem in the modern population. We have witnessed an enormous expansion of non‑pharmacological treatment modalities for AF over the last decade. Developments in radiofrequency catheter ablation have given it an important role in AF treatment, especially in cases where antiarrhythmic therapy has failed. In certain groups of patients, based on patient preference, it has even become a first‑line therapy. The early attempts at catheter ablation had unsatisfactory success rates, especially in patients with long‑standing persistent AF. These failures led to the development of minimally invasive surgical and hybrid procedures. The authors of this article summarize the current literature reporting on these new procedures and also discuss their own experiences., and Bulava A., Mokráček A.
Hluboká žilní trombóza spolu s potenciální komplikací – plicní embolizací – se vyskytuje u více než 100 nemocných na 100 000 obyvatel. Její incidence se v posledních 25 letech nemění. Většina případů je léčena konzervativně, tj. antikoagulancii, přičemž řada nemocných může být léčena i ambulantně. Plejáda léčebných možností se rozšiřuje zavedením nových přímých orálních antikoagulancií s praktickými výhodami podání. V současnosti máme možnost užití klasické překryvné léčby kombinací nízkomolekulárního heparinu s warfarinem, nově také přechodu z LMWH na dabigatran nebo léčíme od prvého dne pouze perorálně – rivaroxabanem, perspektivně také apixabanem. Pouze malá část nemocných s proximální trombózou je léčena endovaskulárně, nejčastěji lokální farmako‑mechanickou trombolýzou, případně doplněnou o implantaci stentu. Chirurgická trombektomie je metodou volby u čerstvé trombózy při nemožnosti užití antitrombotika. Kavální filtry jako prevence plicní embolie jsou zaváděny řídce, v přísně specifikovaných situacích., The annual incidence of deep vein thrombosis (DVT) together with possible complications – pulmonary embolization – is more than 100 per 100,000 person‑years and has not changed significantly over the last 25 years. Most cases of DVT are treated conservatively with anticoagulants, which can often be given in an outpatient setting. The list of treatment modalities has enlarged recently – new direct oral anticoagulants (NOACs) have been introduced, with practical advantages. At present, it is possible to use the traditional overlap schedule with low molecular weight heparin (LMWH) and warfarin or dabigatran. A more convenient strategy comprises oral treatment only, from the time of diagnosis, with rivaroxaban or apixaban, respectively. Only a minority of well‑selected patients with proximal thrombosis is treated using pharmaco‑mechanical lysis, in some cases with the necessity of stent implantation into the iliac vein. Surgical removal of the clot is the method of choice only in fresh thrombosis when no antithrombotic drug can be administered. Vena cava filters for the prevention of pulmonary embolization are inserted infrequently, in strictly specified situations., and Karetová D., Bultas J.
Hyponatriémia patrí medzi najčastejšie elektrolytové dysbalancie v bežnej klinickej praxi, ktorá je asociovaná so zvýšenou morbiditou a mortalitou pacientov. V súčasnosti je podrobnejšie prebádaná patofyziológia vzniku hyponatriémie pri jednotlivých vyvolávajúcich príčinách, medzi ktorými hlavnú úlohu zohráva antidiuretický hormón a osmoregulačné mechanizmy. Článok oboznamuje pre klinickú prax s relatívne novým delením hyponatriémie na základe závažnosti klinických príznakov a efektívnej osmolality séra, ponúka zjednodušené postupy pri diagnostike a liečbe hyponatriémie, ktoré sú založené na aktuálnych odporúčaniach svetových odborných spoločností a na podklade medicíny dôkazov., Hyponatraemia is the most common electrolyte disbalance in clinical practice, which is associated with increased patients morbidity and mortality. At present the pathophysiology of hyponatraemia is explored in more details, antidiuretic hormone and osmoregulation play the major roles. This article informs about relatively new classification of hyponatraemia for clinical practice based on the severity of clinical symptoms and based on the effective serum osmolality. It also offers diagnostic and treatment guidelines of hyponatraemia, which are based on current recommendations of the world experts and on the evidence based medicine., and Igor Šturdík, Monika Adamcová, Juraj Payer
Nová doporučení v oblasti srdeční resynchronizační léčby uvádějí klinické a EKG rysy pro největší přínos resynchronizační léčby, klíčové důkazy pro indikaci k resynchronizační léčbě, indikace resynchronizační léčby u pacientů se srdečním selháním a nízkou ejekční frakcí levé komory při sinusovém rytmu i při fibrilaci síní. Mimo to uvádějí doporučení pro „upgrade“ původní trvalé kardiostimulace i pro primoimplantace u pacientů indikovaných k trvalé kardiostimulaci z bradykardické příčiny a v závěru se zabývají klinickými faktory, které je vhodné zohlednit při volbě mezi biventrikulárním stimulátorem a biventrikulárním defibrilátorem v primární prevenci náhlého úmrtí., The new guidelines for cardiac resynchronization therapy state clinical and ECG features for the greatest benefit of resynchronization therapy, crucial evidence for the indication of cardiac resynchronization therapy, and indications for cardiac resynchronization therapy in patients with heart failure and low ejection fraction of the left ventricle in the presence of both sinus rhythm and atrial fibrillation. In addition, the guidelines provide recommendations for "upgrade" of original permanent cardiac pacing or primary implantation for persistent bradycardia patients and, finally, they define clinical factors that should be taken into account when choosing between a biventricular pacemaker and a biventricular defibrillator for primary prevention of sudden death., and Heinc P., Kováčik F., Přeček J., Smékal A., Šimková I., Táborský M.
PURPOSE: Taking into account the fact that Goldmann applanation tonometry (GAT) geometrically deforms the corneal apex and displaces volume from the anterior segment whereas Dynamic Contour Tonometry (DCT) does not, we aimed at developing an algorithm for the calculation of ocular rigidity (OR) based on the differences in pressure and volume between deformed and non-deformed status according to the general Friedenwald principle of differential tonometry. METHODS: To avoid deviations of GAT IOP from true IOP in eyes with corneas different from the "calibration cornea" we applied the previously described Orssengo-Pye algorithm to calculate an error coefficient "C/B". To test the feasibility of the proposed model, we calculated the OR coefficient (r) in 17 cataract surgery candidates (9 males and 8 females). RESULTS: The calculated r according to our model (mean ± SD, range) was 0.0174 ± 0.010 (0.0123-0.022) mmHg/μL. A negative statistically significant correlation between axial length and r was detected whereas correlations between r and other biometric parameters examined were statistically not significant. CONCLUSIONS: The proposed method may prove a valid non-invasive tool for the measurement method of OR, which could help in introducing OR in the decision-making of the routine clinical practice. and E. T. Detorakis, E. Tsaglioti, G. Kymionis
Akutní lymfoblastická leukemie dospělých patří mezi vzácnější prekurzorová maligní lymfoproliferativní onemocnění. Tato práce shrnuje doporučení pro diagnostiku a léčbu a uvádí některé nové nadějné léky, které se zkoušejí v klinických studiích., Acute lymphoblastic leukemia in adults belongs among rare precursor malignant lymphoproliferative disorders. This paper summarizes recommendations for diagnosis and treatment, and identifies some promising new drugs to be tested in clinical trials., František Folber, Michael Doubek, and Literatura
Úvod: Tato práce prezentuje výsledky optimalizace rekonstrukčních parametrů, konkrétně počet iterací a počet subsetů OSEM algoritmu. Materiál a metody: Optimalizace byla založena na měření kontrastu a poměru signálu k šumu na tomografických rekonstrukcích NEMA Body Fantomu. Byla provedena akvizice čtyř sad projekčních dat se dvěma různými objemovými aktivitami na dvou různých kamerách. Pro nalezení optimálních hodnot byl proskenován parametrický prostor s použitím více než 500 rekonstrukcí s různými korekcemi a resolution recovery algoritmem (RR). Výsledky a závěr: S přihlédnutím k výpočetnímu času a opakované nestabilitě software byly jako nejlepší kombinace vyhodnoceny 4 iterace a 10 subsetů bez RR a 5 iterací a 10 subsetů s RR v matici 128 x 128, 3 iterace a 12 subsetů bez RR a 4 iterace a 12 subsetů s RR v matici 256 x 256., x, Pavel Karhan, Jaroslav Ptáček, Petr Fiala, and Literatura
Nejčastější příčinou parkinsonského syndromu (PS) ve vyšším věku je stále esenciální Parkinsonova nemoc, při netypickém obrazu, špatné odpovídavosti na dopaminergní léčbu je ale nutné pomýšlet i na ostatní příčiny jeho vzniku. Mezi nejdůležitější patří především polékový parkinsonský syndrom a parkinsonský syndrom při normotenzním hydrocefalu vzhledem k možnosti jejich ovlivnění. V našem článku jsme se pokusili o diferenciálně diagnostický rozbor všech základních příčin PS ve vyšších věkových kategoriích se zaměřením na základní rysy, pomocné znaky při jejich odlišení a jejich terapii., Parkinson's syndromes in geriatric practice: differential diagnosis algorithm, Jan Roth, Petra Havránková, and Lit.: 16
Plicní hypertenze je definována jako abnormální vzestup krevního tlaku v plicnici. Může se vyskytovat při vlastním postižení plicních cév (plicní arteriální hypertenze), či v rámci sekundární příčiny (chronické srdeční selhání, respirační onemocnění). Plicní arteriální hypertenze je způsobena zvýšením plicní cévní rezistence (prekapilární forma plicní hypertenze) se zvýšením tlaku v plicnici, zvýšením plicní cévní rezistence a normálním tlakem v levé síni nebo v zaklínění. Převážně se plicní arteriální hypertenze vyskytuje u mladých nemocných průměrného věku okolo 36 let s častějším výskytem u ženského pohlaví. Starší nemocní (více než 65 let) mají stejnou symptomatologii námahové dušnosti, obdobné tlaky v plicní arterii, je však přítomen vyšší tlak v zaklínění. Tito pacienti mají více přidružených kardiovaskulárních onemocnění s horší prognózou přežívání., Pulmonary hypertension is defined as abnormal increase of blood pressure in the pulmonary artery. This may occur as a result of pulmonary vascular damage (pulmonary arterial hypertension) or due to a secondary cause (chronic heart failure, respiratory disease). Pulmonary arterial hypertension is caused by increased pulmonary vascular resistance (pre-capillary pulmonary hypertension), with increased pressure in the pulmonary artery, increased pulmonary vascular resistance, and normal left atrial or wedge pressure. Pulmonary arterial hypertension prevails in young patients around 36 years of age, and is more frequent in women than in men. Older patients (over 65 years) have similar symptoms of exercise-induced dyspnoea, similar pressure in the pulmonary artery, but a higher wedge pressure. These patients have more associated cardiovascular diseases and a worse survival prognosis., Hikmet Al-Hiti, Josef Kautzner, and Lit.: 20