a1_Bolest je signál ohrožení organizmu. Váže pozornost, narušuje probíhající psychické procesy a vyvolává strach, který neuropsychicky zesiluje bolest, působí hyperestézii a negativní nabuzení (arousal). Kognitivní hodnocení bolesti jako ohrožení vyvolá také strach. Výsledný strach je tedy generovaný neuropsychicky („reflexně“) i kognitivně. Strach, vyvolaný oběma mechanizmy, narušuje zvládání bolesti (coping). Selháváním procesu zvládání vzniká úzkost, zlost a deprese a dále nepříznivé hodnocení vlastní schopnosti zvládat bolest a spokojeně žít. Na předpokladu těchto procesů, jejichž podstatné segmenty byly testované strukturálním modelem EQS, je založen Dynamický model psychologických procesů při chronické bolesti (DM). Původní DM, podobně jako další současné modely chronické bolesti lze považovat za modely lokálně nezávislé (tedy vysvětlené „ze sebe sama“). V této práci jsou analyzovány „spouštějící“ procesy DM, pocit bolesti a kognitivní zpracovávání bolesti, a oběma procesy vyvolaný strach. Protože tyto procesy probíhají v rámci osobnosti jako vyššího psychologického celku, autoři rozšiřují původní předpoklad DM o rys úzkosti, jako další podmínku toho, jak silný bude strach, vyvolaný bolestí a jejím kognitivním zpracováním. Na souboru 272 pacientů s nemaligní bolestí, věk M = 47,93 (SD = 10,73) roků, trvání bolesti v letech = 11,06 (SD = 9,57), byl postupně testován odpovídající regresní model: K původním nezávisle proměnným, faktorům Bolest (Intenzita bolesti, Nepříjemnost bolesti) a Kognitivní zpracovávání bolesti (Očekávání bolesti v budoucnu, Vina druhých aj.), byla nově zavedena „vnější“ proměnná, Rys úzkosti, a vypočítána lineární regrese na Strach z bolesti., a2_Po redukci modelu s 8 měřenými hodnotami (CFI = 0,81) na 5 měřených hodnot (CFI = 0,84) přistoupili autoři k zařazení další proměnné (tj. mimo původní DM), kovariancí mezi (reziduální variancí) Přetrváváním bolesti a Rysem úzkosti. Tento model se dobře shoduje s daty (CFI = 0,95). Předpoklad přímého vztahu mezi Přetrváváním bolesti a Rysem úzkosti tak významně zvyšuje shodu modelu s daty. Strach z bolesti je tedy nejvíce podmíněn kognitivně, a to očekáváním, že bolest potrvá, a přisuzováním viny za bolest druhým. Efekt dispoziční úzkosti je dvojí: a) Strach z bolesti je specifický projev dispoziční úzkosti při bolestivém stavu, b) dispoziční úzkost ovlivňuje nastavení kognitivních procesů a vede k očekávání bolesti v budoucnosti, a tím ke strachu z bolesti. Pocit bolesti, atribut bolestivého stavu, tyto procesy spouští. Efekt intenzity a nepříjemnosti bolesti na strach z bolesti je malý., b1_Pain represents a signal that an organism is in danger. It attracts attention, it disturbs ongoing mental processes and it brings about fear. In addition, cognitive appraisal of the pain brings about fear as well. The resulting fear triggers coping. If the coping fails, it is followed by anxiety, anger, depression and negative evaluation of one‘s ability to cope with the pain and to live well. Assumption of the processes forms the basis of the Dynamic Model of Psychological Processes in Chronic Pain (DM). The original DM, similarly to other recent models of chronic pain, may be considered a locally independent model (i.e., explained “by itself”). The present paper contains an analysis of “triggering” processes of the DM, the feeling and cognitive processing of the pain, as well as the fear caused by both processes. In addition, the DM assumption is expanded by an “external” variable – Trait Anxiety – representing another condition of the fear. In a group of 272 patients with non-malignant pain (age: M=47.9, SD=10.7 years; duration of pain: M=11.1, SD=9.6 years), the authors gradually tested the regression model: together with the original DM factors of Pain (Pain Intensity, Pain Unpleasantness, and Cognitive Processing of Pain) a new “external“ variable Trait Anxiety was entered and the linear regression on the Fear of Pain was calculated. After reducing the model containing 8 measured values (CFI=0.81) to a model having 5 measured values (CFI=0.84), additional variables were included and covariance between Permanence of Pain and Trait Anxiety was computed. Resulting model fits the data very well (CFI=0.95). The assumption of a direct relationship between the Permanence of Pain and Trait Anxiety significantly increases correspondence of the model with the data., b2_ The results show that the fear of pain is primarily cognitively dependent on expectation that pain will last in future and that pain is blamed on the others. Two effects of Trait Anxiety in the Fear of Pain were found: a) the Fear of Pain represents specific manifestation of Trait Anxiety under pain conditions, b) Trait Anxiety influences cognitive setting, which leads to expectation that pain will last and it thus creates Fear of Pain. The effect of Pain Intensity and Pain Unpleasantness on the Fear of Pain is small., Petr Knotek, Helena Knotková, Jaroslava Raudenská., and Obsahuje seznam literatury
Autoři zjišťovali předpoklady díla Václava Příhody (Ontogeneze lidské psychiky, 1963-1974), který uvažoval o odlišnostech míry deprese a smutku v jednotlivých obdobích ontogeneze, s nejvyšší intenzitou v období postpubescence (15-19 let) a v kmetském věku (75 a výše). Na souboru z běžné populace (N = 200) ve věku 15-92 let blízkému populačnímu rozložení podle pohlaví, věku a vzdělání autoři ukazují změny depresivní a úzkostné symptomatiky (měřené pomocí Beckovy škály deprese, BDI-II a Beckovy škály úzkosti, BAI) v jednotlivých věkových obdobích. Autoři zjistili, shodně s Příhodovými předpoklady, maximální hodnoty depresivní i úzkostné symptomatiky v krajních věkových kategoriích dospělosti, v období postpubescence a v kmetském věku.
Objectives. At the beginning of the War in East-ern Ukraine, military personnel of the Armed Forces, National Guard of Ukraine (NGU), and soldiers of volunteer battalions, who had no combat experience for the first time faced the death of their comrades. This study aims to de-termine the effects of posttraumatic stress and combat losses on the mental health of combat-ants and to develop the typology of their resil-ience to extreme events.Sample and settings.N = 117 NGU male offic-ers (76% of contract military members and 24% of officers) participated in the study. These com-batants were withdrawn from the combat zone in June 2014 due to combat losses and the death of the unit commander.Hypothesis. After participating in hostilities, military personnel developed different types of personality resilience to the effects of traumatic stress.Statistical analyses. The participants’ typification of resilience and adaptation to extreme events was determined by hierarchical cluster analysis. The differences between groups in mean values were determined using Student’s t-test.Results. Four types of personality resilience to combat stressors were identified: “Those who predicted danger” (68.38%), “Those who were open to danger” (21.37%), “Those who identified themself with the role of the vic-tim” (6.83%), and “Those who hid their fear” (3.42%). The results showed that self-identifi-cation of a personality with symptoms of acute stress disorder affects the features of the imple-mentation of the anxiety buffer role. Limitations. The conclusions on the anxiety buffer role for the formation of PTSD require clarification and further studies. and Cíle. Na začátku války na východní Ukrajině vojáci ukrajinské armády (NGU – Národní gar-da Ukrajiny) a vojáci dobrovolnických praporů, kteří neměli bojové zkušenosti, se poprvé setka-li se smrtí svých spolubojovníků. Cílem tohoto výzkumu bylo zjistit dopady posttraumatického stresu a ztrát v boji na mentální zdraví vojáků a vytvořit typologii jejich resilience vůči extrém-ním událostem.Soubor. Výzkumu se zúčastnilo 117 mužů – dů-stojníků NGU (76 % smluvních vojáků a 24 % důstojníků z povolání). Tito vojáci byli staže-ni z bojové zóny v červnu 2014 kvůli ztrátám v boji a smrti velitele jednotky.Hypotéza. Po účasti v bojích si vojáci vyvinuli různé typy osobní resilience vůči dopadům trau-matického stresu.Statistická analýza. Typologizace resilience účastníků výzkumu a adaptace na extrémní události byla určena hierarchickou trsovou ana-lýzou. Získaná data byla popsána základními popisnými statistikami. Rozdíly mezi skupina-mi ve středních hodnotách byly zjištěny Studen-tovým t-testem.Výsledky. Byly vyčleněny čtyři typy resilience osobnosti vůči bojovým stresorům: „Ti, kdo predikovali nebezpečí“ (68,38 %), „Ti, kdo byli otevřeni nebezpečí“ (21,37 %), „Ti, kdo se identifikovali s rolí oběti“ (6,83 %), a „Ti, kdo skryli svůj strach“ (3,42 %). Výsledky ukázaly, že sebeidentifikace osoby se symptomy akutní stresové poruchy ovlivňuje prvky realizace ná-razníkové role úzkosti.Omezení studie. Závěry o nárazníkové roli úz-kosti pro utváření PTSD vyžadují objasnění a další výzkumy.
Článek se pokouší v Lévinasově rané filosofii odhalit náznaky, v pozdní tvorbě již plně rozvinuté, etické koncepce bytí-pro-druhého. První texty, jež jsou stále do značné míry formované Heideggerovou fundamentální ontologií, staví do popředí fenomén neosobního bytí – ono je [il y a]. Ukážeme, že mimo čistě ontologický záběr můžeme v Lévinasově postulaci pojmu identifikovat intence jednak existenciální, jednak etické. Nálada hrůzy, vyvěrající ze zkušenosti subjektu s il y a, totiž vrhá individuální vědomí v existenciální otřes, jenž zpřístupňuje možnost etického obratu. Toto existenciálně-etické prizma v první řadě utváří ucelený narativ, spojující Lévinasovy rané ontologické úvahy s etickou koncepcí rozvinutou v pozdní tvorbě, zadruhé pak poukazuje na význačnou formativní funkci nálad v existenciální fenomenologii. Především nálada hrůzy se ukazuje jako způsob, jak negativně fundovat i motivovat etické smýšlení., The article attempts to discover, in Levinas’ early philosophy, the first indications of what by his later writings would become a fully developed, ethical conception of being-for-the other. The first texts, which were in large measure shaped by Heidegger’s fundamental ontology, place the phenomenon of impersonal being – il y a (there is) – into the forefront. We show that, besides a purely ontological view, we can in Levinas’ postulation of the concept identify intentions that are both existential and ethical. The mood of horror, resulting from the subject’s experience with il y a, throws individual consciousness into an existential upheaval, opening up the possibility for an ethical turn. This existential-ethical prism forms, first of all, a comprehensive narrative, combining Levinas’ early ontological thinking with the ethical concept that he developed in his late work and, secondly, points to a significant formative function of moods in existential phenomenology. Above all, the mood of horror is showing itself to be a way to negatively serve and motivate ethical attitudes., and Notre étude essaye découvrir des signes du concept éthique de l’être pour autrui contenus déjà dans la première philosophie de Lévinas mais pleinement développés ultérieurement. Les textes premiers, influencés considérablement par l’ontologie fondamentale de Heidegger, mettent en avance le phénomène de l’être impersonnel – il y a. Nous allons montrer qu’en dehors de prise proprement ontologique dans la formulation première de ce concept par Lévinas on peut y identifier les intentions à la fois existentielles et éthiques. L’ambiance de l’horreur provenant de l’expérience du sujet avec il y a ébranle existentiellement la conscience individuelle en l’ouvrant à la Kehre éthique. Ce regard éthico-existentiel formule en premier lieu un récit complet liant les premières réflexions ontologiques de Lévinas à un concept éthique développé dans son travail ultérieur, il attire attention ensuite à l’importante fonction formative des ambiances dans la phénoménologie existentielle. C’est en effet surtout l’ambiance de l’horreur qui se révèle en tant que moyen permettant une fondation et motivation négatives de la réflexion éthique.
The COVID-19 pandemic has presented many challenges for healthcare workers and patients dealing with the physical and emotional toll of this disease. Patients suffering from the effects of COVID-19 pneumonia often experience dyspnoea, or breathlessness, which has increased the prevalence of respiratory anxiety among these cases. The symptoms of pulmonary disease and anxiety overlap, and the effects of these elements exacerbate one another. Drawing from the clinical psychological treatment of 68 COVID-19 patients in the acute phase of disease in standard- and intensive-care units, as well as those post-COVID, this study describes targeted interventions applied over 178 sessions during 3.5 months at the University Hospital in Pilsen, Czech Republic. This study outlines a three-step treatment process designed to address COVID-19-related respiratory anxiety using emotion- and breathing-focused techniques. As part of this brief review, two case studies are offered to illustrate the physiological and psychological experiences common among these patients. The presented three-phased approach may offer targeted and effective treatment for COVID-related respiratory anxiety. and Pandemie covidu-19 představuje mnoho výzev pro zdravotnické pracovníky a pacienty, kteří se potýkají s fyzickými a emocionálními následky této nemoci. Pacienti trpící následky pneumonie covidu-19 často pociťují obtíže s dýcháním, což zvýšilo prevalenci respirační úzkosti v těchto případech. Příznaky onemocnění plic a úzkosti se překrývají, v jejich vzájemné interakci dochází ke zhoršení stavu. Tato studie, čerpající z klinicko-psychologické léčby 68 pacientů s covidem-19 v akutní fázi onemocnění na jednotkách standardní a intenzivní péče po onemocnění covidem, popisuje cílené intervence aplikované na 178 sezeních realizovaných v průběhu 3,5 měsíce ve Fakultní nemocnici v Plzni. Tato studie nastiňuje třístupňový léčebný model určený k řešení respirační úzkosti související s covidem-19 pomocí technik zaměřených na emoce a dýchání. V rámci stručného přehledu jsou nabízeny dvě kazuistiky, které ilustrují fyziologické a psychologické zkušenosti běžné u těchto pacientů. Prezentovaný třífázový přístup může nabídnout cílenou a účinnou léčbu respirační úzkosti související s covidem-19.
The purpose of this study was to determine preventive and protective effects of chronic orally administration with quetiapine (QUE) against anxiety-like behavior and cognitive impairments in rats exposed to the enhanced single prolonged stress (ESPS), an animal model that is used to study post-traumatic stress disorder (PTSD), and to detect changes in the expression of cortical phosphorylated p44/42 extracellular-regulated protein kinase (pERK1/2). Before or after exposure to ESPS paradigm, consisting of 2-h constraint, 20-min forced swimming, etherinduced loss of consciousness, and an electric foot shock, rats were given orally QUE (10 mg/kg daily) for 14 days. Animals were then tested in the open field (OF), elevated plus-maze (EPM), and Morris water maze (MWM). Brains were removed for immunohistochemical staining of pERK1/2. ESPS exposure resulted in pronounced anxiety-like behavior compared to unexposed animals. ESPS-exposed animals also displayed marked learning and spatial memory impairments. However, QUE treatment (both before and after ESPS exposure) significantly ameliorated anxiety-like behavior, learning and spatial memory impairments. ESPS also markedly reduced the expression of pERK1/2 in the prefrontal cortex, medial amygdala nucleus, and cingulate gyrus. Both before and after ESPS exposure QUE treatments significantly elevated the reduced pERK1/2 expression in the three brain regions. QUE has preventive and protective effects against stress-associated symptoms and the changes in pERK1/2 functions may be associated with the pathophysiology of traumatic stress and the therapeutic efficacy of anti-PTSD therapy., H.-N. Wang ... [et al.]., and Obsahuje bibliografii a bibliografické odkazy
Problém: State-Trait Anxiety Inventory (STAI) patří k nejčastěji užívaným nástrojům na měření úzkosti a úzkostnosti v klinické a výzkumné oblasti. Je vystavěný na dvou dotaznících, které měří aktuální stav (úzkost, část X-1) a rys (úzkostnost, část X-2). Na základě údajů získaných ve studii EPIA (Novotný et al., 2006) autoři zkoumali psychometrické vlastnosti dotazníku na měření úzkostnost STAI X-2 a navrhli nové normy.
Metoda: Dotazník, který měří úzkostnost, použili autoři v epidemiologické studii vybraných úzkostných poruch u dospělé slovenské populace EPIA (N=1251). Data analyzovali standardními uni-, bi- a multivariačními statistickými metodami. Na základě údajů získaných ve studii EPIA analyzovali psychometrické vlastnosti dotazníku na měření úzkostnosti STAI X-2 a navrhli nové normy.
Výsledky: Průměrné hodnoty skóru v STAI X-2 byly oproti původní slovenské standardizaci nižší. Podobně jako v původní standardizaci autoři zjistili významně vyšší skór ve STAI X-2 u žen.
Položková reliabilita se pohybovala od 0,25 do 0,66, alfa reliabilita byla uspokojivá (0,85 a 0,88). Kongenerické faktorové analýzy podpořily Spielbergerova tvrzení o jednofaktorovosti konstruktu úzkostnosti s výhradou poměrně nízkého procenta vysvětlené variance. Kromě norem založených na distribuci skóru autoři orientačně navrhli kategorizaci míry úzkostnosti založenou na třech hladinách. Z hlediska souběžné validity je možné tvrdit, že vysoká míra úzkostnosti souvisí se zvýšeným rizikem výskytu jiných psychologických či zdravotních problémů.
Diskuse: V diskusi autoři provádí rozbor zjištění, které srovnávají s psychometrickými výzkumy STAI jiných autorů.
Závěr: I nová zjištění potvrzují, že STAI X-2 je použitelný pro oblast výzkumu i praxe s uvědoměním si základů jeho konstrukce (empirické klíče). Restandardizované normy více odrážejí distribuci skóru v dospělé populaci.
V této studii se autor zaměřuje na tři okruhy problémů, které pozoruje v oblasti přímé ambulantní péče o duševní zdraví v souvislosti s nemocí covid-19. Jedná se o problematiku: 1) neuropsy-chologických deficitů; 2) úzkostných a afektivních poruch; 3) psychotických poruch. K dosavadním přehledovým studiím z posledního roku se snaží doplnit pozorování z vlastní klinicko-psychologické praxe a upozornit na nutnost přípravy a dostatečné kapacity zdravotních služeb v oblasti péče o duševní zdraví., In this study, the author focuses on three areas of problems that are observed in the direct ambulatory care of mental health in connection with COVID-19 disease. These are the issues of: 1) neuropsychological deficits; 2) anxiety and affective disorders; 3) psychotic disorders. The author tries to supplement the previous overview studies from the last year with observations from his own clinical practice and draw attention to the need for preparation and sufficient capacity of health services in the field of mental health care., Martin Lečbych., and Obsahuje bibliografické odkazy
Dental management behavior problems are thought to be both multifactorial and multidimensional, consisting of physiological, behavioral and cognitive components. The stress response to pain or even the anticipation of distress initiates activation of the hypothalamic-pituitary-adrenal axis and causes an increase of cortisol and catecholamines. The literature on the role of hormones in dental management behavior problems comprises about one hundred papers, which have mainly been focused on this activation of the HPA axis in various situations in dental care. They have generally used salivary cortisol as a marker of the activity of the HPA axis, sometimes combined with salivary alpha amylase. Here we summarize the literature data on the role of stress hormones in dental management behavior problems., M. Dušková, J. Vašáková, J. Dušková, J. Kaiferová, Z. Broukal, L. Stárka., and Obsahuje bibliografii