Na práci Julia Sachse navázali v českém prostředí již v 19. století svými pokusy František Farský a Julius Stoklasa. Velký význam pro uchování paměti na Julia Sachse měl také profesor botaniky na české univerzitě v Praze Ladislav Josef Čelakovský, který stejně jako Sachs žil v domácnosti Jana E. Purkyně. Nejvýznamnějším pokračovatelem v díle J. Sachse a zároveň osobností, která udržovala povědomí o této osobnosti v českém prostředí i ve 20. století, byl Bohumil Němec. Ten se inspiroval Sachsovými výzkumy např. i při svém objevu rostlinných statolitů. Zdůrazňoval také Sachsovy zásluhy o prosazení experimentální metodologie a vysoce ocenil stylistiku jeho prací. S J. Sachsem ho spojoval rovněž zájem o dějiny oboru. S rozpaky ovšem vnímal okolnosti soužití J. Sachse s J. E. Purkyněm v Praze, když Sachsovo jednání vůči českému přírodovědci, který ho učinil prakticky členem své rodiny, interpretoval jako nevděčnost a následek problematických stránek Sachsova charakteru., Several distinguished scientists of the 19th century built on the experimental work of J. Sachs, including František Farský, Julius Stoklasa, and Ladislav Josef Čelakovský. His most prominent successor was Bohumil Němec who emphasised the importance of Sachs’s experimental approach and admired his art of writing. Němec also shared his interest in the history of the field but was disappointed by Sachs’s attitude to his former friend Jan Evangelista Purkyně., and Martin Franc.
Slunéčka (Coccinellidae) se brání jedovatými alkaloidy v hemolymfě. Zároveň inzerují svoji jedovatost rozmanitým výstražným zbarvením. V laboratorním pokusu se sýkorou koňadrou (Parus major) jsme ukázali, že odmítání slunéček hmyzožravými ptáky je alespoň zčásti naučené. Důležité je červené zbarvení, méně tečkovaný vzor., Ladybirds (Coccinellidae) possess poisonous defensive alkaloids in their haemolymph. They also employ variable warning colouration. In a laboratory experiment with an avian predator – the Great Tit (Parus major) – we have shown that avoidance of ladybirds was at least partly learned. The red colour itself is most important, the spotted pattern less important for the decision., and Oldřich Nedvěd, Petr Veselý.
Chráněná krajinná oblast Beskydy je charakteristická zachovalými pralesovitými porosty i pastvinami, jež po staletí obhospodařovali místní lidé. Množství dnes už vzácných a z krajiny mizejících biotopů představuje útočiště řady ohrožených organismů včetně mnoha druhů brouků. Významnou skupinou jsou především druhy žijící v tlejícím dřevě a pod kůrou mrtvých stromů. Díky nezanedbatelnému zastoupení jedle bělokoré (Abies alba) i množství dostupné odumřelé dřevní hmoty můžeme dodnes v beskydských rezervacích nalézt brouky, kteří již na téměř celém území České republiky vyhynuli., Well-preserved remnants of old-growth forests and pastures managed for hundreds of years are typical for this area. A substantial representation of fir trees and large volumes of decaying wood support populations of several beetle species considered extremely rare/extinct in other parts of the Czech Republic. A few species have gone extinct in the Moravian-Silesian Beskids, mainly because of the abandonment of traditional management. Other species have recently been recorded in this area for the first time., and Jiří Procházka, Jiří Schlaghamerský.
Twentieth-century photosynthesis research had strong roots in Germany, with the cell physiologist Otto H. Warburg being among its most influential figures. He was also one of the few scientists of Jewish ancestry who kept his post as a director of a research institution throughout the Nazi period. Based on archival sources, the paper investigates Warburg’s fate during these years at selected episodes. He neither collaborated with the regime nor actively resisted; he was harrassed by bureaucracy and denunciated to the secret police, but saved by powerful figures in economy, politics, and science. Warburg reciprocated this favour with problematic testimonies of political integrity after 1945. Warburg’s case, thus, defies wellestablished notions of how scientists in Germany lived and worked during the Nazi regime, and, therefore, helps provide a more nuanced perspective on this theme., K. Nickelsen., and Obsahuje bibliografické odkazy
In this brief communication we provide an estimate of the part of the incident solar energy used for oxygen evolution as well as the time, in years, needed for the generation of the present amount of molecular oxygen in the biosphere by photosynthesis on land and in the ocean. We find this to be ~3,000 yr. We also find that the ocean produces 22% more oxygen than the land surface., A. Yu. Borisov, L. O. Björn., and Obsahuje bibliografické odkazy
The variable fluorescence at the maximum Fm of the fluorescence induction (Kautsky) curve is known to be substantially suppressed shortly after light adaption due to nonphotochemical qE quenching. The kinetic pattern of the dark decay at Fm consists of three components with rates ~20, ~1, and ~0.1 s-1, respectively. Light adaptation has no or little effect on these rate constants. It causes a decrease in the ratio between the amplitudes of the slow and fast one with negligible change in the small amplitude of the ultra-slow component. Results add to evidence for the hypothesis that the dark-reversible decrease in variable fluorescence accompanying light adaptation during the P-S phase of the fluorescence induction curve is due to an alteration in nonphotochemical qE quenching caused by changes in the trans-thylakoid proton motive force in response to changes in the proton conductance gH+ of the
CF0-channel of the CF0·CF1·ATPase., W. J. Vredenberg., and Obsahuje bibliografické odkazy