řednosti recenzované knihy jsou následující. Autor rozvíjí svou vlastní teorii a zaujímá kritický postoj k takovým autoritám politické filosofie, jakými jsou Rawls, Taylor či Honneth. Dále je to systematičnost výkladu. Tato studie se zaměřuje především na sporné body Hrubcova díla. Kritika je příliš vázána na pospolitost. V knize se objevuje komunitaristická tendence vzdálená tradici kritické teorie. Autor nepromýšlí vztah mezi pospolitostí a společností. Zásadním problémem je, že Marek Hrubec sice rozšiřuje zorné pole současné kritické teorie o témata první generace frankfurtské školy, např. o společenské struktury nebo obsahovou normativitu (spravedlivá a svobodná společnost), ale uchopuje je prostřednictvím Honnethovy a Taylorovy teorie uznání, která pro svůj formální charakter běží mimo ně. Tato témata tak zůstávají v teoretickém vakuu., The book under review has the following merits: the author develops his own theory and adopts a critical approach to such authorities in political philosophy as Rawls, Taylor, and Honneth; in addition the account given is systematic. This study concentrates primarily on the controversial points of Hrubec’s work. The critique is overly concerned with solidarity. In the book there are to be found communitarian tendencies that are foreign to the tradition of critical theory. The author has not thought through the relationship between solidarity and society. The basic problem is that Marek Hrubec, though he widens the view of contemporary critical theory so as to address themes in the first generation of the Frankfurt School, such as social structures and content normativity (a just and free society), understands these themes by means of Honneth’s and Taylor’s theory of recognition which, because of its formal character, is not relevant to them. These themes therefore remain in a theoretical vacuum., and Michael Hauser.
Sidney Webb ; z angličtiny přeložila Pavla Moudrá., Obsahuje přívazky: Případ Wagnerův a Nietzsche contra Wagner / Friedrich Nietzsche -- Nietzsche a Tolstoj / Mik. Grot, and Desky nejsou k dispozici.
Předložený článek si na základě rozboru hlavních motivů ve Foucaultově a Canguilhemově pojetí norem klade za cíl vymezit, jaká je vzájemná vazba mezi biologickou a společenskou normativitou a jakým typem moci na nás normy vlastně působí. V souladu s interpretací navrženou Pierrem Macherey se pokusíme sílu norem vystihnout v termínech jejich „imanence a produktivity" a ukázat, proč nelze normy chápat dle modelu zákona, který by ke svému předmětu přistupoval zvnějšku. Poslední část pak přináší odpověď na otázku, jaký typ individualizace či subjektivizace toto pojetí diskvalifikuje a jaké možnosti ponechává pro svébytnou singularitu v rámci normativního pole., The present paper is based on the analysis of Georges Canguilhem's and Michel Foucault's conception of norms and seeks to define the reciprocal relation between biological and social normativity. Both Canguilhem and Foucault are challenging our usual ideas about the manner in which the norms are exercising their power upon us. Following the interpretation proposed by Pierre Macherey, the paper tries to define the power of norms in terms of their "immanence and productivity". Such a conception prevents us from understanding the norm according to the model of Law, which is imposed on its subjects from outside. The final part of the paper seeks to determine, which kind of individualization or subjectivation this new concept of norms disqualifies and which possibilities does it leave open for autonomous singularity within the normative field., and Ondřej Švec.