Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy připravuje Strategii vzdělávací politiky 2030+ a v rámci její přípravy požádalo o připomínky a podněty.1 Ježto delší dobu shledávám, že na různé otázky kolem vzdělávání mám jako nefrustrovaný důchodce vděčný fyzice za náplň života trochu jiné názory než mnozí experti na vzdělávání, donutil jsem se návrh dokumentu přečíst a svůj pohled jsem na MŠMT poslal. Bylo nás více.2 Současně jsem svůj názor poslal několika kolegům. Souhlasil jsem také s návrhem předsedkyně JČMF zveřejnit text na stránkách JČMF a podobně teď děkuji za nabídku pana šéfredaktora stimulovat diskusi o věci zveřejněním v ČSČF., Jiří Dolejší., and Obsahuje bibliografické odkazy
"The progress ot science is much more muddled thar is depicted in most history books. This is especially true of theoretic physics, partly because history is written by the victorious. Consequently, historians of science often ignore the many alternate paths that people wandered down, the many false clues they followed, the many misconceptions they had. These alternate points of view are less clearly developed than the final theories, harder to understand and easier forget, especially as these are viewed years later, when it all really does make sense. Thus reading history one rarely gets the feeling of the true riature of scientific development, in which the element of farce is as great as the element of triumph." This quotation from the Nobel Lecture of David Gross, who exemplified its meaning on the emergence of quantum chromodynamics is equally true for the emergence of quantum theory at the turn of 19th and 20th century. The article attempts to demonstrate this., Pokrok ve vědě jde často daleko složitějšími cestami, než jak se o tom dočítáme v knihách o historii vědy. To platí zvláště o teoretické fyzice, částečně proto, že dějny píší vítězové. Historikové často ignorují různé cesty, jimiž se vývoj ubíral, mnohé falešné stopy, po nichž fyzikové šli, a všechny chybné představy, jež měli. Četbou historických pramenů jen vzácně získáme správnou představu o skutečné podstatě vědeckého pokroku, do něhož patří fraška stejně jako triumf. Vznik a vývoj kvantové chromodynamiky je krásný příklad vývoje od frašky až k triumfu. David Gross, laureát Nobelovy ceny za fyziku v roce 2004., and Jiří Chýla.
Ve čtvrtek 11. února 2016 na tiskové konferenci ve Washingtonu oznámili vědci z Laser Interferometer Gravitational-wave Observatory (LIGO) [1], že na dvou detektorech nacházejících se na opačných koncích Spojených států se 14. září 2015 podařilo zaznamenat příchod gravitačních vln. Kromě důležitých astronomických dat toto pozorování představuje přímé potvrzení jedné z klíčových předpovědí Einsteinovy obecné teorie relativity (OTR) a přináší informace o událostech odehrávajících se za extrémních podmínek velmi silné gravitace, kdy se naplno projevuje nelinearita jako zásadní vlastnost této teorie., The existence of gravitational waves is a basic feature of general gravity but even Albert Einstein seriously doubted they actually exist. There is now indirect evidence that there are astrophysical sources, such as Binary pulsars, which generate gravitational waves, but their strength here on Earth was too small to be detected. However, after using advanced technologies to build large laser interferometric detectors (LIGO), detection sensitivity was significantly increased and, recently the profile of the first directly observed gravitational waves emitted by the inspiral and merger of two black holes was detected. It revealed surprisingly massive stellar black holes, which merged together a billion years ago., Tomáš Ledvinka, Jiří Bičák., and Obsahuje seznam literatury
Moderní urychlovačová technika nám umožňuje připravit si nejrozmanitější exotické izotopy známých prvků. Stále častěji se nám tak daří pronikat do velmi vzdálených a dosud neprobádaných oblastí údolí stability daleko od jeho dna. Nemůžeme se proto divit, když na samém jeho okraji objevujeme u jader pozoruhodné a zcela nečekané vlastnosti. Už od poloviny osmdesátých let minulého století se fyzikové setkávají u izotopů lehkých prvků, které mají extrémní poměr počtu protonů k počtu neutronů, s tzv. halem. O co se jedná? Běžná jádra si můžeme zjednodušeně představit jako malinkou kapičku nukleonové kapaliny. U jader s halem si s tímto přiblížením nevystačíme. Spíše bychom je mohli popsat jako kompaktní centrální objekt (jadérko), kolem kterého se do dálky rozprostírá oblak slabě vázaných nukleonů (halo). Takovýto systém proto vypadá spíše jako jakási "jaderná molekula"., Filip Křížek., and Obsahuje seznam literatury
Koncem září roku 2019 proběhl v Praze mimořádný workshop, který byl zaměřen na aplikace výkonových laserů v oblasti detekce a odstraňování orbitálního smetí, mezihvězdných letů, odklánění nebezpečných blízkozemních objektů či dálkového průzkumu Sluneční soustavy., Jana Žďárská., and Obsahuje bibliografické odkazy
V tomto příspěvku připomeneme 60. výročí založení Spojeného ústavu jaderných výzkumů v Dubně u Moskvy přehledem aktivit, kterých se tam od počátku účastníla komunita českých a slovenských fyziků., This paper remembers the 60th anniversary of the Joint Institute for Nuclear Research in Dubna. The overview of activities of the Czech and Slovak physicists participating there in particle physics is briefly described., Jan Hladký., and Obsahuje seznam literatury