V článku je zdůrazněn rozhodující význam školy moderní fyziologie rostlin založené Juliem Sachsem, který byl uveden do experimentálních metod fyziologie Janem Evangelistou Purkyněm jako jeho asistent v Praze. Dále jsou krátce charakterizováni nejdůležitější Sachsovi žáci z jeho rozhodujícího období působení na univerzitě ve Würzburgu a je zdůrazněno trvající působení Sachsových myšlenek až do současného období studia biologie rostlin., The decisive importance of the school of modern plant physiology established by Julius Sachs, who was introduced to the experimental methods of physiology by Jan Evangelista Purkyně as his assistant in Prague, is underscored in this article. The most important disciples of Julius Sachs as a professor in Würzburg are portrayed and the lasting influence of Sachs´s ideas on plant biology is described., Dieter Volkmann., and 5 il.
Z geobotanického hlediska je popsána subalpinská a alpinská vegetace v horách jihovýchodní Brazílie. Přirozené požáry tam ovlivňují strukturu rostlinných společenstev. Jsou zmíněny zajímavé životní způsoby, jako je mykorhiza, hemiparazitismus a masožravost. Jedním z nejzajímavějších fenomenů je symbióza mezi masožravou rostlinou Utricularia cornigera (bublinatkou růžkatou) a růžicovitými rostlinami Vriesea atra nebo Eryngium fluminense. Je diskutováno o problému srovnávání popsané brazilské vegetace a páramos v Andách. Pojem "brazilská páromos" je odmítnut., The subalpine and alpine vegetation in mountains of south-eastern Brazil is described from the botanical point of view. Natural fires affect the structure of plant communities there. Interesting life strategies, such as mycorrhiza, hemiparasitism and carnivory, are mentioned. One of the most interesting is the symbiosis between carnivorous Utricularia cornigera and rosette plants of Vriesea atra or Eryngium fluminense. Brazilian vegetation and páramos in the Andes are compared., and Miloslav Studnička.
Dnešní terestrické ekosystémy jsou do značné míry produktem koevoluce rostlin a hmyzu, který představuje vůbec nejpočetnější a nejrozmanitější skupinu živočichů. Počátky tohoto vzájemného působení lze vysledovat stovky milionů let do minulosti, přičemž postupně docházelo k nárůstu jeho komplexity. Nejčastějšími doklady těchto složitých vztahů jsou fosilizované listy nebo jejich otisky, vykazující často specifické i nespecifické poškození, jako jsou miny nebo hálky, stopy po ovipozici, popřípadě nejrůznější typy okusů. Kvalitativní a kvantitativní analýza těchto stop má velký význam při studiu evolučních procesů v rámci výše uvedených skupin organismů. Detekované změny v dynamice trofických vztahů mezi hmyzem a jeho rostlinnými hostiteli pomáhají zpřesnit představu o vlivu měnícího se prostředí na okolní biotu, jakož i poskytují vodítko pro stanovování průběhu klimatických změn v čase., Contemporary terrestrial ecosystems are largely a product of the coevolution of plants and insects, which are the most prevalent and diverse group of animals. The origin of these interactions can be traced hundreds of millions of years back followed by a gradual increase in their complexity. The most common evidence of these complex relationships is represented by the fossilized leaves, often having specific and non-specific damage such as the mines, galls, traces of oviposition, or various types of feeding. Qualitative and quantitative analyses of these ichnofossils are of great importance with regard to the study of the evolutionary processes occurring among these groups of organisms. The detected changes in the dynamics of trophic relationships between insects and their host plants help to clarify ideas regarding the impact on the developing environment and organisms, and provide evidence for the recognition of trends in climate changes in the past., and Stanislav Knor, Jakub Prokop.
Na práci Julia Sachse navázali v českém prostředí již v 19. století svými pokusy František Farský a Julius Stoklasa. Velký význam pro uchování paměti na Julia Sachse měl také profesor botaniky na české univerzitě v Praze Ladislav Josef Čelakovský, který stejně jako Sachs žil v domácnosti Jana E. Purkyně. Nejvýznamnějším pokračovatelem v díle J. Sachse a zároveň osobností, která udržovala povědomí o této osobnosti v českém prostředí i ve 20. století, byl Bohumil Němec. Ten se inspiroval Sachsovými výzkumy např. i při svém objevu rostlinných statolitů. Zdůrazňoval také Sachsovy zásluhy o prosazení experimentální metodologie a vysoce ocenil stylistiku jeho prací. S J. Sachsem ho spojoval rovněž zájem o dějiny oboru. S rozpaky ovšem vnímal okolnosti soužití J. Sachse s J. E. Purkyněm v Praze, když Sachsovo jednání vůči českému přírodovědci, který ho učinil prakticky členem své rodiny, interpretoval jako nevděčnost a následek problematických stránek Sachsova charakteru., Several distinguished scientists of the 19th century built on the experimental work of J. Sachs, including František Farský, Julius Stoklasa, and Ladislav Josef Čelakovský. His most prominent successor was Bohumil Němec who emphasised the importance of Sachs’s experimental approach and admired his art of writing. Němec also shared his interest in the history of the field but was disappointed by Sachs’s attitude to his former friend Jan Evangelista Purkyně., and Martin Franc.