Budova Galerie umění (Műcsarnok) podle plánů Schickedanze a Herzoga v eklektickém neoklasicistním stylu, s fasádou ovlivněnou pozdní renesancí. Na hlavním průčelí je pod štítem bohatá malířská dekorace, několik figurálních alegorických výjevů. První zleva alegorie vzniku sochy: figurální scéna umístěná do prostoru antického chrámu, zleva dvě sedící polonahé ženy hledí na sedícího sochaře (Polykleitos) a Minervu, ochránkyni umění, která pozvihuje levici k soše mladíka uvazujícího si stužku vítězství kolem hlavy. Za sochou je Amor drží luk, na zádech má toulec se šípy. Další scénu odděluje alegorie Sochařství - chlapec se sochařskými nástroji a malou soškou v ruce. Druhá figurální scéna nad vchodem představuje Apollóna a Múzy na Helikonu. Zleva stojí polonahá žena zobrazená zezadu, v pozadí za ní antická nádoba s figurálním reliéfem, další je žena s mečem a divadelní maskou (Tragedie), další je múza s lyrou (Euterpé), múza tance, múza s palmovou ratolestí. Uprostřed sedí Apollón obklopený atributy - lyra, uk, toulec se šípy, vavřínový věnec, sluneční kotouč, Pegas. Vedle Apollóna sedí múza Historie s tabulkou a rydlem, na zemi u jejích nohou je nádoba na svitky. Za ní múza s dvojitou flétnou, múza s lyrou, Uranie s globem a kružidlem, poslední múza personifikuje Umění - opírá se o sloup s volutovou hlavicí, na něm divadelní maska, keramická nádoba zdobená meandrem. Figurální scénu od posledního výjevu odděluje postava chlapce s paletou a štetcem -alegorie Malířství. Poslední výjev je situován na pozadí antického chrámku s pramenem, u něhož sedí žena a stojí mladík, jehož stín zachycuje na plátno druhý sedící muž. Přihlížejí dvě ženy, jedna s nádobou na vodu a muž, který drží ratolest., Hájos 2001, s. 36 - 42., and První výjev ukazuje na několik antických odkazů. Je to například reliéf v pozadí scény, variace na Dexileovu stélu, také je zde socha Diadúmena, patrně Polykleitovo dílo. Prostřední výjev zobrazuje Apollóna a múzy na pahorku Múz v pohoří Helikónu (Paus. 2, 31, 12; Stat. Theb.4, 60), kde bájný Pégas úderem kopyta odchalil pramen básnictví. Poslední výjev je ilustrací antického mýtu o původu malířství, podle něhož bylo počato tak, že byl obkroužen lidský stín (Plin. hist.nat. 35, 15)
Budova v klasickém stylu s neorenesančními prvky, na půdorysu tří spojených antických chrámů se sloupy a tympanonem. Výzdoba tympanonu: uprostřed stojí nahá mužská postava s přehozenou drapérií - Apollón, která ukazuje na jednoho z Kentaurů, který chce unést ženu. Po obou stranách další postavy mužů, žen a Kentaurů., Hájos 2001, s. 42 - 51., and Budování budapešťského muzea umění je ovlivněno budováním obdobných evropských muzeí ve Vídni, Berlíně, Kodani atd., nicméně zde je budova důsledně inspirována klasickou architekturou. Část budovy je kopií Diova chrámu v Olympii, včetně sochařské výzdoby štítu (Boj Kentaurů s Lapithy), 470 - 456 př. Kr. Na západní straně je zobrazena Kentauromachie, boj Kentaurů s Lapithy, v tehdejším antickém kontextu měl výjev politický význam - triumf řecké civilizace a racionality nad barbarskými perskými nájezdníky. Nález fragmentů výzdoby Diova chrámu byl jedním z nejvýznamnějších archeologických nálezů 2. poloviny 19. století. Rekonstrukci figurální kompozice provedl Ernst Curtius, který vedl vykopávky v roce 1875 - 1881. V kontexu maďarské politické situace přelomu století je zřejmě i zde kladen důraz na kulturní triumf budovatelů stavby.
V kruhovém medailonu sedící postava nahého Apollóna, na ramenou vlající plášť, s lyrou v levé ruce. and Über der Tür im ersten Obergeschoss der Exedra trägt die Kartusche den Buchstaben "A", es ist die Huldigung an den sächsischen König Albert als Bauherren. Die Wände sind mit farbigem Marmor gestaltet, die Kalotte ist hingegen bemalt: Im mittleren Tondo werden die drei Grazien dargestellt - sie "verleihen dem Opfer Würde, dem Fest Frohsinn und Freude, dem Leben und der Liebe Reiz." (Heinrich Magirius)Links und rechts werden in den beiden Tondi Marsyas und Apoll sichtbar. Die Legende erzählt, dass Marsyas (ein Satyr) so wundervoll auf seiner Flöte spielen konnte, dass er Apoll (einen Gott!) zum (wahrscheinlich allerersten) musikalischen Wettstreit herausforderte. Es kam wie immer ... Natürlich gewann Apoll (er hat übrigens geschummelt, denn er fügte seinem Spiel auf der Kithara noch Gesang hinzu), und anschließend bestrafte Apoll den armen Marsyas schrecklich - er ließ ihn häuten!
Malovaná divadelní opona pro Pěveckou divadelní jednotu Lev. Figurální scéna: na trůně s několika schody sedí Múza (na schodech palmová ratolest a květiny), vedle ní putto, za ní Múza s věncem, před trůnem po její pravé straně Apollón s lyrou a dvě ženské postavy, jedna z nich drží model budovy. Po lůevé straně trůnu další čtyři Múzy Malířství, Sochařství, Divadlo a Literatura), na zemi nádoba s ohněm. Opona je na druhé straně rámu opatřena druhou oponou z roku 1930 od téhož autora. and Databáze českého amatérského divadla: http://www.amaterskedivadlo.cz/main.php?data=opona&id=621 ; http://www.amaterskedivadlo.cz/opona.php?oponaid=382
V antickém výtvarném umění Apollón nikdy osobně Marsyu neztahoval z kůže, tato zobrazení se objevují až v italské renesanci, vůbec poprvé na ilustraci k Bonsignoriho proměnám z roku 1497 (Bonsignori 1497, fol. 49v). Vůbec nejpopulárnější bylo téma stahování Marsya z kůže v Benátkách okolo poloviny šestnáctého století, kde zdůrazňovalo, že zachování kosmického řádu vyžaduje striktní dodržování i těch nejtriviálnějších pravidel. Výjev s potrestáním Marsya byl oslavou stávající politické situace a výstraha všem, kdo by ji chtěli narušit a stavět se z jakéhokoli důvodu proti autoritě., Wyss 1996#., and V italské renesanci byl mýtus znám především Ovidiových Proměn (Ov. met. 06, 383-387) a z Kalendáře (Ov. fast. 06, 697-708), kde je zmíněna skutečnost, že Apollón pověsil Satyra na strom. Ovidius v Proměnách popisuje jak hudební soutěž mezi Apollónem a Marsyou, tak mezi Apollónem a Pánem (Ov. met. 11, 151-179), všeobecně se má za to, že se jednalo o jednu soutěž.
http://www.brunnenturmfigur.de/index.php?cat=Figur%20und%20Relief&page=Grssdltz_Liebe and Apollo und DaphneApoll, der strahlendste und schönste der griechischen Götter, hatte sich unsterblich in Daphne verliebt und stellte ihr heftig nach. Doch sie floh und wollte lieber jungfräulich bleiben. Vielleicht ahnte sie, dass die Liebe eines Gottes nichts als Probleme mit sich bringt. In ihrer höchsten Not, Apoll hatte sie fast erreicht, flehte sie um Verwandlung ihrer reizenden Gestalt. Da wurden ihre Füße zu Wurzeln, ihre Arme zu Zweigen, ihre Haare zu Blättern. Nur ihre Schönheit blieb. Als Apoll sie nun umfing, hatte er einen Lorbeerbaum in den Armen, doch fühlte er unter der Rinde ihr Herz noch schlagen. Seitdem ist der Lorbeerbaum heilig, seine Blätter genießen besondere Verehrung, Apoll flocht eigenhändig den Kranz aus ihnen. In der bildenden Kunst wird die Flucht und der Moment der Verwandlung Daphnes häufig thematisiert. Eine der bekanntesten Skulpturen stammt von Bernini. Die Gruppe in Großsedlitz weist in der Komposition große Ähnlichkeiten mit der von Bernini auf.
Nástropní malba. Figurální výjev ve štukovém rámu - vlevo běží nahý mladík s křídly, Amor, před ním prchá nahá dívka, její nohy a ruce se mění ve strom. and Audyová 2005#, 17-19, 52-75; Togner 2010#, 64-66.
Na stropě sálu fresková výzdoba, iluzivní architektura s figurální scénou v oblacích, zlatá chiaroscurová malba v reliéfu umístěném v malované balustrádě: Apollón a Dafné., Samek, 1999#, s. 25-27., Zbranková 2006#, 22-32., and Malíři Domenico Maria Francia a Alessandro Farretti, patrně podle návrhu Giovanniho Battisty Pellizuoliho.
Jedenáct soch z mušlového vápence v zámeckém parku: Venuše s Amorem, Herkules bojující se lvem, Clythie, Mars, Jupiter s orlem, Minerva se štítem s hlavou Gorgóny, Juno s pávem, Ceres, Aurora, Saturn, Fóra, Apollón., Hosák 1981#, s. 113-115., Samek 1999#, s. 25-27., and Podstavce pod sochy vytvořil František Strickner z Egenburgu.
V přízemíních arkádách nárožní budovy (dříve "Fövarosi Önkormányzat Posta Bank") výklenky se dvěmi stojícími plastikami, které byly původně v Dianiných lázních v Budapešti. V roce 1991 je restauroval maďarský sochař Béla S. Hegyi a provedl podle Huberových soch kopie, které byly osazeny v roce 1993. Socha Minervy ve zbroji, pravá noha nakročená, levá ruka se opírá o štít, pravá o kopí (dnes chybí), pod draperí má pancíř, na hlavě helmici. Ve druhém výklenku nahý mladý muž, přes levé rameno má přehozenou draperii, hraje na lyru, kterou drží v levé ruce (Apollón). and Budapesti köztéri 1998, s. 39, č. 87, 88; http://www.shb.hu/en/shb_studio/restauralas_apollo_01.html. (21.06.2006)