Search

Start Over Subject Baltic region

2. Rinderanschirrung im Baltikum

Creator:
Viires, Ants
Format:
bez média and svazek
Type:
model:article and TEXT
Subject:
ethnographic research, history of agriculture, agararian economy, draught cattle, yoke, and Baltic region
Language:
Czech
Description:
a1_Volský zápřah do jha je znám odedávna v Estonsku, v Litvě na západním okraji lesní zóny i v jihozápadním Finsku. Zde se chovali tažní voli v 19.-20. století ještě všeobecně. Lotyšští rolníci vykonávali zemědělské práce skoro výhradně pomocí koně. Tylo rozdíly mají pravděpodobně starou tradici, kterou lze promítnout na základě písemných pramenů až¨do 13. století. Určitou výjimku v tomto ohledu tvořila část Livonska. V posledních staletích došlo k zanikání chovu tažných volů, takže i jejich muzeální doklady nejsou zvlášť bohaté; charakteristické je, že právě v Lotyšsku chybějí. V Estonské SSR se zachovalo celkem 450 exemplářů jha, zato v Litvě již jen okolo dvaceti. Používání jha v Estonsku bylo velmi rozmanité a podle toho se měnil i způsob zapřahání do něho. Nejrozšířenějším typem bylo v Pobaltí jho nárožní, které se v obvyklém tvaru vyskytovalo v celém Estonsku, v Livonsku, na severním pobřeží Kuronska a Žmudži, kromě toho i v jihozápadním Finsku, na území bývalého Východního Pruska a snad dříve i v Lotyšsku. Ve východní a jižní části Litvy se naproti tomu zapřahalo do jařem kohoutkových. Autor pak podrobně popisuje nárožní jha v Pobaltí; zajímavé tu jsou rozdílné rozměry např. letních a zimních jařem, z nichž poslední jsou kratší. Zvláštní oddíl věnuje autor popisu estonského jha - dělí je na čtyři hlavní varianty a udává jejich územní rozšíření. Pokud jde o zadní stranu nástroje a upínání řemení k rohům, zjišťuje tři varianty. and a2_Celkově pak odlišuje pět místních forem, ostře se od sebe lišících;vedle toho existuje řada přechodných forem ve styčných oblastech, veliká rozmanitost vládne i na estonských ostrovech. O stáříjednotlivých forem lze těžko říci něco bližšího; zvlášť starobyle vypadají jha ze západního Saaremaa, která se podobají svou konstrukcí dánským rašeliništním nálezům. Dále si všímá autor shod a rozdílů mezi jhy estonskými a finskými. Nového původu jsou muzeální doklady shodné se středo- a hornoněmeckými typy jařem, které si přinesli pravděpodobně s sebou němečtí velkostatkáři. Stejně mladého původu jsou i čela. Litevská nárožní od estonských liší řadou konstrukčních a funkčních detailů. Kohoutková jha z Litvy se dělí do tří variant, která nalezneme u sousedních Slovanů, jak je popsal polský badatel K. Moszyński. Zvláštní kapitolu tvoří pojednání o jednoduchých jařmech. Jejich varianty, odvozené z párových nástrojů, mají podobné rozšíření jako tylo. Dvě varianty lze konstatovat, pokud jde o způsob upevnění řemení k rohům; jsou v určitém vývojovém poměru. V Litvě byly zápřahové nástroje pro jeden kus skotu řídké, na jihovýchodě země byly kohoutkového typu. V novější době se zapřahaly jednotlivé kusy volů v Estonsku do chomoutků, které také v Litvě nebyly neznámy. Objevily se na počátku 19. století na livonských velkostatcích a teprve na konci století pronikly do estonských malorolnických hospodářství. Lze říci, že volský zápřah v Pobaltí má řadu starobylých rysů - jde tu vlastně o ústupové území nárožního jha, ke kterému patří také jihozápadní Finsko. Také formy kohoutkového jařma na Žmudži se zdají být původnější než formy jižní, opatřené podhrdelnicí. Pro značné stáří mluví i jazykový materiál. Autor vyvozuje z toho, že pobaltské termíny, jako esl. ike, fin. ies, lit. jungas, znamenají podobně jako slovanské igo a jeho obměny, i jako další podobné indoevropské termíny, "svazovati" (tj. rohy), závěr, že nárožní princip byl původní, a uvádí další starobylé termíny pro součásti jha z Pobaltí, jež svědčí o jeho dávném místním původu.
Rights:
http://creativecommons.org/licenses/by-nc-sa/4.0/ and policy:public