Vila sochaře György Zala (1858-1937) navržená původně v roce 1895 Ödonem Lechnerem (1845 - 1914) byla postavena až po roce 1900 podle plánů Zoltána Bálinta (1871-1939) a Lajose Jámbora (1869-1955). Původně navržený obdélný reliéf s figurální výzdobou a sochami v zahradě nebyl realizován. Současný reliéf z pirogranitu, nad hlavním vchodem do vily, zachycuje Venuši v bohatém akantovém dekoru, obklopenou po její levici skupinou nymf, po pravici postavami tří dívek v obětí s trsem vegetace (tři Grácie), za nimi se opírá o štít s hlavou Medúzy žena v šupinové zbroji s přilbicí na hlavě (Minerva) a sedící žena drží v klíně květiny (Flora)., Gerle -Lugosi 1999, s. 66-67; Pintér 1998, s. 99., and Skupina ženských postav nad vchodem poučenému kolemjdoucímu připomíná poslání majitele vily, známého sochaře. Athéna zde vystupuje jako ochránkyně umění, Venuše a gácie představují krásu, nymfy a Flora odkazují na přírodu, věčnou inspiraci umění.
Vila sochaře György Zala (1858-1937) navržená původně v roce 1895 Ödonem Lechnerem (1845 - 1914) byla postavena až po roce 1900 podle plánů Zoltána Bálinta (1871-1939) a Lajose Jámbora (1869-1955). Původně navržený obdélný reliéf s figurální výzdobou a sochami v zahradě nebyl realizován. Současný reliéf z pirogranitu, nad hlavním vchodem do vily, zachycuje Venuši v bohatém akantovém dekoru, obklopenou po její levici skupinou nymf, po pravici postavami tří dívek v obětí s trsem vegetace (tři Grácie), za nimi se opírá o štít s hlavou Medúzy žena v šupinové zbroji s přilbicí na hlavě (Minerva) a sedící žena drží v klíně květiny (Flora)., Gerle -Lugosi 1999, s. 66-67; Pintér 1998, s. 99., and Skupina ženských postav nad vchodem poučenému kolemjdoucímu připomíná poslání majitele vily, známého sochaře. Athéna zde vystupuje jako ochránkyně umění, Venuše a grácie představují krásu, nymfy a Flora odkazují na přírodu, věčnou inspiraci umění.
Vila, dvoupodlažní stavba v zahradě, výzdoba na fasádě hlavní třídy i bočních ulic Bajza a Munkácy Mihály. Hlavní průčelí - karyatidy nesoucí balkon, ve cviklech oken prvního patra tři dvojice soch: žena s miskou a hadem (Minerva Medica); vousatý muž, vedle něho leží fasces (Právo (?)); žena s květinovým věncem a květy v klíně (Flora); žena s klasy a ovocem (Ceres - Úroda); muž v přilbě s palmovou ratolestí (Mír); žena s přeslicí (Práce). V průčelí do Bajza utca dívka s amforou zdobenou dionysovským průvodem (patrně pozdější doplněk fasády), v průčelí do Munkácsy Mihály utca žena s věncem v ruce (Flora (?)., Medvey 1939, s. 64; Déry 1991, s. 60., and Alegorické zobrazení spravedlnosti a práva je patrně inspirováno antickou tradicí římské kolonie Británie, kde byla Minerva Medica ztotožněná s keltskou Sulis. Tato bohyně měla mimořádnou moc uzdravovat, ale také dát obecně věci do pořádku (dosvědčit bezpráví, usvědčit zloděje a nalézt ztracené předměty).
Vila, dvoupodlažní stavba v zahradě, výzdoba na fasádě hlavní třídy i bočních ulic Bajza a Munkácy Mihály. Hlavní průčelí - karyatidy nesoucí balkon, ve cviklech oken prvního patra tři dvojice soch: žena s miskou a hadem (Minerva Medica); vousatý muž, vedle něho leží fasces (Právo (?)); žena s květinovým věncem a květy v klíně (Flora); žena s klasy a ovocem (Ceres - Úroda); muž v přilbě s palmovou ratolestí (Mír); žena s přeslicí (Práce). V průčelí do Bajza utca dívka s amforou zdobenou dionysovským průvodem (patrně pozdější doplněk fasády), v průčelí do Munkácsy Mihály utca žena s věncem v ruce (Flora (?)., Medvey 1939, s. 64; Déry 1991, s. 60., and Alegorické zobrazení spravedlnosti a práva je patrně inspirováno antickou tradicí římské kolonie Británie, kde byla Minerva Medica ztotožněná s keltskou Sulis. Tato bohyně měla mimořádnou moc uzdravovat, ale také dát obecně věci do pořádku (dosvědčit bezpráví, usvědčit zloděje a nalézt ztracené předměty).
Řadový nájemní dům realizovaný v roce 1813. Původně bylo průčelí situováno do nábřežní promenády. Tyto domy byly většinou v majetku středních vrstev, nejčastěji obchodníků. Figurální výzdoba vznikla patrně v dílně Lőrince Dunaiszky (1784-1833), výzdobu portálu snad vytvořil Dunaiszky sám. Portál je završen půlkruhovým obloukem ve tvaru vavřínového věnce: na klenáku je hlava Jupitera, k níž jsou z obou stran obráceny alegorické figury žen v antické drapérii, každá z nich drží v jedné ruce roh hojnosti, ve druhé věnec, kterým jakoby věnčí Jupiterovu hlavu. Do fasády přízemí je vsazena řada kruhových medailonů s hlavami antických hrdinů a bohů. Zleva doprava: vousatý muž - patrně Herkules; žena, patrně Juno (vzadu je vidět zavití její hlavy); vousatý muž s vavřínovým věncem na hlavě; mladá žena s čelenkou posázenou hvězdami - patrně Aurora; mladá žena s čelenkou z květů - Flora; stejný vousatý muž jako na začátku řady; mladý muž s věncem vinné révy - Bakchus; stejný vousatý muž jako na začátku řady., Zádor 1993, s. 43; Szőke- Kissné Szemerédy 2001 p. 14-15., and Postavy žen ve cviklech jsou patrně personifikací Hojnosti. Zobrazované hlavy vousatých bohů jsou blízké antickým sochám ze 2. století př. Kr., ostatní jsou spíše pokračováním klasicistní formy.
Řadový nájemní dům realizovaný v roce 1813. Původně bylo průčelí situováno do nábřežní promenády. Tyto domy byly většinou v majetku středních vrstev, nejčastěji obchodníků. Figurální výzdoba vznikla patrně v dílně Lőrince Dunaiszky (1784-1833), výzdobu portálu snad vytvořil Dunaiszky sám. Portál je završen půlkruhovým obloukem ve tvaru vavřínového věnce: na klenáku je hlava Jupitera, k níž jsou z obou stran obráceny alegorické figury žen v antické drapérii, každá z nich drží v jedné ruce roh hojnosti, ve druhé věnec, kterým jakoby věnčí Jupiterovu hlavu. Do fasády přízemí je vsazena řada kruhových medailonů s hlavami antických hrdinů a bohů. Zleva doprava: vousatý muž - patrně Herkules; žena, patrně Juno (vzadu je vidět zavití její hlavy); vousatý muž s vavřínovým věncem na hlavě; mladá žena s čelenkou posázenou hvězdami - patrně Aurora; mladá žena s čelenkou z květů - Flora; stejný vousatý muž jako na začátku řady; mladý muž s věncem vinné révy - Bakchus; stejný vousatý muž jako na začátku řady., Zádor 1993, s. 43; Szőke- Kissné Szemerédy 2001 p. 14-15., and Postavy žen ve cviklech jsou patrně personifikací Hojnosti. Zobrazované hlavy vousatých bohů jsou blízké antickým sochám ze 2. století př. Kr., ostatní jsou spíše pokračováním klasicistní formy.
Mědiryt (19, 3 x 15, 3 cm). Figurální výjev v kvetoucí zahradě s motivem sochařsky pojatého schodiště, které zdobí erby rodu Binago. V popředí vyrůstá ze země ověnčená Flora, která podává putti cibulky narcisů a tulipánů, po její pravici žena, která se proměňuje v jabloň, po její levici stojí Binago s rozvinutým svitkem. Nad zahradou se vznáší putto s nápisem a prstenec zvěrokruhu v čele se znamením blíženců. Nad prstencem druhý putto nesoucí nápisovou pásku. and Rytina podle předlohy Karla Škréty. Frontispis knižních tezí Jana Antonína Binaga, knižní výtisk tezí bez frontispisu je uložen v Národním archivu v Praze (sbírka Wunschwitz - tisky, inv. č. 71). Škréta se patrně inspiroval ilustracemi G. B. Ferrariho (Hespetides..., 1646).
Grassalkovichův palác, dnes sídlo slovenského presidenta. Na fasádě průčelí štítové plastiky: alegorie Ctností. Na slavnostním schodišti paláce čtyři alegorické plastiky v nikách, alegorie ročních dob jako bohyně: Jaro - Flora, Léto - Cerés, Podzim - Bakchus, Zima - Vulkán a putti s vázami., Rusina 1983, s., and Palác dal postavit oblíbenec Marie Terezie a jeden z nejbohatších mužů Uherska a milovník umění. Štítové plastiky není možné určit, protože chybějí atributy.
V parku 16 plastik s antickou tematikou - Hygeia (žena s hadem), Fides (žena se psem), Nereovna (žena s delfínem), Vulkán (muž opírajícíc se o kovadlinu), Neptun (muž s věncem na halvě, u nohou trs rákosu), Nereus (muž s turbanem na hlavě, v plášti lemovaném kožešinou, v ruce roh), Flora (žena s nádobou s květinami), Fortuna (žena s rohem hojnosti), Venuše (žena s holubicí). and Sochy vytvořeny pro velmistra řádu Evžena Habsburského, 1894, autor neznámý.
V průhledu průjezdu horního zámku, v nice při obvodní zdi, mramorová socha ženy. Stojící figura v antické říze, v levé ruce drží roh hojnosti, pravou rukou si přidržuje šat., Samek 1994#, 310-314., and Socha údajně přivezena z Itálie.
V interiéru sala terreny, ve výklenku, stojící žena s květinami - Flóra., Poche 1977#, s. 248-249., Slavíčková 1991#., and Na terase glorietu bylo původně umístěno sedm ženských figur (dnes pouze pět). Flóra dnes ve výklenku sala terreny.
Olejomalba na dřevě (73 x 52 cm): dole uprostřed Amor se zapálenou pochodní, na schodech pod jeho podstavcem mušle a bodláky, u podstavce nalevo roh hojnosti s květinami a napravo delfín. Okolo dvojice bojujících zvířat (opice, býci a další). Nalevo odjíždí od Amora jezdec na koni. Napravo objímající se pár Fauna a Nymfy, vedle další pár, ale Fauna napadl jiný Faun. V pozadí na skále hrad. Ve středním pásu dvojice božstev, nekteří s číšemi v ruce, nalevo Flora (věnec z květin, vavřínový věnec v ruce) a Herkules (lví kůže). Nad nimi další božstva, nalevo sedí okolo stolu. Nahoře Amorové odnášející atributy bohů (meč, Herkulův kyj, štít, Jupiterovy blesky, Bakchův thyrsos)., Preiss 1973#., Mellion 1997#, 6-7., and Obraz je identifikovaný s obrazem s názvem "Amor omnibus idem," který zmínil životopisec Karla van Mandera (Bredero 1986, 329: Noch deedt hem Ian van Wely maken een Bad-stove, en een Amor omnibus Idem/ Dále si u něj objednal Jan van Weely obrazy "Lázeň" a "Amor omnibus idem"). Tento obraz mohl být součástí pražské sbírky Rudolfa II., v jejímž inventáři z roku 1621 je uveden "Ein Triumph vom Cupido vom Carl van Mander (Orig.)" (Zimmermann1905, č. 19421/828). "Amor omnibus idem" je citát z Vergiliovy básně Georgica (3, 244). Obraz ilustruje v dolní části moc Amora na zemi a ve vodě, v horní části demonstruje, že i bohové jsou před ní bezmocní - Amorové jim odnášejí jejich atributy.
Jedenáct soch z mušlového vápence v zámeckém parku: Venuše s Amorem, Herkules bojující se lvem, Clythie, Mars, Jupiter s orlem, Minerva se štítem s hlavou Gorgóny, Juno s pávem, Ceres, Aurora, Saturn, Fóra, Apollón., Hosák 1981#, s. 113-115., Samek 1999#, s. 25-27., and Podstavce pod sochy vytvořil František Strickner z Egenburgu.
Figura stojící ženy v antikizující drapérii, v pravé ruce zahalené drapérií drží květinový koš., který přidržuje levou rukou., Samek 1999#, 64-65, Klempa 20008#, 13, pozn. 26., and Místo vzniku a původní umístění sochy je nejasné, existují dvě verze, a to, že snad pochází ze zahrady zámku v Budišově, nebo že socha byla na konci 19. století zakoupena a dovezena do Jevišova z Vídně Robertem Biedermannem (Klempa 2008, 13, pozn. 26).
Stojící postava dívky s odhalenými ňadry, v levé ruce drží květiny, pravá ruka drží cíp drapérie., Samek 1999#, 64-65., Schemper-Sparholz 2003#, 35-36., and Socha bohyně Flóry, jako alegorie jara, stála původně v areálu premonstrátského kláštera v Louce u Znojma, kde byla součástí větší skupiny soch antických božstev. Klášter byl v roce 1784 Josefem II. zrušen a sochy zakoupeny hrabětem Aloisem Ugartem a přeneseny do Jevišovic. Italský sochař Lorenzo Mattielli se inspiroval kresbami J. W. van der Auwera, s nímž dříve spolupracoval.
Reliéf z průčelí nájemního domu, s pololežící postavou mladé ženy v antické říze (Flora). U jejích nohou stojí květinová váza, v levé ruce drží věnec, v pravé kytici tulipánů, na hlavě má věnec z květů, za její pravou rukou je další svazek květin. and Reliéf je patrně jeden z výjevů personifikací Pěti smyslů - Čich.
Reliéf z průčelí nájemního domu, s pololežící postavou mladé ženy v antické říze (Flora). U jejích nohou stojí květinová váza, v levé ruce drží věnec, v pravé kytici tulipánů, na hlavě má věnec z květů, za její pravou rukou je další svazek květin. and Reliéf je patrně jeden z výjevů personifikací Pěti smyslů - Čich.
Olej na dubovém dřevě (86,5 x 61,3 cm): Flora (květiny ve vlasech, antikizující šaty s odhalenými ňadry) s košíkem s květinami, hladí po hlavě Amora. Amor (toulec) zdvihá obě ruce s květinami, aby je ukázal polonahé Venuši ležící na zemi. Výjev je situován do parku, vlevo je kamenná váza s květinami, napravo nahoře soška dvou objímajících se dětí., Zlatohlávek 2009#, s. 166, O 33., and Obraz pochází buď z české nebo polské soukromé sbírky. Protějškový obraz k Podzimu (Nürnberg, Diana a Bakchus).
Kresba perem (90x320mm). Sokl v podobě nádoby, nad ní dvě ležící figury a stojící ženská postava., Togner 2003#, 69-79, pozn. 6., and Ze souboru kresebných návrhů A. M. Lublinského, původně cca 500 listů, se dochovalo cca 100 kreseb, které jsou prokazatelně jeho autorskými díly. Sousoší ilustruje jednu ze sedmi epizod ze života bohyně Flory podle vydání botanické knihy G. B. Ferrariho. Dva líní bratři - Brucas a Limax, špatně pracovali v její zahradě a proto je Flora proměnila ve slimáky. V antické mytologii však příběh není doložen, zmíněna je pouze zahrada, kterou Floře věnoval jako svatební dar její manžel Zephyrus.
Na hlavním zahradním průčelí, na balustrádě balkonu dvě ženské postavy. Vlevo: stojící žena, v levé ruce drží kytici, pravou rukou si přidržuje drapérii sukně s květy - Flóra jako alegotie míru. Vpravo: stojící žena, levá noha spočívá na bubnu, v pravici drží meč (hlava chybí) - Bellona jako alegorie války., Poche 1980#, 78-80., and Vlček 2001#, 413.
Sochy na atice: vlevo pololežící žena s květinami (Flóra) vpravo muž s lyrou (Apollón), po stranách čtyři skupiny putti., Poche, Preiss 1973#, 92, obr. 86., and Vlček 1999#, 383-385.
Nástropní malba ve štukovém rámci. Figurální scéna v oblacích. Na voze taženém čtyřspřežím sedí Apollón. Nad čtyřspřežím se vznáší okřídlená žena se zvoncem v pravici. Před vozem, na zemi, polo leží dívka s věncem růží ve vlasech, květinami v pozdvižené pravici a květinami v drapérii šatů, patrně Flóra. Za vozem, v popředí vlevo vousatý muž s křídly, patrně Saturn, vedle neho zprava polonahý muž otočený k divákovi zády. Za vozem čtveřice žen, drží se za ruce, na hlavě mají věnce, patrně jsou to Hóry. V průhledu za výjevem s Apollónem dvojice nymf s motýlými křídly., Mádl 2011#, 363, 368., and Původní malba byla patrně změněna přemalbou. Podle závěru restaurátorů (1998-2001) byla postava ženy se zvoncem přidána až těsně před dokončením malby, snad jako náhrada původní postavy Aurory (centrální malbu obklopují čtyři alegorie ročních dob).
Ve vnitřním dvoře mezi domy jsou osazeny plastiky ze zbořených nájemních domů. Ve na fasádě a výklenku zdi přiléhající ke stavbě v ulici Purkyňova jsou umístěny plastiky. Na levé straně zdi proti divákovi sousoší žena a putto vážící obilí do snopů (Cerera), uprostřed v nice žena s květinovým věncem a květinami (Flora), po pravé straně žena krmící hada, putto a kouhout (Hygeia.
Mědirytina (331 x 432 mm). Výjev na vinici, vlevo dole spící nymfa, za ní skupina žen - Flora a nymfa vyjí věnce, za Florou Amor, za skupinou tři postavy - nymfa a dva mladíci, průhled do vinice s párem volů a oráčem. Vpravo štěpař a mladík. V popředí na zemi leží věnce., Zlatohlávek 1997#, 139, č. 70., and Pochází ze zámku Libochovice, v NG od r. 1945. Libochovická sbírka grafických listů byla vznikla pravděpodobně z iniciativy Alexandriny Andrejevny Šuvalovové (1775-1847), manželky kardinála Františka Dietrichsteina, biskupa olomouckého při papažském stolci v Římě (Zlatohlávek 1997, 8-9). Podle Giulia Romana.
Pískovcová socha (v. 173 cm). Na pravoúhlém soklu stojí nahá ženská postava, na rameni plášť upevněný květinovým festonem, na hlavě květiny, v levé ruce kytice. and Denkstein 1958, 148, č. k. 160, obr. 155.
Olej na plátně (164,5 x 126 cm): nalevo sedí Flora (květiny ve vlasech, na klíně košík s květinami, modré šaty), zprava k ní přistupuje Ceres (koruna z klasů, zlaté šaty), u jejích nohou srp a putto vázající snop. Za Ceres putto se slunečníkem, v popředí dva putti s květinami. Výjev je zasazen do parku, za Florou je kamenná váza, za Ceres průhled do krajiny s budovami nalevo a horami napravo., Zlatohlávek 2009#, s. 171, O 35.., and Obraz je protějškem k obrazu spojujícímu dvě zbývající roční období (Sankt-Peterburg, Bakchus a Zima).
Olej na plátně (223, 5 x 282 cm). Figurální scéna v krajině: zprava stařec, vedle něho kotlík s hořícím ohněm, dále Flóra s květinou, Pomona s plody, Bakchus s vinným hroznem, u jeho nohou dva putti.
Pod kopcem "Tabán" je brána do bývalých zahrad královského paláce "Várbazár". Na atice je architektura zdobená alegorickými plastikami. Čtyři ženy v antické drapérii: první zleva drží květiny v pravici, na levé ruce má holubici, na hlavě věnec z květů (Mír ?); druhá žena, na hlavě věnec, na levé ruce obilí, v pravé ruce svírá nějaký předmět (srp ?) (personifikace hojnosti); třetí stojící žena s věncem na hlavě drží v náručí květiny (Flora); čtvrtá žena s věncem na hlavě drží nádobku s plamenem (personifikace pokroku ?)., Törok 1997, s. 165., and Postavy žen s různými atributy, oděné do antické drapérie, jsou patrně alegorickým ztvárněním předpokladů života v prosperující civilizované společnosti.
Pod kopcem "Tabán" je brána do bývalých zahrad královského paláce "Várbazár". Na atice je architektura zdobená alegorickými plastikami. Čtyři ženy v antické drapérii: první zleva drží květiny v pravici, na levé ruce má holubici, na hlavě věnec z květů (Mír ?); druhá žena, na hlavě věnec, na levé ruce obilí, v pravé ruce svírá nějaký předmět (srp ?) (personifikace hojnosti); třetí stojící žena s věncem na hlavě drží v náručí květiny (Flora); čtvrtá žena s věncem na hlavě drží nádobku s plamenem (personifikace pokroku ?)., Törok 1997, s. 165., and Postavy žen s různými atributy, oděné do antické drapérie, jsou patrně alegorickým ztvárněním předpokladů života v prosperující civilizované společnosti.
Pískovcové sousoší: sedící nahý mladík s atributy podzimu - vinná réva, vedle něho stojí nahá žena s věncem květů kolem těla. Bakchus jako Podzim a Flóra jako Jaro., Daniela Staňková, Valeč. Soubor soch v parku zámku: http://www.npu.cz/barokni-socha/vyznamne-soubory/vypis/detail/230/ (30.10.2012)., and Původní barokní sochy z dílny Matyáše Bernarda Brauna byly po požáru v roce 1976 přemístěny do lapidária v kladrubském klášteře. Zde sousoší označeno jako Dionýsos a Persefóné.
Freska ve štukovém rámu: figurální scéna v oblacích - ženské figury s motýlými křídly, nesou květiny, jedna z dívek (bez křídel) sedí v pravo, drží slunečnici, druhá (bez křídel) vlevo leží na oblaku a drží květiny. Proti dívce s květinami mužská postava - Zefyr, drží nádobu s květinami fouká na dívku s křídly. Kolem poletují putti, jeden z nich drží pochodeň.
Podle maďarské literatury (Hájos, G., A Roosevelt tér, Budapest 2003, s. 44, Szőké -Kissné Szemerédy 2001) jsou ve dvoře radnice sochy ("Vármegyeháza udvárán áll"). Socha dívky, Hébé oblečené do peplu, se džbánkem v pravici svěšené podél stehna, hlava nakloněná doleva, pohled upřený na pohár (misku) v levé pozdvižené ruce. Původně byla údajně umístěná jako součást fontány ve dvoře budovy "Lloyd-palota" (1827-1830, József Hild, zbořen 1948). Socha dívky s věncem a květinami (Flóra), socha múzy s globem v klíně (Uranie), socha mladíka v okřídlené čapce s panovou flétnou (Merkur jako Pan)., Zádor 1993, s.. 32; http://www.hung-art.hu/frames-e.html?/english/h/huber/muvek/hebe.html (27.05.2006); Szőké -Kissné Szemerédy 2001, s. 17-18., and Hébé (Juventas) je personifikací věčného mládí. Hébé od Józsefa Hubera je téměř přesnou replikou Thornvaldsenovy sochy z roku 1816 (nakloněná hlava k levé ruce s miskou, zde však ruka drží trochu jiným způsobem větší misku). Socha byla v 19. století velmi oblíbená, dodnes existuje mnoho různých variant jejích odlitků pro zahrady a parky. Thornvaldsen zpočátku (1806) nepochopil skladbu drapérie a kombinoval neobvyklým, nelogickým, způsobem klasický peplos, sahající ke kotníkům, s krátkým chitónem, což v pozdějším zpracování (1816) opravil. Model z roku 1806 byl vytvořen mezi lety 1819-1823 pouze jednou, zatímco verze z roku 1816 byla zhotovena v několika mramorových kopiích (srov. Toman 2000, s. 274).
Podle maďarské literatury (Hájos, G., A Roosevelt tér, Budapest 2003, s. 44, Szőké -Kissné Szemerédy 2001) jsou ve dvoře radnice sochy ("Vármegyeháza udvárán áll"). Socha dívky, Hébé oblečené do peplu, se džbánkem v pravici svěšené podél stehna, hlava nakloněná doleva, pohled upřený na pohár (misku) v levé pozdvižené ruce. Původně byla údajně umístěná jako součást fontány ve dvoře budovy "Lloyd-palota" (1827-1830, József Hild, zbořen 1948). Socha dívky s věncem a květinami (Flóra), socha múzy s globem v klíně (Uranie), socha mladíka v okřídlené čapce s panovou flétnou (Merkur jako Pan)., Zádor 1993, s.. 32; http://www.hung-art.hu/frames-e.html?/english/h/huber/muvek/hebe.html (27.05.2006); Szőké -Kissné Szemerédy 2001, s. 17-18., and Hébé (Juventas) je personifikací věčného mládí. Hébé od Józsefa Hubera je téměř přesnou replikou Thornvaldsenovy sochy z roku 1816 (nakloněná hlava k levé ruce s miskou, zde však ruka drží trochu jiným způsobem větší misku). Socha byla v 19. století velmi oblíbená, dodnes existuje mnoho různých variant jejích odlitků pro zahrady a parky. Údajně existovala antická soška Hébé (ze slonoviny a zlata od sochaře Naucyda z 5. stol. př.Kr., dnes známá jen z vyobrazení na mincích z Argu), která Thornvaldsena inspirovala. Zpočátku (1806) nepochopil skladbu drapérie a kombinoval neobvyklým, nelogickým, způsobem klasický peplos, sahající ke kotníkům, s krátkým chitónem, což v pozdějším zpracování (1816) opravil. Model z roku 1806 byl vytvořen mezi lety 1819-1823 pouze jednou, zatímco verze z roku 1816 byla zhotovena v několika mramorových kopiích (srov. Toman 2000, s. 274).
Bronz zlacený ohněm (71, 2 cm): nahá Flora (věnec z květin na hlavě), v pozdvižené pravici květ, v levici ratolest, jako karyatida (na hlavě hlavice sloupu)., Fučíková 1997#, II/205., and Tzv. Pražská fontána, třímetrová ze stříbra a bronzu, byla objednaná Maxmiliánem 1568 v Norimberku, dokončena až za Rudolfa, instalována na Pražském hradě roku 1578, ale brzy rozebrána. Zachovány pouze čtyři postavy, na nichž spočívala nejspodnější mísa, které představují alegorie ročních dob v podobě antických bohů.