In pondering how the existing evidence pertaining to the early Slavs in Bohemia and Moravia may be assessed, the paper rejects the arguments presented by Naďa Profantová, Felix Biermann, and Andrej Pleterski, in particular the idea of a migration of the early Slavs from western Ukraine and Bukovina into Bohemia and Moravia. The chronology of assemblages of the so-called “culture with Prague-type pottery” proposed by Profantová is demonstrably wrong, while Pleterski’s idea of a specifically Slavic “kitchen culture” rests on insufficient knowledge of the changes in eating practices accompanying economic transformations in the Mediterranean region during the sixth and seventh centuries. Against Biermann’s uncritical treatment of the written sources, particularly of Fredegar, the paper argues that the text of the Chronicle of Fredegar is not to be taken at face value, but understood as a means to please Fredegar’s Austrasian audience. and V úvaze o hodnocení stávajícího dokladového materiálu vztahujícího se k raným Slovanům v Čechách a na Moravě odmítá autor tohoto textu argumenty přednesené Naďou Profantovou, Felixem Biermannem a Andrejem Pleterskim, obzvláště myšlenku příchodu prvotních Slovanů do Čech a na Moravu ze západní Ukrajiny a Bukoviny. Chronologie souborů takzvané „kultury s keramikou pražského typu“, předložená Profantovou, je prokazatelně chybná, kdežto Pleterského myšlenka specificky slovanské „kuchyňské kultury“ spočívá na nedostatečné obeznámenosti se změnami v jídelních zvycích doprovázejících ekonomické změny ve Středomoří během 6. a 7. století. Proti Biermannovu nekritickému zacházení s písemnými prameny, zvláště s Fredegarem, namítá autor, že text Fredegarovy kroniky nelze brát doslovně, nýbrž je jej třeba chápat jako snahu vyhovět Fredegarovu autrasijskému čtenářstvu.
Etnogeneze Slovanů zůstává frekventovaným tématem historického a archeologického výzkumu. Etnicitu nahlížejí nyní archeologové i historici v zásadě jako akt vědomého přihlášení, což vysvětluje důraz kladený na identitu jako kategorii historické analýzy. Na základě rozboru historického a archeologického dokladového materiálu vztahujícího se k 6. a 7. stol. předkládá článek argumentaci v tom smyslu, že v zájmu dalšího rozvoje poznání by se bádání o (slovanské) etnogenezi mělo oprostit od opakování stereotypů uložených v pozdně antické etnografii. Současně autor předkládá nový analytický model, odvozený ze současných přístupů ke konstrukci etnicity prostřednictvím hmotné kultury, a ilustruje některé důsledky, které z něho pro české a moravské země vyplývají and The ethnogenesis of the Slavs remains a popular topic of historical and archaeological research. Ethnicity is now viewed by both archaeologists and historians as fundamentally performative, which explains the emphasis placed on identity as a category of historical analysis. On the basis of an analysis of the historical and the archaeological evidence pertaining to the 6th and 7th centuries, this paper argues that in order to make any progress the research on (Slavic) ethnogenesis needs to distance itself from the practice of perpetuating the stereotypes embedded in the late antique ethnography. At the same time, the author advances a new model of analysis derived from recent approaches to the construction of ethnicity through material culture, and illustrates some of its implications for the Czech and Moravian lands.