1_The adult demographic parameters, mobility, nectar choice and how the spatial distribution of males and females of Z. polyxena is affected by the distribution and abundance of host-plants, and adults of the opposite sex was studied in a population of this species inhabiting a dense network of permanent habitats (totalling 8.7 ha). The population size was estimated to be ca. 300 individuals. The average adult lifespan was 4.4 days and the maximum 23 (male) and 20 (female) days. The capture probability was higher for males than females due to the more conspicuous behaviour and bounded area of activity of males. A slow increase was followed by a slow decrease in the sex specific parabolic recruitment curve, indicating slight protandry and long emergence period, probably due to habitat heterogeneity. The spatial distribution of host plants (Aristolochia lutea) is the key factor determining the spatial distribution of adults. There was a strong positive correlation between male and female density at each patch, both of which were dependent on the cover of host plants growing in sunny conditions. In searching for A. lutea plants suitable for oviposition, females fly greater distances and move more frequently between patches than males. The size, shape and orientation of the male home range were influenced by the size, shape and orientation of stands of host-plants in sunny positions, but not by patch area. Such adult fidelity to stands of host-plants in sunny positions indicates that the spatial distributions of oviposition sites, mate-locating sites and larval habitats of Z. polyxena overlap. The better statistical fit and much lower probabilities for long-distance movements generated by a negative exponential function than an inverse power function are probably due to the small size and high habitat connectivity of the site studied. Adults were opportunistic in their use of nectar plants., 2_Traditional management is the key factor for maintaining permanent habitats for this species in a grassland biotope., Tatjana Čelik., and Obsahuje seznam literatury
The central-marginal model is widely accepted in chromosomally polymorphic species of Drosophila. In fact, geographically and ecologically central populations of Drosophila show higher levels of polymorphism for paracentric inversions, whereas marginal populations tend to be monomorphic. This fact has been variously explained. Chromosomal polymorphisms in grasshoppers have also been attributed to show such geographical structuring, as in the case of the South-American grasshopper Dichroplus pratensis Bruner (Orthoptera: Acrididae). However, in three other cases involving Acrididae – Leptysma argentina Bruner, Trimerotropis pallidipennis (Burmeister) and Cornops aquaticum (Bruner), it is clear that chromosomal polymorphisms (sometimes with a wide extension over the Argentine area) do not conform to this pattern, and show instead clear correlations with environmental variables, especially minimum temperature, showing low or null frequencies of the rearrangements at one extreme of the environmental gradient and with high or fixed frequencies at the other. Furthermore, this correlation with temperature might also be true in the case of D. pratensis. These aforementioned examples emphasise the dangers of over-generalization when discussing chromosomal polymorphisms, and suggests that such polymorphisms should be considered very much in a case-specific manner in terms of the particular genetic system under study., Pablo C. Colombo., and Obsahuje seznam literatury
Článek podrobně popisuje autorovo neobvyklé setkání s kojoty (Canis latrans) v roce 2010 v kostarickém národním parku Braulio Carillio v části Sector Volcán Barva. Pořízené dokumentační fotografie umožnily analyzovat agresivní chování kojotů vůči člověku a jeho etologickou interpretaci na základě znalostí etologie psovitých šelem., In August 2010, the author visited Braulio Carrillo National Park in Costa Rica and approached three coyotes (Canis latrans). The article describes their attack, probably due to maternal aggression combined with fear-induced and territorial aggressions., and Ivan Literák.
Agrolesnické systémy v tropických oblastech nabízejí možnost, jak zajistit trvale udržitelnou produkci na obdělávaných pozemcích, a často představují jediný zalesněný ekosystém v okolní odlesněné krajině. Tento článek se věnuje problematice agrolesnictví v tropech se zaměřením na kávové plantáže pěstované v Peru., Agroforestry systems present a way to keep sustainable production in cultivated areas, especially in the tropical zone. At the same time it is often the only forested ecosystem in otherwise deforested landscape. This article is about agroforestry in tropical areas, with the focus on coffee (Coffea) plantations in Peru., and Lenka Ehrenbergerová.
Ground-dwelling sciurids, including prairie dogs (Cynomys), marmots (Marmota) and several genera of ground squirrels (e.g. Ammospermophilus, Spermophilus, Notocitellus, Ictidomys, Urocitellus), emit alarm calls in the presence of predators to warn their kin. These calls show high intra- and inter-species variation. The alarm calls of many species have potential to encode information about caller identity, and possibly enable the ground squirrels to recognize unreliable callers or to estimate the degree of risk. The alarm calls can be used to determine species or subspecies, and can also help resolve some taxonomic complexities. and Irena Schneiderová.
The article summarises results of our research on inter- and intra-species variability in alarm calls (emitted in the presence of predator) of the European Ground Squirrel (Spermophilus citellus) and closely related species (Taurus Ground Squirrel - S. taurensis, Anatolian Ground Squirrel - S. xanthoprymnus). Alarm calls of all three species mostly consist of two different elements; individuals producing alarm calls with only one of them were, however, also recorded. Although their alarm calls share the same basic structure, the three species can be clearly distinguished. Significant inter-individual differences allow identification of particular callers in a colony. and Irena Schneiderová, Richard Policht.
Cytochrome P450s (P450s) involved in insecticide resistance reduce the efficacy of insecticide-based vector control by rendering vector control ineffective. They are recorded in many species of vectors and have various constitutive and insecticide induction profiles. In this study, the isolation and prediction of the structure of a P450 from a strain of Aedes aegypti originating from Malaysia is reported. Quantitative mRNA expression of this gene and a previously reported P450, CYP4H28v2, in the developmental stages of the mosquito after exposure to sub-lethal concentrations of insecticides is also reported. The isolated P450, CYP4H31v2, is an allelic variant of CYP4H31 and contains several conserved motifs of P450s. The secondary structure of the protein is mostly made up of alpha helices and random coils. The tertiary structure was generated using homology modeling and was of good quality based on structure validation using protein structure assessment tools. CYP4H28v2 and CYP4H31v2 were differentially expressed in the developmental stages of the vector, with a significantly increased expression in adult males. The genes were significantly over-expressed in larvae exposed to deltamethrin and permethrin for 6 h. In the DDT-treated larvae, only CYP4H31v2 was significantly over-expressed after a 6 h exposure. Under-expression of the genes was predominant in larvae treated with the organophosphates malathion and temephos. Though the functions of these P450s are unknown, their response to induction by exposure to insecticides indicates the likely involvement of these genes in insecticide tolerance. and Fatma M. A. El-Garj, Mustafa F.F. Wajidi, Silas W. Avicor.
One of the best documented effects of climate change on biodiversity are shifts in phenology. However, long-term data quantifying and projecting the expected changes in phenology associated with climate warming are limited to a few well-recorded areas in the world. In the absence of temporal recording, an alternative approach is to determine the phenological response of species along marked gradients in climate or along latitudinal or altitudinal transects (space-for-time substitution). We studied the phenology (timing and duration of the flight period) of butterflies in 2006 along an altitudinal gradient (900-1680 m; estimated temperature lapse rate = -6.6°C/km) in the Serranía de Cuenca (central Spain) at the assemblage and individual species levels. Timing of the flight period was later for assemblages at high than at low altitudes. A similar trend of an increasing delay in the flight period with altitude was recorded for some individual species. However, there were also some exceptions to this pattern regardless of the number of sites and the altitudinal ranges of the species, suggesting possible local adaptation to regional climate. The duration of the flight period was shorter at high altitudes for assemblages, but this trend was not mirrored in the response of individual species. The results partly support substituting space-for-time when assessing the potential effect of climate change on phenophases such as the timing of the flight period, but we recommend extreme caution in extrapolating the results in the absence of information on how the responses of populations differ. and Juan Ignacio De Arce Crespo, David Gutiérrez.