Příspěvek se věnuje problematice metod emoční indukce (MIPs; Mood Induction Procedures) a dokumentaci výzkumu zaměřeného na jejich aplikaci, resp. na zhodnocení vlivu čtyř indukovaných emočně nabitých situací na emoční sebereflexi u 41 vysokoškolských studentů (M/Ž, ≈ 21 let). Cílem výzkumu (EH-IPCH; 2010–2012; Plzeň, Hradec Králové, Brno) bylo především popsat subjektivní vnímavost účastníků výzkumu vůči uměle navozeným situacím a zároveň blíže charakterizovat komponenty výsledného emočního prožitku. Výsledky výzkumu poukázaly na zjevnou rozdílnost mezi emoční sebereflexí probandů v situaci indukce a sebereflexí v běžném, klidovém stavu; indukce tedy bylo možné považovat za úspěšné. Byly také zjištěny určité rozdílnosti v rovině sebereflexe mužů a žen – ženy byly k prožitku emoce o něco citlivější než muži. Příspěvek poukazuje na výzkumný potenciál i limity představených metod, ale také na perspektivy, které může studium emočních změn a emoční sebereflexe v kontextu společenskovědních disciplín přinést. and The article deals with the methodology of Mood Induction Procedures (MIPs), and presents the results of a research which employed MIPs to evaluate the influence of four different emotionally demanding situations on emotional self-reflection of 41 university students (men and female, average age 21). The primary aim of the given research (EH-IPCH; 2010–2012; Plzeň, Hradec Králové, Brno) was to describe participants’ sensitivity to “artificial” emotional situations, and to characterize components of the resultant emotion. The research findings point to a significant difference between emotional self-reflection of probands when comparing the induction (i.e. experimental) situation and the ordinary (non-experimental) situation; therefore, inductions have been considered successful. Moreover, certain differences have been observed when comparing self-reflection of men and women – women tend to be more sensitive to emotional situations than men. The paper calls attention to both the research potential and limits of MIPs in the context of social science disciplines.
Emotions and passions, especially the negative ones, played a major role in Seneca’s writing: the anger became the object of his philosophical treatise De ira and prevailed also in his tragedies. Seneca was probably the most important model for jesuit playwrigts which implies the question how these authors worked with his conception of anger and rage as destructive emotions, in which measure they took it over or changed it. Jesuit playwrights are represented here by Karel Kolčava whose plays are the only ones published as collected works during his life. In addition, there are (also published) Kolčava’s didactic letters, which gives us the opportunity to compare his theoretical view of anger with the Seneca’s one in the first part of the article. The realization of these conceptions is then observed on a few examples taken from the respective plays of both authors. Finally a special attention is paid to female characters in rage who are so important in Seneca’s tragedies and who can be found in Kolčava’s plays although women were not welcome on the jesuit stage even as characters., Eva Pauerová., and Obsahuje bibliografické odkazy
Study summarizes political psychology research dealing with the effects of anxiety and anger based on theory of affective intelligence. In this field of study, emotions are understood as emotional categories that cluster similar affects. According to the theory of affective intelligence, anxiety and anger have different effects on political thinking and behavior, a fact that corresponds to most of the existing findings. Researches in this study are divided into three political psychology domains according to their research problems. These domains are acquiring information and thinking, forming opinions and attitudes, and political participation. and Studie shrnuje výzkumy z oblasti politické psychologie zabývající se vlivem úzkosti a hněvu na politické myšlení a chování, které vycházejí z teorie afektivní inteligence. Tyto dvě emoce jsou chápany jako emoční kategorie shlukující v sobě více podobných afektů. Úzkost a hněv v tomto pojetí mají mít podle teorie afektivní inteligence odlišný vliv na politické myšlení a chování, což koresponduje s většinou dosavadních zjištění. Výzkumy zahrnuté v této studii jsou rozděleny do tří politicko-psychologických oblastí podle zaměření svého výzkumného problému. Konkrétně se jedná o oblasti získávání informací a uvažování, formování názorů a postojů a politické participace.