Hlavným cieľom výskumnej štúdie bolo preskúmanie vzťahov medzi nerozhodnosťou, akademickou prokrastináciou a úzkosťou. Výskumu sa zúčastnilo 296 vysokoškolských študentov (M=21,06; SD=1,52). Údaje boli získané pomocou slovenskej verzie Škály nerozhodnosti, Layovej škály prokrastinácie pre študentov a Beckovho dotazníka úzkosti. Bol potvrdený stredne silný signifikantný vzťah medzi nerozhodnosťou a úzkosťou a silný signifikantný vzťah medzi nerozhodnosťou a akademickou prokrastináciou. Medzi akademickou prokrastináciou a úzkosťou bol zistený signifikantný, ale veľmi slabý vzťah. Na varianciu prokrastinácie pôsobí najmä nerozhodnosť, relatívny vplyv úzkosti je slabší. Nerozhodnosť je predikovaná v porovnateľnej miere prokrastináciou, ako i úzkosťou. Neboli preukázané štatisticky významné rodové rozdiely v miere nerozhodnosti a akademickej prokrastinácie. and The main aim of the research study was to explore the relationships between indecisiveness, academic procrastination and anxiety. The research sample consisted of 296 university students (mean age=21,06; SD=1,52), who completed the Slovak adaptations of the Indecisiveness Scale, the Lay's Procrastination Scale for Students and the Beck Anxiety Inventory. A significant moderate correlation was found between indecisiveness and anxiety, as well as a significant strong correlation between indecisiveness and academic procrastination. A significant but very weak relationship was found between academic procrastination and anxiety. Indecisiveness explained more variance in academic procrastination than anxiety. Indecisiveness was predicted by procrastination and anxiety to a similar degree. No gender differences were detected in the levels of indecisiveness or academic procrastination.
Objective: The anxiety of Alzheimer's disease (AD) contributes significantly to decreased quality of life, increased morbidity, higher levels of caregiver distress, and the decision to institutionalize a patient. However, the incidence of anxiety in AD patients hasn't been discussed. In this study, artificial neural networks were used to predict the incidence of anxiety inAD patients.
Methods: A large randomized controlled clinical trial was analyzed in this study, which involved AD patients and caregivers from 6 different sites in the United States. The incidence of anxiety in AD patients was predicted by backpropagation artificial neural networks with one and hidden layers. After cross validation, the Predictive Accuracy (PA) of the models was measured to select the best structure of artificial neural networks.
Results: Among all models for predicting the incidence of anxiety in AD patients, the artificial neural network with respectively 6 and 3 neurons in the first and second hidden layers achieved the highest predictive accuracy of 85.56%.
Conclusions: The incidence of anxiety in AD patients can be predicted by an accuracy of over 80%. When used for anxiety prediction, neural networks with two hidden layers perform better than those with one hidden layer. These findings will benefit the prevention and early intervention of anxiety in Alzheimer's patients.
a1_Bolest je signál ohrožení organizmu. Váže pozornost, narušuje probíhající psychické procesy a vyvolává strach, který neuropsychicky zesiluje bolest, působí hyperestézii a negativní nabuzení (arousal). Kognitivní hodnocení bolesti jako ohrožení vyvolá také strach. Výsledný strach je tedy generovaný neuropsychicky („reflexně“) i kognitivně. Strach, vyvolaný oběma mechanizmy, narušuje zvládání bolesti (coping). Selháváním procesu zvládání vzniká úzkost, zlost a deprese a dále nepříznivé hodnocení vlastní schopnosti zvládat bolest a spokojeně žít. Na předpokladu těchto procesů, jejichž podstatné segmenty byly testované strukturálním modelem EQS, je založen Dynamický model psychologických procesů při chronické bolesti (DM). Původní DM, podobně jako další současné modely chronické bolesti lze považovat za modely lokálně nezávislé (tedy vysvětlené „ze sebe sama“). V této práci jsou analyzovány „spouštějící“ procesy DM, pocit bolesti a kognitivní zpracovávání bolesti, a oběma procesy vyvolaný strach. Protože tyto procesy probíhají v rámci osobnosti jako vyššího psychologického celku, autoři rozšiřují původní předpoklad DM o rys úzkosti, jako další podmínku toho, jak silný bude strach, vyvolaný bolestí a jejím kognitivním zpracováním. Na souboru 272 pacientů s nemaligní bolestí, věk M = 47,93 (SD = 10,73) roků, trvání bolesti v letech = 11,06 (SD = 9,57), byl postupně testován odpovídající regresní model: K původním nezávisle proměnným, faktorům Bolest (Intenzita bolesti, Nepříjemnost bolesti) a Kognitivní zpracovávání bolesti (Očekávání bolesti v budoucnu, Vina druhých aj.), byla nově zavedena „vnější“ proměnná, Rys úzkosti, a vypočítána lineární regrese na Strach z bolesti., a2_Po redukci modelu s 8 měřenými hodnotami (CFI = 0,81) na 5 měřených hodnot (CFI = 0,84) přistoupili autoři k zařazení další proměnné (tj. mimo původní DM), kovariancí mezi (reziduální variancí) Přetrváváním bolesti a Rysem úzkosti. Tento model se dobře shoduje s daty (CFI = 0,95). Předpoklad přímého vztahu mezi Přetrváváním bolesti a Rysem úzkosti tak významně zvyšuje shodu modelu s daty. Strach z bolesti je tedy nejvíce podmíněn kognitivně, a to očekáváním, že bolest potrvá, a přisuzováním viny za bolest druhým. Efekt dispoziční úzkosti je dvojí: a) Strach z bolesti je specifický projev dispoziční úzkosti při bolestivém stavu, b) dispoziční úzkost ovlivňuje nastavení kognitivních procesů a vede k očekávání bolesti v budoucnosti, a tím ke strachu z bolesti. Pocit bolesti, atribut bolestivého stavu, tyto procesy spouští. Efekt intenzity a nepříjemnosti bolesti na strach z bolesti je malý., b1_Pain represents a signal that an organism is in danger. It attracts attention, it disturbs ongoing mental processes and it brings about fear. In addition, cognitive appraisal of the pain brings about fear as well. The resulting fear triggers coping. If the coping fails, it is followed by anxiety, anger, depression and negative evaluation of one‘s ability to cope with the pain and to live well. Assumption of the processes forms the basis of the Dynamic Model of Psychological Processes in Chronic Pain (DM). The original DM, similarly to other recent models of chronic pain, may be considered a locally independent model (i.e., explained “by itself”). The present paper contains an analysis of “triggering” processes of the DM, the feeling and cognitive processing of the pain, as well as the fear caused by both processes. In addition, the DM assumption is expanded by an “external” variable – Trait Anxiety – representing another condition of the fear. In a group of 272 patients with non-malignant pain (age: M=47.9, SD=10.7 years; duration of pain: M=11.1, SD=9.6 years), the authors gradually tested the regression model: together with the original DM factors of Pain (Pain Intensity, Pain Unpleasantness, and Cognitive Processing of Pain) a new “external“ variable Trait Anxiety was entered and the linear regression on the Fear of Pain was calculated. After reducing the model containing 8 measured values (CFI=0.81) to a model having 5 measured values (CFI=0.84), additional variables were included and covariance between Permanence of Pain and Trait Anxiety was computed. Resulting model fits the data very well (CFI=0.95). The assumption of a direct relationship between the Permanence of Pain and Trait Anxiety significantly increases correspondence of the model with the data., b2_ The results show that the fear of pain is primarily cognitively dependent on expectation that pain will last in future and that pain is blamed on the others. Two effects of Trait Anxiety in the Fear of Pain were found: a) the Fear of Pain represents specific manifestation of Trait Anxiety under pain conditions, b) Trait Anxiety influences cognitive setting, which leads to expectation that pain will last and it thus creates Fear of Pain. The effect of Pain Intensity and Pain Unpleasantness on the Fear of Pain is small., Petr Knotek, Helena Knotková, Jaroslava Raudenská., and Obsahuje seznam literatury
Although male rats generally outperform females in many spatial tasks, sometimes gender differences are not present. This preliminary study examined gender effects in the Enemy avoidance task, in which a rat on a stable circular arena avoids approaching a small mobile robot while collecting randomly dispersed small pellets. Whenever distance between robot and the rat dropped below 25 cm, animal was punished by a mild footshock. Female rats showed thigmotaxis, hypolocomotion and avoidance of robot in the habituation phase, when approaches were not punished. No statistically significant differences in avoidance learning under reinforcement training sessions were observed; but females still spent significantly more time at periphery of the arena and foraged less than males. We conclude that females were able to perform at the same level as males under reinforcement despite different behavioral strategy. The thigmotaxic behavior appears to function as innate escape strategy in female rats triggered by the stressing effect of the moving robot rather then the presence of shocks., J. Svoboda, ... [et al.]., and Obsahuje seznam literatury
Autoři zjišťovali předpoklady díla Václava Příhody (Ontogeneze lidské psychiky, 1963-1974), který uvažoval o odlišnostech míry deprese a smutku v jednotlivých obdobích ontogeneze, s nejvyšší intenzitou v období postpubescence (15-19 let) a v kmetském věku (75 a výše). Na souboru z běžné populace (N = 200) ve věku 15-92 let blízkému populačnímu rozložení podle pohlaví, věku a vzdělání autoři ukazují změny depresivní a úzkostné symptomatiky (měřené pomocí Beckovy škály deprese, BDI-II a Beckovy škály úzkosti, BAI) v jednotlivých věkových obdobích. Autoři zjistili, shodně s Příhodovými předpoklady, maximální hodnoty depresivní i úzkostné symptomatiky v krajních věkových kategoriích dospělosti, v období postpubescence a v kmetském věku.
Objectives. At the beginning of the War in East-ern Ukraine, military personnel of the Armed Forces, National Guard of Ukraine (NGU), and soldiers of volunteer battalions, who had no combat experience for the first time faced the death of their comrades. This study aims to de-termine the effects of posttraumatic stress and combat losses on the mental health of combat-ants and to develop the typology of their resil-ience to extreme events.Sample and settings.N = 117 NGU male offic-ers (76% of contract military members and 24% of officers) participated in the study. These com-batants were withdrawn from the combat zone in June 2014 due to combat losses and the death of the unit commander.Hypothesis. After participating in hostilities, military personnel developed different types of personality resilience to the effects of traumatic stress.Statistical analyses. The participants’ typification of resilience and adaptation to extreme events was determined by hierarchical cluster analysis. The differences between groups in mean values were determined using Student’s t-test.Results. Four types of personality resilience to combat stressors were identified: “Those who predicted danger” (68.38%), “Those who were open to danger” (21.37%), “Those who identified themself with the role of the vic-tim” (6.83%), and “Those who hid their fear” (3.42%). The results showed that self-identifi-cation of a personality with symptoms of acute stress disorder affects the features of the imple-mentation of the anxiety buffer role. Limitations. The conclusions on the anxiety buffer role for the formation of PTSD require clarification and further studies. and Cíle. Na začátku války na východní Ukrajině vojáci ukrajinské armády (NGU – Národní gar-da Ukrajiny) a vojáci dobrovolnických praporů, kteří neměli bojové zkušenosti, se poprvé setka-li se smrtí svých spolubojovníků. Cílem tohoto výzkumu bylo zjistit dopady posttraumatického stresu a ztrát v boji na mentální zdraví vojáků a vytvořit typologii jejich resilience vůči extrém-ním událostem.Soubor. Výzkumu se zúčastnilo 117 mužů – dů-stojníků NGU (76 % smluvních vojáků a 24 % důstojníků z povolání). Tito vojáci byli staže-ni z bojové zóny v červnu 2014 kvůli ztrátám v boji a smrti velitele jednotky.Hypotéza. Po účasti v bojích si vojáci vyvinuli různé typy osobní resilience vůči dopadům trau-matického stresu.Statistická analýza. Typologizace resilience účastníků výzkumu a adaptace na extrémní události byla určena hierarchickou trsovou ana-lýzou. Získaná data byla popsána základními popisnými statistikami. Rozdíly mezi skupina-mi ve středních hodnotách byly zjištěny Studen-tovým t-testem.Výsledky. Byly vyčleněny čtyři typy resilience osobnosti vůči bojovým stresorům: „Ti, kdo predikovali nebezpečí“ (68,38 %), „Ti, kdo byli otevřeni nebezpečí“ (21,37 %), „Ti, kdo se identifikovali s rolí oběti“ (6,83 %), a „Ti, kdo skryli svůj strach“ (3,42 %). Výsledky ukázaly, že sebeidentifikace osoby se symptomy akutní stresové poruchy ovlivňuje prvky realizace ná-razníkové role úzkosti.Omezení studie. Závěry o nárazníkové roli úz-kosti pro utváření PTSD vyžadují objasnění a další výzkumy.
Článek se pokouší v Lévinasově rané filosofii odhalit náznaky, v pozdní tvorbě již plně rozvinuté, etické koncepce bytí-pro-druhého. První texty, jež jsou stále do značné míry formované Heideggerovou fundamentální ontologií, staví do popředí fenomén neosobního bytí – ono je [il y a]. Ukážeme, že mimo čistě ontologický záběr můžeme v Lévinasově postulaci pojmu identifikovat intence jednak existenciální, jednak etické. Nálada hrůzy, vyvěrající ze zkušenosti subjektu s il y a, totiž vrhá individuální vědomí v existenciální otřes, jenž zpřístupňuje možnost etického obratu. Toto existenciálně-etické prizma v první řadě utváří ucelený narativ, spojující Lévinasovy rané ontologické úvahy s etickou koncepcí rozvinutou v pozdní tvorbě, zadruhé pak poukazuje na význačnou formativní funkci nálad v existenciální fenomenologii. Především nálada hrůzy se ukazuje jako způsob, jak negativně fundovat i motivovat etické smýšlení., The article attempts to discover, in Levinas’ early philosophy, the first indications of what by his later writings would become a fully developed, ethical conception of being-for-the other. The first texts, which were in large measure shaped by Heidegger’s fundamental ontology, place the phenomenon of impersonal being – il y a (there is) – into the forefront. We show that, besides a purely ontological view, we can in Levinas’ postulation of the concept identify intentions that are both existential and ethical. The mood of horror, resulting from the subject’s experience with il y a, throws individual consciousness into an existential upheaval, opening up the possibility for an ethical turn. This existential-ethical prism forms, first of all, a comprehensive narrative, combining Levinas’ early ontological thinking with the ethical concept that he developed in his late work and, secondly, points to a significant formative function of moods in existential phenomenology. Above all, the mood of horror is showing itself to be a way to negatively serve and motivate ethical attitudes., and Notre étude essaye découvrir des signes du concept éthique de l’être pour autrui contenus déjà dans la première philosophie de Lévinas mais pleinement développés ultérieurement. Les textes premiers, influencés considérablement par l’ontologie fondamentale de Heidegger, mettent en avance le phénomène de l’être impersonnel – il y a. Nous allons montrer qu’en dehors de prise proprement ontologique dans la formulation première de ce concept par Lévinas on peut y identifier les intentions à la fois existentielles et éthiques. L’ambiance de l’horreur provenant de l’expérience du sujet avec il y a ébranle existentiellement la conscience individuelle en l’ouvrant à la Kehre éthique. Ce regard éthico-existentiel formule en premier lieu un récit complet liant les premières réflexions ontologiques de Lévinas à un concept éthique développé dans son travail ultérieur, il attire attention ensuite à l’importante fonction formative des ambiances dans la phénoménologie existentielle. C’est en effet surtout l’ambiance de l’horreur qui se révèle en tant que moyen permettant une fondation et motivation négatives de la réflexion éthique.
Objectives. Although various mental health-re-lated consequences of the COVID-19 pandemic have been documented, there has been far less attention given to potential protective factors. Questions and hypotheses. In the present study, authors examined the role of three types of positive expectancies - optimism, hope, and self-efficacy - as predictors of well-being and anxiety. Furthermore, authors examined the role of coping strategies as a potential mediator between expectancies and criterion variables.Sample and settings. The present study was con-ducted during the COVID-19 outbreak in Slo-vakia after a national emergency was declared (N=1011). Additionally, longitudinal follow up was conducted after a national lockdown (N=391). Statistical analysis. Multi-model linear regres-sion (the Bayesian approach) and simple me-diation analysis (the Frequentist approach) were used to answer research questions. Results. In the main study with N=1011 partici-pants sampled after a national emergency was declared, the role of optimism in predicting anx-iety and well-being was corroborated. Moreo-ver, this finding was replicated after a national lockdown and the degree to which Coronavirus was considered dangerous served as a potential mediator. Besides optimism, self-efficacy nega-tively predicted anxiety, and subscales of hope predicted well-being. Additionally, the role of coping strategies as potential mediator was ex-amined. In follow up with N=391 respondents who decided to participate after the national lockdown, authors found an indirect effect of optimism on well-being and anxiety through dysfunctional coping. Limitations. The present study has some limita-tions that should be reflected upon. For exam-ple, convenience sampling was used. Moreover, interpretations related to causality should be avoided and the specificity of the effect in re-lation to pandemic situation should be further examined in future research. and Ciele. V predošlých výskumoch boli dokumen-tované rôzne dopady pandémie COVID-19 na mentálne zdravie. Menej pozornosti však bolo venovanej tomu, ktoré faktory tu môžu zohrávať protektívnu rolu.Otázky a hypotézy. Predkladaná štúdia sa zaobe-rá tým, akú rolu zohrávali tri druhy pozitívnych očakávaní (optimizmus, nádej a sebaúčinnosť) v rámci subjektívnej pohody a prežívanej úz-kosti počas nástupu prvej vlny pandémie CO-VID-19 na Slovensku. Súbor a metódy. Výskum bol realizovaný po tom, ako bol na Slovensku vyhlásený núdzový stav (N = 1011). Autori zisťovali sme subjektív-nu pohodu, aktuálne prežívanú úzkosť, tri druhy očakávaní (nádej, optimizmus a všeobecnú se-baúčinnosť) a to, do akej miery vnímali účastní-ci výskumu koronavírus ako nebezpečný. Druhý zber dát sa konal po celoštátnom lockdowne (N = 391). Tu sa autori zamerali na stratégie zvládania. Analýzy. V rámci analýzy dát boli využité dva postupy. Prvý bol reprezentovaný lineárnou re-gresiou pracujúcou s viacerými modelmi (Bay-esiánsky prístup), druhý mediačnou analýzou (Frekventistický prístup). Výsledky. V hlavnej časti (N = 1011), realizo-vanej krátko po vyhlásení núdzového stavu, sa ako dôležitý prediktor ukázal predovšetkým op-timizmus. Pozitívne predikoval subjektívnu po-hodu a negatívne prežívanú úzkosť. Zmienený vzťah bol sprostredkovaný tým, do akej miery považovali účastníci výskumu koronavírus za nebezpečný. Okrem toho, sebaúčinnosť nega-tívne predikovala prežívanú úzkosť a subškály nádeje predikovali subjektívnu pohodu. V nad-väzujúcom zbere dát (N = 391), uskutočnenom po prvom lockdowne, sa autori zamerali na rolu stratégii zvládania ako potenciálneho mediátora vo vzťahu medzi očakávaniami a kritérialnými premennými. Tu sa ako jeden z potenciálne dô-ležitých mechanizmov ukázali predovšetkým dysfunkčné stratégie zvládania stresu. Limity. Medzi limity možno zaradiť príležitost-ný výber výskumného súboru a to, že otázka, týkajúca sa toho, do akej miery tu šlo o vzťah špecifický pre pandémiu, zostáva aj naďalej otvorená. Okrem toho je nevyhnutné, aby výz-kumníci zostali pri vyjadrovaní sa k otázke kau-zality nanajvýš opatrní.
V období medzi 15. a 19. rokom, kedy je typické hľadanie prijateľného zmyslu existencie, sú prítomné výkyvy v prežívaní a správaní. Početnosť pokusov, aj dokonaných samovrážd sa zvyšuje. Vyšetrených bolo 533 adolescentov (62,5 % žien, priemerný vek 17,8±1,0 rokov, vekové rozpätie 15-21 rokov), ktorým boli zadané otázky ohľadom sociodemografických údajov, suicidálneho správania, ďalej Zungov dotazník depresie (SDS), Beckov dotazník úzkosti (BAI) a Liebowitzova škála sociálnej fóbie (LSAS). Práca skúma úroveň afektivity a jej vzťah k suicidálnemu správaniu u mužov a žien v období adolescencie. Dáta boli štatisticky spracované pomocou t-testu dvoch nezávislých výberov. Výskyt suicidálnych myšlienok a pokusov za posledný rok bol u mužov aj žien v skúmanom súbore približne rovnaký. Suicidálne myšlienky za posledný rok u mužov pozitívne štatisticky významne súviseli s depresiou, anxietou a sociálnou fóbiou. Čím bola závažnejšia úroveň depresie a anxiety u mužov, tým častejšie vypovedali o suicidálnom pokuse za posledný rok. U žien sa hlbšia religiozita spájala s menším výskytom suicidálnych myšlienok za posledný rok; závažnejšia depresia, anxieta a nárast vyhýbavého správania súviseli významne s vyšším počtom suicidálnych pokusov za rok. Významné rodové rozdiely v suicidálnom správaní neboli zistené, aj keď hlbšie veriacimi boli ženy, boli depresívnejšie, úzkostnejšie, prežívali závažnejšiu sociálnu fóbiu než muži. Redukcia depresívnej a úzkostnej symptomatiky v súbore adolescentov môže zohrávať významnú úlohu ako protektívny faktor suicidálneho správania. Predložená práca je prierezovou štúdiou, výsledky nie je možné interpretovať kauzálne. Nemožno ani generalizovať výsledky na celú populáciu adolescentov, keďže do prieskumu bola zahrnutá len časť z jej populácie. and Survey of suicidal behavior in adolescence
Objectives. In time span between 15 and 19 years, when looking for satisfactory meaning of life is typical, the changes in affectivity and behaviour have been occured. Frequency of suicide attempts and death due to suicide increases.
Subjects and setting. Five hundred and thirty three adolescents participated (62.5 % women, mean age 17.8±1.0, range 15-21 years). They filled in the questions on sociodemographic data, suicidal behavior, Self-rating Depression Scale, Beck Anxiety Inventory and Liebowitz Social Anxiety Scale.
Hypotheses. This study evaluates relationships between affectivity and suicidal behavior in men and women in adolescent period.
Statistical analysis. Data were statistically assessed using t-test for two independent samples.
Results. Incidence of suicide ideation and attempts in the last year in men and women was comparable. Suicide ideation in last year in men was statistically positively associated with depression, anxiety and social phobia. More suicidal attempts in last year in men were asociated with higher levels of depression and anxiety. Religiosity was related to less incidence of suicidal ideation in last year, and higher levels of depression, anxiety and avoidant behavior in women. Significant suicidal behavior gender differences were not revealed. Anyway, women were more religious, depressive, anxious, reported higher social phobia than men. Decreasing depressive and anxious symptoms in the sample of adolescents might be an important protective factor in their suicidal behavior. Study limitation. As the design of this study is cross-sectional, the findings cannot be causally interpreted, neither generalized to the whole population of adolescents, forasmuch as part of this population was participated in this study.
Článek pojednává o fobii z hlediska psychosémantického přístupu. Pomocí systému významu (Kreitler, Kreitler, 1990) byly porovnávány významové profily skupiny fobiků a kontrolní skupiny. Tato studie podpořila výzkumnou hypotézu, že jedinci vykazující zřetelné fobické strachy se budou lišit od kontrolní skupiny ve způsobu zpracování významu, operacionalizovaném jako četnosti užití jednotlivých významových proměnných. Chceme-li vystihnout charakteristické rysy fobiků, je třeba zmínit především pasivitu ve smyslu neochoty aktivně zasáhnout do běhu věcí v okolním světě, zaměření na vnitřní prožitkový svět a fantazii a emoční nestabilitu. Při podrobnější analýze bychom zmínili ještě specifický kognitivní styl spočívající ve velmi zdatném využívání analytického a abstraktního myšlení při kontrole okolního prostředí. V kontrastu k němu se zde ale projevuje nechuť či neschopnost kognitivně ovládnout svůj vnitřní prožitkový svět, ve kterém emoce dominují nad racionálními složkami. Ani ve vztahu k vnějšímu prostředí se ale nezaměřují na skutečnou podstatu věci, ale spíše přeceňují detaily a emočně nabité signály. To může vést až k rigiditě chování.