Dvoupodlažní řadový obytný dům. Od roku 1807 v něm žil znalec antické řecko-římské kultury, piaristický učitel József Grigely. Pod římsou pět figurálních reliéfů a pět medailonů. V medailonech portréty filosofů a básníků s nápisy. Alegorické reliéfy v obdélných zahloubených polích. První skupinka zleva - múza a Orfeus hrající zvířatům (múza v drapérii, na hlavě koruna, opírá se levou rukou o oltář s knihami, drží v ruce dvě trumpety, na pravé ruce má navlečeny dva vavřínové věnce, třetí drží v natažené ruce, na zemi kniha, Orfeus sedí, hraje na lyru, u jeho pravé nohy sedí zvíře). Druhý reliéf: žena v drapérii, v pravici drží rozvinutý svitek, opírá se o oltář s knihami, v levé ruce drží blesky, před ženou na zemi kniha a helmice, naproti ženě stojí chlapec, v natažené pravici drží svitek. Nad vchodem alegorický výjev - Athéna, ochránkyně věd a umění. Na levé straně reliéfu skupinka alegorie Umění: chlapec, drží paletu, maluje na plátno na stojanu, na zemi před ním sedí puto, maluje na papír, u jeho nohou busta, v pozadí sokl s koulí, na ní stojí nahá ženská postava s palmovou ratolestí v ruce. Další skupinku tvoří žena s knihou a zavázanýma očima, z jejích obou stran dítě (dítě po její pravici ve fraku), nad hlavou dítěte po ženině levici drží Athéna vavřínový věnec. Athéna s helmicí na hlavě, drží kopí, vedle ní kniha a hlava Jupitera. Za Athénou další skupina postav - alegorie Věd, chlapec sedí u globu, vedle něho zeď s dalekohledem, o zeď se opírá dívka v drapérii; další postavy: sedící puto s knihami, nad ním okřídlená postava s rohem hojnosti, za knihami hvězdný globus. Reliéfy pokračují na pravé straně od vchodu dvěma výjevy, patrně alegoriemi Vzdělání patrně v histoii a právu. První skupinu tvoří sedící žena, píše na rozvinutý svitek řeckými písmeny, proti ní stojí žena u tabule s řeckými písmeny. Poslední dvojicí jsou postavy stojících žen v drapérii, první stojí u oltáře, na něm přidržuje desku s písmeny AB a gama delta, v pravici drží svitek; druhá žena stojí u oltáře, nad ním drží váhy, na zemi leží knihy., Medvey 1939, s. 17; Szatmári 2001, s. 9-10., and Alegorické výjevy i fiktivní portréty v medailonech čerpají inspiraci v antické kultuře. V medailonech jsou zobrazeni významné řecké a římské historické osobnosti: řecký filosof Sókratés (asi 469 - 399 př. Kr.); římský básník Vergilius Publius Maro (70 - 19 př. Kr.); politik, spisovatel a největší římský řečník Marcus Tullius Cicero (106 - 43 př. Kr.); římský historik Titus Livius (59 př. Kr.- 17. po Kr.); slavný římský řečník, autor učebnice rétoriky Marcus Fabius Quintilianus (asi 35 - 45 Př. Kr.- 100 po Kr.); římský filosof, politik, básník a vychovatel císaře Nerona Lucius Annaeus Seneca ml. (4 př. Kr.- 65 po Kr.). Alegorické výjevy kladou důraz na hodnoty umění, vědy a vzdělání, k nimž se tímto hlásí obyvatelé domu.
Olej na mědi (56 x 47 cm): Astraia (červený plášť, meč a váhy) stojí nad lvem, který porazil na zem personifikaci Klamu (modrý plášť, zlomený šíp), charakterizovanou předměty u dolního okraje: kniha a listiny s pečetěmi (dezinformace), maska (předstírání) a váček s penězi (úplatky? lakomství?). Pod ochranu Astraie se uchyluje nahá Pravda. Za Astraiou je antický sloup, nalevo průhled do krajiny, v popředí sedí Ceres (roh hojnosti, srp) a Mír (olivová ratolest), nad nimi stojí Svornost, která drží Mír za ruku., Irmscher 2001#., Fusenig 2010#, č. 88 s. 230., and V augustovském politickém mýtu byl rozkvět impéria oslaven jako návrat Zlatého věku, jehož atributem byla Panna. Ve Zlatém věku sídlila mezi lidmi Astraia (Spravedlnost), jejíž odchod na nebe, kde se z ní stalo souhvězdí Panny, znamenal definitvní konec věku šťastné blaženosti. Panna je na obloze mezi souhvězdími Lva a Vah, na čemž je založena Aachenova alegorická malba oslavující vládu císaře Rudolfa II. K obrazu existuje varianta v Detroit Institute of Arts, která se liší od mnichovského obrazu v podstatě pouze jinou krajinou v pozadí. Obraz je protějškem alegorie s Návratem Saturnovy říše (Stuttgart, Návrat Saturnovy říše).
Na podstavci pomníku Karla IV. čtyři doprovodné figury. Sedící ženy s atributy představují universitní fakulty., Poche, Preiss 1973#,, Vlček 1996#,, and Plastiky odlity v saském Lauchhammeru v železárnách hr. z Einsiedelu.
Mědirytina (29 x 17, 5 cm). Kompozice ve třech rovinách nad sebou: dole, v podzemí, spí Zahálka, zhoubný Čas požírající knihy, Válka (Mars) Hereze a Závist. Nad podzemím skála, uprostřed s vytesanými bustami českých panovníků, ke skále přichází zleva postava badatele s lucernou, vpravo odchází nahá Pravda se slunečním diskem nad hlavou, v podpaží nese svazek knih. Nahoře Historie a Píle obklopené postavami - Spravedlnost váží hodnotu knih, Filozofie, Paměť s knihou a perem a zamyšlená Meditace, letící Fama a dvě Ctnosti (voják s mečem, stařec s hady)., Zelenková 2009#, 84-85., and Frontispis pro dílo Bohuslava Balbína Epitome historica rerum Bohemicarum. Tisk podle návrhu Karla Škréty (kresba v Berlíně, Staatiche Museen zu Berlin, Kupferstichkabinet, inv. č. KdZ 26395).
Maďarská Akademie Věd ("Magyar Tudományos Akadémia") byla založena v roce 1825; architektonická soutěž na stavbu budovy v Pešti proběhla v letech 1862 - 1864, zvítězil návrh významného německého architekta Augusta Friedricha Stűlera (tento architekt je též autorem budovy Neues Museum v Berlíně, 1859). Stavba ve stylu německé neo-renesance, byla zahájena v letech 1865 - 1866, a pokračovala až do roku 1893. Volně stojící budova se třemi fasádami bohatě sochařsky zdobenými. Na fasádě průčelí jsou párová okna ve druhém patře oddělena dvojicemi korintských sloupů, mezi nimi je umístěno šest terrakotových alegorických figur reprezentujících různé vědní obory, nad nimi kruhové medailony střídavě s hlavou Apollóna a Minervy (hlavy Minervy a Apollóna jsou zakomponovány i do hlavic pilastrů ve druhém patře budovy). Alegorické plastiky v průčelí, ve směru pohledu diváka, z levé strany: Jurisprudentia, Historia, Physiographia, Mathematica, Philosophia, Philologia. Jurisprudentia: stojící ženská postava zahalená draperií, na hlavě diadém, v levé ruce drží knihu zákonů s vyobrazením vah, v pravé drží na rameni meč. Historia: stojící ženská postava, zahalená draperií, na hlavě vavřínový věnec, v levé ruce drží nápisové desky. Physiographia: stojící ženská postava, prostovlasá, zahalená v draperii, levá ruka pozdvižená, v lokti ohnutá, pravá ukazuje do zadu za postavu, kde je socha Kybely-Rhey (Artemis z Efesu). Mathematica: stojící žena zahalená draperií, ve vlasech stuhu, v levé ruce drží arch papíru s nákresem architektury, v pravé kružítko. Philosophia: stojící ženská postava, zahalená v draperii, na hlavě roušku a paprsčitou korunu, prvou rukou přidržuje pod bradou roušku, v levé ruce drží svitek. Philologia: stojící postava ženy, v draperii, na hlavě vavřínový věnec, levou rukou drží o hruď opřenou knihu, v pravé má psací náčiní. Nad vchodem, v 1. patře nad oknem uprostřed fasády, dva Géniové, rohové pilastry a sloupy v prvním patře jsou na hlavicích, mezi akantovými listy zdobeny figurami Géniů s různými atributy - věnec a palmová ratolest, věnec a pochodeň, kružítko, lyra, sochařské náčiní. Sloupy jsou na bázi opět zdobeny rostlinným dekorem se zakomponovanými alegorickými postavami držícími různé atributy - palmová ratolest, různé pracovní náčiní spojené s řemesly, lyra, svitek, stětec a paleta. Boční fasády opět zdobí alegorické sochy a portrétní sochy významných osobností. Na levém nároží průčelí do Rooseveltova náměstí je postava Lomonosova (v levé ruce knihu, v pravé brk) a Galilea (drží globus a kružítko), na pravém nároží jsou opět dvě postavy: maďarský filosof Révay (v levé ruce kniha, knihy též na zemi) a francouzský filosof Descartes (v levé ruce svitek). Sochy na boční fasádě směrem k Dunaji: socha Newtona, dále čtyři ženské postavy - Archeologia: stojící žena, oděná v draperii, prostovlasá, v pravé ruce drží lékythos. Poesis: stojící žena, oděná draperií, na hlavě vavřínový věnec, v levé ruce svitek, v pravé psací náčiní, opírá se o sokl zdobený vavřínovou snítkou, završený lyrou. Cosmographia: stojící žena v draperii, prostovlasá, opírá se sokl s globem. Politika: stojící žena oděná draperií, na hlavě má korunu, v levé ruce drží roh hojnosti, v pravé svitek. Boční fasádu do Akadémia utca uzavírá postava německého filosofa Liebnitze (v pravé ruce drží svitek). Na přání Stűlera byly plastiky objednány v Berlíně, autorem forem je významný soudobý berlínský sochař Emil Wolff (kromě sochy Miklóse Révaie, jejímž autorem je Miklós Izsó. Po druhé světové válce byly některé plastiky vědců přemístěny z původního stanoviště. Bronzový reliéf na fasádě do Akadémia u., zobrazující založení Akademie v Bratislavě, vytvořil B. Halló., Medvey 1939, s. 41-42; Török 1997, s. 102; odkaz: http://www.main.cz/knihovna/Brabek/uhry07.htm (21.6.2005), and O dojmu, jakým budova Akademie působila na své současníky svědčí popis od náhodného turisty z Čech, který navštívil Pešť v roce 1869, tedy v době, kdy byla nová: "Velkolepá budova akademie vystavená mezi lety 1862-1866 v nejelegantnějším slohu renaisančním od berlínského dvorního stavitelského rady Stühlera, tento mohutný pomník národní uvědomělosti a vlastenecké obětivosti, rozkládá se na břehu Dunaje nedaleko přístaviště tak hrdě, jak hrdý jest národ maďarský sám. ...První myšlénka, založiti maďarskou učenou společnost, vyšla ku konci předešlého století od jazykozpytce Mikuláše Révayho, poměry tehdejší v Uhrách však nebyly provedení jejímu nikterak příznivy. V tom ale přišel památný sněm z r. 1825, jenž stojí jako mezník mezi dobou minulou a oním podivuhodným pokrokem hmotným i mravním, jakýž národ maďarský během tohoto století učinil. Na sněmu tomto povstal dne 2. listopadu vzor vlastence hrabě Štěpán Széchényi a nabídl k založení akademie jednoroční svoj důchod 60.000 zl. Příklad tento působil po celém národě jako kouzlo, a během 5 let r. 1820 byla akademie věd a umění dílem dokonaným. V únoru 1831 odbývala akademie první svou schůzi a vytkla si za účel: pěstovati vědu a krásnou literaturu a vystříbiti jazyk maďarský. Rozpadávajíc se na jazykozpytnou, filosofickou, dějepisnou, právnickou, mathemathickou a přírodovědeckou sekci, čítá akademie maďarská 18 čestných, 35 řádných, 164 dopisujících a 72 cizozemských členů. ...Podnět k nynější budově akademické dal roku 1860 tehdejší předseda akademie hrabě E. Dessewffy a již 1862 bylo tolik příspěvků pohromadě, že se mohlo hned počíti stavbou, kteráž trvala až do r. 1866...Skvostnou předsíň budovy této zdobí šest alegorických soch, představujících 6 v akademii zastoupených fakult, a mimo to velká poprsí Révayho, Leibnitze, Newtona, Galileiho, Descartesa a Rafaela. …V prvním poschodí jsou skvostné sály zasedací a knihovny a v druhém jest umístěna obrazárna Eszterházyovská, čítající přes 650 obrazů starších a moderních škol francouzských, vlašských, nizozemských, španělských a německých a přes 54.000 ocelorytin a kreseb. Rafael Mengs, Hamilton, Kranach, Holbein, Rubens, van Dyck, Rembrandt, Corregio, Rafael Stanzio, Carraci, Velasquez, Kupecký, Salvator Rosa, Čermák, Borsos, Barabáš, Markó a množství jiných velikých umělců jest v galerii této důstojné zastoupeno. Representantem národního malířství maďarského jest Karel Markó (nar. 1793 v Levoči, zemřel r. 1860). Řekl jsem, že jest representantem národního malířství maďarského. A co se zove vůbec národním směrem v umění? Nelze zajisté upříti, že právě v umění se zračí významně povaha a zvláštnosť každého národu. Což není vše, pojmutí, kresba, komposice barev atd. u Holbeina, Dürera, Kranacha a j. výhradně německým, u van Dycka nizozemským u Rubensa, Rembrandta flámským? Není Tizián výhradně Benátčanem Paolo Veronese Miláňanem, Rafael Římanem; Velasquez neb Murillo Španělem? Zde smyslům lahodící barvy, tam lahodný rytmus, zde hranaté, hrubší obrysy, tam měkkost a půvab formy atd. Jest něco, co v krví každého kmene koluje co se s otce na syna dědí a co každému kmene zvláštním jest. Kdož překoná na př. Velasqueza, když nám maluje španělského granda? A tak se to má i s maďarským Markóem a s celou jeho školou." (Brábek František, Procházky po Uhrách - VII.).
Pomník Ference Deáka (1803 - 1876) s alegorickými postavami na čtyřech stranách podstavce. Na čelní straně žena s knihou a váhami v ruce - Spravedlnost (Justitia); na zadní straně žena s dítětem a národním znakem v ruce - Láska k vlasti Honszeretet); vpravo: žena s knihou a dvěma dětmi - veřejné Vzdělání a národní Pokrok (Népnevelés és Nemzeti haladás); vlevo dva chlapci s národními erby a vousatý muž s vavřínovým věncem, který spojuje jejich ruce - alegorie Rakousko-Uherského vyrovnání (Kiegyezés). and Budapesti köztéri 1987, č.k. 98; Medvey 1939, s. 43.