The paper is a contribution to the debate on the epistemological status of thought experiments. I deal with the epistemological uniqueness of experiments in the sense of their irreducibility to other sources of justification. In particular, I criticize an influential argument for the irreducibility of thought experiments to general arguments. First, I introduce the radical empiricist theory of eliminativism, which considers thought experiments to be rhetorically modified arguments, uninteresting from the epistemological point of view. Second, I present objections to the theory, focusing on the critique of eliminativism by Tamar Szabó Gendler based on the reconstruction of Galileo’s famous Pisa experiment. I show that her reconstruction is simplistic and that a more elaborate reconstruction is needed for an appropriate assess-ment of the epistemic power of general argument. I propose such a reconstruction and demonstrate that the general version of the Pisa experiment is epistemically equal to the particular one. Thus, from an epistemological perspective, Galileo’s thought experiment is reducible to a straightforward argument without particular premises., Příspěvek je příspěvkem do debaty o epistemologickém stavu experimentů myšlení. Zabývám se epistemologickou jedinečností experimentů ve smyslu jejich neredukovatelnosti na jiné zdroje ospravedlnění. Zvláště kritizuji vlivný argument pro ireducibilitu myšlenkových experimentů k obecným argumentům. Nejprve představuji radikální empirickou teorii eliminativismu, která považuje myšlenkové experimenty za rétoricky modifikované argumenty, nezajímavé z epistemologického hlediska. Za druhé, předkládám námitky proti teorii, zaměřené na kritiku eliminativismu Tamara Szabó Gendlera na základě rekonstrukce slavného experimentu v Pise v Galileu. Ukazuji, že její rekonstrukce je zjednodušující a že je zapotřebí propracovanější rekonstrukce pro vhodné posouzení epistemické moci obecného argumentu. Navrhuji takovou rekonstrukci a prokázat, že obecná verze experimentu v Pise je epistemicky rovnocenná té konkrétní. Z epistemologického hlediska je tedy Galileův myšlenkový experiment redukovatelný na jednoduchý argument bez konkrétních prostor., and Marek Picha
Myšlenkové experimenty jsou populárním argumentačním nástrojem ve vědě i fi losofi i. Jejich kritika ze strany naturalistických a experimentálních fi losofů vedla k vytvoření defl ačních a minimalistických koncepcí, které oslabují epistemickou sílu myšlenkových experimentů a smiřují je s empirismem. Cílem článku je ukázat, že tyto pokusy nepřekonávají hlavní problémy, se kterými se myšlenkové experimenty ve fi losofi i střetávají. Omezená lidská racionalita a představivost znemožňují experimentátorům řešit nereálné scénáře spolehlivým způsobem. Myšlenkové experimenty se ve fi losofi i používají jinak než ve vědě, protože ty pravé jsou obvykle neuskutečnitelné a uzavřené vůči možnosti empirické falsifi kace. Navíc jsou založeny na vadných analogiích a neoprávněně přenášejí důkazní břemeno. Persvazivní úspěšnost myšlenkových experimentů je velmi nízká, a proto nedokáží přispět k řešení fi losofi ckých problémů. Závěrem článku je, že nejběžnější druhy myšlenkových experimentů by měly být odstraněny ze souboru fi losofi ckých metod. and Th ought experiments are popular tools of argumentation in science and philosophy. Th e criticism of these experiments from naturalized and experimental philosophers has led to the formation of defl ationary and minimalist approaches that weaken the epistemic power of thought experiments and reconcile them with empiricism. Th is paper aims to demonstrate that these attempts do not overcome the main problems encountered by thought experiments in philosophy. Th e limits of human rationality and imagination prevent experimenters from solving unrealistic scenarios in a reliable way. Th ought experiments in philosophy are diff erent from science because the real ones usually cannot be implemented and are not open to the possibility of empirical falsifi cation. Moreover, they are based on defective analogies and they shift the burden of proof unfairly. Th e persuasive success of thought experiments is very low; therefore, they cannot contribute to the solution of philosophical problems. Th e paper concludes that the most common types of thought experiments should be removed from the set of philosophical methods.