Príspevok prezentuje výsledky výskumu týkajúceho sa vzťahu emocionálnej inteligencie (EI) a sociálnej inteligencie (SI) k zvládaniu záťaže. EI sme zisťovali jednak ako schopnosť (SIT-EMO) a jednak ako osobnostnú črtu (TEIQ-ASF). Chápaním príbuzná sociálna inteligencia bola zisťovaná TSIS. Copingové stratégie boli merané dotazníkom CCSC. Výskumnú vzorku tvorilo 104 detí v období ranej adolescencie. Výsledky poukázali na niektoré signifikantné vzťahy emocionálnej inteligencie a copingových stratégií. Prejavila sa špecifickosť dvoch konštruktov EI. and This paper presents results regarding the relationship between emotional and social intelligence and coping strategies. Emotional intelligence was assessed as ability (Situational Test of Emotional Understanding) and as a personality trait (Trait EI questionnaire-Adolescent Short Form). Social intelligence, as a similar concept to EI, was examined by Tromsø Social Intelligence Scale (TSIS). Coping strategies were measured by using the Children’s Coping Strategies Checklist (Ayers, et al., 1999). The research sample consisted of 104 children at an early age of adolescence. Our results revealed some significant relationships between emotional intelligence and coping strategies. The distinctiveness of both constructs of EI was manifested.
Objectives. The study focuses on the emotional intelligence (hereafter „EI“) of members of the Police of the Czech Republic and on its differences according to the selected demographic characteristics (gender, age, and education). The outcomes are subsequently compared with the results of the general population. Sample and setting. The research sample comprised 531 adult respondents (222 police officers and 309 members of the general population). SEIS self-description questionnaire and anamnestic questionnaire were used to measure selected variables. Hypotheses. The authors assumed that the police officers would show a higher level of overall EI and particular EI factors than the general population. A higher level of overall EI would occur in female, higher age, and higher education groups – for both police members and the general population. Statistical analysis. The analysis of the data was focused on the determination of the factors forming EI by exploratory factor analysis, non-parametric tests were used to verify the hypotheses. Results. There was no statistically significant difference found between the police officers and the common population in total EI, only in particular EI factors. While no difference between gender, age, or education groups and overall EI was indicated among the police officers, significant differences between all variables were revealed among the general population. When dividing the sample according to gender and type, statistically significant differences were found with the men from the general population scoring the lowest compared to the highest score of policewomen. Study limitation. Given the sampling method, caution must be exercised to generalise the findings. A self-description method was used to measure EI. and Cíle. Studie se zabývá emoční inteligencí (EI) příslušníků Policie České republiky a jejími rozdíly dle vybraných demografických charak-teristik (pohlaví, věk, vzdělání). Výsledky jsou srovnávány s hodnotami zjištěnými u běžné po-pulace. Výzkumný soubor a procedura. Výzkumný vzorek je tvořen celkem 531 dospělými respon-denty, z toho bylo 222 policistů a 309 proban-dů z běžné populace. Zvolené proměnné byly měřeny pomocí sebepopisného dotazníku SEIS a anamnestického dotazníku.Hypotézy. Autorky předpokládaly, že příslušníci Policie ČR budou vykazovat vyšší úroveň cel-kové EI a vyšší hodnoty u všech faktorů EI než běžná populace. Dále předpokládaly, že vyšší úroveň celkové EI se bude u policistů i běžné populace vyskytovat u skupin s ženským pohla-vím, vyšším věkem a vyšším vzděláním. Statistická analýza. Analýza dat byla zaměřena na stanovení faktorů tvořících EI pomocí explo-rační faktorové analýzy, pro ověřování hypotéz byly využity neparametrické testy.Výsledky. Výsledky výzkumu neprokázaly exis-tenci statisticky signifikantního rozdílu mezi policisty a běžnou populací v celkové EI, byly však nalezeny rozdíly v jednotlivých faktorech. Zatímco nebyly objeveny rozdíly v celkové EI u skupin policistů dle pohlaví, věku a vzdělá-ní, v souboru běžné populace se tyto rozdíly projevily. Při rozčlenění hodnot celkové EI dle příslušnosti ke vzorku a pohlaví byly shledány statisticky signifikantní rozdíly, kdy muži z běž-né populace skórovali níže oproti ženám – po-licistkám.Omezení studie. Vzhledem k metodě výběru vzorku je zobecnitelnost výsledků limitována. K měření EI byla využita sebepopisná metoda.
Výzkum se zaměřil na možné vztahy mezi lhaním a emoční inteligencí mezi respondenty v České republice. Emoční inteligence souvisí se sebeklamem a detekcí lži, ale její vztah k lhaní zatím dostatečně zkoumán nebyl. Celkem 112 respondentů vyplnilo dotazník pro analýzu klamavého chování a test emoční inteligence TEIQue. ANOVA a regresní analýza ukázaly signifikantní rozdíly ve lhoucím chování, které mohou být ovlivněny globálním rysem emoční inteligence nebo well-being. Výsledky naznačují, že respondenti s nižší emoční inteligencí říkají méně lží a lžou častěji dospělým než dětem. Výzkum může být přínosný pro intervence v pedagogické a forenzní psychologii nebo v rodinné terapii a může pomoci v porozumění proměnným ovlivňujícím klamavé chování. and This study is focused on finding a possible relation between deception and emotional intelligence among respondents in the Czech Republic. Emotional intelligence is related to self-deception and detection of lying, yet there is not enough information on its possible relation to lying behavior itself. A deception behavior survey and the TEIQue inventory were used to analyse deception characteristics and emotional intelligence among 112 respondents. ANOVA and regression analysis revealed significant differences in lying behavior, which might be influenced by the global trait of emotional intelligence or well-being. Results suggest that respondents with lower emotional intelligence use less lies and tend to lie to adults more often than to children. These results might be beneficial for interventions in pedagogical or forensic psychology or in family therapy and can improve our understanding of variables affecting lying behavior.