Štuková výzdoba tympanonu: znak Českého království doprovázený rohy hojnosti po obou stranách. Vlevo sedící Minerva se štítem a atributy umění a vědy. Vpravo Viktorie? s palmovou ratolestí a atributy průmyslu, obchodu a zemědělství., Poche, Preiss 1973#, 46, 65, 153., Ledvinka 1995#, 320-322., Vlček 1999#, 276-280., and Latinský nápis je upravenou verzí citátu Cicerona: SALUS POPULI SUPREMA LEX ESTO (Blaho lidu budiž nejvyšším zákonem, Marcus Tullius Cicero, De legibus).
Pískovcová socha Minervy (přilba, plášť, boty), v ruce štít hlavou Gorgony, na kterou ukazuje pravicí., Vlček 1999#, 471-475., and Srov. Praha, Malá Strana, Vrtbovská zahrada, horní terasa: ikonografický program.
Malba na dubovém dřevě (490 x 650 mm). Figurální scéna v krajině s vodní plochou a architekturou. Skupina žen a mužů shromážděná kolem množství kovových nádob a zbroje - honosné zlaté nádoby, šperky, dary moře. and Vacková 1989#, 269, 271, pozn. 65 , obr. 223.
Na hoře Helikónu stojí Apollón (toulec, luk) uprostřed Nymf a Faunů (v lidské podobě, ale Faun napravo má rohy). Vedle Apollóna Minerva (zbroj a kopí), nahoře na stromě sedí pták (straka ?), další přilétají. Na zemi sedí čtyři personifikace řek, tři vousatí muži a žena s nádobami. Dole vlevo devět nahých Múz s hudebními nástroji, vpravo devět oblečených Píeroven, první z nich drží tamburínu., Zlatohlávek 1997#, 132, č. 64., and Rytina spojuje dva motivy: návštěvu Minervy u Múz a jejich vyprávění o pěvecké soutěži se zpupnými Píerovnami, což byly dcery makedonského krále Píera (nebyly to tedy "děti z Pírea": Zlatohlávek 1996 s. 132). Píerovny prohrály, a protože protestovaly proti verdiktu poroty složené z nymf, byly za trest proměněny ve straky. Podle Ovidiových Proměn (5, 294-678), které byly inspirací díla, Minerva navštívila Múzy na Helikónu, v Boiótii, kde Pégasos vytvořil bájný pramen a kde také došlo k soutěži s Píreovnami. V pozdější Evropě bylo sídlo Múz situováno na Parnás ve Fókidě, s nímž byly také Múzy v antice spojovány (byla zde slavná delfská svatyně Apollónova). Vico rytinu vytvořil podle desky G. G. Caraglia, autorem předlohy byl obraz Rosso Fiorentina z let 1524-27 v pařížském Louvru, kde je uchována též kopie přípravné kresby. Nápis shrnuje příslušnou pasáž z Ovidiových Proměn, "committit proelia voce" (takto se pustily v zápas) je doslovný citát druhé poloviny verše 5, 307.
Mědiryt, složeno ze dvou desek (310 x 815 mm). Skupina mužských a ženských bojujících postav (pěší i na koních). Uprostřed kompozice Achilles držící v náručí umírající Penthesileiu, královnu Amazonek., Zlatohlávek 1997#, 255, č. 117., and Ve bírce NG od roku 1945, převedeno ze zámku Libochovice. Podle antického sarkofágu umístěného na Kapitolu v Římě.
Mědiryt (300 x 462 mm): boj Římanů s Dáky., Zlatohlávek 1997#, 256, č. 118., and Do sbírek NG převedeno roku 1945 ze zámku Libochovice. Libochovická sbírka grafických listů vznikla pravděpodobně z iniciativy Alexandriny Andrejevny Šuvalovové (Zlatohlávek 1997, 8-9). Rytina podle Konstantinova oblouku v Římě, součást konvolutu ilustrací římských pamětihodností (Speculum Romae Magnificentiae).
Mědirytina (403 x 271 mm). Skupina vojáků, pěší i jezdci ve zbroji, uprostřed mezi nimi vousatý muž - Androclus, u jeho nohy lev, jdou vstříc císaři (Hadrián ?), který přijíždí na koni (na hlavě vavřínový věnec). Před císařem voják ve zbroji vztahuje ruku na krk císařova koně. Za skupinou architektura chrámu., Zlatohlávek 1997#, 123, č. 55., and V roce 1949 převedeno z NM v Praze. Na zadní straně razítko IG v kruhu (sběratel J. Grünling) a LM-P (Landesmuseum Prag). Rytina údajně podle Raffaela (srov. Bartsch XIV, č. 196: Kaiser Hadrian schenkt dem Sclaven Androclus die Freiheit) je téměř shodná s kresbou Raimondiho školy ze sbírek MoMA (No 80.3.190).Otrok Androclus, uprchlý, avšak znovu chycený, byl odsouzen k zápasu se šelmami v aréně. Náhodou se tam však setkal se lvem, kterému kdysi v poušti vyléčil zraněnou tlapu. Když jej lev spatřil, nenapadl jej, ale vděčně se k němu lísal. Androclus získal svobodu a vděčného lva darem. Příběh zpracoval Aulus Gellius v díle Noctes Atticae, které bylo v renesanci, vedle Pliniova díla Naturalis Historia, jedním z nejdůležitějších zdrojů informací o antickém Římě (vydáno latinsky např. v Benátkách 1477, 1496, 1509).
Grafický list, chiaroscuro ze dvou desek (293 x 225 mm). Figurální scéna v architektuře: Herkules, jako symbol Ctnosti, vyhání z chrámu Múz ženu nesoucí v náručí vzácné umělecké předměty (Hrabivost). Výjevu přihlíží Apollón, Minerva a děvět Múz., Zlatohlávek 1997#, s. 121., and Autorem návrhu je Baldassare Tommaso Peruzzi. Výjev je v katalogu NG nazván Herkules vyhání Závist z chrámu Múz (Zlatohlávek, č. kat. 54). Poselství této alegorie však patrně vyjadřuje přesvědčení, že pěstování všech umění podkopává Hrabivost.
Rytina: scéna před chrámem, Herkules s kyjem v napřažené pravici vyhání Závist, za ním, před chrámem skupina Múz s Minervou ve zbroji., Zlatohlávek 1997#, 121, č. 54., and Darováno r. 1981 (Hugo Richter), na zadní straně razítko FQ v trojúhelníku (sběratel F. Quiring z Eberswaldu). Rytina podle Baldassara Peruzziho.