Jurské rohovce z oblasti dnešního Bavorska představují nezanedbatelný fenomén, který na rozdíl od mnoha jiných proniká do kulturního prostředí pravěkých Čech ze západu. Ačkoli jsou tyto suroviny využívány v českém prostředí nepřetržitě přinejmenším od mladého paleolitu po starší eneolit, je možné pozorovat různé trendy jak v množství jejich přísunu, tak v preferenci jednotlivých variet. Předkládaná stať přináší přehled dosavadního stavu pramenné základny, a především na jejím základě formuluje své závěry. and The Jurassic cherts from the area of today’s Bavaria represent a significant phenomenon which, unlike other phenomena, penetrates the Bohemian prehistoric cultural environment from the west. Although these raw materials have been used in the territory of Bohemia continuously at least from the Upper Paleolithic period to the Early Eneolithic, it is possible to observe different trends both in terms of supply amount, and in the preference for individual varieties. The presented paper offers an overview of the current state of source materials, and also forms conclusions on this basis.
Z rozšíření a polohy sídlišť lze pro všechny úseky paleolitu rekonstruovat typ obývané krajiny, který se liší hlavně podle požadavků hospodářského a společenského života. Jednotlivé regiony Moravy se výrazně odlišují přírodním prostředím, výskytem kamenných surovin i vzdáleností od hlavních komunikačních tras. Ta mohla hrát důležitější roli než morfologie terénu. S komunikací souvisí i podíl importovaných surovin. Role variability štípaných industrií je při posuzování teritoriality dvojznačná: výrobky s vysokým sociálním statusem (např. pečlivě opracované hroty) jakož i vzorky zvláštních surovin mohly cirkulovat i mezi nositeli různých kulturních tradic, a tím stírat jedinečnost industrií, kterou opět posilovala snaha o zdůraznění identity skupiny tradiční výrobou artefaktů určitého typu. Srovnání jednotlivých lokalit nasvědčuje daleko větší stabilitě osídlení (z níž mj. vyvěrá i teritoriální chování), než by odpovídalo tradiční představě potulného způsobu života pravěkých lovců-sběračů. and Regional patterns and territoriality of the Upper Palaeolithic Moravia. From the distribution and geography of sites, one can reconstruct the type of landscape inhabited for each Upper Palaeolithic period. This type differs chiefly in economic and/or social requirements, which may or may not be similar in individual cultures. Sometimes, it was the distance of the inhabited region from the communication arteries, rather than landscape morphology, which played the major part. There also is a direct connection between communications and transport of alien raw materials. Less clear is the role of the lithic typology. Here it is not the question of the possible differences in activities but rather the considerably underestimated social role of the chipped industry composition. Tools showing high social status (highly elaborated weapons), bearing the role of social communication, can get into a quite different social milieu. On the contrary, the spectrum of lithic industries of the same initial tradition may become diversified to strengthen the group identity in a symbolic way. Even the variability of adornments or even artistic features can operate in this way. On the other hand, it is a fact that the ideological subsystems, reflecting art as well, are common to populations over a large territory. The comparison indicates much greater degree of regional patterns than would correspond to the traditional concept of nomadic hunter-gatherers.
The state of knowledge of the Epi-Lengyel settlement of South Moravia is still limited to a few isolated published sites, with a predominant focus on the typological evaluation of pottery. Collections of lithics remain unevaluated or are treated mainly typologically. The inventory of the settlement feature from Lidická Street, Drnholec, Břeclav district, comprising, among other things, 45 lithic pieces, has made it possible to apply modern methods to the evaluation of the collection, elucidating detailed aspects of its use and the depositional context of this function. It is the first-ever collection of Epi-Lengyel lithics in Central Europe studied by use-wear analysis. The results of this analysis show that it is a functionally homogeneous assemblage that was intended for processing animal materials, mainly leather. In terms of the distribution of raw material, there is an absolute orientation towards local sources. In a broader settlement context, the site appears peripheral. and Poznání epilengyelského osídlení na jižní Moravě je dosud omezeno na několika málo izolovaných publikovaných lokalit, s převahou zaměření na typologického vyhodnocení keramiky. Kolekce štípané industrie zůstávají dosud nevyhodnoceny, nebo pojednány převážně typologicky. Inventář sídlištního objektu z Drnholce – Lidické ulice, čítající kromě jiného 45 ks štípané industrie, umožnil aplikovat na studium kolekce moderní metody, které objasňují detailní aspekty jejího používání a depozičních souvislostí těchto funkcí. Jde o vůbec první traseologicky vyhodnocený soubor epilengyelské štípané industrie ve střední Evropě. Z výsledků traseologických analýz vyplývá, že se jedná o funkčně homogenní soubor, který byl určený ke zpracování živočišných materiálů, především kůží. Z hlediska distribuce kamenné suroviny se projevuje absolutní orientace na lokální zdroje. V širším sídelním kontextu se lokalita jeví jako periferní.