Associations between different infectious agents and obesity have been reported in humans for over thirty years. In many cases, as in nosocomial infections, this relationship reflects the greater susceptibility of obese individuals to infection due to impaired immunity. In such cases, the infection is not related to obesity as a causal factor but represents a complication of obesity. In contrast, several infections have been suggested as potential causal factors in human obesity. However, evidence of a causal linkage to human obesity has only been provided for adenovirus 36 (Adv36). This virus activates lipogenic and proinflammatory pathways in adipose tissue, improves insulin sensitivity, lipid profile and hepatic steatosis. The E4orf1 gene of Adv36 exerts insulin senzitizing effects, but is devoid of its pro-inflammatory modalities. The development of a vaccine to prevent Adv36- induced obesity or the use of E4orf1 as a ligand for novel antidiabetic drugs could open new horizons in the prophylaxis and treatment of obesity and diabetes. More experimental and clinical studies are needed to elucidate the mutual relations between infection and obesity, identify additional infectious agents causing human obesity, as well as define the conditions that predispose obese individuals to specific infections., V. Hainer, H. Zamrazilová, M. Kunešová, B. Bendlová, I. Aldhoon-Hainerová., and Obsahuje bibliografii
Debata o tzv. "Novém Humovi“ byla v posledních desetiletích dominantním tématem humovské interpretace. James Hill ve svém příspěvku v tomto časopise (2011) podporuje hlavní požadavek "novohumovců“, který vymezuje Huma jako epistemologického skeptika a ontologického realistu. Vůči tomuto pojetí máme několik výhrad. Některé se týkají nejasností v definici realismu a celkově i smysluplnosti projektu „Nový Hume“. Některé se týkají konkrétních Hillových argumentů zaměřených na Humovy Dialogy a především jeho tvrzení, že v tomto díle lze nalézt další důkaz Humova realismu., The New Hume Debate has dominated the interpretations of Hume’s philosophy in the last few decades. James Hill in his contribution in this journal (2011) supports the central claim of the New Hume, defining Hume as an epistemological sceptic and an ontological realist. I raise certain objections to Hill’s views. Some concern the confusions in the definition of realism and, on a more general level, question the meaningfulness of the whole New Hume project. Some concern Hill’s arguments focused specifically on Hume’s Dialogues, in which he claims to have found further confirmation of Hume’s realism with regard to Causation., and Zuzana Parusniková.
Tradiční přístupy a metody používané ve studiích zabývajících se epidemiologií zhoubných nádorů byly v řadě případů neúspěšné, pokud se jednalo o identifikaci kauzálních faktorů potenciálně souvisejících s výskytem příslušného novotvaru. Neúspěch obvykle spočíval v nedostatečném respektu k validitě studií ohledně počtu probandů nebo v nedostatečné charakteristice míry expozice u případů. V souborném referátu jsou diskutovány obě zmíněná úskalí. Multicentrické studie jsou alternativou dřívějších přístupů, zajišťují dostatečný rozsah do studie zahrnutých případů i kontrol a zmírňují důvody ke kritickým postojům vůči metaanalýzám nezávislých studií. Individuální multicentrické studie mohou být hodnoceny po vytvoření společné databáze, nebo vyhodnoceny jednotlivě a pak společně hodnoceny obvyklými metodickými postupy pro metaanalýzu. Multicentrické studie, rozsáhlé kohortové studie, nebo retrospektivní studie případů a kontrol poskytují také mimořádnou příležitost studia genomických, epigenetických a metabolomických aspektů studovaných zhoubných novotvarů spojených jak se životním stylem, tak s faktory prostředí. Optimalizace metod odhadu expozice a redukce s nimi spojených nejistot, reprezentují klíčovou a současně nejobtížnější komponentu tohoto druhu studií. Využití biomarkerů při respektování principu plausibility zjištěných nálezů představuje v uvedeném kontextu možnost významného zlepšení současné situace. V závěru je prezentován názor, že odhad rizika i princip předběžné opatrnosti by neměly být nahlíženy jako protichůdné principy, ale spíše pojímány jako komplementární přístupy v závislosti na údajích, které jsou k rozhodování v konkrétním případě k dispozici. Oba přístupy mohou být využity pro návrh adekvátních politických rozhodnutí nejen o míře odhadu rizika expozice karcinogenům, ale i v případě širokého spektra jiných rizikových faktorů ohrožujících zdraví člověka., The traditional approaches and study designs in cancer epidemiology have not been very successful in identifying and evaluating adequately the potential risk and/or protective factors associated with the disease. The main reasons for the failure were often due to not relevant care to principles of validity of study pattern, small study sample size, and inadequate exposure data. In this paper, issues and approaches relevant to these two challenges are discussed. Multicentre study were proposed as a way to increase study size and to mitigate criticism about meta-analysis of independent studies. A multicentre study of large cohort or case–control studies also offers an exciting opportunity to study the contribution of genomics, epigenomics and metabolomics events that may be causally associated with life-style and environmental risk factors for human health. Optimizing methods for exposure assessment and how to reduce exposure misclassification represent a difficult component in epidemiology studies. A potentially useful approach for improving exposure estimate is to rely on biomarkers of exposures. Finally, it is argued that risk assessment and the precautionary principle should not be viewed as conflicting paradigms but, rather, as a complementary approach for developing appropriate policies to address risks posed by human exposure to carcinogens and a wide spectrum of other health hazards. genomics of cancer, meta-analysis, epigenomics, metabolomics., Vladimír Bencko, and Literatura
Wrongful birth a wrongful life žaloby představují obtížné téma, jak v rovině právní, tak v rovině společenské a morální. V rámci tohoto článku se autor soustředí ryze na rovinu právní s tím, že i zde oblast zkoumání zužuje na oblast kauzálního nexu. Na jednotlivých případech z oblastí Wrongful birth a wrongful life se pa snaží poukázat na základní problémy stanovení kauzálního nexu u tohoto typu žalob. Na závěr autor konstatuje, že zatímco u wrongful birth nároků je stanovení kauzálního nexu možné, v oblasti wrongful life nároků je tato možnost více než sporná. and The paper considers the status of the wrongful birth and wrongful life actions in the light of the principles of recent tort law doctrines and primarily focuses on the problem of causation. After the analysis of recent cases the paper considers that the hurdle of causation is especially in the cases of wrongful life actions not adequately overcome and therefore the acceptance of this type of cases is still questionable.
Wrongful birth a wrongful life žaloby představují obtížné téma, jak v rovině právní, tak v rovině společenské a morální. V rámci tohoto článku se autor soustředí ryze na rovinu právní s tím, že i zde oblast zkoumání zužuje na oblast kauzálního nexu. Na jednotlivých případech z oblastí Wrongful birth a wrongful life se pa snaží poukázat na základní problémy stanovení kauzálního nexu u tohoto typu žalob. Na závěr autor konstatuje, že zatímco u wrongful birth nároků je stanovení kauzálního nexu možné, v oblasti wrongful life nároků je tato možnost více než sporná., The paper considers the status of the wrongful birth and wrongful life actions in the light of the principles of recent tort law doctrines and primarily focuses on the problem of causation. After the analysis of recent cases the paper considers that the hurdle of causation is especially in the cases of wrongful life actions not adequately overcome and therefore the acceptance of this type of cases is still questionable., Tomáš Doležal, and Literatura
Príspevok sa zaoberá analýzou konceptu validity a hľadaním dôvodov absencie konsenzu v jej definovaní a vnímaní. Najvýznamnejšie koncepcie validity sú konfrontované z diachronického hľadiska s dôrazom na konceptuálne a epistemologické otázky. Táto analýza naznačuje, že rozdiely medzi jednotlivými koncepciami validity nie sú terminologickými hrami, ale majú vecné dôsledky. Zároveň je demonštrované, že význam aj tej najužšej a najčastejšie uvádzanej definície (test je validný, ak meria to, čo má merať) závisí na niekoľkých voľbách, ktoré sú v zásade arbitrárne. Tie následne implikujú empirické postupy potrebné pre atribúciu prívlastku „validný“ a v konečnom dôsledku aj to, či by mala byť validita považovaná za relačný alebo kauzálny koncept., The article discusses the concept of validity and explores the reasons for the absence of a widespread consensus in its definition and perception. Applying a diachronic perspective, the most influential conceptions of validity are being confronted with an emphasis on both conceptual and epistemological issues. Based on that analysis, it is argued that differences between several conceptions of validity are not just a terminological quibble. Furthermore, it is demonstrated that the meaning of even the simplest and mostly cited definition (a test is valid if it measures what it purports to measure) depends on some choices that are in fact arbitrary. These choices made further imply the epistemological procedures needed for the attribution of the "validity" label and whether validity should be considered a relational or a causal concept., Ivan Ropovik., and Obsahuje seznam literatury