V rámci filosofie věd panuje široká shoda na tom, že druhá polovina 20. století složila „labutí píseň“ pozitivismu. Milton Friedman a Paul Samuelson, dva klíčoví autoři k metodologii ekonomie v daném časovém období, přitom tento vývoj ve filosoifi vědy prý nikdy nereflektovali. Pozitivistická východiska – v prvé řadě v podobě redukcionistického přístupu – jsou tudíž stále přítomna ve vlivných teoretických konceptech rozvinutých ekonomy hlavního proudu. Značný počet autorů však v současnosti sdílí náhled, že tyto koncepty v nezanedbatelné míře přispěly k vývoji, jenž ústil ve finanční krizi, vrcholící v letech 2008 a 2009. Předkládaný článek se proto táže, zda to byla právě krize – v níž mnozí spatřují empirické zamítnutí řady pozitivistických konceptů – která napsala „labutí píseň“ pozitivismu v ekonomii hlavního proudu., It has been widely accepted that philosophers of science wrote a “swansong” for positivism during the second half of the 20th century. Milton Friedman and Paul Samuelson, major contributors in the field of economic methodology at the time, the argument goes, did never reflect the demise. Therefore, positivist roots – primarily in the form of reductionist approach – are still to be found in influential theoretical concepts developed by mainstream economists. However, quite a large number of scholars currently share the view that these concepts contributed in a nonnegligible manner to the development leading to the financial crisis culminating in 2008 and 2009. the article thus asks if it is the crisis – seen by many as an empirical rejection of many positivistic concepts – that wrote a “swansong” for positivism in mainstream economics., and Lukáš Kovanda.
Th e approach of structuralism came to philosophy from social science. It was also in social science where, in 1950–1970s, in the form of the French structuralism, the approach gained its widest recognition. Since then, however, the approach fell out of favour in social science. Recently, structuralism is gaining currency in the philosophy of mathematics. Aft er ascertai ning that the two structuralisms indeed share a common core, the question stands whether general structuralism could not fi nd its way back into social science. Th e nature of the major objections raised against French structuralism – concerning its alleged ahistoricism, methodological holism and universalism – are reconsidered. While admittedly grounded as far as French structuralism is concerned, these objections do not aff ect general structuralism as such. Th e fate of French structuralism thus does not seem to preclude the return of general structuralism into social science, rather, it provides some hints where the diffi culties may lie. and Strukturalismus přišel do fi losofi e ze společenských věd. Byly to také společenské vědy kde, v letech 1950–1970 v podobě Francouzského strukturalismu, získal strukturalismus nejširší uznání. Od té doby však jeho popularita ve společenských vědách opadla. V nedávné době však začal strukturalismus nabývat na popularitě ve fi losofi i matematiky. Ukazuje se, že tyto dvě formy strukturalismu mají na obecné úrovni mnoho společného. Otázkou pak je, zda neexistuje možnost, aby se obecně chápaný strukturalismus navrátil do společenských věd. Hlavní námitky proti Francouzskému strukturalismu – jeho ahistorismus, metodologický holismus a universalismus – jsou opětovně uváženy. Ačkoliv jsou námitky relevantní, pokud jde o Francouzský strukturalismus, nejedná se o námitky proti obecnému strukturalismu jako takovému. Osud Francouzského strukturalismu se tak nezdá být překážkou pro případný návrat obecného strukturalismu do společenských věd, spíše poskytuje postřehy, kde by se mohly vyskytnout největší obtíže.