The paper deals with Kosík’s conception of dialectics. First section clarifies Kosík’s essentialism and lays out its normative implications. Second section sheds some light on Kosík’s understanding of reciprocity in connection with Hegel’s conception of interaction. Tird section concerns the distinction between methods of inquiry and methods of explication.
The article deals with an applicability of John Searle’s theory of social ontology to linguistic category of proper names. We suggest that in the context of Searle’s theory we can consider proper names to be a kind of social institution. By several examples from anthropolinguistic research and from the field of theoretical onomastics we try to show that proper names meet conditions specified by John Searle, in particular that - through different communities all over the world - they are ''holders'' of various types of deontic power. At the end of our article we shortly weigh the possibility that proper names can be regard as status indicators (in terms of Searle’s theory) too., Článek pojednává o aplikovatelnosti teorie sociální ontologie Johna Searle na jazykovou kategorii vlastních jmen. Navrhujeme, že v kontextu Searlovy teorie můžeme považovat vlastní jména za druh sociální instituce. Několik příkladů z antropolingvistického výzkumu az oblasti teoretické onomastiky se snažíme ukázat, že vlastní jména splňují podmínky stanovené Johnem Searlem, zejména, že - prostřednictvím různých komunit po celém světě - jsou ,,držiteli''
různých typů deontické moci . V závěru našeho článku stručně zvažujeme možnost, že vlastní jména mohou být považována za stavové indikátory (z hlediska Searlovy teorie)., and Marek Nagy
Th e approach of structuralism came to philosophy from social science. It was also in social science where, in 1950–1970s, in the form of the French structuralism, the approach gained its widest recognition. Since then, however, the approach fell out of favour in social science. Recently, structuralism is gaining currency in the philosophy of mathematics. Aft er ascertai ning that the two structuralisms indeed share a common core, the question stands whether general structuralism could not fi nd its way back into social science. Th e nature of the major objections raised against French structuralism – concerning its alleged ahistoricism, methodological holism and universalism – are reconsidered. While admittedly grounded as far as French structuralism is concerned, these objections do not aff ect general structuralism as such. Th e fate of French structuralism thus does not seem to preclude the return of general structuralism into social science, rather, it provides some hints where the diffi culties may lie. and Strukturalismus přišel do fi losofi e ze společenských věd. Byly to také společenské vědy kde, v letech 1950–1970 v podobě Francouzského strukturalismu, získal strukturalismus nejširší uznání. Od té doby však jeho popularita ve společenských vědách opadla. V nedávné době však začal strukturalismus nabývat na popularitě ve fi losofi i matematiky. Ukazuje se, že tyto dvě formy strukturalismu mají na obecné úrovni mnoho společného. Otázkou pak je, zda neexistuje možnost, aby se obecně chápaný strukturalismus navrátil do společenských věd. Hlavní námitky proti Francouzskému strukturalismu – jeho ahistorismus, metodologický holismus a universalismus – jsou opětovně uváženy. Ačkoliv jsou námitky relevantní, pokud jde o Francouzský strukturalismus, nejedná se o námitky proti obecnému strukturalismu jako takovému. Osud Francouzského strukturalismu se tak nezdá být překážkou pro případný návrat obecného strukturalismu do společenských věd, spíše poskytuje postřehy, kde by se mohly vyskytnout největší obtíže.