Úvod: Furosemid je kličkové diuretikum používané při stavech retence tekutin. Nutnost podání vysokých dávek je důsledkem jeho snížené účinnosti způsobené nižší dosaženou koncentrací na místě účinku v lumen ledvinného tubulu a vlivem adaptačních mechanizmů. Vysoké dávky jsou spojovány s rozvojem iontové dysbalance, přímé toxicity a intravaskulární fluktuací objemu. Možnosti ovlivnění účinnosti a bezpečnosti furosemidu jsou v literatuře rozporuplně hodnoceny v souvislosti se způsobem jeho podávání (intermitentně vs kontinuálně). Cíl: Cílem této práce je analyzovat dostupná literární data týkající se zhodnocení účinnosti a bezpečnosti intermitentních vs kontinuálních dávkových režimů. Metodika: Systematická literární rešerše v databázi PubMed od roku 1990 do roku 2013 s použitím klíčových slov – furosemid, kličkové diuretikum, bolusové podání, kontinuální infuze, účinnost, bezpečnost, srdeční selhání, intenzivní péče, ICU. Závěr: Farmakokinetické a farmakodynamické znalosti furosemidu vytvářejí určitý teoretický předpoklad pro preferenci kontinuálních infuzí před intermitentními bolusy. Zhodnocení dostupných literárních dat však zatím v klinické praxi neprokázalo jednoznačné výhody jednoho způsobu podávání oproti druhému. Klíčová slova: bezpečnost – bolusové podání – furosemid – ICU – účinnost – kličkové diuretikum – kontinuální infuze – srdeční selhání, Introduction: Furosemide is a loop diuretic used in states of volume overload. The need for high doses is due to its reduced efficacy caused by lower concentration of furosemide achieved at the site of action in the renal tubule lumen and adaptation mechanisms. High doses have been associated with the development of ionic dysbalance, direct toxicity and intravascular volume fluctuations. The way of furosemide administration (intermitent versus continuously) to influence efficacy and safety is contradictory evaluated in EBM. Aim: The aim of this study is to analyze the available data for evaluation of the efficacy and safety of intermittent versus continuous dose regimens. Methods: A systematic search on PubMed from 1990 to 2013 using the keywords – furosemide, loop diuretic, bolus, continuous infusion, efficacy, safety, heart failure, ICU, critical care. Conclusion: The pharmacokinetic and pharmacodynamic knowledge of furosemide create a theoretical assumption for the preference of continuous infusions before intermittent boluses. Assessement of available studies, however, yet in clinical practice did not proof the advantage of one over the other route of administration. Key words: bolus – continuous infusion – critical care – efficacy – furosemide– heart failure – ICU – loop diuretic – safety, and Jana Gallusová, Milada Halačová, Dalibor Černý
Úvod: Management pacientů s břišní sepsí představuje velmi aktuální problematiku, ve které neustále přibývají nové poznatky měnící náhled na přístup ke kriticky nemocnému septickému pacientovi. Metody: Byl proveden průzkum literatury (v databázích MEDLINE, PubMed a Google Scholar) zaměřený na studie zabývající se problematikou břišní sepse. Cílem práce je nabídnout review aktuálních trendů v diagnostice, predikci prognózy a především doporučovaných standardů péče o pacienty s břišní sepsí. Výsledky: Břišní sepse je definována jako syndrom systémové zánětlivé odpovědi (SIRS) s břišní infekcí vyžadující chirurgickou intervenci na kontrolu zdroje infekce, nebo SIRS s infekcí v průběhu 14 dní po větším chirurgickém zákroku. I přes dostupnost různých monitorovacích a skórovacích systémů je nejspolehlivějším diagnostickým nástrojem při identifikaci septického pacienta denní pečlivé vyšetřování pacientů na jednotkách intenzivní péče a pooperačních odděleních. Zlatým standardem při podezření na břišní sepsi je okamžité podání širokospektrých antibiotik, monitorace na lůžku jednotky intenzivní péče, chirurgická intervence a podpůrná intenzivní péče v souladu s platnými guideliny Surviving Sepsis Campaign. Chirurgická revize tzv. „source control surgery“ je základní a jedinou kauzální terapeutickou modalitou v léčbě septického pacienta s nitrobřišním zánětlivým fokusem. V rámci predikce prognózy jsou nejdůležitějšími negativními prediktory klinické známky septického šoku a nutnost vysokých dávek katecholaminů. Závěr: Časná identifikace septického pacienta a promptní implementace komplexního interdisciplinárního přístupu založeného na poznatcích evidence-based medicíny jsou základními předpoklady zlepšování výsledků péče poskytované pacientům s břišní sepsí., Introduction: Abdominal sepsis patient management is an issue of high current importance, and the amount of knowledge keeps increasing and changing the approach to critically ill patients with abdominal sepsis. Methods: Literature search (in MEDLINE, PubMed and Google Scholar databases) was done, focused on identification of relevant studies. The aim of this paper is to provide a review of current trends in diagnosing and predicting the prognosis of, and recommended treatment standards for patients with abdominal sepsis. Results: Abdominal sepsis is defined as the Systemic Inflammatory Response Syndrome (SIRS) with an abdominal infection requiring a surgical intervention to control the source; or SIRS with an infection within 14 days after any major surgery. Although many different monitoring and scoring systems exist, daily careful clinical examination is the most reliable diagnostic tool in identification of septic patients. Whenever abdominal sepsis is suspected, the gold standard comprises immediate administration of broad-spectrum antibiotics, transferring the patient to the intensive care unit, with surgical intervention and supportive intensive care based on current guidelines of the Surviving Sepsis Campaign. Source control surgery is the principal therapeutic modality for patients with abdominal sepsis. The most relevant negative prognostic factors include clinical signs of septic shock and the necessity of high doses of catecholamines. Conclusion: Early identification of septic patients and prompt implementation of a complex, evidence-based interdisciplinary approach are the principal conditions for improving healthcare outcomes of care provided to patients with abdominal sepsis., and P. Ihnát, M. Peteja, P. Vávra, L. Tulinský, P. Zonča