Účelem tohoto eseje je nastolení filosofického základu do myšlenek týkajících se finanční satisfakce v případě zásahu do osobnostních práv, a to zejména s ohledem na ty ze zásahů, které mají podobu zásahů do fyzické integrity člověka.
Článek si před sebe klade několik otázek, na které chce nalézt odpovědi, případně pouze načrtnout možné úvahy, kterými by se měl soudci, ale i zákonodárci při interpretaci a tvorbě právních norem regulujících ochranu osobnosti a případnou finanční satisfakci zabývat.
Autor se zabývá jednak filozofickou a bioetickou rovinou a komparací jednotlivých úprav v českém právním řádu a dále komparací se zahraničními úpravami, samozřejmě s ohledem na recentní právní literaturu i judikaturní závěry.
Práce poukazuje na současné trendy v judikatuře ve věci kompenzace zásahů do fyzické integrity, ale zároveň se snaží poukázat na filozofické a etické základy konstrukce tohoto institutu.
Závěrem by pak měly být zejména zdůrazněny jednotlivé systematické nedostatky a úvahy, jakým směrem by se de lege ferenda měla česká legislativa v této oblasti pohybovat. and The purpose of this essay is to introduce a philosophical foundation into the ideas relating to financial satisfaction in the case of interference with personal rights, especially with respect to those of the interferences, which have a form of interferences with a physical integrity of a man.
The article raises several questions, to which it wants to find answers, or merely outline potential considerations, which should be dealt with by both judges, as well as legislators during interpretation and development of legal rules regulating protection of personal rights and prospective financial satisfaction.
The author is partly concerned with a philosophical and bioethical perspectives, partly with the comparison of individual regulations in the Czech legal order and furthermore with the comparison of foreign regulations, of course, with respect to recent legal literature and judicial decisions.
In the conclusion, especially individual systematic deficiencies should be emphasized, as well as considerations, in what direction the designed law should proceed.
Štúdia skúma spôsoby zdôvodňovania rozhodnutí slovenských súdov v prípadoch kolízie dvoch základných práv, slobody prejavu a osobnostných práv. Prostredníctvom obsahovej analýzy vybraných rozhodnutí slovenských súdov prevažne z rokov 2010–2013 sme rozobrali používanie (1) ontologických, tj. filozofických a teoretických zdôvodnení v prospech slobody prejavu, (2) uplatnenie princípu proporcionality a (3) odkazovanie na predpisy o ľudských právach, konkrétne na Ústavu SR a Európsky dohovor
o ľudských právach.Naše zistenia naznačujú, že v závislosti od spôsobu zdôvodňovania existujú dva odlišné prístupy súdov k rozhodovaniu pri konflikte týchto dvoch práv.Rozdiely medzi nimi sa najviac ukazujú pri
používaní druhého a tretieho spôsobu zdôvodnenia, keďže na skúmanej vzorke šesťdesiatich rozhodnutí sme zistili, že súdy, ktoré sa odvolávajú na tieto dve skupiny argumentov, častejšie rozhodnú v prospech slobody prejavu. Súvislosť medzi spôsobom zdôvodnenia a verdiktom rozhodnutia pri používaní ontologického zdôvodňovania je menej výrazná, paradoxne napriek tomu, že pomáha zdôrazniť dôležitosť práva na slobodu prejavu.Na záver naša štúdia poukazuje na možnosti ďalšieho výskumu týkajúceho sa vplyvu rozličných druhov zdôvodnenia na postavenie a význam práva na slobodu prejavu v Slovenskej republike. and This study examines how Slovak courts justify their decisions in the cases of conflicts of the two basic rights: freedom of speech and personal rights.Via content analysis of sixty verdicts issued by courts in 2010–2013, we analysed (1) the frequency of ontological argumentation, i.e. philosophical
and theoretical justifications of free speech, (2) application of the principle of proportionality and (3) reference to human rights provisions, namely the Constitution of the Slovak Republic and the European Convention on Human Rights and Fundamental Freedoms.Our findings suggest that, depending on the method of reasoning, there are two different approaches of the courts to the conflicts between these two rights. The key difference lies in the application of the second and third type of justification, because the examination of our samples indicates that the courts, which use these two
arguments, are more often inclined to decide in favour of the free speech. The relationship between the type of justification and the verdict of the court by using the ontological justification is less pronounced, although, paradoxically, it helps to stress the importance of the right to free speech. In conclusion, our study outlines the possibilities of further research concerning the influence of the different forms of justifications on the position and strength of freedom of speech in Slovakia.