One of the most difficult problems of celestial mechanics was the interpretation of irregularities of motion of Jupiter and Saturn. Kepler observed a decreasing mean motion for Saturn and an increasing one for Jupiter. Newton's first treatment of this phenomenon was fundamentally qualitative. Euler derived, from the inverse-square law of gravitation, differential equations for the perturbations. Subsequently, he introduced an analytical method known as the variation of orbital elements., Vladimír Štefl., and Obsahuje seznam literatury
Th e aim of this article is to update some of Engels’s ideas on the topic of the dialectics of nature and to bring those ideas into the context of contemporary developments in the natural sciences (especially biology). Firstly, we examine the question of the very possibility of dialectics (dialectical processes) in nature because, at least since Lukács, there has been a signifi cant tradition denying the existence of dialectical processes in nature because nature has no acting, conscious subjects. We argue that dialectics is universally present not only in the actions of the subject, which is an old-fashioned relic of anthropomorphism, but in nature itself. Secondly, we identify some basic problems in Engels’s theory of nature as it is described in his Dialectics of Nature. We are especially interested in Engels’s employment of dialectics as a general method of investigating the nature of physical and biological reality. We fi nd that some principles of dialectics (as Engels understands them) are not consistent with the fundamental principles of physics, such as the second law of thermodynamics. In addition, in the domain of biology it would seem quite diffi cult to make Engels’s Lamarckian concept of evolution consistent with his own concept of dialectics, not to mention with the paradigmatic Darwinian approach. Finally, we point out that there is a renaissance of dialectical thinking in modern biology that can be understood as a partial confi rmation of Engels’s intuitions regarding dialectics. Especially in the works of Richard Levins, Richard Lewontin, and Stephen J. Gould we can see how dialectics was applied in their disputes with genetic and environmental determinists and adaptationists.
Přestože už toho bylo o našem společném (byť jsem studovali v různých letech, s odstupem 20 let) univerzitním učiteli profesoru Martinu Černohorském řečeno a napsáno mnoho, rádi bychom alespoň krátce připomenuli jeho letošní skvostné životní jubileum
(*31. srpna 1923). and Marie Fojtíková, Jiří Grygar.
Príspevok se zaoberá niektorými aktuálnymi problémami fyzikálneho vzdelávania na Slovensku i v ostatných európskych krajinách. Diskutované sú výsledky testovania prírodovednej gramotnosti slovenských žiakov a údaje prieskumov týkajúcich sa učiteľov fyziky na Slovensku i v zahraničí. Druhá časť príspevku je venovaná zmenám vo fyzikálnom vzdelávaní súvisiacim s realizáciou školskej reformy a iniciatívam, ktoré Katedra fyziky Fakulty prírodných vied Univerzity Mateja Bela v Banskej Bystrici vyvinula s cieľom zlepšiť neuspokojivý stav vo formálnom i neformálnom fyzikálnom vzdelávaní., The paper deals with problems associated with physics education in Slovakia and other European countries. Result of scientific literacy testing and surveys of physics teachers in Slovakia and abroad are discussed. The second part is focussed on changes in physics education connected with school reform and initiatives that the Physics Department of the Faculty of Natural Sciences Matej Bel University Banska Bystrica has performed with the aim of improving the status of both formal and non-formal physics education., Jana Raganová, Miriam Spodniaková Pfefferová, Stanislav Holec., and Obsahuje seznam literatury
Příspěvek poukazuje na příčiny nepřehlédnutelného poklesu kvality českého fyzikálního vzdělávání, který se projevuje mj. i rostoucí neúspěšností v univerzitním bakalářském studiu fyziky hned v prvním semestru. Vedle právem kritizovaných Rámcových vzdělávacích programů (RVP), podstatně redukujících rozsah výuky fyziky, označuje za jednu z nich úroveň současných gymnaziálních učebnic vydávaných již čtvrt století v prakticky nezměněné - a v posledních reedicích spíše ještě ochuzené - podobě. Na podrobnějším komentáři některých fyzikálně-didaktických nedostatků [15, 16] potom konkrétně dokládá, že takové učební texty sotva mohou podporovat učitele ve výkladu preferujícím fyzikální správnost a rozvíjejícím fyzikální myšlení jejich svěřenců. Studentům pak těžko mohou být vhodnou studijní pomůckou, natož je přivést k zájmu o porozumění fyzikálním jevům a fyziku samotnou., Jana Musilová, Aleš Lacina., and Obsahuje bibliografické odkazy
This short contribution presents six papers, which characterize research areas at the Department of Surface and Plasma Science, Faculty of Mathematics and Physics, Charles University. The joint research field is the interaction between particles, and particle interaction with gases, solid structures, and surfaces. in particular, the research concerns vacuum physics, physics of thin films and surfaces, plasma physics, and space physics together with their applications in diagnostics and modern technologies in material science., Jana Šafránková, Jan Wild., and Obsahuje bibliografii
Ačkoli první vojensky použitelná výbušná zařízení využívající neřízené řetězové štěpné reakce aktinoidů byla nesporně kolektivním dílem, jež by nevzniklo bez spolupráce tisíců vědců a techniků, historie vědy a obecná historiografie je obvykle identifikují s několika vůdčími postavami. Za otce americké jaderné zbraně je tak považován Julius Robert Oppenheimer (1904-1967), sovětské pak Igor Vasiljevič Kurčatov (1903-1960) a Julij Borisovič Chariton (1904-1996), tedy fyzici. V tomto příspěvku chceme přiblížit osobnost otce izraelské jaderné bomby, jímž byl překvapivě - chemik. Ernst David Bergmann (1903-1975) měl určité vazby i k našim zemím, neboť jeho otec působil jako rabín na Moravě na přelomu 19. a 20. století a jeho nejmladší bratr do Československa ve třicátých letech emigroval a zde studoval., Although the first nuclear explosive devices based on chain fission reactions of actinoid nuclei for military purposes were developed and tested by thousands of scientists and technicians, written history associates “the bomb” only with some leading persons. Julius Robert Oppenheimer (1904-1967) was considered to be the father of the US atomic bomb, while Igor Vasilyevich Kurchatov (1903-1960) and Juliy Borisovich Khariton (1904-1996) built the first Soviet nuclear weapons. All three of these men were physicists. In this contribution, we would like to introduce the father of the Israeli nuclear bomb who was, surprisingly, a chemist. Ernst David Bergmann (1903- 1975) also had some connections to our country. His father served as a rabbi in Moravia at the end of the 19th century and the beginning of the 20th century and his youngest brother studied in Czechoslovakia in the 1930’s, as a refugee from Hitler’s Germany., and Libor Juha.
Článek se zabývá metodou vyvinutou J. J. Thomsonem k určování měrných nábojů a hmotnosti kladných iontů v paprsku kanálového záření. Po stručném shrnutí základních poznatků o kanálovém záření je popsáno experimentální zařízení, metoda teoreticky zdůvodněna a vyloženo její praktické použití. Předpokládáno je didaktické využití textu při výuce fyziky mikrosvěta., Miroslav Novotný., and Obsahuje bibliografii