Přehledový článek pojednávající na téma možných komplikací páskových operací běžně užívaných v léčbě stresové inkontinence moči. První metodou byla retropubická tahuprostá páska TVT, která s sebou nese zejména riziko poranění močového měchýře. V literatuře byly dále popsány komplikace typu závažného krvácení, poranění orgánů v malé pánvi, jako je střevo, nebo velkých cév. Další generace tahuprostých pásek se vyhýbá retropubickému prostoru vedením pásky skrz foramen obturatum. Tato generace má popsané riziko vzniku bolesti v třísle/tříslech. Avšak tato bolest většinou spontánně ustupuje, případně rychle odeznívá po podání nesteroidních antiflogistik. Poslední generace tahuprostých pásek jsou „minipásky“. Zavádí se z jednoho drobného řezu a jejich délka je menší než u předešlých generací. Rizikovost „minipásek“ spočívá v nedostatečné fixaci a tedy riziku selhání. Přestože se páskové metody používají celosvětově v klinické praxi již přes patnáct let, doposud nebyla vyvinuta metoda, která by byla jak naprosto bezpečná, tak úspěšná a jednoduchá k zvládnutí operatérem., This review focuses on possible complications during tape procedures carried out due to stress urinary incontinence. The first method was retropubic tension-free vaginal tape TVT that held mainly risk of bladder perforation. Further complications previously described in literature were severe bleeding and injuries of organs in lesser pelvis like bowel or great vessels. The next generation eliminated retropubic space by insertion through the obturator foramen. However another complication had been witnessed in presence of groin pain. Fortunately, this is usually transient and quickly passing either spontaneously or after use of non-steroid anti-inflammatory drugs. The last generation of tension-free vaginal tapes are “minislings” that are inserted from a single incision and are shorter in comparison with the previous generations. The risk of use of this “minislings” is in insufficient fixation and therefore failure of the procedure. Despite using tape procedures worldwide for more than fifteen years on regular basis, there is no method, that would be completely safe, effective and easy to handle for the surgeon., Petr Hubka, Rachid El Haddad, Jaromír Mašata, Alois Martan, Kamil Švabík, and Literatura
Úvod: Syndrom Freyové (aurikulotemporální syndrom) je častá komplikace chirurgie příušní žlázy, který je způsoben aberantním prorůstáním parasympatických vláken nervus auriculotemporalis do kožních potních žlázek. Typicky je syndrom charakterizován pocením, zarudnutím a pálením kůže parotické oblasti, zejména v návaznosti na chuťové podněty. Vytvoření interpoziční bariéry mezi kůži a lůžko po parotidektomii může vést ke snížení rizika této komplikace. Cíl: Cílem studie bylo stanovení četnosti výskytu syndromu Freyové u operovaných pacientů a zhodnocení účinnosti použití svalového laloku z musculus sternocleidomastoideus (m. SCM) v jeho prevenci. Soubor a metodika: Jde o retrospektivní studii. Soubor 167 pacientů, u kterých byla provedena parciální či totální parotidektomie v letech 2007–2011, byl rozdělen do dvou skupin. U první skupiny pacientů byla provedena rekonstrukce svalovým lalokem z m. SCM (n = 42), u druhé skupiny rekonstrukce provedena nebyla (n = 125). Diagnostika syndromu Freyové v pooperačním období byla stanovena na základě subjektivního hodnocení symptomů, údajů z dotazníku a objektivním průkazem Minorovým testem. Výsledky: Celkový výskyt syndromu Freyové činil 15 % (25/167 pacientů), ve skupině bez rekonstrukce 16 % (22/125), ve skupině s rekonstrukcí 7 % (3/42). Rozdíl mezi skupinami ve výskytu aurikulotemporálního syndromu byl dle Fisherova exaktního testu statisticky významný (p < 0,05). Závěr: Svalový lalok z m. SCM použitý k vytvoření interpoziční bariéry mezi kožní lalok a resekční lůžko po parotidektomii představuje jednoduchou, rychlou a efektivní metodu v prevenci syndromu Freyové po parotidektomii., Background: Frey´s syndrome (auricotemporal syndrome) is frequent sequelae of parotid gland surgery caused by inappropriate regrowth of parasympathetic fibres of the auriculotemporal nerve into sweat glands of the skin. Typically, the syndrome is characterized by sweating, erythema and flushing of the skin overlying the parotid region, especially in response to taste stimuli. Placement of an interpositional barrier between the skin and the parotid gland can prevent these complications. Aim: The purpose of this study was to evaluate the incidence of Frey´s syndrome and the impact of using sternocleidomastoid muscle (SCM) flap on this syndrome. Material and methods: In a retrospective study, a series of 167 patients who underwent partial or total parotidectomy between January 2007 and December 2011 were divided into two groups. One group had an SCM flap reconstruction (n = 42), and the other group did not (n = 125). A subjective clinical evaluation, a questionnaire and the objective Minor´s test were used to diagnose the syndrome post-surgery. Results: The overall incidence of Frey´s syndrome was 15% (25/167 patients), 16% (22/125) in the non-SCM flap group and 7% (3/42) in the SCM flap group, respectively. There was a statistically significant difference between the two groups according to the Fisher´s frequency exact test (p < 0.05). Conclusion: The SCM flap, used as an interposing barrier between the overlying skin and the parotid bed following parotidectomy, is a simple, fast and efficient method for preventing Frey´s syndrome following parotidectomy. Key words: Frey´s syndrome – auriculotemporal syndrome – sternocleidomastoid muscle flap – parotidectomy The authors declare they have no potential conflicts of interest concerning drugs, products, or services used in the study. The Editorial Board declares that the manuscript met the ICMJE “uniform requirements” for biomedical papers., and B. Gál, Z. Kadaňka Jr, T. Hložková, J. Hanák, J. Hložek
Chirurgická léčba kýly v jizvě je zatížena velkým počtem recidiv. Důležitým rizikovým faktorem pro vznik kýly v jizvě je i způsob uzávěru laparotomie a použitý materiál. Optimalizací tohoto kroku je možné předejít vzniku kýly v jizvě u řady pacientů, zlepšit jejich kvalitu života a ušetřit prostředky vynaložené na jejich léčbu. Evropská kýlní společnost ustanovila Pracovní skupinu pro vytvoření doporučení, jakým způsobem a jakým materiálem uzavřít laparotomii tak, aby to odpovídalo zásadám „Evidence based medicine“. Výsledkem jsou následující doporučení: Co nejvíce omezit středočárové laparotomie. K jejich uzávěru použít pokračující pomalu vstřebatelný monofilamentní steh zabírající pouze aponeurózu. Mezi stehy dělat velmi malé kroky za dodržení pravidla 4:1. Neuzavírat peritoneum jako samostatnou vrstvu. Nepoužívat rychle vstřebatelné materiály. Pro vysoce rizikové pacienty zvážit profylaktické použití síťky. Při laparoskopických výkonech používat co nejmenší trokary a šít defekty po trokarech více než 10 mm širokých., The recurrence rate of surgical treatment of incisional hernia is high. The material and surgical technique used to close the abdominal wall following every surgery contribute as important risk factors in incisional hernia formation. However, by optimising abdominal wall closure, many patients can be spared from developing this type of complication. The European Hernia Society has established a Guidelines Development Group with a goal to research the literature and write a series of recommendations of how to close the abdomen and minimize the risk of incisional hernia in accordance with the principles of evidence-based medicine. To decrease the incidence of incisional hernias, the following is recommended: To utilise a non-midline approach to a laparotomy whenever possible. To perform a continuous suturing technique using a slowly absorbable monofilament suture in a single layer aponeurotic closure technique. To perform the small bites technique with a suture to wound length (SL/WL) ratio at least 4/1. Not to close the peritoneum separately. To avoid rapidly resorbable materials. To consider using a prophylactic mesh in high-risk patients. To use the smallest trocar size adequate for the procedure and closing the fascial defect if trocars larger or equal to 10 mm are used in laparoscopic surgery., and B. East, F. E. Muysoms