Po prvním záchvatu je nutné určit, zda se jednalo o záchvat epileptický nebo neepileptický, a v případě záchvatu epileptického pátrat po možné akutní příčině. Odlišení záchvatů neepileptických a také identifikace záchvatů epileptických provokovaných (akutních symptomatických) je z hlediska stanovení dalšího postupu, ať již diagnostického či terapeutického, zcela zásadní. Pro odlišení jednotlivých typů záchvatů jsou rozhodující údaje v anamnéze se zaměřením na detailní popis průběhu záchvatu a okolností jeho vzniku, poté i výsledky pomocných vyšetření. Akutní symptomatické záchvaty představují až 40 % všech prvních epileptických záchvatů a vznikají v těsné časové souvislosti s probíhajícím postižením centrálního nervového systému (CNS) různé povahy. Jejich příčina je jasně identifikovatelná – nejčastěji se jedná o akutní cévní mozkové příhody, kraniocerebrální poranění, zánětlivá onemocnění CNS, významné jsou ale i vlivy primárně extracerebrální – toxické a metabolické poruchy, užívání léků nebo alkoholu. Pokud jde o první epileptický záchvat neprovokovaný nebo reflexní, je možné jej v případech přetrvávající predispozice s vysokým (> 60 %) rizikem opakování dle nově přijaté definice považovat za epilepsii, případně i zahájit dlouhodobou léčbu antiepileptiky. Po prvním neprovokovaném záchvatu by mělo být vždy doplněno vyšetření mozku magnetickou rezonancí v adekvátním protokolu. Z hlediska posouzení rizika opakování záchvatu má kromě anamnestických údajů význam i případná abnormita v EEG či odchylky v objektivním nálezu svědčící pro postižení CNS. Zahájení léčby je po prvním záchvatu indikováno při vysokém riziku opakování či při zvýšené pravděpodobnosti závažných komplikací dalšího záchvatu., Following a first seizure, it is important to establish whether this was an epileptic or non-epileptic seizure, and to ascertain possible cause of an epileptic seizure. With respect to further management, diagnostic or therapeutic, it is crucial to differentiate non-epileptic from epileptic seizures and to identify provoked epileptic seizures (acute symptomatic). Patient history with a detailed description of the course of a seizure and circumstances under which it happened is instrumental in discriminating between the different types of seizures. Complementary investigations can further support the diagnostic process. Acute symptomatic seizures represent up to 40% of all single epileptic seizures and occur in close chronological proximity to an ongoing central nervous system injury of various origins. The source can easily be identified – most frequently this is an acute cerebrovascular event, craniocerebral injury, inflammatory CNS disorder, while primarily extracerebral effects are also important – toxic and metabolic disorders and drug or alcohol abuse. Unprovoked or reflex single epileptic seizures in patients with persisting predisposition and a high risk (> 60%) of relapse may, according to the new definition, be regarded as epilepsy and long-term antiepileptic treatment may be initiated. MRI under appropriate protocol should always be performed after the first unprovoked seizure. The risk of seizure recurrence can be estimated based on patient history as well as any EEG or physical examination abnormity that suggests an injury of the CNS. Antiepileptic treatment is indicated in patients with a single seizure if there is a high risk of recurrence or an increased likelihood of severe complications of further seizures. Key words: seizures – epilepsy – diagnosis The authors declare they have no potential conflicts of interest concerning drugs, products, or services used in the study. The Editorial Board declares that the manuscript met the ICMJE “uniform requirements” for biomedical papers., Vědomostní test, and P. Marusič, H. Krijtová
This study used an experimental early rehabilitation model combining an enriched environment, multisensory (visual, acoustic and olfactory) stimulation and motor training after traumatic brain injury (via fluid-percussion model) to simulate early multisensory rehabilitation. This therapy will be used by brain injured patients to improve neural plasticity and to restore brain integration functions. Motor dysfunction was evaluated using a composite neuroscore test. Direct structural effects of traumatic brain injury were examined using Fluoro-Jade staining, which allows identification of degenerating neural cell bodies and processes. Animals in the rehabilitation model group performed significantly better when tested for neuromotor function than the animals in standard housing in the 7-day and 15-day interval after injury (7d: p=0.005; 15d: p<0.05). Statistical analysis revealed significantly lower numbers of Fluoro-Jade positive cells (degenerating neurons) in the rehabilitation model group (n=5: mean 13.4) compared to the standard housing group (n=6: mean 123.8) (p<0.005). It appears that the housing of animals in the rehabilitation model led to a clear functional increase in neuromotor functions and to reduced neural loss compared with the animal group in standard housing., M. Lippert-Grüner. M. Maegele, J. Pokorný, D. N. Angelov, O. Švestková, M. Wittner, S. Trojan., and Obsahuje bibliografii a bibliografické odkazy
To determine whether the exposure to long term enriched environment (EE) would result in a continuous improvement of neurological recovery and ameliora te the loss of brain tissue after traumatic brain injury (TBI) vs. standard housing (SH). Male Sprague-Dawley rats (300-350 g, n=28) underwent lateral fluid percussion brain injury or SHAM operation. One TBI group was held under complex EE for 90 days, the other under SH. Neuromotor and sensorimotor dysfunction and recovery were assessed after injury and at days 7, 15, and 90 via Composite Neuroscore (NS), RotaRod test, and Barnes Circular Maze (BCM). Cortical tissue loss was assessed using serial brain sections. After day 7 EE animals showed similar latencies and errors as SHAM in the BCM. SH animals performed notably worse with differences still significant on day 90 (p<0.001). RotaRod test and NS revealed superior results for EE animals after day 7. The mean cortical volume was significantly higher in EE vs. SH animals (p=0.003). In summary, EE animals after lateral fluid percussion (LFP) brain injury performed sign ificantly better than SH animals after 90 days of recovery. The window of opportunity may be wide and also lends further credibility to the importance of long term interventions in patients suffering from TBI., M. Maegele, M. Braun, A. Wafaisade, N. Schäfer, M. Lippert-Gruener, C. Kreipke, J. Rafols, U. Schäfer, D. N. Angelov, E. K. Stuermer., and Obsahuje bibliografii
Multimodální monitorování má v neurointenzivní péči zásadní význam. V posledních letech se stává součástí multimodální monitorace také měření tkáňového kyslíku v mozkové tkáni (PbrO2). Měřením PbrO2 získáváme kontinuální kvantitativní data, která napomáhájí ke správnému vedení léčby, poskytují důležité prognostické a patofyziologické údaje k detekci sekundárního poranění mozku. Přestože není zatím jednoznačně stanovena hodnota PbrO2, která značí hypoxii, je zřejmé, že nízké hodnoty PbrO2 jsou v přímé souvislosti s vyšší morbiditou a mortalitou. V naší práci jsou posány 2 případy pacientů s těžkým kraniocerebrálním poraněním a subarachnoidálním krvácením, u nichž bylo použito měření PbrO2. U prvního nemocného bylo nadprahových hodnot PbrO2 dosaženo během 2 hodin cílené léčby. Ve druhém případě byla hodnota po PbrO2 celou dobu měření vyšší než 15 mm Hg., Roman Gál, M. Smrčka, P. Štourač, E. Straževská, E. Neumann, and Lit.: 14