The paper reflects a long-term ambiguity in the theoretical concept of affective phenomena. The focal point of this study is the conceptualization of the term “affect” with regard to the other affective phenomena (specifically emotion and mood). Our definition of affect is substantially different than existing Czech terminology and we define affect as the necessary component of all affective processes. Contrary to the Czech traditional concept of affect, we do not attribute characteristics such as “high intensity” or “disorganising influence” on cognitive processes, behaviour, etc. per se. We define affect in accordance with many authors, as a point in the continuum of affective stream and the basic unit of all affective phenomena. Affective phenomena or processes we consider as an umbrella term for a complex phenomenon like affect, emotion, mood, emotional episode, interpersonal attitude, sentiment, passion and so on: their common component is the affect. We consider emotion as a figure that emerges in the affective stream as a complex reaction to the event that has meaning for an individual and is interpreted with respect to the experience, context, individual characteristic, and sociocultural environment of the individual. Contrary to the Czech tradition, emotions are viewed as “just” one type of affective phenomena with a relatively specific definitional framework. The moods are considered parts of the affective stream continuum that have a specific and for consciousness accessible quality. The concepts of affect, emotion and mood discussed in this paper are contrasted; however, we have described where they overlap conceptually. The relationships of all affective phenomena have been considered as interacting with a tendency to synchronize into one (for an individual typical) affective stream., I. Poláčková Šolcová, R. Trnka., and Obsahuje seznam literatury
a1_Cieľom príspevku je informovať o procese a vybraných výsledkoch slovenskej adaptácie testovej batérie D-KEFS. Základnú štandardizačnú vzorku tvorilo 250 detí s priemerným vekom 9,7 roka, navštevujúcich štvrté ročníky bežných tried východoslovenských základných škôl. Pre zistenie doplnkových informácií týkajúcich sa reliability a validity vybraných testov D-KEFS boli použité ďalšie dva súbory detí (n = 200) vo vekovom rozpätí 10–15 rokov. Okrem testov D-KEFS boli vo validizačných štúdiách použité subtesty Woodcock – Johnsonovej batérie, vybrané subtesty WISC III, Porteusové bludiská a ukazovatele školského prospechu., a2_ Výsledky štandardizácie ukázali, že prakticky všetky primárne ukazovatele D-KEFS mali zošikmené distribúcie. Tieto ukazovatele tak pravdepodobne jemnejšie rozlišujú medzi deťmi s nízkymi výkonmi, než medzi deťmi s priemernými alebo nadpriemernými výkonmi. Zároveň sa ukázalo, že slovenské normy sú v porovnaní s normami pre americké deti mierne prísnejšie. Orientačné štúdie reliability a validity testov D-KEFS naznačujú vhodnosť použitia testovej batérie v diagnostickej, b1_The objective of the paper is to inform about the process and some results obtained in Slovak adaptation of Delis-Kaplan Executive Functions System. Basal standardization sample consisted of 250 children attending fourth year of elementary school with mean age 9,7 yrs. To get additional information regarding reliability and validity of D-KEFS selected tests, another two samples were studied (n = 200) with age ranging 10 – 15 years. For validation study – besides D-KEFS – Woodcock-Johnson test battery, some subtests selected from WISC-III, Porteus labyrinths and indicators of school achievement were used, too., b2_Results showed that distributions of raw score in almost all D-KEFS indicators were significantly skewed which implies that these indicators discriminate probably better in children with low achievements than those with average and high achievements. Norms obtained for Slovak children are, comparing to American, slightly harder because of generally higher achievements in Slovak children. Reliability and validity of Slovak D-KEFS adaptation suggest usability of these tests in psychological assessment in clinical and consulting praxis., Ján Ferjenčík, Monika Bobáková, Iveta Kovalčíková, Ivan Ropovik, Miriam Slavkovská., and Obsahuje seznam literatury
Článek se zabývá projektivní metodou „Kresba lidské postavy“, přináší základní výčet dosud existujících modifikací kresebných testů lidské postavy, četnost využití kresby postavy v diagnostické praxi u nás i v zahraničí. Dále přináší informace z původních pramenů autorů, jejichž postupy v diagnostice kresby postavy měly a mají vliv na dosud nekodifikované způsoby používání této metody v současné diagnostické praxi. Cílem je kriticky zhodnotit obecné předpoklady a časté domněnky, případně uvést na pravou míru dle původních zdrojů diagnostické interpretace, které jsou obecně uznávány. V četných zahraničních výzkumech existuje mnoho informací o tom, že metoda kresba postavy není bezpečnou diagnostickou metodou. Článek má povzbudit psychologickou obec k zamyšlení se nad tím, nakolik mohou být výsledky kresby postavy diagnosticky plausibilní, když se ukazuje, že existuje dost vědeckých důkazů o její neúčinnosti., The article deals with the projective method of „the drawing of human figure“ and provides a basic list of yet existing modifications of the figure drawing tests and the frequency of figure drawing use in diagnostic practice at home as well as abroad. It also brings in information from original sources of the authors, whose procedures in the diagnosis of figural drawings had and still have certain influence on the so far non-codified ways of using this method in the current diagnostic practice. The aim is to evaluate critically the general expectations and common assumptions, or, if need, to correct and clear up them according to the diagnostic interpretation of original sources, that are generally known. Numerous international studies provide lots of arguments that the method of drawing the human figure isn´t safe as a diagnostic method. Article is to stimulate psychological community to consider to what extend can be the results of figure drawing diagnostically reasonable, acceptable and applicable., and Radim Badošek.
a1_Cíle. Propoziční hustota (PH), psycholingvistické měřítko, koreluje s kognitivní kapacitou ve starším věku. Tato studie zjišťuje rozdíly v propoziční hustotě v orálních výpovědích na téma z nedávné minulosti u osob zdravých a s mírnou kognitivní poruchou (MKP). MKP je v současnosti přijímána jako prodromální stádium Alzheimerovy nemoci (AN). Soubor. Soubor zahrnoval 33 osob s MKP a 32 zdravých kontrol (průměrný věk 73 let). Obě skupiny byly vyrovnané, a to co do věku a úrovně dosaženého vzdělání. Dle očekávání se lišily v skóru MMSE, který je považován za zjednodušené vyjádření úrovně kognitivního stavu. Hypotézy. Nižší PH byla očekávána u osob s MKP, neboť úkol zatěžoval vybavení z novopaměti. Přičemž obtíž se zapamatováním nových informací, a tedy i vybavením z novopaměti, je jedním z jádrových symptomů AN., a2_Analýza a výsledky. Průměrná propoziční hustota u pacientů s MKP činila 48,74 % (sm. odch. 5,78), u kontrolního vzorku seniorů bez kognitivních poruch to bylo 53,06 % (sm. odch. 4,56). Studentův t-test prokázal statisticky významný rozdíl mezi skupinami (p < 0,001). Cohenovo d 0,83 reprezentuje velký efekt příslušnosti ke skupině. Omezení. Nejpodstatnějším omezením této studie je heterogenita diagnostické jednotky MKP. Dalším omezením byla neznalost premorbidní kognitivní úrovně zdravých kontrol, proto je možné, že v kontrolní skupině byly osoby s již počínající kognitivní poruchou, jež byla při jednorázovém vyšetření nezachytitelná., b1_Objectives. It has been shown that propositional density (PD), which roughly corresponds to the number of ideas expressed in a text of given length, is related to cognitive performance in the older age. The present study investigated differences in propositional density in oral language production between healthy seniors and patients with mild cognitive impairment (MCI). MCI is generally accepted as a prodromal stage of Alzheimer’s disease (AD). Sample and setting. The sample included 33 MCI persons and 32 healthy controls (mean age 73 years). The groups were equivalent as for the age and education. As expected, there was a significant difference between Mini-Mental State Examination (MMSE) scores between the groups, with MMSE being a simplified measure of their cognitive status. Hypotheses. Lower PD was expected in MCI persons, as the task required recent past recall which is considered one of the early deficiencies in early AD and MCI due to AD., b2_Statistical analysis. Mean PD across groups was compared using the independent samples t-test. Results. Mean propositional density in MCI persons was 48,74% (SD 5,78), and in healthy controls 53,06% (SD 4,56). The difference was statistically significant (p<0,001). Cohen’s d 0,83 represents a large effect size for the group difference. Study limitations. The main limitation is the heterogeneity of the MCI group. Also, the detailed cognitive status of the healthy controls is unknown. Thus the group could include persons with some cognitive impairment which has not been detected yet., Hana Štěpánková, Filip Smolík, Martin Vyhnálek, Tomáš Nikolai, Karolína Horáková, Markéta Niederlová., and Obsahuje seznam literatury
Ve studii se autoři zabývají prožitkem vdovství u starších lidí. Zachycují měnící se pohledy na zvládání zármutku a dokumentují posun v pohledech na efektivní strategie, které k němu vedou. Současné teorie kladou důraz na jedinečnost prožitku každého člověka, a proto připouštějí, že není možný přesný odhad průběhu vyrovnávání se se ztrátou životního partnera. Posun je patrný zejména v hodnocení důležitosti vzpomínek na zemřelého, resilienci a rozdílů mezi komplikovaným a nekomplikovaným truchlením. Pozornost věnují autoři také copingovým strategiím ovdovělých lidí, změně vztahů s blízkými lidmi, vnímané kvalitě manželství a existenciálnímu rozměru vyrovnávání se se ztrátou životního partnera., The study is focused on the experience of widowhood among the elderly. The changing views on coping with grief and related effective strategies are described. Contemporary theories emphasize the uniqueness of such an experience for each person and abandon the idea of strict predicting the shape of coping with the loss. The changes in assessment of importance of memories, resilience and differences between complicated and non-complicated mourning are argued. The study also deals with coping strategies of the widowers, change in relationships with the close ones, perceived quality of the marriage and existential dimension of coping with the loss of a spouse., Lenka Pauknerová, Ivo Čermák., and Obsahuje seznam literatury