Cíl: Některé kategorie migrantů ze třetích zemí mají v České republice omezený přístup ke zdravotní péči. Cílem této studie je popsat a analyzovat zkušenosti migrantů ze třetích zemí s jejich přístupem ke zdravotní péči a využíváním alternativních strategií k zajištění zdraví. Metody: Kvalitativní design za využití semistrukturovaných rozhovorů. Bylo realizováno dvacet čtyři rozhovorů s migranty ze třetích zemí různých národností a s různými typy povolení k pobytu na území České republiky. Výsledky: Migranti v praxi čelí četným problémům v přístupu ke zdravotní péči. Byly identifikovány hlavní bariéry přístupu ke zdravotní péči: omezený právní nárok na veřejné zdravotní pojištění, nedůvěra a špatná informovanost pojištění, nedůvěra a špatná informovanost zdravotnických pracovníků, přístup komerčních zdravotních pojišťoven založený na tržních principech, jazyková bariéra a nedostatek znalostí cizinců o českém zdravotnictví. Tyto překážky byly příčinou následujících alternativních strategií migrantů k zajištění zdraví: kontaktování nebo využívání lékařů v zemích původu, platby v hotovosti, odkládání zdravotní péče, návštěvy známých lékaře nebo lékařů s migračním původem a samoléčba. Závěr: Některé kategorie migrantů ze třetích zemí čelí formálním a neformálním překážkám využívání českého zdravotnického systému, které jsou příčinou alternativních strategií zajišťování zdraví. Ty mohou vést k nepříznivým účinkům na jejich zdraví. Tato studie ukazuje, že v souladu s mezinárodními lidskými právy je potřeba implementovat změny v rámci veřejné ev. zdravotní politiky a zajistit tak přístup ke zdravotní péči pro všechny legální migranty ze třetích zemí v České republice., Background: Some categories of third countries´ migrants in the CR have restricted access to healthcare. The aim of this study is to describe and analyse migrants´ experiences of access to health- -care. Methods: Qualitative design using semi-structured interviews with twenty four migrants in the Czech Republic. Results: Some categories of third countries‘ migrants face formal and informal barriers to the Czech healthcare system, which leads to alternative health-seeking strategies such as visiting doctors in countries of origin (so called salmon bias), payments in cash, postponing the health care, visiting the known physicians or physicians with migration background and self-medication. The barriers to healthcare were: limited legal entitlement to public health insurance, mistrust and lack of awareness of medical professionals, approach of commercial health insurance companies based on market principles, poor language skills, and lack of knowledge about the Czech healthcare system., and Karolína Dobiášová
Cíl: Posoudit efekt samoléčby a autodiagnózy dysmenorey u studentek univerzity v Maiduguri. Metody: 289 studentek trpících dysmenorhoeou z celkového počtu 25 000 studentek univerzity v Maiduguri ze státu Borno, Nigerie, bylo randomizováno k léčbě dysmenorey. Studentky byly vybrány na základě dotazníku, který vyplnily v lednu 2011. Výsledky: Střední věk ± směrodatná odchylka (SD) účastnic byl 22.50 ± 3.12 roku. 112 (38.8 %) užívalo analgetika a nefarmakologické prostředky k tišení bolesti, buď současně, nebo následně (p < 0.001). Nejčastějšími nemedikamentózními prostředky byly horká lázeň (15.2 %) a ohřívací dečka umístěná na podbřišek (5.5 %). Nejčastějšími léky byly nesteroidní antirevmatika (NSAID) užívané při nástupu menstruace. V 72 % byla léčba účinná, ve 4.2 % nebyla. Většina účastnic se medikovala sama a nezabývala se možnými vedlejšími účinky (p < 0.001). Většina účastnic (63 %) utratila 300 Nigerijských Naira a méně (1.9 US Dolarů a méně) za léčbu dysmenorey. Závěry: Výsledky potvrdily, že NSAID byly nejčastěji užívané medikamenty k léčbě dysmenorey, ale většinou bez znalosti potencionálních vedlejších účinků. Proto doporučujeme zapojení profesionálních zdravotníků do tohoto procesu., Objective: This study was performed to evaluate self-medication for the treatment of self-diagnosed dysmenorrhoea among a group of University of Maiduguri female students. Methods: The population of this randomized study was 289 female students suffering from dysmenorrhoea out of over 25 000 students attending a college of medicine and eight non-medical faculties of university of Maiduguri in Borno state, Nigeria. The students were interviewed using a self-administered pre-tested structured questionnaire in January, 2011. Results: The Mean ± Standard Deviation (SD) of age of the participants was 22.50 ± 3.12 years. Significant number 112 (38.8%) of participants use drugs to remedy menstrual pains followed by non-drug therapy while few combine both the drug and non-drug therapy for the pain management (p < 0.001). The most common non drug remedies employed by the participants were taking a hot bath (15.2%) and placing a heating pad on abdomen (5.5%). However, the most common drugs used by the participants were Non-Steroidal Anti-Inflammatory Drugs (NSAIDs) which were usually taken orally at the onset of menstruation. Among the participants that used drug, 72% found it effective while 4.2% reported ineffectiveness. Significant majority of the participants usually self-prescribed their drugs, and were ignorant of the common side effects of these drugs (p < 0.001). Most participants (63%) spent 300 Nigerian Naira and below (1.9048 US Dollar and below) on drugs for dysmenorrhoea every month. Conclusion: The results confirmed that NSAIDs were the most common drugs used for dysmenorrhoea treatment, but frequently used without knowledge of potential side effects due to self-medication. Therefore, we recommend educational intervention by health care professionals., Roland Nnaemeka Okoro, Helen Malgwi, Cyprian Kingsley Ngong, Glory Ogechi Okoro, and Literatura 30