Dyslipoproteinemie v rámci metabolického syndromu se jako jeden z klasických rizikových faktorů aterosklerotických kardiovaskulámích chorob uplatňuje i ve vyšším věku. Prediktivní význam zvýšených koncentrací celkového cholesterolu, LDL cholesterolu, HDL cholesterolu a triacylglycerolů je u geriatrických jedinců zachován. Doporučení k léčbě nejsou jednotná, ale shodně zdůrazňují individuální přístup. Kandidáty léčby jsou zejména nemocní s diagnózou ischemické choroby srdeční (ICHS) a se subklinickými formami iCHS, kde má léčba prokazatelný efekt do dvou let od zahájení a kde vede ke snížení rizika budoučí koronárni příhody až o 45 %. Méně často budeme léčit jedince s absencí ICHS a ostatních rizikových faktorů. Základem hypolipidemické intervence u pacientů vyššího věku je dieta. Nezapomínáme na pohybový režim. Farmakoterapie dyslipidemil je určena pro jedince s vysokým rizikem. Zahajujeme nižší dávkou obvykle fibrátů, při převažujícím zvýšení LDL-cholesterolu podáváme statiny a monitorujeme nežádoucí účinky léčby., Dyslipoproteinemia of metabolic syndrom as one among classical risk faaors of atherosclerotic cardiovascular diseases has been involved also in the aged. The prediaive value of total cholesterol, LDL cholesterol, HDL cholesterol and triacylglycerols is preserved. The therapeutic guidelines are not unique, but they stress an individual approach. Candidates of treatment are mainly the patients with diagnose of coronary heart disease (CHD) and sublinic form of CHD, where the treatment has been effeaive within two years and lead to decrease of CHD risk up to 45%. The individuals with CHD and other CHD risk faaors absent would be treated less ofl:en. The diet is an basic treatment option of hypolipidemic intervention in the elderly. We do not omit exercise. The pharmacotherapy of dyslipidaemia is used for the individuals with high risk. We usually start with lower dose of fibrates and/or statins in prevailing LDL-hypercholesterolemia, and monitor for adverse effects of such therapy., Vladimír Bláha, Dagmar Solichová, Zdeněk Zadák, Lit: 8, and Souhrn: eng
V článku se popisuje vývoj spotřeby léčiv v ČR ve vztahu k demografické struktuře obyvatel. Na základě vlastního výběrového šetření mezi více než i 700 respondenty ve věku 60 a více let je referováno o průměrné spotřebě léčiv podle pohlaví a věku, je podán přehled nejčastěji předepisovaných léků a léků volně prodejných, výše doplatků za léky. Při preskripci by mělo být vedle hlediska účinnosti a bezpečnosti u předepisovaných léků bráno v úvahu hledisko ekonomické racionality, jako naléhavé se jeví postupné vypracování farmakoterapeutických guidelines pro léčení seniorů, výchova lékařů v klinické farmakoekonomice a prohloubení spolupráce mezi lékari, farmaceuty a pacienty., Changes of drug consumption in relation to the demographical structure of the poplation in Czech Republic are described in the paper. On the basis of own selective examination in more than 1700 respondents of age 60+, mean consumption of drugs accordig to age and gender, summary of most frequent prescribed or over-the-counter drugs and the extent of payments for drugs is referred. Beside effectiveness and safety of prescribed drugs, economical rationality should be taken into account in drug prescription. Gradual elaboration of pharmacotherapeutic guidelines for the treatment of seniors, education of physicians in clinical pharmacoeconomy and extension of collaboration between physicians, pharmacologisats and patients seems very imperative., Lenka Práznovcová, Lit: 12, and Souhrn: eng
Jedním z nejspornějších problémů v současné biologii a medicíně je existence plasticity kmenových buněk. Termínem plasticita se míní fenotypový potenciál kmenových buněk, který je širší než jsou fenotypy diferencovaných buněk jejich původních tkání. Mnoho laboratoří již podalo důkaz o existenci plasticity kmenových buněk, ale vznikla celá řada námitek k prezentovaným výsledkům. Prezentujeme některé z námitek zpochybňujících údaje o plasticitě kmenových buněk. Tyto sporné otázky uvedeme do kontextu s tradičním pohledem na potenciál kmenových buněk a diverzifikaci buněčných fenotypu u dospělých a stárnoucích buněčných fenotypech. Vzhledem k malému prostoru se nebudeme zabývat plasticitou embryonálních a nádorových kmenových buněk. Naopak chceme v našem sdělení poukázat na některé otázky a problémy spojené s plasticitou kmenových buněk v dospělém organizmu a na úzký vztah k procesům regenerace a stárnutí. Z dosavadních experimentálních výsledků můžeme říci, že kmenové buňky pravděpodobně mají klíčovou úlohu v těchto procesech. Vzhledem k tomu, že se jedná o rychle se rozvíjející obor, je velmi obtížné najít jasné vysvědení pro nastolené otázky, a proto se omlouváme, že některé prezentované závěry potřebují další vysvědení a hlubší studium dané problematiky Toto sdělení představuje určitou sondu a úvod do diskuse určené celé řadě odborníků., One of the most controversial problem in biology and medicine is the existence of stem ceUs plasticity. The term plasticity, as it is understood, is the potential of stem ceU fenotypes that is much broader that fenotypes of differentiated ceUs of their original tissues. Many laboratories have documented the existence of stem cell plasticity, however, there are still many objections to the reported results. Here, we present some of these objections to the reported results. Here, we present some of these objections questioning the data on stem cell plasticity in the context with the traditional view on stem cell potential and diversihcation in adult and aging cell fenotypes. As there is not enough space, we will not discuss the plasticity of embryonal and tumour stem ceUs. Instead, we wish to point out some problems associated with plasticity of stem ceUs in an adult organism and show their close relation to processes of regeneration and aging. Recent experimental results indicate that stem ceUs may have a key role in these processes. With regard to rapid developments in biology and medicine, some answers to the problems that seemed to be resolved according to the current state of knowledge, would have to be changed. This communication is just meant as an introduction and a probe for discussion for many concerned scientist., Stanislav FIlip, Jaroslav Mokrý, and Lit. 42
V tomto článku předkládáme své zkušenosti s moderními přístupy k léčbě chronické rány u geriatrických pacientů v následné péči. Uvedené kazuistiky demonstrují význam komplexní péče, která je předpokladem úspěšné léčby chronických ran. Využití moderních převazových materiálů v kombinaci s celostním pohledem na pacienta a multioborovou spoluprací vede k urychlení hojení ran, zlepšení kvality života pacienta a snížení ekonomických nákladů na léčbu. V následujícím textu se věnujeme nejzávažnějšímu typu chronické rány - dekubitu., Radka Kovačovičová, Anatoliy Tsybulya, Vladimíra Šípková, and Lit.: 12
Onemocnění štítné žlázy je ve starším věku diagnostikováno až u 25 % osob, především se nachází uzlová přestavba nejen ve strumě, ale i v nezvětšené štítné žláze. Tyto změny, často jako důsledek degenerativnich změn, bývají náhodně diagnostikovány při vyšetření krku ultrazvukem při vyšetřování karotid. Překvapivě často je při cíleném vyšetření starší populace diagnostikována porucha tyreoidální funkce, častěji hypotyreóza, a to až u 10-15 % žen starších 65 let. Jak subklinické, tak i hypotyreózy s klinickými projevy unikají pozornosti díky nenápadnému a pozvolnému průběhu, často imitujícími příznaky stárnutí. Příslušná substituční léčba je nezbytná, vyžaduje však zpočátku dobrou spolupráci s pacientem a častější kontroly zvláště u osob s postižením srdce. Tyreotoxikóza je u starších osob méně častá, nicméně při nálezu nodózní strumy a dysrytmií je (sub)klinická tyreotoxikóza pravděpodobná. Negativní dopad nedostatečně léčené tyreotoxikózy především na oběhový aparát a na skelet je prokázán, proto je zapotřebí tyto osoby léčit definitivně, tj. operad nebo radiojodem. Vyvolání poruchy tyreoidální funkce (tyreotoxikózy nebo hypotyreózy) podáváním amiodaronu je až u 10 % takto léčených, léčba cytokiny (interferon) z onkologické či jiné indikace má obdobné důsledky. Doporučujeme proto u léčených starších osob monitorování tyreoidální funkce. Vzhledem k častější incidenci tyreopatií u osob s diabetes mellitus I. typu má být vyšetření tyreoidální funkce provedeno opakovaně. O doporučení screeningu dysfunkce tyreoidey u starší populace při pravidelných prohlídkách u praktických lékařů se nyní vedou diskuse., About 25 % of people are diagnosed with thyroid disease in older age-groups, most frequently nodular changes are to be found, not only in patients with goitre but in those with the thyroid gland of normal size .These changes - which are often the result of degenerative process - are usually diagnosed by chance during ultrasound of the neck for carotid examination. Ssurprisingly frequent is the diagnosis of thyroid dysfunction during deliberate examination in the older populaťion; hypothyroidism is the most common, in up to 10-15 % older females 65+. Like subclinical forms, even hypothyroidism with clinical symptoms is underdiagnosed in elderly because of its inconspicuous and gradual development which mimics the symptoms of ageing. Appropriate substitution therapy is necessary. However, in older people more frequent check-ups particularly in those with cardiac disease and monitoring of patient's compliance is recommended. Thyrotoxicosis is less frequent among older people. Nevetheless when nodal goiter and dysrhythmia are discovered, it is also likely that (sub)clinical thyrotoxicosis is present. The negative impact of insufficiently treated thyrotoxicosis particularly on the circulatory system and bones has been proven. Therefore it is necessary to treat these persons thoroughly, i.e., by operation or radioiodine. Problems with the thyroid function (thyrotoxicosis or hypothyrosis) due to amiodaron treatment develop in up to 10% of treated patients; treatment with cytokins (e.g. interferon) in oncological or other indilarly in older age-groups. In view of the more frequent incidence of thyropathy in persons with diabetes mellitus 1. type, examination of the thyroid function should be carried out repeatedly in older diabetics. Screening for thyroid dysfunction in older persons during regular bi-annual check-up at primary care is now under discussion., Zdenka Límanová, Lit: 8, and Souhrn: eng
Neopterin, derivát pteridinu, je produkován v signifikantním množství lidskými monocyty-makrofágy po stimulaci interferonem gama. Představuje užitečný a důležitý parametr monitorování akrivace imunitního systému, který doprováži mnoho onemocněni, v poslední době se objevila řada prací spojujících neopterin a 7,8-dihydroneopterin s intracelulárním oxidativním stresem a je popisována i možná spojitost s apoptózou, vyvolanou tímto oxidativním stresem. v souvislosti s tímto pozorováním se výzkum v oblasti pteridinu obrací v současné době k takovým onemocněním, jako je neurodegenerativní onemocnění mozku, Alzheimerova choroba, Parkinsonova choroba a mnoho dalších nemocí, které jsou provázeny ztrátami a změnami nervových buněk. V této práci jsou uvedeny výsledky dvou studií, ve kterých bylo stanovení neopterinu v moči provedeno u dlouhověkých pacientů a které ukazují na možnost využití stanovení neopterinu v moči pro monitorování zdravotního stavu u gerontologických pacientů., Neopterin, a pteridine derivative, is produced in significant quantity by human monocytes/macrophages stimulated by interferon gamma. Neopterin represents an useful and important parameter for monitoring the immune system activation that accompanies different disorders. In recent years, several studies have demonstrated a link between neopterin and 7,8-dihydroneopterin and intracellular oxidative stress, and indicated possible association with apoptosis induced by oxidative stress. Based on these observations, the research on pteridines is currently being focused on degeneratíve disorders such as Alzheimer's disease, Parkinson's disease and other disorders accompanied by loss and disturbances of neural cells. We report here the results of 2 studies in which we investigated urinary neopterin in elderly patients. These studies demonstrate the potential of neopterin determination in the assessment of general health status in the elderly., Dagmar Solichová, Bohuslav Melichar, Miloš Klejna, Lit: 27, and Souhrn: eng
Je podán stručný souhrn nejdůležitějších endokrinních změn, které provázejí stárnutí u muže. Klíčovou je osa hypotalamus-hypofýza-testes, jejíž snížená výkonnost vede k relativnímu poklesu androgenů. Také snížený potenciál sekrece růstového hormonu je snížením androgenního zásobení ještě dále oslabován a podobně je tomu i u melatoninu. Specialni roli hraje nadledvinová kůra, která zásobuje organismus glukokortikoidy v podstatě ve stejné míře jako v období reprodukčního optima, ale nadledvinové androgeny, zejména dehydroepiandrosteron se svou pestrou škálou příznivých účinku na metabolismus, vykazují výrazný pokles s narůstajícím věkem. Suplementace chybějícími hormony je schopna v pozoruhodné míře zmírnit známky a symptomy endokrinosenescence., There is a brief summary of the most important endocrine changes going with man's ageing here. The essential is the hypotalamus - pituitary gland - testes axis, the decreased capacity of which leads to the relative androgens loss. The lowered potential of growth hormone secretion is also further impaired by lowered androgens supply and similar situation is with melatonine. Special role has adrenal cortex, which supplies the organism with glucocorticoids basically at the same extent as in the reproduction optimum period, but adrenal cortex androgens, especially dehydroepiandrosterone with its wide range of positive effects on the metabolism show significant decrease with ageing. The supplementation with missing hormones is able to moderate the signs and the symptoms of endocrinosenescence at noticeable extent., Luboslav Stárka, Lit: 30, and Souhrn: eng
V úvodu sdělení jsou připomenuty základní změny imunity ve stáří dané involucí složek samotného imunitního systému, jako je snížená humorální i buněčná odezva, ale i predisponujícími orgánovými změnami - sníženou žaludeční kyselostí, dysfunkcí řasinkového epitelu, zpomalením odtoku moči, sníženou kožní trofikou apod. Dále jsou infekce starších nemocných rozděleny na infekce komunitní a nozokomiální. Z komunitních infekcí je věnována pozornost specifikům respiračních, močových, gastrointestinálních epizod a infekcím kožních defektů. Podstatná část sdělení se zabývá nozokomiálními infekcemi ve vyšším věku - jejich epidemiologií, nejčastějšími původci, možnostmi preventivních opatření. Podrobněji jsou diskutovány nozokomiální pneumonie a močové infekce, ranné infekce a infekční komplikace spojené s invazivními monitorovacími a léčebnými metodami. V závěru článku je připomenut význam infekčních komplikací způsobených rezistentními kmeny a základní zásady preventivních opatření proti jejich šíření., Hana Kubešová, and Lit.: 27