Kresba (22, 3 x 24 cm): Rudolf II. jako Imperator Romanorum. Císař římský v antikizujícím oděvu sedí na trůnu před dvěma Herkulovými sloupy s korintskými hlavicemi spojenými draperií, což byl znak habsburského císařství od doby Karla V. Za císařem stojí Fama (dvě trubky v ruce) a klade mu na hlavu věnec, před císařem stojí vojsko, v jehož čele jsou tři personifikace. Nalevo, před praporem českého království je žena, která císaři předává českou korunu, před praporem svaté říše římské stoji muž v antické zbroji a předává mu císařskou korunu a napravo, před uherským praporem stojí muž v antické zbroji a předává mu uherskou korunu. V pozadí je antická architektura s arkádami. Na nebi je nad císařem orel na protější straně je orel zabíjející v letu draka, uprostřed sedí na oblaku Bůh., Fučíková 1997#, 57, I/157., and Návrh úvodního obrazu k sérii oslavujících turecké války.
Kresba (30, 1 x 24 cm): Apollón (věnec, plášť sepnutý na rameni) hraje na violoncello uprostřed Múz zpívajících a hrajících nahudební nástroje. Zleva doprava: varhany, příčná flétna, trubka, bubínek, loutna, roh, třetí a poslední Múza je zobrazena s knihou v ruce. Vlevo v popředí říční bůh, vzadu Pegasos, výjev je umístěn do lesa., Prag um 1600#, II, č. 643 s. 174., and Patrně přípravná kresba pro malbu. Obdobná kompozice ze stejné doby, ale s Minervou, je ve Vídni (Albertina inv. n. 7995).
Budova Akademie (Hochschule für Bildende Künste Dresden) zdobena alegorickými sochami - and Jména Pheidias, Iktinos, Praxiteles, Polykleitos, Lysippos,
Empírová vila, na fasádě v tympanonu tři Grácie na soklu v podobě kanelovaného sloupu, o něj se zády opírají dvě sedící ženy hrající na dvojité píšťaly, před nimi sedící lev. V prvním patře nad balkónovými dveřmi reliéf: tři sedící ženské postavy - bohyně osudu, Parky., Šopák, P., K stavební historii tzv. vily Loreta ve Fulneku. In: Sborník Státního památkového ústavu v Ostravě 2001. Ostrava 2002, s. 241-243., and Evidováno v Ústředním seznamu nemovitých kulturních památek ČR pod rejstříkovým číslem 134058/8 - 1565.
Kresba (140 x 420 mm). Bakchický průvod, postavy jedoucí na voze, Kentaur s lyrou, lev., Zlatohlávek 1997#, 180, č. XVIII., and Do sbírek zakoupo 1916 v aukci (Helbing, Mnichov). Kresba podle antického sarkofágu (sbírka rodiny Della Valle v Římě, dnes vila Medici v Římě).
Na stropě sálu freska ve štukovém rámu. Architektura paláce, na schodech trůn, na něm sedí římský voják v pravé ruce drží pouzdro na svitek. Před trůnem klečí žena, na hlavě má korunu a ve vlasech perly. Za ženou mužská klečící postava, nad ní letící ženská postava, která věnčí muže na trůně. Nad touto scénou letí Fáma s trumpetou a tři putti. Pod schodištěm skupina tří vousatých mužů, jeden drží mořské korály, druhý nádobu s vodou., Poche, Preiss 1973#, s. 157-158., Vlček 2000#, 260-263., and Glorifikace vladařské ctnosti - šlechetnosti, je vyjádřena epizodou z římské historie, šlechetností generála Scipia Africana, kterou projevil v bojích za druhé puncké války.
Mědiryt podle B. Sprangera (67, 8 x 49, 8 cm): tři nahé Múzy malířství, sochařství a architektury - Pictura (paleta se štětci), Sculptura (soška, odpichovátko), Architectura (úhelník, plán, odpichovátko). Za Múzami je skrytý beran, o kterého se zády opírají. Múzy se jednou rukou navzájem objímají, druhou se drží levice Famy (křídla, trumpeta), která je za troubení vynáší k bohům na nebesa. Olympští bohové sedí na oblaku vlevo nahoře. Uprostřed je Jupiter (křídlený blesk, orel) s rysy císaře Rudolfa II., který na Múzy ukazuje nataženou levicí. Múzy Jupiterovi gesty doporučuje nalevo Minerva (zbroj, štít) a napravo Merkur (caduceus). Za Merkurem sedí Neptun (trojzubec), mezi Merurem a Jupiterem lze rozeznat Pluta (dvojzubec) a Saturna (kosa). Pod Múzami Amor (luk a toulec) s vavřínovým věncem ve zdvižené pravici, za ním palmový list. Amorova levá ruka spočívá na znaku Antverp, kterým Spranger obraz věnoval. Amor sedí na oblačném sloupu, který vynáší Múzy na nebe, v něm hlava Zefyra foukajícího na Múzy. Napravo je přímořská krajina, v popředí triumfální oblouk s císařským znakem, před nímž je shromáždění, v jehož čele stojí císař a papež, nalevo je vedle sebe císařský prapor (dvouhlavý orel) a prapor papežský (tiára s klíči), napravo jsou prapory habsburských zemí. Papež a císař pozorují umělce při práci, malíře, sochaře a architekta. Malíř na rozměrné plátno maluje antikou inspirované téma, Victorii s věncem, po antickém způsobu je nahý. Sochař tvoří rovněž antikizující dílo, sochu říčního božstva (vedle socha sfingy a antické mužské torzo), na vítězném oblouku stojí architekt a řídí stavbu tyčící se u levého okraje obrazu. Architekt stojí u žebříku vedoucího na novostavbu, na jejíž střeše pracují zedníci. Architektonické pojetí stavby je renesanční (okno rámované antikizujícími pilastry). Zatímco oblak s olympskými bohy i skupina s umělci vlevo dole jsou osvětleny zářivými nebeskými paprsky, pravá polovina obrazu tone v temnotě, v níž je turecké vojsko (turbany, kaftany, turecké standarty a praporce). Turek v poředí právě vystřelil šíp na Múzy. Spranger k dílu vytvořil tři přípravné kresby (Mnichov, Staatliche Graphische Sammlung inv. 2195, 13696 a 13764) ., Fučíková 1997#, I/328, and Alegorický výjev je oslavou renesance a římského císařství jakožto záštity kultury a evropské civilizace, kterou chrání před barbary. Politický aspekt výjevu je naznačen fyziognomií Jupitera (císař Rudolfa II.) a beranem za Múzami odkazujícím na habsburský řád zlatého rouna (symbol boje proti nepřátelům křesťanství). Zcela jednoznačně je politický charakter alegorie vyjádřen císařskými vlajkami a císařským znakem na vítězném oblouku. Císařská vlajka je navíc nad vlajkou papežskou, čímž byl císař oslaven jako ochránce křesťanství, což bylo velice aktuální téma vzhledem k turecké hrozbě. Tento výklad se opírá o rytinu a doprovodnou báseň, která vychází z klasicistní triády: rozkvět umění v antickém Řecku (Hellada a Lysippos), úpadek v důsledku invaze barbarů, která zasáhla i Evropu a znovuzrození pod záštitou Jupitera, tedy návrat k antické velkoleposti. To je na obraze naznačeno tím, že všichni umělci tvoří antikou inspirovaná díla. Malíř je navíc po antickém způsobu nahý, architekt řídí novostavbu inspirovanou antikou ze střechy antického římského vítězného oblouku (doslovně stojí na antických základech evropské kulturu). Sochař má vedle sochy, na které právě pracuje, antickou sochu (patrně slavné Torso Belvedere) a egyptskou sfingu (egytptská inspirace antického řeckého sochařství byla antickými autory všeobecně uznávána). Trojice Múz je rovněř pojata na antický způsob a evokuje slavné antické sousoší tří Grácií. Sprangerova alegorie je tedy oslavou císařství, konkrétně Rudolfa II., jako obnovitele kultury antického Řecka a Říma.
Při zdi evangelijní strany lodi klášterního kostela náhrobek z červeného mramoru se sochařskou výzdobou (pískovec, lakovaná křída, v. cca 8 m). Sarkofág s polo ležící sochou zemřelého (v brnění maltézského velkopřevora, v ruce drží kříž) a alegorickou figurou Slávy, v levici drží věnec z hvězd, kterým Vratislava korunuje. O sarkofág se u nohou zemřelého opírá Saturn s křídly, přesýpacími hodinami a kosou (dnes chybí), za sarkofágem pyramida bez špice, u ní se vznáší Fáma s trubkou, píše na pyramidu oslavný nápis. Pod sarkofágem plačící žena, alegorie rozjímání., Blažíček 1976#, 109., and Významný český šlechtic, nejvyšší kancléř království českého, zemřel roku 1712 ve Vídni, v kostele sv. Jakuba v Praze byl pohřben roku 1713. Nejčastější personifikací času spojenou s pomíjívostí života je Saturn.
Kresba (14, 6 x 19, 8 cm): Múzy sedí v přrodě, zpívají a hrají hudební nástroje (zleva doprava: přenosné varhany, loutna, cembalo, kniha not, flétna, violoncelo, které nedrží mezi koleny, jak bylo tehdy obvyklé, ale vedle sebe). Napravo sedí naslouchající Pán (kozí nogy, rohy) se syringou v ruce, za ním další Faun. Vozadí socha Pegasa na podstavci, vpravo nahoře sedí Apollón hraje na lyru, vedle něj nalevo sedí pastýř (pastýřská hůl) a napravo sedí Ceres (koruna z obilí na hlavě, srp). V levém dolním rohu lyra, triangl, trubka, housle a košík s ovocem. Na oblacích nahoře Minerva (přilba, kopí) a olympská božstva, nad Minervou letí putto s věncem. zprava přilétá Pegas., Fučíková 1997#, IV/197., and Vianen se odchýlil od Ovidiova líčení Mienrviny návštěvy na Helikónu (Proměny 5, 254-268) a přítomnost Pána, Apollóna a Ceres ukazuje, že se jedná o alegorický výjev. Putto věnčící Minervu ukazuje, že hlavní postavou je bohyně moudrosti a vědění a celý výjev hje třeba chápat jako oslavu Zlatého věku hojnosti a rozkvětu umění pod Minervinou zášťitou.
Kresba perem (13, 5 x 9, 6 cm), Vpravo nahý Merkur, klečí, je zobrazen jako umělec (v ruce malířská hůlka a svitek), vlevo Minerva, která jej věnčí. Vpravo dole atributy umění (sochařská busta, trubka)., Fučíková 1997#, I/279., and Patrně stránka z památníku (Stammbuch, album amicorum (?), oslava malířství jako svobodného umění. Tématem může být také Merkur jako ochránce umění.