Úvod: Problematika náhlých příhod břišních (NPB) u gravidních pacientek představuje specifickou oblast na rozhraní chirurgie a gynekologie. I když zdravotní péče o těhotnou pacientku spadá do péče gynekologa-porodníka, indikace operačního výkonu pro NPB je požadována od chirurga, který má obvykle znalosti a zkušenosti s vyšetřováním těhotných pacientek. Tato skutečnost nabízí prostor ke vzniku pochybení v poskytování zdravotní péče s možnými velmi závažnými důsledky pro matku i plod. Metoda: Byla provedena literární rešerše studií publikovaných za posledních 10 let v databázi PubMed týkajících se apendektomie, cholecystektomie a laparoskopie v těhotenství v kontextu náhlých příhod břišních. Vylučovacím kritériem byly operace provedené z porodnické indikace. Výsledky: Těhotenství je doprovázeno řadou anatomických a fyziologických změn, které je nutné brát v úvahu při klinickém vyšetření pacientky, analýze výsledků laboratorních vyšetření i v rámci operační taktiky. Využití zobrazovacích technik v diagnostice NPB u těhotných je výrazně omezeno prokázaným škodlivým efektem ionizujícího záření, jakož i nejasným dopadem silného magnetického pole na plod. Timing akutního operačního výkonu pro NPB u těhotných by neměl být odlišný od časování operační intervence u ostatních pacientek s NPB. Miniinvazivní chirurgie, resp. laparoskopické řešení vybraných NPB u těhotných představuje v současnosti již standardní operační techniku. Mnohé z obecných výhod laparoskopického přístupu (nižší riziko infekcí a dehiscencí operačních ran, rychlejší rekonvalescence atd.) se uplatňují i u gravidních pacientek. Závěr: Náhlé příhody břišní v těhotenství je nutné řešit v rámci multidisciplinární spolupráce mezi chirurgem, gynekologem, anesteziologem a neonatologem. S ohledem na dostupné výsledky publikovaných studií je laparoskopické řešení NPB u těhotných pacientek považováno za bezpečné a efektivní., Introduction: Acute abdomen during pregnancy presents very specific problem on the boundary of surgery and gynaecology. Although gynaecologists provide healthcare to pregnant women, surgery indication because of acute abdomen during pregnancy should be done by surgeon (who has usually little knowledge and experience regarding pregnant women examination and management). There is therefore real opportunity for possible mistakes origin with serious consequences for mother and foetus. Methods: Literature search in PubMed was done aimed at studies within the last 10 years dealing with appendectomy, cholecystectomy and laparoscopy during pregnancy in the context of acute abdomen. Surgical interventions done from obstetrics indications were excluded. Results: Pregnancy is associated with many anatomical and physiological changes which have to be considered not only during clinical examination, but also when analysing laboratory findings and considering operative tactics. Imaging modalities employment during pregnancy is very limited due to harmful effect of ionising radiation and not clear impact of strong magnetic field on the foetus. Timing of surgical interventions because of acute abdomen during pregnancy should be the same as timing of acute abdomen interventions in non-pregnant patients. Minimally invasive surgery in acute abdomen during pregnancy presents standard technique nowadays. Many advantages of laparoscopic approach (lower rate of surgical site infections, quicker convalescence etc.) are valid also during pregnancy. Conclusion: Acute abdomen during pregnancy should be managed within a multidisciplinary cooperation between gynaecologist, surgeon, anaesthesiologist and neonatologist. With respect to results of published studies, laparoscopic approach in the management of acute abdomen during pregnancy should be considered safe and effective., and P. Zonča, P. Ihnát, M. Peteja
At present, the supposed association between venous thromboembolism and atherosclerosis has yet to be proven. However, no data are available from patients with thrombophilias. We evaluated the association between preclinical atherosclerosis and prevalence of thromboembolic events in patients with thrombophilias. Presence of preclinical atherosclerosis in common carotid and femoral arteries measured by ultrasound was assessed by Belcaro score (based mainly on the presence of plaques) and by measurements of intima media thickness in the same location in 109 patients (43 men, mean age 41.5±13 years) with established thrombophilias. Other parameters under the study were age, presence of traditional cardiovascular risk factors, anthropometric and clinical data including blood pressure measurements and medication. The differences between patients with (n=47) and without (n=62) thromboembolic events were assessed by paired t-test and chi square tests. In patients with a history of venous thromboembolism, body mass index and the prevalence of antihypertensive treatment (AT) were significantly higher than in patients without history of thromboembolism (BMI: 26.5±5.0 vs. 24.4±3.7 kg/m2; p=0.04, AT: 25.5 % vs. 8.1 %; p=0.013). No significant differences between groups were found regarding preclinical atherosclerosis. Overweight and hypertension, but not preclinical atherosclerosis, were more prevalent in patients with thrombophilias suffering from thromboembolism., O. Auzký ... [et al.]., and Obsahuje bibliografii a bibliografické odkazy
Preclinical atherosclerosis may represent a risk factor for venous thromboembolism (VTE). In longitudinal study we followed longitudinally 96 patients (32 men) with thrombophilias with (n=51) and without (n=45) history of VTE. In both groups we studied the changes of preclinical atherosclerosis at peripherally located arteries detected by ultrasound. In addition, we assessed changes in selected risk factors of atherosclerosis. During the mean follow-up of 56.0±7.62 months we did not find significant change in preclinical atherosclerosis defined as Belcaro score in either group (-3 % in the VTE group vs 0 % in non VTE group). Significant increase in body mass index (1.03±1.98 kg*m-2, resp. 1.21±1.67 kg*m-2, p<0.01) and non-significant increase in systolic blood pressure were detected in both groups. Waist circumference increased significantly only in patients without VTE (4.11±7.84 cm, p<0.05). No differences in changes of risk factors under study between both groups were detected. In summary, patients with thrombophilia and history of VTE showed no evidence of greater progression of atherosclerosis or increase in traditional risk factors of atherosclerosis than patients with thrombophilia without history of VTE. Unfavorable changes of body mass index, waist circumference and systolic blood pressure were detected in both groups during study period., O. Auzký, R. Dembovská, J. Mrázková, Š. Nováková, L. Pagáčová, J. Piťha., and Obsahuje bibliografii
Ultrasonic velocity anisotropy in the rock provides information of variability of the dynamic elastic moduli. Young’s modulus and Poisson’s ratio calculated from waves velocities can be used to determine brittleness index, which is usually used to predict rock susceptibility for hydraulic fracturing. This paper describes laboratory ultrasonic measurements carried out in order to improve hydraulic fracturing designing. The research was conducted over two types of rock: shale and limestone. The samples were cut out perpendicularly and parallel to the bedding planes. Next they were tested for effective porosity and mineral composition using XRD method. Directionally depended seismic velocities revealed noticeable anisotropy of laminated shale, caused by orientation of the bedding planes and weak anisotropy of limestone. Based on the velocities, dynamic elastic moduli and its anisotropy coefficients were determined. Calculations of brittleness index based on Young’s modulus to Poisson’s ratio relation and three types of mineral composition brittleness indexes, revealed strong variability in brittleness for both kind of tested formations. These results show, that different types of brittleness indexes should be used complementary, to better describe fracability of the rock. and Moska Rafal, Kasza Piotr, Maslowski Mateusz.
Cílem této práce je prezentovat první u nás provedenou angioplastiku hemodialyzačního zkratu pod ultrasonografickou kontrolou. Jednalo se o pacientku v pravidelném hemodialyzačním programu, která byla indikována k PTA (perkutánní transluminální angioplastika) odvodné žíly svého nativního dialyzačního zkratu. Pro prudkou anafylaktoidní reakci na kontrastní látku, však bylo její opětovné podání kontraindikované, proto jsme se rozhodli pro ultrasonograficky navigovanou PTA ve druhé době. Výkon byl úspěšný což prokázalo sonografické hodnocení i měření provedená na dialýze. Naše zkušenost ukázala, že zobrazení instrumentaria pod sonografem je dobré, a provádění sonograficky navigované PTA je tedy možné., In this article we would like to present the first angioplasty of haemodialysis fistula under ultrasonography guidance which was performed in our department. PTA (percutaneous transluminal angioplasty) of a draining vein of a native fistula was indicated in a patient who was included in hemodialysis program. As contrast media administration was contraindicated for previous severe adverse effect, we decided to perform PTA under ultrasonography guidance. The procedure was successful; the effect was proven both by ultrasonography and measurement in dialysis. Our experience shows that ultrasonography provides good visualization of instruments and therefore ultrasonography-guided PTA is possible., Jan Kaván, Jan Malík, Eva Chytilová, Lubomíra Forejtová, Jiří Křivánek, Vratislava Kovářová, and Literatura
Radiologické metody a postupy se staly neodmyslitelnou součástí screeningu, diagnostiky, terapie a managementu onemocnění pacientů s kolorektálním karcinomem. Do popředí zájmu se dostávají CT kolonografie (virtuální kolonoskopie) v rámci screeningu, metody kontrastního ultrazvuku ke zrychlení diagnostického postupu a magnetická rezonance zejména v precizní diagnostice jaterního postižení a lokálního stagingu karcinomu rekta. V posledním desetiletí se etablovaly radiologické intervenční metody určené pro ty nemocné, u kterých standardní řešení selhává. Intervenční radiologie tak rozšiřuje možnosti léčby u pacientů s diseminovaným kolorektálním karcinomem (ve stadiu IV). Terapeutické invazivní metody při terapii metastatického postižení jater mohou být buď intravaskulární (chemoembolizace a regionální chemoterapie, předoperační embolizace portální žíly), nebo perkutánní (především radiofrekvenční termoablace). Tyto metody je možné využít jak v rámci downstagingu onemocnění se záměrem umožnění kurativní resekce, tak v rámci paliace onemocnění., Radiological methods and procedures have become an inseparable part of the screening, diagnosis, therapy and disease management of patients with colorectal cancer. Major areas of interest are CT colonography (virtual colonoscopy) during screening, contrast-enhanced ultrasound in speeding up diagnostic procedures and magnetic resonance imaging, especially in the precise diagnosis of liver disease and local staging of rectal cancer. Radiological interventional methods have been more established in the last decade, as they are suitable for those patients where a standard solution fails. Interventional radiology extends the treatment options for patients with disseminated colorectal cancer (at stage IV). Invasive therapeutic methods in the treatment of liver metastases can be either intravascular (chemoembolization and regional chemotherapy, preoperative portal vein embolization) or percutaneous (particularly radiofrequency thermoablation). These methods can be used within downstaging of disease to allow curative resection, as well as in palliation of the disease., Tomáš Andrašina, Vlastimil Válek, Igor Kiss, Aleš Neumann, and Lit.: 21
Cílem sdělení je snaha shrnout současné možnosti zobrazení scapholunátního vazu a jeho patologií od metod snadno dostupných prakticky na všech radiologických pracovištích po zobrazení pomocí magnetické rezonance včetně charakteristiky vhodných typů sekvencí. Na příkladech z vlastního souboru pacientů demonstrují autoři patologie, s nimiž se setkáváme v běžné praxi., The aim of this work is to summarize the current options to imaging scapholunate ligament and its pathologies of methods readily available on almost all radiology departments through magnetic resonance imaging, including characteritics of eligible sequences. Authors demostrate pathology of the scapholunate ligament encountered in daily practice., Alena Štouračová, Andrea Šprláková-Puková, Igor Čižmář, Jana Procházková, Jiří Kuchařský, Jan Novák, Petr Vališ, and Literatura