Dotazníkový průzkum proběhl v letním semestru roku 2008 a zahrnoval šetření na čtyřech katedrách archeologie v České republice. Cílem výzkumu bylo získat obraz vnímání archeologie a její univerzitní výuky na základě názorů studentů archeologie. Testovány byly hypotézy týkající se rozdílů v pojetí archeologie a jejího metodologického základu na sledovaných katedrách, ovlivnění studentů katedrou a chápání archeologie jako součásti historických, nebo antropologických (sociálních) věd. and The questionnaire survey was conducted during the summer semester of 2008 and comprised coverage at four university archaeology departments in the Czech Republic. The aim of the survey was to obtain an image of the perception of archaeology and university instruction in this discipline on the basis of the opinions of archaeology students. The hypotheses tested concerned the differences in the concept of archaeology and its methodological foundation at the surveyed departments, the departments’ influence on students and the understanding of archaeology as part of the historical or anthropological (social) sciences.
Like the rest of Central and Eastern Europe, after the Second World War, Croatia came under the rule of the Communist regime. It constituted a part of the Socialist Federal Republic of Yugoslavia, in which the shift towards the Soviet model was happening faster than in the majority of countries in the region. After 1948, the Tito-Stalin split and the conflict between Yugoslavia and the Eastern Bloc the situation gradually moved towards partial liberalization, though some remnants of the Soviet model were still present, and the government’s policies towards the intellectual elite of the country continued to be marked by imposing ideology and attempts to establish control of the Communist Party. Under such conditions, the processes which occurred at the university, in the Academy of Arts and Sciences and in cultural institutions did not differ much from those found in the other countries under Communist rule, and the attitudes of individuals varied from wholehearted support for the regime, through adjustment to the situation and cooperation with the authorities, to resistance. The main scholarly institutions in Croatia at that time were the University of Zagreb and the Yugoslav Academy of Sciences and Arts. In the first period after WWII, the Yugoslav Communist regime tried to introduce the Soviet model in the field of sciences, meaning the transformation of universities into teaching institutions and concentrating the whole research processes in the institutes of the academies of sciences. This changed to some extent after the Tito-Stalin conflict, but some traces of this remained in later periods. The control of the Communist Party also remained in the form of the so-called self-management systems. Still, the Communist regime was never completely satisfied with the level of its influence on the intellectual elites and the main institution in the country. and Chorvatsko se po druhé světové válce dostalo pod kontrolu komunistického režimu stejně jako větší část střední a východní Evropy. Bylo součástí Socialistické federativní republiky Jugoslávie a tempo změn směřujících k sovětskému modelu bylo v této zemi větší než v okolních státech v regionu. Po roce 1948, kdy došlo k rozkolu mezi Titem a Stalinem, a Jugoslávie se tak ocitla v rozporu se zbytkem Východního bloku, se poměry začaly pozvolna liberalizovat, ačkoliv mnohé prvky sovětského modelu zůstávaly zachovány a vládní politika vůči intelektuálním elitám země byla nadále vedena v duchu ideové kontroly a nastolení komunistické svrchovanosti. Za těchto podmínek se prostředí univerzity, Akademie věd a umění jakož i ostatních kulturních institucí příliš nelišilo od poměrů v jiných komunisty ovládaných zemích. Postoje jednotlivců sahaly od upřímné spolupráce s režimem přes víceméně oportunní přizpůsobení se poměrům a kooperaci s vládními orgány, až po odpor. Hlavní akademické instituce Chorvatska té doby představují Záhřebská univerzita a Jugoslávská akademie věd a umění. V prvním období bezprostředně po druhé světové válce se jugoslávský komunistický režim snažil po sovětském vzoru organizovat vědu tak, že univerzity měly být transformovány na pracoviště čistě pedagogická a veškerý výzkum měl být soustředěn a veden pod záštitou ústavů Akademie věd. Tento přístup se po rozkolu Tita a Stalina poněkud změnil, avšak některé jeho prvky přetrvaly do následujících období. Komunistická strana se rovněž pokoušela o kontrolu prostřednictvím tzv. samosprávného systému, Nebyla však s rozsahem svého vlivu na inteligenci státu, jakož i na na hlavní vědecké instituce, nikdy zcela spokojena.