Olejomalba na dřevě (73 x 52 cm): dole uprostřed Amor se zapálenou pochodní, na schodech pod jeho podstavcem mušle a bodláky, u podstavce nalevo roh hojnosti s květinami a napravo delfín. Okolo dvojice bojujících zvířat (opice, býci a další). Nalevo odjíždí od Amora jezdec na koni. Napravo objímající se pár Fauna a Nymfy, vedle další pár, ale Fauna napadl jiný Faun. V pozadí na skále hrad. Ve středním pásu dvojice božstev, nekteří s číšemi v ruce, nalevo Flora (věnec z květin, vavřínový věnec v ruce) a Herkules (lví kůže). Nad nimi další božstva, nalevo sedí okolo stolu. Nahoře Amorové odnášející atributy bohů (meč, Herkulův kyj, štít, Jupiterovy blesky, Bakchův thyrsos)., Preiss 1973#., Mellion 1997#, 6-7., and Obraz je identifikovaný s obrazem s názvem "Amor omnibus idem," který zmínil životopisec Karla van Mandera (Bredero 1986, 329: Noch deedt hem Ian van Wely maken een Bad-stove, en een Amor omnibus Idem/ Dále si u něj objednal Jan van Weely obrazy "Lázeň" a "Amor omnibus idem"). Tento obraz mohl být součástí pražské sbírky Rudolfa II., v jejímž inventáři z roku 1621 je uveden "Ein Triumph vom Cupido vom Carl van Mander (Orig.)" (Zimmermann1905, č. 19421/828). "Amor omnibus idem" je citát z Vergiliovy básně Georgica (3, 244). Obraz ilustruje v dolní části moc Amora na zemi a ve vodě, v horní části demonstruje, že i bohové jsou před ní bezmocní - Amorové jim odnášejí jejich atributy.
Olej na plátně (131 x 182, 7 cm): Caracalla (vavřínový věnec, červený plášť) probodává měčem svého bratra Getu, který má hlavu na klíně své matky, Iulie Domny, která se od něj odklání a zdvihá ruce. Za Caracallou voják (antická zbroj) s kopím, vedle matky dvě vzrušeně gestikulující ženy. Napravo stolek, u nohou matky štít, přilba a meč. Vzadu patky sloupů na vysokých soklech a váza., Mžyková 1994#, s. 65-66, č. 15., and Obraz pochází z křimické obrazárny, jeho objednatelem byl patrně František Václav z Vrtby (1671-1750). Obraz byl na přání objednatele inspirován výtahem z Římských dějinách, které napsal Dio Cassius (78, 2). Pouze zde je podrobně vylíčena vražda Gety, jenž od roku 211 až do své smrti v roce 212 vládl společně se svým bratrem M. Aureliem Antoninem zvaným Caracalla.
Olej na plátně (115 x 154 cm): Decius Mús (vavřínový věnec, plášť přetažený přes hlavu) stojí u zapáleného oltáře s dýkou v levé ruce. Před ním stojí kněz Marcus Livius (plášť přetažený přes hlavu), jednou rukou ukazuje na dýku a druhou na bojiště nalevo. Vedle něj další kněz s pláštěm přes hlavu. Za Deciem kůň a dva vojáci, za nimi kopí a římské bojové standarty., Togner 1999#, s. 83-84 č. 49., and Obraz se dostal do kroměřížské sbírky patrně ve druhé polovině 18. století. Bonito převzal základní kompozici obrazu od Rubense, který výjev zobrazil v rámci série věnované Deciovi Musovi z lichtejnšské sbírky ve Vídni (1616-17), schéma je oproti originálu zrcadlově převráceno.
Olej na plátně (113 x 135 cm): vousatý muž v antické zbroji se štítem a dýkou sedí na nahých mrtvolách poražených nepřátel a válečných spoliích. Zleva k němu přistupuje polonahá Victorie a korunuje ho vavřínovým věncem. Za ním sedí Bellona (přilba), v pozdvižené ruce drží svazek Jupiterových blesků. V pozadí sloup, nalevo průhled do krajiny., Togner 1999, s. 285-6, č. 286., and V Kroměřížské sbírce byl obraz od roku 1691. První verzi Korunování vítěze namaloval Ruben v roce 1614 (Kassel, Gemäldegalerie), originál druhé verze z 30tých 17. století, podle které byla pořízena kroměřížská kopie, je ve vídeňském Kunsthistorisches Museum (GG 695).
Nástropní freska: uprostřed říčky říční bůh Numicius (vavřínový věnec, dlouhý bílý vous, plášť) lije vodu z mušle na hlavu polonahého Aenea stojícího ve vodě, za hrdinou na břehu jeho zbroj (přilba, kopí). Nalevo na oblaku Venuše s Amorem, před ní jedna z holubic, která táhla její vůz. Nahoře dva putti s Aeneovým bílým pláštěm. and Mádl 2008#.
Nástropní freska: v oblacích polonahá žena s palmovou ratolestí, shlíží se v zrcadle, které před ní drží dva putti. Další dva putti před ní drží přesýpací hodiny a hada, dva putti drží za ženou draperii. Okolo jsou umístěny čtyři monochromní alegorické postavy. Na severu Hlad (CARESTIA): hubená stařena s vrbovou ratolestí a kusem pemzy. Na západě je Bohatství (RICCHEZZA), žena s s parlami ve vlasech, v rukou má žezlo a korunu. Na jihu je Blahobyt (ABONDANZA): žena s vavřínovým věncem na hlavě, obilnými klasy a rohem hojnosti. Na východě je Chudoba (POVERTA): žena se závažím přikovaným k pravici a křídly na levici., Mádl 2008#., and Nástropní malba je umístěna v důležité místnosti v prvním patře, jež byla součásti tří místností situovaných na východní straně severního křídla, v sousedství vstupu do palácové kaple. Tyto místnosti byly protějškem Saturnova sálu uprostřed jižního křídla. Do těchto reprezentačních prostor paláce se vcházelo chodbami vedoucími na hlavní schodiště (z Malé jídelny se vcházelo na západní straně do Velké jídelny a na východní straně do Rokokového salonku). Personifikace okolo ústředního panelu, na kterém je Prudentia, jsou orientovány se zřetelem na umístění českého království ve svaté říši římské, na severu a východě jsou personifikace hladu a chudoby (CARESTIA, RICCHEZZA), zatímco na jihu a západě jsou personifikace blahobytu a bohatství (ABONDANZA, POVERTA). Vzorem pro personifikace byla Ripova Iconologia.
Olejomalba na alabastru (14, 4 x 10, 3 cm): císař Augustus (vavřínový věnec, antická zbroj, žezlo v levici) sedí na trůnu, vedle něho orel., před ním turecký turban Císař ukazuje dopředu na skupinu zajatců, z ním vztyčená kopí císařské armády. Za Augustem stojí personifikace Říma (přilba, plášť, kopí), za ní prapor a standrata s orlem. Z nebe přilétá k císaři Merkur (okřídlená čapka a boty, caduceus) s olivovou ratolestí a palmovým listem v pravici. Vpravo nahoře znamení Kozoroha., Kaufmann 1988#, I/44., Jacoby 2000#, č. 58 str. 178-180., and Na druhé straně alabastrové desky je portrét císaře Rudolfa II., který je tak definován jako druhý císař Augustus. Augustus je identifikován znamením Kozoroha, hlavním pramenem tu byly Suetoniovy "Životopisy dvanácti císařů" a zobrazení na mincích. Augustus znamení Kozoroha propagandisticky využíval pro jeho spojení se zimním slunovratem, jako symbol počátku nové éry (srov. Barton 1995). To byl také důvod, proč Rudolf II. Kozoroha přijal za svůj emblém, ačkoli se pod tímto znamením nenarodil. Podobně jako na Sadelerově rytině podle ztraceného Aachenova obrazu z roku 1603 byla i symbolika tohohoto Rudolfova portrétu ovlivněna slavnou antickou kamejí, kterou se Rudolfovi podařilo získat někdy v letech 1591-1612. "Gemma Augustea" byla známou památkou v majetku francouzkého krále, která však byla za náboženských bouří v roce 1591 ukradena a okolo roku 1600 se objevila v Benátkách, kde ji Rudolf II. koupil (srov. Zwierlien Diehl 2007, 432nn). Z kameje Aachen převzal postavu císaře sedícího na trůně, vedle něhož je orel, personifikaci Říma, zajatce a znamení Kozoroha na nebi, ale zobrazení bylo aktualizováno a zajatci byli na Aachenově malbě charakterizováni jako Turci.
Slonovinový hřeben s řezanou výzdobou: palma (strom života) ohrožovaný fantastickými zvířaty na rubu a reliéf božího beránka ve věncovém medailonu neseném dvěma anděly na lícní straně., Varcl 1978#, s. 85., Bažant 2000#, 48., and Hřeben vznikl v otónském prostředí, nicméně zobrazený motiv je inspirován byzantským uměním. Motiv "Božího beránka" mezi dvěma anděly je zobrazován již ve starokřesťanském umění. Kompozice se dvěmi okřídlenými postavami držícími věnec je převzata ze římských sarkofágů.
Pískovcová socha: Pán (vavřínový věnec na hlavě, kozí kůže přes rameno) stojí opřený o kmen stromu, ve zdvižené levici drží syrinx. and Vavřínový věnec na hlavě ukazuje na souvislost s hudební soutěží mezi Pánem a Apollónem, srov. Exemplum: Apollón a Marsyás (Pán).