Stopy ľudského ohryzu sú v archeologickom a antropologickom kontexte zdrojom informácií o socio-kultúrnom pozadí skúmanej súčasnej i minulej spoločnosti, ich stravovacej kultúre a návykoch. Tento článok prezentuje výber z už publikovaných metodík používaných pri štúdiu tejto témy a testuje stopy ľudského ohryzu na experimentálnej vzorke zo Slovenskej republiky. Vzorka so 40 dobrovoľníkmi bola rozdelená do dvoch skupín– jedna skupina bola informovaná o cieľoch experimentálneho projektu a druhá skupina ostala neinformovaná. Prevažne boli zaznamenané jamky a škrabance spôsobené rezákmi, nasledovali škrabance ako pozostatky sekundárneho spracovania (pozorované v oboch súboroch) a zárezy po príborovom noži (pozorované len v jednom súbore). Podľa analýzy vzoriek navzájom pripúšťame možnosť, že štýl stravovania a stravovacích návykov ovplyvňuje výskyt a rozsah poškodení spôsobených ľudskými zubami., In anthropological and archeological context the human gnaw marks produce information about the socio-cultural background of studied recent and ancient communities, especially in their dining attitudes and habits. Our paper presents a selected published methodologies used to study this topic and tests the human gnaw marks on experimental sample from Slovak Republic. This sample with 40 volunteers was divided into two groups – one was informed about the aim of the experimental project and the other remained uninformed. The prevalence of pits and scores caused by human incisors was recorded, followed by notches after secondary butchering processes (observed in both samples) and cut marks after table-knives (observed only in one sample). Finally, we have to admit, that according to the inter-sample analysis the style of dining and eating habits perhaps affects the appearance and stage of damages caused by human teeth., and Michaela Stančíková, Sandra Sázelová
Žijeme v „době plastové“. Obrovské množství plastů vstupuje do životního prostředí a z tohoto materiálu se uvolňuje řada chemikálií s endokrinně disrupčními účinky. Bisfenol A (BPA) je znám jako jeden z takových účinných endokrinních disruptorů uvolňovaných z plastů. Tato látka vykazuje široké spektrum negativních efektů na zdraví zvířat i lidí. Proto bylo používání BPA v řadě lidských oborů omezeno a u mnoha výrobků je garantováno, že BPA neobsahují. BPA může v plastech chybět, jen pokud je nahrazen jinými látkami. Jako náhrada za BPA se často používá bisfenol S (BPS), i když jeho endokrinně disrupční účinky jsou prozkoumány jen velmi málo. Jako chemikálie, jejíž používání podléhá mnohem slabší legislativní regulaci než její předchůdce, je nyní BPS používán v mnoha materiálech. Nově získávané poznatky ale stále jasněji ukazují, že BPS není zdaleka bezpečná látka. Nenápadná náhrada BPA za BPS může být vnímána jako zlepšení. Ale zdá se, že tomu přesně naopak. S tím, jak se BPS šíří naším „do plastu zabaleným“ světem, jsme se jen dostali z bláta do louže., We are living in the “Age of Plastics”. A vast amount of this material enters the environment, with chemicals released from the bulk of this matter often exhibiting endocrine-disrupting effects. Bisphenol A (BPA), originating from plastics, is well-known as such a potent endocrine disruptor. This compound exhibits wide spectra of detrimental effects on animal and human health. For these reasons, the use of BPA has been limited in many human activities and bisphenol A-free products are now guaranteed. As a key compound of many plastics, BPA could not be omitted from plastics without being replaced by other chemicals. Bisphenol S (BPS) is often chosen as a substitute for BPA, although its endocrine-disruptive effects are poorly known. As a chemical facing much less stringent legislation than BPA, its forerunner, BPS is now widely used in many materials. However, an increasing volume of new knowledge indicates that BPS is far from safe. The “silent” substitution of BPA with BPS could be perceived as an improvement. However, the converse appears to be true. With BPS spreading through our “plastic-encased” world, we are going from bad to worse., and Tereza Žalmanová, Kristýna Hošková, Jan Nevoral, Šárka Prokešová, Kateřina Zámostná, Zora Kotíková, Jaroslav Petr
Až 25 % nově diagnostikovaných pacientů s CRC má synchronní jaterní metastázy. Resekce jater je nejefektivnější a jedinou potenciálně kurativní metodou léčby pacientů s kolorektálními jaterními metastázami a je prokázáno, že v kombinaci se systémovou protinádorovou léčbou dále zlepšuje celkové přežití. Strategie chirurgické léčby primárně resekabilních synchronních jaterních metastáz není jasně definována a je předmětem určitých kontroverzí. Všechny tři možnosti přístupu (simultánní resekce, klasická etapová resekce a reverzní etapová resekce) mají srovnatelné výsledky stran rekurence choroby a celkového přežití. Cílem článku je analyzovat současné možnosti léčby synchronních jaterních metastáz se zaměřením na diagnostiku, kritéria resekability a strategii chirurgické léčby., Up to 25 % of newly diagnosed patients with colorectal cancer will have synchronous liver metastases at presentation. Liver resection is the most efficacious and the only potentially curative treatment option for patiens with colorectal liver metastases and in combination with systemic anticancer treatment further improves overall survival. Certain controversies in the surgical intervention strategy of the primarily resectable liver metastases are still present. All 3 operative approaches (simultaneous, classic staged, and liver-first) evince comparable results in terms of disease recurrence and overall survival. The following review aims to analyze current treatment options for synchronous colorectal liver metastases focusing on the diagnostic imaging, resectability criteria and surgical management strategies., Vladimír Frýba, Jan Ulrych, and Literatura
Článek předkládá současné výsledky výzkumu o faktorech ovlivňujích riziko nástupu demence. Průměrná délka dožití se prodlužuje, proto je otázka nástupu, resp. oddálení nástupu kognitivních poruch ve vyšším věku stále aktuálnější. Normální kognitivní funkce jsou důležitým předpokladem pro zvládání každodenních aktivit i pro soběstačnost ve vyšším věku. Ačkoliv část rizikových faktorů demence je neovlivnitelná, výzkum naznačuje cesty umožňující snížení individuálního rizika demence., The purpose of this review is to present factors that are relevant to risk of dementia later in life. With longer life expectancy, the likelihood of experiencing age-related cognitive difficulties has increased. Maintaining normal cognitive functioning is necessary for successful performance of activities of daily living and independence in later life. Although dementia is sometimes unavoidable, there seem to be ways in which people can modify their risk of these outcomes. We present several factors that offer such opportunity., R. Anděl, H. Vaňková, and Lit.: 51