Solitární extramedulární plazmocytom (SEP) je velmi vzácné maligní onemocnění. Osmdesát procent SEP se objevuje v oblasti hlavy a krku. V dalších lokalitách se jedná často o náhodný histopatologický nález. Hlavní léčebnou modalitou SEP v oblasti hlavy a krku je radioterapie, která umožňuje dosáhnout lokální kontroly v 80–100 % případů. Diskutována je dávka radioterapie a klinický cílový objem, především potřeba ozařování spádových lymfatických uzlin s ohledem na toxicitu léčby. Radioterapie s modulovanou intenzitou je novým léčebným přístupem, umožnujícím snížení toxicity léčby., Solitary extramedullary plasmacytoma (SEP) is a very uncommon malignant disease. Eighty percent of SEP occurs in head and neck region. Other localizations of the disease are often accidental histopathological findings. The main therapeutic modality in SEP of head and neck region is radiotherapy, which enables to achieve local control in 80–100% cases. The dose of radiotherapy and clinical target volume are discussed, mainly the necessity of lymph node irradiation considering the treatment toxicity. Intensity-modulated radiotherapy is a new radiotherapy approach which offers a treatment toxicity reduction., Milan Vošmik, Vladimír Maisnar, and Lit. 17
Solitární kostní plazmocytom je vzácná maligní monoklonální gamapatie s relativně indolentním průběhem. V kazuistice prezentujeme případ 50letého muže s tímto onemocněním. Onemocnění se prezentovalo jako neurologický deficit s poruchou hybnosti dolních končetin společně se subfebriliemi a pocením, byl přítomen sérový paraprotein. V úvodu byla provedena chirurgická stabilizace obratlů, následovala cílená radioterapie celkovou dávkou 40 Gy. V průběhu dalších 4 měsíců došlo k úplnému vymizení známek onemocnění (negativní imunofixace). Nemocný je proto dále jen dlouhodobě sledován., Solitary bone plasmacytoma is a rare malignant monoclonal gammopathy with relatively indolent course. We present a case of a 50-years-old man. The disease first presented by neurological impairment with loss of lower limb mobility, sweats and fever. In the first place the surgical treatment was done with subsequent radiotherapy (40 Gy) of the spine. In the following 4 months signs of the disease disappeared (negative immunofixation). Only long term regular follow-up was indicated., Jakub Radocha, Vladimír Maisnar, and Lit. 5
V případu uvádíme kazuistiku pacienta s výskytem solitární metastázy adenokarcinomu prostaty do glans penis cca pět let po radioterapii pro lokálně pokročilý karcinom prostaty. Popisujeme zvolenou diagnostickou a léčebnou strategii a následné sledování. I přes špatnou prognózu a postupnou progresi onemocnění je uvedený pacient v relativně dobrém stavu, asymptomatický., We present a case of a patient with a solitary metastasis of the prostate cancer to the glans penis which occurred approximately five years after the radiotherapy with curative intent for the treatment of locally advanced adenocarcinoma of the prostate. We describe the diagnostic and treatment strategy and follow-up. Despite a poor prognosis and a high risk of progression in these patients, our patient is in a quite good condition and asymptomatic., and Balajková T., Pacík D., Čermák A., Pavlovský Z.
Soluble leptin receptor (SLR) is the extracellular part of the leptin receptor. This protein is released into circulation and constitutes the main circulating leptin-binding protein. The aim of our study was to measure SLR concentrations in patients with chronic renal failure (CRF) and healthy subjects and to explore the relationship of SLR to other hormones and cytokines. The patients with CRF had significantly higher serum leptin, TNF-a and insulin levels than healthy subjects (25.1±23.5 vs. 9.4±7.6 ng.ml-1 (S.D.); 14.2±4.2 vs. 4.55±2.5 ng.ml-1; 39.8±36.1 vs. 20.3±11.1 mU.l-1). Serum soluble leptin receptor levels did not differ between these groups (19.1±11.3 vs. 19.6±6.1 U.ml-1). An inverse relationship between serum SLR and leptin levels was found in both groups. In patients with CRF the inverse relationship between SLR and insulin, body fat content and total protein levels were also found, while in healthy subjects only inverse relationship of SLR with insulin and albumin concentrations were detected. We conclude that soluble leptin receptor levels in patients with chronic renal failure do not differ from those of healthy subjects despite higher serum leptin levels in CRF patients. The physiological consequences of this finding require further investigation., J. Křížová, S. Sulková, V. Bednářová, E. Kotrlíková, M. Haluzík., and Obsahuje bibliografii