We consider a special dilatant fluid model for which the apparent viscosity can be expressed as a polynomial in the second scalar invariant of the rate of strain tensor. The model has been used to investigate the steady plane Couette flow of a non-Newtonian fluid through a channel with suction, assumed small, at the lower porous wall. The introduction of a similarity transformation in the perturbed governing partial differential equations of the flow leads to a system of coupled non-linear ordinary differential equations. The solutions of these equations have been obtained analytically as a power series in the suction parameter . The combined effects of the non-Newtonian and the suction parameters on the longitudinal and transverse velocity profiles as well as the skin friction, have been discussed. The validity of the analytical solutions has also been checked with the corresponding numerical solutions for small values of the governing parameters. and Štúdia sa zaoberá sa špeciálnym modelom nenewtonskej tekutiny, pre ktorú sa môže skutočná viskozita vyjadriť vo forme polynomickej závislosti na druhom skalárnom invariante tenzora rýchlosti deformácie. Model bol využitý na štúdium ustáleného Couetteho rovinného prúdenia nenewtonskej tekutiny v kanáli so saním cez porézne steny. Zavedenie transformácie podobnosti do lineanizovaných parciálnych diferenciálnych rovníc vedie k systému obyčajných nelineárnych diferenciálnych rovníc. Ich riešenie sme získali vo forme potenčného radu od sacieho parametra λ. Analyzovali sme vplyv rozťažnosti tekutiny a sacieho parametra na pozdĺžny a priečny rýchlostny profil, ako aj na povrchové trenie. Platnosť analytického riešenia sme porovnali s numerickým riešením pre malé hodnoty použitých parametrov.
Water resource has become a guarantee for sustainable development on both local and global scales. Exploiting water resources involves development of hydrological models for water management planning. In this paper we present a new stochastic model for generation of mean annul flows. The model is based on historical characteristics of time series of annual flows and consists of the trend component, long-term periodic component and stochastic component. The rest of specified components are model errors which are represented as a random time series. The random time series is generated by the single bootstrap model (SBM). Stochastic ensemble of error terms at the single hydrological station is formed using the SBM method. The ultimate stochastic model gives solutions of annual flows and presents a useful tool for integrated river basin planning and water management studies. The model is applied for ten large European rivers with long observed period. Validation of model results suggests that the stochastic flows simulated by the model can be used for hydrological simulations in river basins.
In the context of discussed global climate change the emphasis is placed mainly on the adaptability of the water management methodology at present time. Therefore a questionnaire inquiry oriented to the perception of the climate change impact and current state of adaptation strategies implementation was carried out and evaluated. The research was realised among the water management experts in six large transboundary basins: Elbe, Rhine, Guadiana, Amudaria, Orange and Nile. The questionnaire was divided into six parts concerning for example: expected climate change impacts, adaptation measures, drivers for development of adaptation strategy, adaptation barriers etc. Responses were evaluated with rating and the dominant answers and lists of priority were established. Results were evaluated looking for overall conclusions in all or almost all regions, as well as conclusions for each region. The main benefit of the research lies in the evaluation based principally on the opinions of policy makers, stakeholders and water managers in the river basins not on the climate scenarios. The outcomes have proved understanding of the climate change impact issue over all six basins, only the approach to adaptation is partly different. The historical development of water management in the basin influences the perception as well. and V současnosti se v souvislosti s diskutovanou globální změnou klimatu stále zvyšuje důraz na požadavek adaptability metodik uplatňovaných ve vodním hospodářství. Z tohoto důvodu byl v šesti vybraných světových povodích uskutečněn a vyhodnocen dotazníkový průzkum mezi oslovenými experty se zaměřením na chápání důsledků klimatické změny a na zjištění aktuálního stavu implementace adaptačních opatření v povodí. Šlo o povodí Labe, Rýna, Guadiany, Amudarji, Orange a Nilu. Dotazník byl rozdělen do několika sekcí týkající se např. očekávaných dopadů klimatické změny, adaptačních opatření, podnětů pro návrh strategie adaptace, bariér adaptace atd. Dotazníky byly vyhodnocovány pomocí bodování a stanoveny vždy dominantní odpovědi a seznamy priorit. Výsledky byly vyhodnoceny vždy z obecného hlediska i v rámci konkrétního povodí a vzájemně porovnány. Významným přínosem bylo, že průzkum byl založen na závěrech a zkušenostech expertů, nikoli na klimatických scénářích. Ukázalo se, že ve všech povodích bylo dosaženo pochopení problému dopadu klimatické změny, jen přístup k vlastní adaptaci je částečně odlišný. Záleží rovněž na historickém vývoji vodního hospodářství v daném regionu
Strawson developed his descriptive metaphysics in close relation to Kant’s metaphysics of experience which can be understood as a particular version of descriptive metaphysics. At the same time, Strawson rejects the foundations of Kant’s version of descriptive metaphysics which, according to him, is a species of psychology. His argument against Kant’s conception of subject, or of the ''I'', can be found in his conception of person. A closer scrutiny of this conception of Strawson can, however, reveal that it is not comprehensive enough compared with that of Kant. Speaking with Kant, Strawson understands the part of being ''I'' which can be known via self-knowledge but he fails to appreciate the second part of being ''I'', namely self-consciousness. A comparison of Strawson’s conception with Kant’s conception of being ''I'' reveals its systematic shortcomings that rather support, against Strawson’s purpose, Kant’s version of descriptive metaphysics as a theory of subjectivity., Strawson vyvinul svou deskriptivní metafyziku v úzkém vztahu s Kantovou metafyzikou zkušenosti, kterou lze chápat jako konkrétní verzi popisné metafyziky. Současně Strawson odmítá základy Kantovy verze popisné metafyziky, která je podle něj druhem psychologie. Jeho argument proti Kantově pojetí předmětu nebo ,,já'' lze nalézt v jeho pojetí člověka. Bližší zkoumání této koncepce společnosti Strawson však může odhalit, že není dostatečně komplexní ve srovnání s Kantem. Když mluvíme s Kantem, Strawson chápe, že je to část ,,já'', kterou lze poznat skrze sebepoznání, ale nedokáže ocenit druhou část bytí ,,Já'', totiž sebeuvědomění., and Jan Kuneš
The paper is an attempt to understand Strawson’s notion of the first person in the context of his general theory of a person. More specifically it will relook into the idea that the concept of a person is ''primitive'', and see how Strawson’s idea of primitiveness of the concept of a person can be extended to his notion of the first person. One way of cashing out the notion of primitiveness in the context of the first person is in terms of the way the pronoun ''I'' functions in self ascription, like ''I am feeling terrible''. As Strawson himself points out, ‘use of ''I'' is guaranteed against two kinds of failure to which the uses of some other definite referring expressions are sometimes exposed: it is guaranteed against lack of reference, and it is guaranteed against mistaken or incorrect reference.’ (1994, 215) Does this way of understanding the primitiveness of first person work? If it does what kind of a notion of first person and authoritative self-knowledge may be derived from it? Another related issue that will be dealt with in the paper is how can one construe the relationship between the first person and the world on the one hand and the first person and ''the other'' on the other hand within the Strawsonian framework., Příspěvek je pokusem pochopit Strawsonův pojem první osoby v kontextu jeho obecné teorie člověka. Konkrétněji se vrátí k myšlence, že koncept člověka je ,,primitivní'' a zjistí, jak může být Strawsonova představa o primitivnosti pojmu člověka rozšířena na jeho představu o první osobě. Jedním ze způsobů vyplacení pojmu primitivnost v kontextu první osoby je z hlediska způsobu, jakým zájmeno ,,I'' funguje v samoobsluze, jako ,,cítím se hrozné''. Jak na to poukazuje samotný Strawson, ,,použití,, I''“je zaručeno proti dvěma druhům selhání, jimž jsou někdy vystavena použití některých jiných jednoznačných výrazů: je zaručena proti nedostatku odkazu a je zaručena proti chybnému nebo nesprávnému odkazu . (1994, 215) Pracuje tento způsob chápání primitivnosti první osoby? Pokud to dělá, jaké pojetí první osoby a autoritativní sebepoznání může být z ní odvozeno? Dalším souvisejícím tématem, které se bude v práci zabývat, je to, jak lze na jedné straně vyvodit vztah mezi první osobou a světem a první osobou a ,,druhou'' na straně druhé v rámci Strawsonského rámce., and Manidipa Sen
This paper examines some aspects of Strawson’s conception of descriptive metaphysics, as it is developed in Individuals. Descriptive metaphysics sets out to describe ''the actual structure of our thought about the world''. Three specific problems for this project are discussed. First, isn’t the description of our actual thought about the world mainly an empirical task? Second, how determinate and consistent is the stuff we find, how determinate and consistent is our conceptual scheme? Third, who are ''we'' here? Answers to these sets of questions are mainly negative in spirit. But all this will probably not mean that there will be no place for metaphysics, descriptive or revisionary, as a subject. The whole enterprise is perhaps more fraught with difficulties than Strawson thought, however., Příspěvek se zabývá některými aspekty Strawsonovy koncepce deskriptivní metafyziky, jak je rozvinut v Jednotlivci. Popisná metafyzika se snaží popsat ,,skutečnou strukturu našeho myšlení o světě''. Diskutovány jsou tři konkrétní problémy tohoto projektu. Za prvé, není popis naší skutečné myšlenky o světě především empirickým úkolem? Za druhé, jak determinantní a konzistentní je to, co najdeme, jak determinantní a konzistentní je naše koncepční schéma? Za třetí, kdo jsme tady? Odpovědi na tyto soubory otázek jsou převážně negativní v duchu. To vše však pravděpodobně neznamená, že jako metafyzika, popisná ani revizní, nebude místo pro metafyziku. Celý podnik je však možná mnohem těžší, než si myslel Strawson., and Fredrik Stjernberg
In 1905 Bertrand Russell took on the problem of definite descriptions, and his analysis became the standard up until 1950 when Peter Strawson criticised Russell’s solution as inadequate. Since then many opponents as well as proponents of the Russellian solution have been involved in a long-term debate on definite descriptions. In this paper I show that both sides of the contention are partly right and partly wrong, because sentences of the form ''The F is a G'' are ambiguous. However, the ambiguity does not concern reference shift of the description ''the F''. Rather, the ambiguity consists in different topic-focus articulations of a given sentence involving occurrences of ''the F''. I demonstrate that when ''the F'' is used as part of the topic of such a sentence the existence of the object denoted by ''the F'' is not only entailed by but also presupposed by the sentence. On the other hand, ''the F'' used in the focus of a sentence triggers merely existential entailment. Thus sentences differing only in their topic-focus articulation should have assigned different logical forms. In order to make such hidden features explicit, I apply the procedural semantics of Transparent Intensional Logic (TIL), furnishing sentences with hyperpropositions that are precisely defined in terms of TIL constructions. These are procedures assigned to sentences as their context-invariant structured meanings. Moreover, I generalise the phenomenon of the topic-focus distinction to sentences of any form, proposing an adequate analytic schema of sentences that come with a presupposition., V 1905 Bertrand Russell přijal problém konečných popisů a jeho analýza se stala standardem až do roku 1950, kdy Peter Strawson kritizoval Russellovo řešení jako nedostatečné. Od té doby mnoho oponentů stejně jako zastáncové Russellian řešení byli zapojení do dlouhodobé debaty o konečných popisech. V tomto příspěvku dokazuji, že obě strany sporu jsou zčásti správné a zčásti špatné, protože věty tvaru ,,F je G'' jsou nejednoznačné. Nejednoznačnost se však netýká referenčního posunu popisu ,,F''. Nejednoznačnost spočívá spíše v různých tematických okruzích dané věty, která zahrnuje výskyty ,,F''. Prokazuji, že když je ,,F' používáno jako součást tématu takové věty, existence předmětu označeného ,,F'' není pouze podmíněna větou, nýbrž také předpokládána. Na druhé straně ,,F'', který je používán v ohnisku věty, vyvolává pouze existenciální existenci. Věty lišící se pouze v jejich artikulaci zaměřené na téma by tedy měly mít přiřazeny různé logické formy. Aby byly tyto skryté rysy explicitní, aplikuji procedurální sémantiku Transparentní Intenzionální Logiky (TIL), poskytující věty s hyperpropozicemi, které jsou přesně definovány z hlediska TIL konstrukcí. Jedná se o postupy přiřazené větám jako jejich kontextově invariantní strukturované významy. Dále zobecňuji fenomén rozlišování mezi tématem a věty jakékoli formy,, and Marie Duží
Carnap’s reinvention of the Ramsey-sentence approach to scientific theories has been at the center of a new debate in recent years. Following Grover Maxwell, Psillos (2000a) argued that Carnap’s re-invention of the Ramsey-sentence had failed to lead to the desired neutral stance in the realism-instrumentalism debate, and ended, instead, to a form of structural realism which happened to be liable to Newman’s objection to Russell’s version of structural realism. The objection held that without putting suitable restrictions on the range of the variables of the Ramsey-sentence, a Ramsey-sentence approach to theories renders trivial and a priori true all ontological commitments to unobservable entities issued by scientific theories. By arguing that Carnap achieved the neutral stance, Friedman (2011) counter Psillos claim. He denied that any form of realism could be attributed to Carnap. In this paper, I provide a middle ground, where an unorthodox form of structural realism could be attributed to Carnap. I highlight parts of Carnap’s work which deal with the problem of designation of abstract terms and the relation of the language to the facts of the matter (in Carnap 1934; 1950; 1966), to argue that it was Carnap’s view about the practical methodological considerations, being at work in the construction (or choice) of the linguistic systems, which led him to the unorthodox form of structural realism. I also claim that the same practical considerations constitute the nub of a viable Carnapian answer to Newman’s objection., Carnapovo znovuobjevení Ramseyova přístupu k vědeckým teoriím bylo v posledních letech v centru nové debaty. Následovat Grovera Maxwella, Psillos (2000a) dohadoval se o tom Carnap re-vynález Ramsey-věta nedokázala vést k žádoucímu neutrálnímu postoji v realismu-instrumentalism debata, a končil, místo toho, k formě strukturálního realismu, který náhodou byl. náchylný k Newmanově námitce proti Russellově verzi strukturálního realismu. Námitka tvrdila, že bez toho, aby se omezovaly rozsah proměnných Ramseyovy věty, Ramseyův přístup k teoriím činí triviální a a priori pravdivé všechny ontologické závazky vůči nepozorovatelným entitám vydávaným vědeckými teoriemi. Argumentovat, že Carnap dosáhl neutrálního postoje, Friedman (2011) počítadlo Psillos požadavek. On popřel, že nějaká forma realismu mohla být připsána Carnapovi. V tomto příspěvku uvádím střední půdu, kde by mohla být Carnapovi připisována neortodoxní forma strukturálního realismu. Zdůrazňuji části Carnapovy práce, které se zabývají problémem označování abstraktních pojmů a vztahu jazyka ke skutečnostem této věci (v Carnap 1934; 1950; 1966), argumentovat, že to byl Carnapův názor na praktické metodologické úvahy , být v práci v konstrukci (nebo výběr) lingvistických systémů, který vedl jej k neortodoxní formě strukturálního realismu. Také tvrdím, že tytéž praktické úvahy představují podstatu životaschopné karnapské odpovědi na Newmanovu námitku. kde Carnap mohl připisovat neortodoxní formu strukturálního realismu. Zdůrazňuji části Carnapovy práce, které se zabývají problémem označování abstraktních pojmů a vztahu jazyka ke skutečnostem této věci (v Carnap 1934; 1950; 1966), argumentovat, že to byl Carnapův názor na praktické metodologické úvahy , být v práci v konstrukci (nebo výběr) lingvistických systémů, který vedl jej k neortodoxní formě strukturálního realismu. Také tvrdím, že tytéž praktické úvahy představují podstatu životaschopné karnapské odpovědi na Newmanovu námitku. kde Carnap mohl připisovat neortodoxní formu strukturálního realismu. Zdůrazňuji části Carnapovy práce, které se zabývají problémem označování abstraktních pojmů a vztahu jazyka ke skutečnostem této věci (v Carnap 1934; 1950; 1966), argumentovat, že to byl Carnapův názor na praktické metodologické úvahy , být v práci v konstrukci (nebo výběr) lingvistických systémů, který vedl jej k neortodoxní formě strukturálního realismu. Také tvrdím, že tytéž praktické úvahy představují podstatu životaschopné karnapské odpovědi na Newmanovu námitku. argumentovat, že to bylo Carnap pohled na praktické metodologické úvahy, bytí v práci ve stavbě (nebo volba) lingvistických systémů, který vedl jej k neortodoxní formě strukturálního realismu. Také tvrdím, že tytéž praktické úvahy představují podstatu životaschopné karnapské odpovědi na Newmanovu námitku. argumentovat, že to bylo Carnap pohled na praktické metodologické úvahy, bytí v práci ve stavbě (nebo volba) lingvistických systémů, který vedl jej k neortodoxní formě strukturálního realismu. Také tvrdím, že tytéž praktické úvahy představují podstatu životaschopné karnapské odpovědi na Newmanovu námitku., and Maji Davoody Beni