The development of the swimbladder nematode Anguillicola crassus Kuwahara, Niimi et Itagaki, 1974 in the definitive host (eels) was studied under experimental conditions. Small eels, Anguilla anguilla (L.) with body length 8-16 cm were infected by feeding them intermediate host copepods (Cyclops strenuus Fischer) harbouring third-stage larvae of this parasite. These experiments showed that, at 20-22° C, the development from the third-to the fourth-stage larvae lasted approximately three weeks, but some retarding third-stage larvae occurred in the wall of the host’s swimbladder or hyperparasitizing in the cuticle of adult nematodes as late as three months p.i. Young adults developed in the lumen of the swimbladder within approximately one month and noneinbryonated eggs first appeared in females 6-7 weeks p.i. The prepatent period was about three months and the patent period could be estimated to last no more than a month. Females degenerated soon after oviposition. The experiments confirmed that the size of mature A. crassus depends on the body size of its definitive host (eel).
The swimbladder parasite Anguillicola crassus Kuwahara, Niimi et Itagaki, 1974 (Nematoda: Dracunculoidea) is a well-known pathogenic parasite of the Japanese and European eels. Numerous studies on the life cycle of the parasite have revealed the involvement of a copepod or an ostracod intermediate host and a fish paratenic host, in which the third-stage larvae (Lj) infective to the eel develop. The present study comprised infection experiments with the larvae of A. crassus. These experiments can be divided into three groups: (1) experimental reproduction of the parasite's life cycle via copepod intermediate hosts and fish paratenic hosts, (2) infection of another potential paratenic host with third-stage larvae of A. crassus collected from a paratenic host; (3) study of the ability of larvae damaged by paratenic hosts to infect the final host, the eel. Infection experiments have revealed that larvae which are still viable but have become encapsulated as a result of the host reaction mounted against them by cyprinid paratenic hosts (bleak, Alhumus alhumus) have lost their ability to infect the final host, the eel. At the same time, experimental infection of the eel with larvae derived from other paratenic fish hosts (river goby, Neogobius fluviati-lis: ruffe, Gymnocephalus cemua) showing no or only weak host reaction proved to be successful.
Luminiscence (u kovů se častěji hovoří o fotonové emisi) buzená hrotem rastrujícího tunelovacího mikroskopu (STM) kombinuje výhody STM mikroskopu s výhodami optických emisních metod. Hlavním problémem metody je však malý luminiscenční signál. Při tunelujících proudech v řádu jednotek nA je u materiálů s největší kvatovou účinností přeměny elektronů na fotony emitováno do plného prostorového úhlu maximálně ~107 fotonů/s. Velká pozornost proto musí být věnována sběrnému systému fotonů: je zapotřebí maximalizovat prostorový úhel sběru současně s minimalizací ztrát a šumu v detekčním řetězci., Petr Fojtík, Tomáš Mates, Antonín Fejfar, Jan Kočka, Ivan Pelant, Antonín Svoboda., and Obsahuje seznam literatury
The effect of host variables such as size and density, on the transmission of cercariae of Diplostomum spathaceum (Rudolphi, 1819) into a second intermediate fish host, rainbow trout, Oncorhynchus mykiss (Walbaum), was studied quantitatively in laboratory experiments under varying exposure conditions. Differences in the number of established metacercariae were noted in differently sized fish exposed singly to the same number of cercariae and in water volumes related to the body surface area of the host. When exposed (1) singly in an equal water volume or, (2) simultaneously in the same tank, no differences in recovery of metacercariae per fish were found between “small” and “large" hosts. The latter observation is valid for three water volumes tested using the same number of cercariae per host. No significant difference in metacercarial infection was revealed in similar sized fish exposed at different host densities. It appears that transmission is more influenced by cercarial density (number of cercariae per water volume) and fish size than by fish density. These experimental findings support the view that cercarial infection offish occurs by chance, presumably mainly in the gill region. Accordingly, in the field, individual fish size and cercarial density rather than fish population density, prevail in parasite transmission from snail to fish. This is of interest in coastal areas heated by cooling water, where fish growth and fish population density are enhanced.
Role pokusů ve výuce fyziky byla v minulosti někdy až přeceňována. (Tím není řečeno, že by jich ve skutečné výuce na českých školách byl vždy dostatek.) V současné době mohou být reálné pokusy z výuky naopak vytlačovány aplety, simulacemi či nejrůznějšími multimediálními prezentacemi. Cílem příspěvku je do jisté míry "obrana a chvála reálných experimentů". Na několika příkladech zde ukážeme typy pokusů, které podle našich zkušeností mohou i dnes zaujmout, překvapit, přimět k zamyšlení a následně lepšímu pochopení zkoumaných či demonstrovaných jevů - prostě vhodně "okořenit" výuku fyziky na různých stupních škol. Krátce přitom okomentujeme i obecnější aspekty této problematiky, zejména motivační význam pokusů a vztah reálných a virtuálních experimentů., The role of experiments in teaching physics was sometimes even overestimated in the past. (This does not mean that enough of them were always present in a real teaching in Czech schools.) Nowadays, on the contrary, real experiments can be replaced in physics classes by applets, simulations or various multimedia presentations. The aim of this article is, to some extent, to "defend and praise real physics experiments". We show a few examples of types of experiments that can attract surprise, which lead to deeper thoughts and, consequently, to a better understanding of the demonstrated and investigated phenomena - so, to put it metaphorically, "spice up" teaching and learning physics at various stages of school. Some more general aspects of these issues are also shortly commented on, namely the signiflcance of experiments for students’ motivation and the relation between real and virtual experiments., Leoš Dvořák, Zdeněk Drozd.., and Obsahuje seznam literatury
Studie věnuje pozornost problematice demokratizace vědy, v jejímž rámci zaujímá klíčové postavení otázka, v jaké míře a zda vůbec má mít široká veřejnost možnost zasahovat do vědní a výzkumné politiky a participovat na rozhodování v odborných záležitostech. První část studie je věnována představení dvou radikálně odlišných a vzájemně protichůdných pohledů na tuto problematiku, které byly rozpracovány v rámci poválečné filosofi e vědy v dílech Michaela Polanyiho a Paula Feyerabenda a v různých podobách spolu soupeří dodnes. Tyto dva pohledy, jež nás staví před volbu mezi odborností na úkor demokracie (Polanyi) a demokracií na úkor odbornosti (Feyerabend), jsou následně podrobeny kritickému zhodnocení a v opozici k nim je představen alternativní pohled rozvíjený v rámci vědních studií Harrym Collinsem a Robertem Evansem, jenž překračuje nutnost této volby a na základě sociologických výzkumů fenoménu odbornosti nabízí způsob, jak lze odbornost a demokratické hodnoty sloučit dohromady., The study approaches the issue of democratization of science, the central question of which is to what extent, if at all, should the public be allowed to intervene in science and research policy and to participate in technical decision-making. The first part of the study is devoted to a presentation of two radically different and contradictory views on this issue, which were developed in the post-war philosophy of science in the works of Michael Polanyi and Paul Feyerabend respectively and which compete in various forms until today. These two views, which confront us with a choice between expertise at the expense of democracy (Polanyi) and democracy at the expense of expertise (Feyerabend), are then subjected to critical evaluation and in opposition to them an alternative view, developed within science studies by Harry Collins and Robert Evans, which transcends the necessity of this choice and, drawing on the sociological research of expertise, offers a way to merge together both expertise and democratic values, is presented., and Libor Benda.
Studie se zabývá formováním konkrétní expertní kultury, která hrála významnou úlohu v procesu utváření institucí a mechanismů vládnutí v Československu v padesátých letech dvacátého století. Autor zkoumá, jak českoslovenští právní vědci zasahovali do procesu ''budování socialismu''. V úvodní části textu se věnuje vývoji institucionálního zázemí právní vědy ve struktuře Československé akademie věd (ČSAV). Na příkladu Ústavu státu a práva ČSAV ukazuje, jak vznikaly společenskovědní instituce, které měly odpovídat nárokům nové socialistické vědy, a současně dokládá vzrůstající význam expertního vědění pro státněsocialistické vládnutí. Ve druhé části článku se věnuje diskusi o "československé revoluci" a ''lidové demokracii'', přičemž dává nahlédnout do teoretického zázemí socialistické vědy o státu a právu. Několik let trvající polemika ukázala, že jednou z oblastí sporu byla otázka možností přizpůsobení marxisticko-leninské teorie československým podmínkám a československé historické zkušenosti. Z diskuse také vyplynulo, že nejdůležitější formou socialistického vládnutí byl pro diskutující teoretiky socialistický stát jako institucionální výsledek revolučních proměn a nezpochybnitelný organizační rámec lidové demokracie. Závěrečná část článku představuje právní vědce jako experty a zkoumá jejich podíl na vzniku takzvané socialistické ústavy z roku 1960., This article is concerned with the formataion of the culture of experts, wich played an important role in the process of shaping institutions and mechanisms of government in Czechoslovakia in the 1950s. The author explores how Czechoslovak legal theorists continuously intervened in the process of ''building Socialism''. He begins by considering the development of the institutional basis of jurisprudence in the structure of the Czechoslovak Academy of Sciences. Using the example of the Institute of State and Law at the Academy, he demonstrates how social-science institutions were created to meet the demands of new, socialist scholarship, and also to demonstrate the growing importance that expert knowledge had for State Socialist government. In the second part of the article, he considers debates about the ''Czechoslovak revolution'' and ''people democracy'' providing insight on the theoretical basis of Socialist scholarship on the State and law. The debates, which lasted several years, demonstrate that a key area of disagreement was the question of adapting Marxist-Leninist theory to Czechoslovak conditions and Czechoslovak historical experience. It was also clear from the debates that the most important form of Socialist government was, in the theorists´ view, the Socialist State as an institutional consequence of revolutionary transformation and the indubitable organizational framework of people´s democracy. The last part discusses legal theorists as experts and considers their role in the framing of the ''Socialist Constitution'' of 1960., Vítězslav Sommer., and Obsahuje bibliografii a bibliografické odkazy