As the number of cancer patients globally increases, a need for reliable biomarkers including circulating tumour DNA from liquid biopsy for diagnosis, prognosis and monitoring of the disease is rising. Currently, mainly tissue samples from biopsy are used, but there are certain limitations: firstly, it is an invasive technique, and secondly, in some cases it is almost impossible to obtain an acceptable tissue sample. This could be changed by using circulating cell-free DNA from liquid biopsy, which also gives the possibility of repeated examination. Here, we focus on the options of isolating circulating cell-free DNA from plasma samples using two isolation techniques: precision manual QIAamp Circulating Nucleic Acid Kit and automatic MagNA Pure Compact (MPC) using Nucleic Acid Isolation Kit I. Manual extraction gave significantly better yields of circulating tumour DNA (P < 0.05). This DNA also had less contaminants (organic compounds or proteins). DNA obtained by both tested methods of isolation is suitable for subsequent molecular genetic methods.
This article is a response to Daniela Tinková’s study Enlightenment as ‘vernacularization of knowledge’. In the first part we comment on the positive aspects of Tinková’s conception of the history of the Enlightenment, but also on the lack of clarity concerning the nature of knowledge as both a component of cultural transfer and the outcome of that process. The second part changes perspective, focussing on ‘the transfer of Enlightenment’ and the ‘radiation’ of Enlightenment from the Czech Lands to surrounding regions of the Habsburg monarchy, especially Galicia. For this reason the Czech Lands assumed a regional hegemony in many areas of administration and economic and intellectual life. We also attempt to explain the motivations for accepting ‘Enlightenment knowledge’ while relativizing the power asymmetries in these processes.
Technology of clean rooms in the present modern conception
has been used in Czech Republic for more than forty years. It
belongs to high technologies and has been used namely in electric
engineering industry, pharmacy, health-care technology, precision
mechanics and optics, in production of fine chemicals and food.
In the technology of clean rooms there is considered as a clean
room such a room where the concentration of particles in the air
is controlled and checked. Clean room is constructed and used in
such a way that minimalizes entry, creation and settling of particles
in the room. Further parameters as temperature, humidity and air
pressure can be controlled in this room according to the technology
requirements.
Selective serotonine reuptake inhibitors (SSRI) are believed to be less dangerous in the treatment of depressive disorder in comparison with tricyclic antidepressants (TCA) due to their relative lack of cardiotoxicity. Thus, we investigated the effect of citalopram (SSRI) on membrane electrophysiology in rat cardiomyocytes in tissue culture. The results were compared with those from amitriptyline (TCA). The whole-cell configuration patch-clamp technique was used. Both citalopram and amitriptyline exhibited the concentration-dependent inhibition of the L-type calcium channel current (ICa). Citalopram in concentrations of 3 mM and 10 mM inhibited peak calcium current by 2.7 % and 8 %, respectively. We demonstrated the same potency of citalopram and amitriptyline to inhibit ICa. These observations led us to conclude that citalopram and amitriptyline are drugs, which exhibit a similar potency for causing concentration-dependent inhibition of ICa., J. Hamplová-Peichlová, J. Krůšek, I. Paclt, J. Slavíček, V. Lisá, F. Vyskočil., and Obsahuje bibliografii
Article deals with a sensitivity analysis of fitting procedure: theoretical model of reflectance is fitted to an ''ideal'' data by applying Levenberg - Marquardt algorithm in order to determine optical properties, their accuracy and reliability factor used to quantify a convergence successfulness of the reflectance model at given set of starting parameters vector. and V článku je popsána základní myšlenka citlivostní analýzy fitovací procedury běžně používané při vyhodnocování optických parametrů tenkých vrstev. Hledání minimální hodnoty sumy čtverců odchylek teoretické závislosti a závislosti získané experimentálně je často negativně ovlivněno výběrem startovacího vektoru optických parametrů. Proto je v příspěvku zaveden a diskutován tzv. faktor spolehlivosti, který vypovídá o pravděpodobnosti nalezení věrohodného výsledku fitováním. Počáteční vektor startovacích parametrů je vybírán z určitého okolí ideálního (známého) řešení a sleduje se, zda bylo po fitovací proceduře dosaženo shody (True), či nikoliv (False) s tímto řešením. Faktor spolehlivosti je pak zaveden jako poměr počtu úspěšných (True) ku celkovému (True+False) počtu výpočtů. Ukazuje se, že existují takové kombinace optických parametrů zkoumaných vrstev, že lze ke shodě s ideálním řešením dojít téměř vždy, nezávisle na volbě startovacího vektoru parametrů (např. situace pro tloušťku SiO2 vrstvy na Si dSiO2 = 130 nm). Na druhé straně je možné identifikovat i tloušťky, pro které je vyhledání minima odchylek na tomto počátečním parametru silně závislé (např. dSiO2 = 485 nm). Pro srovnání je rovněž uveden faktor spolehlivosti pro vyhodnocování vrstvy TiO2 na Si. Výsledky, prezentované v tomto příspěvku, byly určovány pomocí vlastního programu reliabiliTy.exe, který se ukázal jako vhodný nástroj k provádění předběžné analýzy citlivosti fitovací metody na volbu startovacích parametrů vrstev.
Article deals with a sensitivity analysis of fitting procedure: theoretical model of reflectance is fitted to an „ideal“ data by applying Levenberg - Marquardt algorithm in order to determine optical properties, their accuracy and reliability factor used to quantify a convergence successfulness of the reflectance model at given set of starting parameters vector. and V článku je popsána základní myšlenka citlivostní analýzy fitovací procedury běžně používané při vyhodnocování optických parametrů tenkých vrstev. Hledání minimální hodnoty sumy čtverců odchylek teoretické závislosti a závislosti získané experimentálně je často negativně ovlivněno výběrem startovacího vektoru optických parametrů. Proto je v příspěvku zaveden a diskutován tzv. faktor spolehlivosti, který vypovídá o pravděpodobnosti nalezení věrohodného výsledku fitováním. Počáteční vektor startovacích parametrů je vybírán z určitého okolí ideálního (známého) řešení a sleduje se, zda bylo po fitovací proceduře dosaženo shody (True), či nikoliv (False) s tímto řešením. Faktor spolehlivosti je pak zaveden jako poměr počtu úspěšných (True) ku celkovému (True+False) počtu výpočtů. Ukazuje se, že existují takové kombinace optických parametrů zkoumaných vrstev, že lze ke shodě s ideálním řešením dojít téměř vždy, nezávisle na volbě startovacího vektoru parametrů (např. situace pro tloušťku SiO2 vrstvy na Si dSiO2 = 130 nm). Na druhé straně je možné identifikovat i tloušťky, pro které je vyhledání minima odchylek na tomto počátečním parametru silně závislé (např. dSiO2 = 485 nm). Pro srovnání je rovněž uveden faktor spolehlivosti pro vyhodnocování vrstvy TiO2 na Si. Výsledky, prezentované v tomto příspěvku, byly určovány pomocí vlastního programu reliabiliTy.exe, který se ukázal jako vhodný nástroj k provádění předběžné analýzy citlivosti fitovací metody na volbu startovacích parametrů vrstev.
Edmund Husserl (1859–1938) obdržel v roce 1927 nabídku od Jamese Louise Garvina, britského editora Encyclopædia Britannica (dále jen EB), ať napíše pro novou, tehdy čtrnáctou edici článek „Fenomenologie“. Garvin stanovil rozsah článku na 4000 slov a termín vydání na září roku 1929. Husserl pracoval na článku v časovém rozmezí mezi zářím a prosincem roku 1927, během kterého vyhotovil celkem čtyři verze. Husserl požádal o spolupráci na prvních třech verzích svého žáka Martina Heideggera, který toho času zastával profesorský stolec na univerzitě v Marburku. Heidegger strávil v říjnu 1927 u Husserla několik dní, během kterých intenzivně pracovali na řečeném článku. Nicméně jejich spolupráce vedla ke vzájemnému profesnímu odcizení, protože práce na formulování článku dala vytanout nepřekonatelným obsahovým diferencím mezi oběma filosofy. Na základě Heideggerových nepřijatelných návrhů a připomínek Husserl nakonec sepsal finální, čtvrtou verzi článku již sám. Tuto poslední verzi čítající 7000 slov pak Husserl předal oxfordskému učenci Christopheru V. Salmonovi, který ji měl zkrátit a přeložit do angličtiny. Salmon sice v únoru roku 1928 opravdu dodal do redakce EB text čítající 3844 slov bez bibliografie (s ní to bylo pak celkem 4017 slov), ovšem nejednalo se vpravdě o překlad, nýbrž dost svévolnou parafrázi. Tato podoba Husserlova článku se pak objevovala ve čtrnácté edici EB, jež se vydávala až do roku 1974, jen do roku 1956, kdy byla nahrazena článkem napsaným Johnem N. Findlayem. Původní podoba Husserlova článku (včetně všech předchozích verzí) byla poprvé zveřejněna až roku 1962 v rámci jeho sebraných spisů známých pod označením Husserliana (Hua), podle jejichž IX. svazku jsme vyhotovili předložený překlad z německého jazyka. Podle této edice rovněž uvádíme paginaci, která je uvedena v hranatých závorkách, přičemž stránkový přechod indikuje v textu umístěná značka | .U příležitosti 80. výročí Husserlova skonu, který připadl na rok 2018, bylo naším záměrem připomenout přínos a odkaz tohoto našeho krajana tím, že napravíme absenci překladu jeho patrně nejvíce instruktivního, přehledného a programového textu, který byť ve zkomolené podobě anglického „překladu“, po dlouhou dobu seznamoval učenou veřejnost s tím, co je to fenomenologie.