Cíl: Prezentovat scintigrafický nález u 15leté dívky s Ewingovým sarkomem. Metoda: Patnáctiletá pacientka s nevýznamnou osobní i rodinnou anamnézou byla přijata na dětské oddělení spádové nemocnice pro zhoršující se únavu, nechutenství, váhový úbytek (10 kg), bolesti kloubů a kostí, vysoké laboratorní zánětlivé parametry (CRP 160 mg/l, FW 120/128) a anémii. Byla provedena třífázová scintigrafie skeletu k vyloučení zánětlivého postižení sakroiliakálního skloubení (SIS) vpravo. Pacientce byla dle hmotnosti (59,5 kg) podána aktivita 750 MBq 99mTc-metylendifosfonátu (MDP). Za 10 minut po intravenózní aplikaci radiofarmaka byla provedena 2. fáze třífázové kostní scintigrafie zaměřená na oblast sakroiliakálního skloubení. S odstupem tří hodin byla vyšetřena 3. fáze (kostní). Vyšetření bylo provedeno na dvouhlavé gamakameře AXIS firmy PICKER se semikvantitativním vyhodnocením na počítači. Gamakamera byla osazena kolimátory pro nízké energie s vysokým rozlišením a paralelními otvory. Výsledky: Třífázová scintigrafie skeletu metodou celotělové scintigrafie zjistila ve 3. fázi výrazně skvrnitě zvýšené vychytávání v axiálním skeletu, v kalvě okcipitálně ve střední čáře, v obou kyčelních kloubech a v levé fibule. Diferenciálně diagnosticky nález naznačoval možnost hematologické malignity, proto byla pacientka přeložena na onkohematologické oddělení dětské kliniky FN Olomouc. Zde bylo doplněno vyšetření skeletu pomocí magnetické rezonance (MR), plnohodnotné vyšetření kostní dřeně a trepanobiopsie. Nález podporoval diagnózu Ewingův sarkom, respektive Ewingův sarkom - primitivní neuroektodermový nádor (ES/PNET) s nejasným primárním ložiskem. Pacientka byla předána k další péči na pracoviště Kliniky dětské onkologie do Brna. Zde byl nález uzavřen jako Ewingův sarkom/PNET s primárním ložiskem na levé fibule a s nálezem mnohočetných metastáz ve skeletu a kostní dřeni, T2N0M1, klinické stádium Enneking III. Závěr: Kazuistika poukazuje na význam vysoce senzitivních nukleárně medicínských vyšetření při složité diagnostice onemocnění nejen dětského věku a na jejich přínos z hlediska urychlení dalšího vyšetřovacího postupu a léčby., x, Jana Páterová, Jaromír Bernátek, Blanka Kadllčíková, and Literatura
Autoři prezentují formou kazuistického sdělení případ 57leté ženy s velmi vzácným extragenitálně lokalizovaným maligním Mülleriánským karcinosarkomem retroperitonea infiltrujícím dolní dutou žílu. Je popsána resekce tumoru s částí stěny duté žíly i resekce metastázy v oblasti pánve. Dále autoři diskutují možnosti diagnostiky rozsevu tohoto typu nádoru a doporučenou adjuvantní onkologickou terapii., The authors present the case of a 57-year-old woman with a very rare extragenital malignant retroperitoneal Müllerian carcinosarcoma invading the inferior vena cava. Tumor resection with partial resection of the vena cava wall and resection of metastases in the pelvic area is described. The authors further discuss diagnostic options of metastases of this tumour and the recommended adjuvant chemotherapy., and J. Moláček, J. Brůha, J. Baxa, V. Opatrný, V. Třeška
Cíl práce: Analýza výsledků extrakčních vaginálních operací ve FN Motol v období let 2007 – 2011. Typ studie: Retrospektivní analýza Soubor a metodika: Analýza 341 vaginálních extrakčních porodů – frekvence využití jednotlivých instrumentů, indikace k jednotlivým extrakčním operacím, mateřské a neonatologické komplikace. Výsledky: V daném období stouplo využití extrakčních metod z 0,81 % na 3,55 %. Tento stoupající trend byl dán zejména zvyšující se frekvencí využití vakuumextraktoru (VEX). Na našem pracovišti se VEX do roku 2007 nepoužíval vůbec, v roce 2011 již tvořil 92 % všech extrakčních operací (nárůst z 0 % na 3,27 %, forceps pokles z 0,81 % na 0,28 %). Indikační schéma k využití jednotlivých instrumentů se v průběhu let také změnilo, dominantou k využití forcepsu byla hypoxie, v roce 2011 při vzrůstající oblibě vakuumextraktoru tvořila právě hypoxie již 50 % indikací k jeho využití. Četnost poranění matky i novorozence byla nižší při použití vakuumextraktoru, kefalhematom novorozence v 7 % u VEXu a 13 % u forcepsu. Závěr: V daném období došlo na našem pracovišti k celkovému zvýšení četnosti extrakčních porodů, a to zejména vlivem použití vakuumextraktoru. Vakuumextraktor je dle našich dat spojen s nižší mateřskou a novorozeneckou morbiditou. Neonatologické výsledky obou metod jsou srovnatelné, mírně však ve prospěch vakuumextraktoru. Výjimkou je jeho neúspěšné použití., Objective: To analyze the results of assisted vaginal deliveries at the Motol University Hospital for the period 2007–2011. Type of study: A retrospective analysis Material and Methods: Analysis of 341 vaginal assisted deliveries - frequency of individual instrument use, indications for assisted vaginal deliveries, maternal and neonatal complications. Results: During the given time period the frequency of assisted vaginal deliveries increased from 0,81 % to 3,55 %. This increasing trend was mainly due to the increasing frequency of vacuum extractor (VEX) use. The first vacuum assisted vaginal delivery at our hospital was recorded in 2007. In 2011 this method already accounted for 92 % of all assisted vaginal deliveries (an increase from 0 % to 3,27 %; the frequency of forceps deliveries decreased from 0,81 % to 0,28 %). Over the years, indications for the use of instruments have also changed. Main indication for forceps delivery used to be hypoxia, but in 2011, with increasing popularity of vacuum extractions, it accounted only for 50 % of indications for its use. Frequency of maternal and neonatal injuries was lower when using vacuum extractor, newborn cephalhaematoma was recorded in 7 % when vacuum extractor was used and 13 % when forceps was used. Conclusion: During the given time period there was an overall increase of assisted vaginal deliveries at our department, mainly because of the vacuum extractor use. According to our data, vacuum extraction is associated with lower maternal and neonatal morbidity. Neonatal results of both methods are comparable, but slightly in favour of vacuum extraction, except cases of its unsuccessful application., P. Hanulíková, H. Hrubantová, R. Vlk, T. Binder, and Literatura 10
Extramedulárne (EM) postihnutie pri akútnej myeloblastovej leukémii (AML) je relatívne vzácne a vyskytuje sa najčastejšie v 2 formách – ako myeloidný sarkóm (MS) alebo leukemia cutis (LC). Doposiaľ nebol presvedčivo objasnený molekulový mechanizmus EM postihnutia, je však pravdepodobné, že podiel chemokínových receptorov, adhezívnych molekúl a ich vzájomných interakcií, ktoré kontrolujú migráciu leukemických buniek do periférnych tkanív, je kľúčový. Vznik izolovaného EM relapsu (IEMR) po alogénnej transplantácii krvotvorných kmeňových buniek (ASCT) predstavuje menej častý klinický prejav s nepriaznivou prognózou, najmä v kombinácii s relapsom systémovým. Je pravdepodobne dôsledkom nepomeru medzi GvL efektom v kostnej dreni (KD) a periférnych tkanivách. Jeho liečba nie je jednoznačne definovaná. Predložená kazuistika ukazuje rýchly EM relaps v oboch prsných žľazách u pacientky s akútnou leukémiou so zmiešaným fenotypom (MPAL) po ASCT. Bioptická verifikácia pod ultrazvukovou kontrolou potvrdila prítomnosť leukemickej infiltrácie. Cieľom práce je ukázať menej obvyklý prípad IEMR s dôrazom na komplexnú diagnostiku a veľmi dobrú liečebnú odpoveď po ukončení imunosupresie., Extramedullary (EM) manifestation of acute myeloid leukemia (AML) is relatively rare, it occurs frequently in 2 forms: myeloid sarcoma (MS) or leukemia cutis (LC). The molecular mechanism of EM involvement has not been clearly explained yet, but it is obvious that homing of leukemic cells to peripheral tissues is controlled by chemokine receptors, adhesion molecules and their interactions. The isolated EM relapse (IEMR) after allogeneic haematopoietic stem cell transplantation (ASCT) is an uncommon clinical manifestation with an unfavourable prognosis, especially in case of systemic relapse. It is probably the result of GvL imbalance in the bone marrow and peripheral tissues. The treatment of IEMR is not clearly defined. We present a case report of the rapid EM involvement in both breasts in patient with acute leukemia (mixed phenotype) (MPAL) after ASCT. Verification biopsy under ultrasound-guidance confirmed the presence of leukemic infiltration. The aim of this work is to show the less common case of IEMR with emphasis on comprehensive diagnosis and a very good therapeutic response after discontinuation of immunosuppression., Peter Rohoň, Zuzana Rusiňáková, Luděk Raida, Zuzana Prouzová, Tomáš Szotkowski, Jaromír Hubáček, Martina Divoká, Lucia Veverková, Kateřina Spáčilová, Zuzana Pikalová, Marie Jarošová, Edgar Faber, Karel Indrák, and Literatura
Cíl: Hlavním cílem výzkumného šetření bylo zjistit, které faktory ovlivňují pouţívání ošetřovatelských diagnóz v klinické praxi. Dalším cílem bylo zjistit rozdíly v hodnocení faktorů ovlivňujících pouţívání ošetřovatelských diagnóz v praxi podle věku, vzdělání a typu pracoviště. Metodika: Pro získání dat byl sestaven nestandardizovaný dotazník zaměřený na zjištění faktorů ovlivňujících pouţívání ošetřovatelských diagnóz. Výzkumný soubor tvořilo 253 registrovaných všeobecných sester z 9 zdravotnických zařízení v České republice. Sestry hodnotili na Likertově škále od 1 do 5, jak jednotlivé faktory ovlivňují pouţívání ošetřovatelské diagnostiky v praxi. Výzkumné šetření probíhalo od června 2011 do listopadu 2011. Výsledky: Podle našeho výzkumného souboru nejvíce ovlivňují pouţívání ošetřovatelských diagnóz v praxi následující faktory: počet pacientů na 1 sestru, administrativní zátěţ, syndrom vyhoření, nedostatek času, rozdíly v teorii a praxi a nedostatek personálu. Statisticky významné rozdíly v hodnocení faktorů podle věku byly zjištěny v hodnocení 2 faktorů: rozdíly v teorii a praxi, nedostatek motivace. Podle dosaţeného vzdělání byly statisticky významné rozdíly zjištěny v hodnocení 4 faktorů: nejednotnost ošetřovatelských diagnóz, terminologie diagnóz, rozdíly v teorii a praxi, rutinní práce. V závislosti na typu pracoviště byly statisticky významné rozdíly nalezeny v hodnocení 5 faktorů: terminologie diagnóz, rozdíly v teorii a praxi, nedostatek praktických zkušeností s ošetřovatelskou diagnostikou, rutinní práce, syndrom vyhoření. Závěr: Rozeznání faktorů ovlivňujících pouţívání ošetřovatelských diagnóz v praxi a zlepšení institucionální podpory můţe ulehčit implementaci ošetřovatelské diagnostiky v klinické praxi, Aim: The main aim of the study was to identify which factors influenced the use of nursing diagnoses in clinical practice. Another aim was to ascertain whether age, education and type of workplace affected the relative importance accorded to these factors. Methods: A non-standardized questionnaire on factors influencing the use of nursing diagnoses was administered to a sample consisting of 243 registered general nurses from 9 healthcare facilities in the Czech Republic. Using Likert´s 5-point scale, the nurses rated the importance of several factors in influencing their use of nursing diagnoses in practice. The research was conducted between June 2011 and November 2011. Results: Based on our sample, there are several factors which influence the use of nursing diagnoses in practice. Some of them are: number of patients per nurse, administrative strain, burnout syndrome, lack of time, discrepancies between theory and practice, lack of staff. Statistically significant age-related differences in rating factors were found for the following: discrepancies between theory and practice, lack of motivation. Statistically significant differences in ratings relative to education were found for four factors: disunity of nursing diagnoses, diagnostic terminology, discrepancies between theory and practice, workplace routine. Based on type of workplace, statistically significant differences in ratings were found for five factors: diagnostic terminology, discrepancies between theory and practice, lack of practical experience in nursing diagnostics, workplace routine, burnout syndrome. Conclusion: Recognizing the factors which influence the use of nursing diagnoses and enhancing institutional support can facilitiate the implementation of nursing diagnostics in practice., Helena Macková, Renáta Zeleníková, and Literatura 14
Studie se zabývá rozhodováním matek o vakcinaci svých dětí proti pneumokokovým nákazám. Danou otázku zkoumá pomocí kvantitativního on-line dotazníkového šetření (n=180) vycházejícího z teoretického rámce teorie plánovaného chování, již také aplikuje jako teoretický model formou logistické regrese. Teorie plánovaného chování se ukazuje jako dobrý prediktivní nástroj, přičemž nejvýznamnější determinantou záměru očkovat je postoj matek vůči očkování proti pneumokokům, jeden ze tří základních konstruktů teorie. Zbylé dva se jako vlivné neprojevily s určitostí (subjektivní norma) či vůbec (vnímaná kontrola chování). Jako vlivné se také ukazuje vnímání hrozby vedlejších účinků vakcíny, jedna z proměnných rozšiřujících původní teoretický model. Výsledky testovaných modelů podporují závěr, že postoj k očkování představuje základní determinantu rozhodnutí, a to zejména pro matky se záměrem neočkovat., The study deals with the issue of mothers' decision-making regarding their child's vaccination against pneumococcal infections. An online survey of mothers (n = 180) was based on the theory of planned behaviour (TPB). A hierarchical logistic regression was used to test the theoretical model with the intention to vaccinate as the dependent variable. The theory proved itself as a strong predictive instrument. The results suggest that attitude is the main predictor of the decision. The subjective norm, as the second construct of the TPB, contributes only in certain cases and the perceived behavioural control was found to have no influence at all. The perception of vaccine-related contradictions is an important factor alongside that of attitude. These results support the idea that mothers, especially those who do not want to vaccinate their children against pneumococcal infections, primarily base their decision on their attitude., Eva Kyselá, and Literatura
Cieľ: Cieľom štúdie bolo analyzovať faktory ovplyvňujúce dentálnu hygienu, medzi ktoré patrí konzumácia sladkostí a sladených nápojov u školskej mládeže z hľadiska veku a pohlavia a zároveň analyzovať výskyt dentálnej hygieny počas dňa. Metodika: Súbor respondentov tvorilo 1187 žiakov (620 dievčat a 567 chlapcov) vo veku 11, 13 a 15 rokov v oblasti stredného Slovenska. Zber údajov prebiehal v období máj 2010 až jún 2010. Na zber údajov bol použitý štandardizovaný dotazník vytvorený pre potreby HBSC štúdie (Health Behaviour in School – aged Children). Výsledky boli vyhodnotené Chí-kvadrát testom. Výsledky: Sladkosti a kolu v jednotlivých vekových kategóriách konzumuje každý deň alebo viac krát za deň približne tretina respondentov. Výskyt umývania zubov viac ako raz denne je približne rovnaký vo všetkých vekových kategóriách od 53% u 11 ročných chlapcov do 64% u 15 ročných dievčat. Vo všetkých vekových kategóriách dievčatá udávajú častejšie umývanie zubov v porovnaní s chlapcami. Záver: Výsledky poukazujú na zvýšenú konzumáciu sladkostí a koly počas dňa u školskej mládež stredného Slovenska, čo môže spôsobovať zvýšenú kazivosť zubov. Dentálna hygiena je v našom súbore respondentov nedostačujúca. Na základe získaných výsledkov je možné konštatovať, že potreba zvyšovania úrovne vedomostí nielen detí, ale aj rodičov o zásadách správneho stravovania a o zásadách dentálnej hygieny je neodmysliteľnou súčasťou výchovy k zdraviu a preventívnych opatrení v školskom veku., Aim: The aim of the study was to analyse the factors affecting dental hygiene such as consumption of sweets and sweet soft drinks in school-aged pupils in terms of their age and gender and at the same time to analyse the occurrence of dental hygiene during the day. Methods: The set of respondents consisted of 1187 pupils (620 girls and 567 boys) at the age of 11, 13 and 15 years in the area of central Slovakia. The data collection was conducted in the period of May 2010 to June 2010. For data collection was used standardized questionnaire for HBSC studies (Health Behaviour in School–aged Children). The results were analysed by Chi-square test. Results: Approximately one third of respondents in each category consumes sweets and Coca-cola every day or several times a day. The occurrence of cleaning the teeth more than once a day was equally proved in all age groups ranging from 53% in 11 years old boys to 64% in 15 years old girls. The girls of all age groups indicate more frequent cleaning of teeth in comparison with boys. Conclusion: The results show increased consumption of sweets and Cocacola during the day in the school youth from central Slovakia, which may cause an increase in tooth decay. Dental hygiene in our set of respondents is insufficient. Based on the obtained results is possible to state that the need for higher level of knowledge, not only in children but also in parents about the principles of proper diet and proper dental hygiene is the integral part of the preventive measures and health education at school age., Mária Kožuchová, Martina Bašková, and Literatura 18
V současné době je věnována familiární hypercholesterolemii (FH) po letech opět zvýšená pozornost. Je tomu tak především proto, že se toto geneticky podmíněné onemocnění stává cílem velmi účinných nových hypolipidemik, PCSK-9 inhibitorů, lomitapidu a mipomersenu. Předložené sdělení se zabývá popisem 2 souborů nemocných (vždy ve své době z největších na světě), před 50 lety a nyní. I když přímé statistické srovnání není možné, lze přeci jen najít v klinickém obrazu FH jisté vývojové změny. Faktem však je, že základní charakteristika FH se zásadně nezměnila. V biochemickém obrazu dominuje těžká izolovaná hypercholesterolemie s hodnotami celkového cholesterolu 9–10 mmol/l, s hodnotami LDL-cholesterolu 7–8 mmol/l a s normálními hodnotami triglyceridů. Je zajímavé, že právě triglyceridy se při srovnání s dobou před 50 lety významně zvyšují a dosahují hraničních hodnot. Hladiny HDL-cholesterolu jsou normální. Manifestace ICHS ve věku od 40 let u mužů a od 50 let u žen není výjimkou (ojediněle se vyskytují i případy infarktu myokardu již ve 3. dekádě života). Klasickou klinickou manifestací FH je xantomatóza. Pravděpodobně v důsledku časné detekce nemocných s FH a účinné agresivní léčby se se šlachovými xantomy, s xanthelasma palpebrarum a arcus lipoides setkáváme méně často než před desítkami let. Obezita, diabetes mellitus (DM) ani hypertenze nepatří mezi typické klinické příznaky FH., Currently, the familial hypercholesterolemia (FH) rises the interest. The reason is that this genetic disorder is targeted by newly emerged and highly effective hypolipidemic agents, PCSK-9 inhibitors, lomitapid and mipomersen. Present paper discusses 2 patient study groups, before 50 years and nowadays. Although direct statistical analysis is impossible some changes in clinical features of FH might be found over the course of the time. In fact, the basic FH characteristic has not changed dramatically. Severe isolated hypercholesterolemia with total cholesterol 9–10 mmol/l, LDL-cholesterol 7–8 mmol/l and normal values of triglycerides dominates in laboratory analysis. Interestingly, the values of triglycerides increase and almost reach the pathological range in comparison to the values from the period 50 years ago. The values of HDL-cholesterol are normal. Manifestation of CHD in male patients over 40 years of age and in female patients over 50 years of age is not exceptional (rarely occur cases of myocardial infarction in third decade of age). Typical clinical manifestation of FH is xanthomatosis. The early detection and aggressive treatment in FH patients cause that xanthoma tendinosum, xanthelesma and arcus lipoides are less frequent as decades ago. Obesity, diabetes mellitus (DM) and hypertension do not belong to typical clinical sign of FH., and Richard Češka, Michal Vrablík, Tereza Altschmiedová, Martina Prusíková, Zuzana Urbanová, Josef Šobra
Úvod: Terapie ran kontrolovaným podtlakem (NPWT) je efektivní metodou lokální terapie širokého spektra nehojících se ran. V současnosti je využívána především u hospitalizovaných pacientů, pro systematické použití v ambulantním režimu nejsou v České republice dostupná klinická data. Metody: V prospektivní nerandomizované studii autor porovnává klinickou a nákladovou efektivitu léčby ulcerací na dolní končetině u diabetiků kontrolovaným podtlakem (NPWT) ambulantně versus za hospitalizace. Cílem sledování je stanovit účinnost NPWT v ambulantním režimu na základě hodnocení vývoje spodiny rány, kvantifikovat předpokládanou redukci celkových nákladů na terapii a porovnat efektivitu obou režimů navzájem. Do sledování bylo zařazeno 36 hospitalizovaných (NPWT systémy RENASYS GO nebo PICO) a 28 ambulantních pacientů (PICO). NPWT byla ukončena v momentě, kdy byla spodina rány zcela pokryta granulační tkání nebo při vzniku vážných komplikací léčby. Hodnotili jsme velikost ulcerace, charakter její spodiny, počet NPWT výměn, její celkovou délku, intenzitu bolesti, přítomnost komplikací a náklady na terapii. Výsledky: Sledování prokázalo porovnatelnou klinickou účinnost NPWT v ambulantním režimu (n=28) versus za hospitalizace (n=36, statisticky nesignifikantní rozdíly v hojení ulcerací verifikované na základě vývoje spodiny rány a redukce plochy ulcerací v čase), stejné riziko komplikací spojených s NPWT (statisticky nesignifikantní rozdíly ve funkčnosti obou technologií a ve výskytu komplikací vzniklých v průběhu sledování) i obdobné dlouhodobé výsledky (statisticky nesignifikantní rozdíly v počtu amputací). Celkové náklady na ambulantní terapii ran byly statisticky signifikantně nižší (16 700 Kč versus 36 000 Kč, p 0,001), stejně tak průměrné náklady na 1 den podtlakové terapie (817 Kč versus 3400 Kč, p 0,001). Závěr: Analýza klinických výsledků jednoznačně prokázala, že ambulantní podtlaková terapie ulcerací syndromu diabetické nohy (metoda PICO) má stejnou efektivitu jako podtlaková terapie za hospitalizace. V ambulantním provozu je NPWT levnější, převazy jsou vnímány méně bolestivě a NPWT je pacienty lépe snášena., Introduction: The negative pressure wound therapy (NPWT) is an effective local treatment method of many non-healing wounds. NPWT is routinely used for inpatient treatment in the Czech Republic; however, no clinical data is available for systematic outpatient treatment. Methods: The prospective non-randomized study was used to compare the clinical impact and cost-effectiveness of diabetic leg-ulcer and foot-ulcer negative pressure treatment in outpatient and inpatient settings. The aim of the study was to assess the effectiveness of outpatient NPWT on the basis of wound bed evaluation, to detect and quantify pre-expected reductions in the total costs of the therapy, and to compare the efficacy of both treatment options. Enrolled subjects included inpatients (n=36, NPWT systems RENASYS GO or PICO) and outpatients (n=28, PICO system). NPWT was concluded when the wound bed had been totally covered by granulation tissue, or when serious health problems occurred. We monitored the ulcer area, wound bed trait, number of NPWT dressing changes, length of NPWT, intensity of pain (VAS scale), presence of complications, and treatment costs. Results: We found comparable clinical efficacy of outpatient (n=28)/inpatient (n=36; statistically non-significant differences in healing of ulcers verified based on wound bed development and reduction of ulcer areas in time) NPWT, the same risk of complications associated with NPWT (statistically non-significant differences in the function of both technologies and in complications developed during follow-up) as well as similar long-term results (statistically non-significant differences in the count of amputations). The total costs for outpatient wound treatment were statistically significantly lower (EUR 600 versus EUR 1300, p=0.001), and so were the average one-day-NPWT costs (EUR 30 versus EUR 120, p=0.001). Conclusion: We demonstrated that outpatient diabetic-foot-ulcer NPWT provided the same clinical efficiency as inpatient NPWT, while outpatient NPWT was less expensive, less painful and better tolerated than inpatient NPWT., and J. Stryja, R. Staffa, D. Říha, K. Stryjová, K. Nicielniková
Počáteční stadia karcinomu prsu jsou při dobře vedené terapii v dnešní době již chronicky léčitelným onemocněním. Hormonální terapie je jednou ze základních léčebných modalit hormonálně dependentního karcinomu prsu. Donedávna byl zlatým standardem hormonální terapie hormonálně dependentních postmenopauzálních žen antiestrogen tamoxifen. Dnešní konsenzus upřednostňuje v adjuvantní hormonální terapii postmenopauzálních pacientek inhibitory aromatáz (IA). Určité procento pacientek pokračuje v započaté terapii tamoxifenem. Metabolizmus tamoxifenu, jeho proměna na účinnou látku – endoxifen a schopnost organizmu toto léčivo účinně využít je daná aktivitou enzymů účastnících se jeho metabolizmu. Hlavním enzymem zodpovědným za tuto proměnu je CYP 2D6 – člen rodiny cytochromů P450. Role P-glykoproteinu, jako membránového transportéru, který je mimo jiné zodpovědný za transport tamoxifenu do intracelulárního prostředí, nebyla do dnes prozkoumána. Na pokladě metabolizmu tamoxifenu lze předpokládat, že jeho účinnost může být ovlivněna jednak zevními faktory – komedikaci inhibitory CYP 2D6, nebo vnitřními faktory – polymorfizmy genů pro CYP2D6 a MDR-1. V předkládaném článku Vám nabízíme naše dosavadní výsledky vlivu výše uvedených faktorů na účinnost tamoxifenu v adjuvantní hormonální terapii postmenopauzálních pacientek s lokálním, event. lokálně pokročilým hormonálně dependentním karcinomem prsu., The initial stages of breast cancer are well treatable nowadays, provided the therapy is appropriate. Hormonal therapy is one of the basic therapeutic modalities for the hormone- dependent breast cancer. Tamoxifen had been the first choice of therapy in hormonedependent postmenopausal women with breast cancer till lately. The last consensus prefers selective inhibitors of aromatase (IA) in the postmenopausal adjuvant hormonal therapy. A certain percentage of patiens continue in started therapy with tamoxifen. Metabolism of tamoxifen in the organism – his change into active substance endoxifen and the ability to utilize tamoxifen is the function of activity of several enzymes. The main enzyme, important duing the change from prodrug tamoxifen into its active substance endoxifen is CYP 2D6 – the member of the cytochrome P450 family. The next important part of tamoxifen metabolism and its transport into intracellular compartment is P-glycoprotein. The process of tamoxifen utilisation and its effectivity could be affected by external factor – e. g. concomitant medication with inhibitors of CYP 2D6 or internal factors – polymorfisms of genes for CYP 2D6 or MDR-1 (gene for P-glycoprotein). In this artikle, we offer our preliminary results of several factors influencing the effect of tamoxifen, extended with new, yet unexplored factor – polymorfism of MDR-1., Soňa Argalácsová, Ondřej Slanař, Luboš Petruželka, and Lit.: 11