Článek pojednává o principech lékařské etiky a je volným pokračováním první části článku, ve kterém se autorky také zabývaly principy lékařské etiky, ovšem z jiné (širší) perspektivy. Principy lékařské etiky můžeme rozdělit na primární principy, sekundární principy a alternativní principy (alternativy, modifikace). Primární principy (základní principy, tzv. čtyři principy lékařské etiky, principy prvního řádu) jsou základními pilíři lékařské etiky. Determinují etické uvážení v této oblasti. Zahrnují principy – neškodění (nonmaleficence), konání dobra (beneficence), autonomie a spravedlnosti. K sekundárním principům náleží: pravdomluvnost, mlčenlivost, věrnost, poctivost a důvěryhodnost. Alternativami (modifikacemi) stěžejních principů jsou: lékařská etika založená na ctnostech, lékařská etika vycházející z péče o nemocné a lékařská etika vycházející z kazuistického přístupu., The text deals with the principles of medical ethics and it is free following of the first part of the article in which the authors were interested in the principles of medical ethics but from the other (wider) view. The principles of medical ethics can be devided into primary principles, secondary principles and alternative principles (alternatives, modifications). The primary principles (basic principles, so called four principles of medical ethics, the principles of the first class) are the basic columns of medical ethics. They determine ethics meaning in this area. They comprise these principles – harmlessness (nonmaleficence), doing goodness (beneficence), autonomy and justice. Secondary principles comprise: truthfulness, secrecy, faithfulness, morality and credibility. The main alternative (modifications) principles are: medical ethics based on the morality, medical ethics coming out of the care about the ill patients and medical ethics coming out of case report., Pavlína Zímová, Jana Zímová, and Literatura
The text called „The Principles of Medical ethics – 1st part“ is the beginning „enter“ to problem of medical ethics principles. The principles have their irreplaceable place in medical ethics. It isn´t possible to talk about principles without a connection with norms (rules), institutions and limits. A concept norm started to use for signing what is morally right until 19th century. Norms work in the society as regulators of peoples´ actions containing orders, prohibitions or permissions. Moral norms will never stop mens´ exceeding. Of course, there can be given reasons and justification with re-calling to the values like (freedom, life, health…) or there can be general principles (dignity, justice…). Only reasonable and justified moral norms can establish another expectations in human subjects. The text is oriented on principles of medical ethics. The doctor naturally has to know four basic principles of medical ethics. He has to know theoretical and practical level of these principals. Holding norms and principles are necessary part of doctor´s practice. There are beautiful examples of materialization of principles of medical ethics - fifteen principles given in „The European Charter of Medical Ethics.“ Principles contained in it come out of four basic principles of medical ethics. This important document was agreed by the representatives of medical chambers on the Greek island Kos on 10 June 2011., Pavlína Zímová, Jana Zímová, and Literatura 20
Chronická hyperglykemie u pacientů s diabetem 2. typu vede k vývoji mikrovaskulárních a makrovaskulárních komplikací a signifikantně ovlivňuje morbiditu a mortalitu. Řada velkých klinických studií dokazuje, že normalizace hladiny glykemií může zabránit nebo zpomalit progresi pozdních komplikací diabetu. Asi 25 % pacientů léčených perorálními antidiabetiky potřebuje inzulinoterapii ke kompenzaci progrese selhání β‑buněk a zabezpečení kontroly glykemie. Podle doporučení ADA/EASD je možné při neuspokojivé kompenzaci diabetu perorálními antidiabetiky zahájit inzulinoterapii přidáním bazálního inzulinu ke stávající léčbě. Dlouhodobě působící inzulinová analoga (glargin, degludec, detemir) ve studiích prokazují signifikantně nižší riziko hypoglykemických příhod, především nočních. K ovlivnění postprandiální hyperglykemie při terapii bazálním inzulinem je možné využít kombinace s krátkodobě působícími agonisty GLP‑1 receptorů. Léčba má nižší riziko hypoglykemických příhod než terapie inzulinem bazál/bolus a také nižší riziko zvyšování hmotnosti. Zasahuje přímo do patofyziologie diabetu 2. typu., Chronic hyperglycaemia in patients with type 2 diabetes mellitus leads to the development of microvascular and macrovascular complications while significantly affecting morbidity and mortality. A whole line of major clinical studies have proven that normalization of glycaemia levels can prevent or slow down the progression of later complications associated with diabetes. Around 25% of patients treated with oral antidiabetic drugs require insulin therapy to compensate for the progress of b‑cell failure and to ensure glycaemic control. According to the ADA/EASD guidelines, it is possible, if the diabetes is not satisfactorily controlled with oral antidiabetic drugs, to introduce insulin therapy by adding basal insulin to the existing treatment. In studies, the long‑term acting insulin analogues (glargine, degludec, detemir) have established the evidence of significantly reduced risk of hypoglycaemia, especially at night. In order to influence postprandial hyperglycaemia during basal insulin therapy it is possible to use the combination with short‑term acting GLP‑1 receptor agonists. The therapy presents a reduced risk of hypoglycaemia than basal/bolus insulin therapy as well as a lower risk of weight increase. It directly impacts the pathophysiology of type 2 diabetes mellitus., and Adamíková A.
Cílem je ukázat optimální využití počítačové tomografie (CT), magnetické rezonance (MR) a PET/CT (fúze počítačové emisní tomografie a CT) v předoperačním (klinickém) stagingu, plánování léčby a dispenzarizaci onkogynekologických pacientek se zhoubnými nádory děložního hrdla, těla a ovarií. Podáváme přehled o možnostech a limitech jednotlivých zobrazovacích modalit komplementárních k ultrazvukovému vyšetření, které zůstává metodou první volby v zobrazení v gynekologii. Práce by měla být vodítkem pro kliniky, jak využívat dané techniky efektivně., The aim of this review is to demonstrate the optimal use of modern imaging methods (CT, MRI and PET/CT) in the preoperative staging, therapeutic management and follow-up of gynecological cancer patients (neoplasm of cervix, uterus and ovary). We present an overview of the advantages and limitations of modern imaging modalities that are complementary to ultrasound, which remains the first choice in gynecology. The review should be used as a guide for gynecologists and oncologists on how to use the methods effectively., Andrea Burgetová, Daniela Fischerová, and Literatura
Difuzní B-velkobuněčný lymfom (DLBCL) představuje agresivní lymfoidní neoplazii, která patří díky moderním léčebným přístupům k vysoce kurabilním nádorovým onemocněním. Ale i v éře imunochemoterapie existuje významná skupina pacientů, kteří jsou primárně refrakterní na podávanou terapii, nebo po jejím ukončení relabují. Výsledek časného PET/CT vyšetření (ePET/CT) v průběhu terapie může být cenným ukazatelem citlivosti nádoru na podávanou léčbu. Možnosti hodnocení ePET/CT jsou dnes poměrně široké a zahrnují jak vizuální popis, tak také různé metody semikvantitivního posouzení léčebné odpovědi. I přes množství dosud získaných dat a řadu slibných předběžných výsledků zůstává role ePET/CT stále předmětem klinického výzkumu a jeho výsledek zatím nemůže být standardně používaným vodítkem pro rozhodování o další léčbě nemocného., Diffuse large B-cell lymphoma (DLBCL) is an aggressive lymphoid neoplasia, and for modern therapeutic approaches is a highly curable cancer. In the era of immunochemotherapy there is still a significant group of patients who are primarily refractory to a therapy or relapse after treatment. Result early PET/CT (ePET/CT) during therapy can be a valuable indicator of tumor sensitivity to a given treatment. The assessment of ePET/CT today are quite broad and include both visual description, as well as different methods semiquantitative assessment of treatment response. Despite the amount of data acquired so far and the number of promising preliminary results, the role ePET/CT is still the subject of clinical research and its outcome can not yet be normally used to guide decisions about further treatment of the patient., Zuzana Kapitáňová, Lenka Henzlová, Eva Buriánková, Aleš Obr, Miroslav Mysliveček, Tomáš Papajík, and Literatura
Cíl studie: Posouzení významu celotělové magnetické rezonance (WB-MR) v odlišení monoklonální gamapatie nejistého významu (MGUS) od iniciální/asymptomatické formy mnohočetného myelomu (MM), ve zpřesnění stadia MM včetně podchycení extramedulární progrese, v diagnostice solitárního plazmocytomu (SP) a zhodnocení praktického přínosu stážovacího systému Durie-Salmon Plus (D-S Plus). Název a sídlo pracoviště: III. interní klinika, LF UP a FN Olomouc. Materiál a metody: Analyzovaný 87členný soubor sestával z 28 jedinců s MGUS, z 54 nemocných s MM vyšetřených při rozpoznání nemoci a z 5 jedinců se solitární formou plazmocytomu. WB-MR byla prováděna na přístroji Magnetom Avanti 1,5 T pomocí virtuální celotělové maticové cívky s postupnou akvizicí v 7 etážích a v sekvencích T2 STIR a T1. Na základě počtu ložisek a charakteru difuzních změn bylo určeno stadium nemoci podle klasifikace D-S Plus a srovnáno s výsledky standardního stratifikačního systému podle D-S. Statistické hodnocení bylo provedeno pomocí koeficientu Cohenovo kappa a McNemarova-Bowkerova testu (p < 0,05). Výsledky: U 17 z 28 jedinců s MGUS (61 %) byla pomocí IMWG (International Myeloma Working Group) a/nebo WB-MR splněna kritéria transformace v MM. U 4 ze17 jedinců (23 %) bylo zaznamenáno při použití stratifikačního systému D-S Plus vyšší stadium než podle systému D-S založeném na konvenční radiografii skeletu (KRS). Devět ze 14 jedinců (64 %) s MGUS v transformaci s negativitou KRS mělo pozitivní obraz při použití WB-MR. Charakter změn zjištěných při WB-MR vedl u 9 ze 17 nemocných s MM (53 %) k zahájení indukční chemoimunoterapie. Stratifikace podle D-S Plus rozčlenila 54 doposud neléčených nemocných s MM do stadií 1–3 (17 %, 33 % a 50 %), přičemž u 22 % došlo při srovnání s D-S standardním systémem k posunu do vyššího stadia choroby, u 9 % naopak k přeřazení do stadia nižšího. U 13 % nemocných s MM bylo pomocí WB-MR rozpoznáno extramedulární, především paraspinální, šíření myelomového procesu. Z 5 nemocných s diagnózou SP byla u 2 rozpoznána pomocí WB-MR multifokální forma plazmocytomu. Závěr: WB-MR je vysoce přínosná zobrazovací metoda s podstatně vyšší citlivostí než KRS, neboť umožňuje citlivé zhodnocení tíže a rozprostření projevů myelomové kostní nemoci, jejího extraoseálního šíření a rozpoznání skutečně solitární formy plazmocytomu. Významně obohacuje standardní diagnostická kritéria používaná v odlišení stabilní formy MGUS od fáze její maligní transformace do MM. Stratifikační režim podle D-S Plus osvědčil praktický potenciál k začlenění do standardního algoritmu diagnostických a stratifikačních metod u MGUS a MM. Klíčová slova: celotělová magnetická rezonance (WB-MR), monoklonální gamapatie nejistého původu (MGUS), mnohočetný myelom, solitární plazmocytom, stážovací systém Durie-Salmon Plus (D-S Plus)., Objective: The aim of the study was to assess the significance of the whole-body magnetic resonance imaging (WB-MR) in resolution of monoclonal gammopathy of undetermined significance (MGUS) and initial, asymptomatic form of multiple myeloma (MM), in specification of MM stage, including the detection of extramedullary progression, as well as the diagnostics of solitary plasmocytoma (SP) and the evaluation of practical usefulness of the Durie-Salmon Plus staging system (D-S Plus). Settings: 3rd Department of Internal Medicine, University Hospital, Medical Faculty of Palacky University, Olomouc. Material and Methods: The analyzed 87 patient cohort consisted of 28 MGUS individuals, 54 patients with newly diagnosed MM and 5 patients with SP. WB-MR was evaluated using Magnetom Avanto 1,5 T with the use of virtual whole body coil with sequential acquisition on 7 levels and 2 sequentions – T2 STIR and T1. Based on the number of lesions and the pattern of diffuse changes there was assessed the D-S Plus stage and compared with the results of the standard D-S stratification system. Statistical estimation was done using the Cohen kappa and McNemara-Bowker test at p < 0.05. Results: In the group of 28 MGUS individuals, there were 17 (61%) patients fulfilling with the use of IMWG (International Myeloma Working Group) and/or WB-MR, criteria of transformation into the MM. In 4/17 (23%) individuals, there was described more advanced stage when comparing the stratification system D-S Plus to D-S system, based on the conventional radiography of the skeleton (CRS). Nine out of 14 (64%) individuals with transforming MGUS with negative radiological assessment had positive findings on WB-MR. The character of WB-MR findings led in 9/17 (53%) of the patients with MM to the initiation of the induction treatment. Stratification according to D-S Plus divided the 54 newly diagnosed patients with MM into stages 1-3 (17%, 33% and 50%). In 22% there was a shift into a higher stage using D-S Plus in comparison with D-S, in 9% of the patients the shift led to downstaging. In 13% of the MM patients there was described extramedullary, especially paraspinal propagation of the tumour. In 2 of the 5 SP patients there was recognized multifocal form using WB-MR.Conclusions: WB-MR is a very contributive imaging method with substantially higher resolution than conventional radiography, because it is able to evaluate the grade and the extent of myeloma bone disease, extramedullary propagation as well as the true recognition of solitary form of plasmocytoma. It improves the standard diagnostic criteria using in differentiation of stable MGUS from the phase of malignant transformation into MM. The D-S Plus system proved practical potential for incorporation into the standard diagnostic and stratification algorithms in MGUS and MM. Key words: whole-body magnetic resonance imaging (WB-MR), monoclonal gammopathy of undetermined significance (MGUS), multiple myeloma, solitary plasmocytoma, Durie-Salmon Plus (D-S Plus) staging system., Ščudla V., Heřman M., Minařík J., Pika T., Hrbek J., Bačovský J., and Lit.: 33
Léčba osteoporózy je limitována kromě jiných faktorů i úzkým medikamentózním spektrem. Ibandronát, preparát ze skupiny aminobisfosfonátů, který byl uveden do klinické praxe v roce 2005, přinesl nové možnosti. Umožňuje intermitentní dávkování v 1měsíčním (perorální forma), resp. 3měsíčním (intravenózní forma) intervalu, a to při zachování vysoké účinnosti léčby a výhodném bezpečnostním profilu. Intermitentní dávkování významně zlepšuje adherenci pacientek k léčbě, což má kromě snížení rizika osteoporotické fraktury pozitivní dopad i na efektivní využití nákladů na léčbu. Navíc se zdá, že kolísání kostní remodelace v průběhu intermitentní léčby ibandronátem by mohlo mít pozitivní vliv na fyziologii kostní tkáně, a snížit tak některá rizika, doprovázející léčbu bisfosfonáty., Zdeněk Málek, and Lit. 26
Cílem příspěvku je na základě zjištěných informací a výsledků srovnávání analyzovat vliv nakupování zdravotní péče na zkrácení čekacích dob a udržení kvality zdravotní péče. Systém veřejného zdravotního pojištění v České republice potřebuje změnu, týkající se především úhradových mechanismů. Důležité je využívání takových úhradových mechanismů, které pomohou k větší efektivitě a budou obsahovat nějakou formu měření kvality. Právě nakupování zdravotní péče, které je charakterizováno v tomto článku nabízí řešení některých neefektivit, protože umožňuje plánování a tím stabilizuje systém. Nakupování péče je podrobněji rozebráno, včetně jeho výhod a nevýhod. Hlavní výhodou je pro všechny zúčastněné stany bezesporu předem známá struktura, objem a cena péče. Následuje charakteristika procesu nákupu péče, tak jak je nastaven v zahraničí. jsou zhodnoceny postupy jednotlivých zdravotních pojišťoven při nakupování zdravotní péče, jaké jsou jejich požadavky na poskytovatele před uzavřením kontraktu a jak je stanovována cena za péči. Je zřejmé, že způsob nákupu se u jednotlivých zdravotních pojišťoven poměrně liší, proto mohou vznikat rozdíly i ve výsledné kvalitě a dostupnosti poskytované péče. Vliv na kvalitu je analyzován právě pomocí srovnání postupů zdravotních pojišťoven při nákupu péče a rozboru zahrnutých měřítek kvality do těchto postupů. Vliv na délku čekacích dob je zjišťován prostřednictvím informací od odborníků z jednotlivých zdravotnických zařízení, kdy je analyzována skutečná čekací doba ve vztahu k použitému úhradovéu mechanismu. Součástí práce je i zhodnocení legislativního prostředí v ČR, které představuje kvůli své nestabilitě velkou hrozbu pro aktivní roli zdravotních pojišťoven a tím i pro plánování a realizaci plnohodnotného nákupu péče., Healthcare policies' aims are often closely connected with better access and quality of healthcare services issues that can be understood as ones of essential preconditions for healthcare systems efficiency and sustainability. There is a wide variety of tools that healthcare policies' makers can use in order to increase the access and quality of healthcare. One of these tools is so called “healthcare services purchasing”. The contribution aims to evaluate the influence of the healthcare services purchasing on waiting times and quality of healthcare services in the Czech Republic. At the beginning, the term of healthcare services purchasing is introduced and its (dis)advantages are discussed. Consequently in the second part, the process of healthcare services purchasing in the Czech Republic, Holland and the USA is studied. In the third part, based on interviews with representatives of six health insurance companies and fourteen healthcare providers, the influence of the healthcare services purchasing on the quality and access of healthcare services in the Czech Republic is analyzed., Kateřina Štolcová, Zuzana Darmopilová, and Literatura
Cíl: Narkolepsii objektivizuje test mnohočetné latence usnutí (Multiple Sleep Latency Test, MSLT) nálezem průměrné latence usnutí ≤ 8 min a ≥ 2 spánky s časným nástupem REM spánku. Cílem studie bylo zhodnotit přínos opakování MSLT při podezření na narkolepsii, když první MSLT narkolepsii nepotvrdilo. Soubor a metodika: Jedná se o retrospektivní studii výsledků MSLT u nemocných vyšetřených pro narkolepsii v Centru pro poruchy spánku a bdění Neurologické kliniky 1. LF UK a VFN za sledované období 13 let. Studie analyzuje 39 dospělých nemocných s podezřením na narkolepsii, kterým bylo v průběhu roku provedeno dvakrát MSLT a u nichž první výsledek nesplňoval kritéria narkolepsie, a 42 nemocných, jejichž první MSLT odpovídalo narkolepsii. Výsledky: Devatenáct nemocných mělo první MSLT negativní a druhé pozitivní a u 20 nemocných první i opakované MSLT nesplnilo diagnostická kritéria narkolepsie. Tyto skupiny se navzájem a také vzhledem k nemocným se stanovenou diagnózou při prvním MSLT lišily v latenci REM spánku během noční polysomnografie. Latence usnutí prvního MSLT předpovídá výsledek opakovaného MSLT (p < 0,001). Senzitivita jednoho vyšetření MSLT proti dvěma MSLT je 82,4 % a negativní prediktivní hodnota prvního nepotvrzujícího MSLT je 48,7 %. Závěry: Při podezření na narkolepsii a neprůkazném nálezu při vyšetření MSLT je přínosné toto vyšetření opakovat., Aim:Narcolepsy is confirmed if the MSLT (Multiple Sleep Latency Test) shows the mean sleep latency of ≤8 min and ≥2 episodes of sleep with early onset of REM sleep. The aim was to assess the value of repeated MSLT in subjects with suspected narcolepsy after the first MSLT failed to confirm narcolepsy. Patients and methods: This is a retrospective study of the MSLT results in adult patients examined for narcolepsy at the Sleep and Wake Disorders Center of the Department of Neurology, First Faculty of Medicine and General University Hospital in Prague during a 13-year period. The study analysed 39 adults with suspected narcolepsy who underwent second MSLT in a course of one year after their first MSLT results failed to meet the criteria for narcolepsy, and 42 patients whose initial MSLT was consistent with narcolepsy. Results: In 19 patients, the first MSLT was negative, while the second was positive. In 20 patients, both the first and repeated MSLT failed to meet the diagnostic criteria for narcolepsy. These groups differed from one another and from patients diagnosed with the first MSLT in REM sleep latency during nocturnal polysomnography. Sleep latency in the first test is predictive of the outcome of the repeated MSLT (p < 0.001). Sensitivity of one MSLT compared to two is 82.4%, and negative predictive value of the first non-confirmatory test is 48%. Conclusions: It is useful to repeat testing in patients with suspected narcolepsy and inconclusive MSLT., and K. Šonka, L. Pazderová, J. Bušková, M. Pretl, S. Dostálová, T. Vorlová, J. Piško, E. Maurovich-Horvat, L. Plchová, J. Volná, I. Příhodová, D. Suchá, S. Nevšímalová, D. Kemlink
Využití moderních zobrazovacích metod v předoperačním stagingu, plánování léčby a dispenzarizaci onkologických pacientek přispívá k vysoké úspěšnosti léčby gynekologických zhoubných onemocnění. Narůstající komplexnost, ale zároveň komplikovanost diagnostiky je výzvou pro radiology, gynekology i onkology, aby se naučili využívat dané techniky způsobem efektivním jak z hlediska klinického, tak ekonomického. Práce podává přehled o možnostech zobrazovacích technik se zaměřením na CT (počítačová tomografie) a MR (magnetická rezonance), představuje jejich přednosti a nevýhody s důrazem na aspekt jejich racionálního využití v onkogynekologii. V mnoha případech indikace více různých zobrazovacích metod již nijak neovlivní léčebný management a vede ke zbytečné zátěži pacienta, časovému prodlení v léčbě i nadbytečným finančním výdajům., The using modern imaging methods in preoperative staging, therapeutic management and dispenzarization of oncological patients contribute to high success of treatment of gynaecological malignant tumours. The cumulative complexity but also complicity of diagnostics is a challenge for radiologist, gynaecologist and oncologist to learn to use these techniques in effective way from both clinical and economical points of view. This project is the review of possibilities of imaging modalities focused on CT (computed tomography) and MRI (magnetic resonance imaging). We present their advantages and disadvantages with the emphasis on their rational utilization in oncogynaecology. In many cases engaging several imaging modalities does not affect therapeutic method used and results in unnecessary burden for the patient, time delay for the onset of therapy and additional expenses., Andrea Burgetová, Daniela Fischerová, Manuela Vaněčková, Zdeněk Seidl, and Lit.: 20