Článek sumarizuje výsledky více než století trvajících archeologických výzkumů na raně středověkém hradišti v Libici nad Cidlinou a v jeho aglomeraci. Přestože podíl archeologicky prozkoumaných ploch řadí Libici na přední místo mezi soudobými raně středověkými centry, nedostatečný stav zpracování vyžaduje jasně definovat východiska a hlavní badatelské cíle. Hlavní pozornost věnovali autoři topografii lokality, vymezení základních vývojových fází a jejich absolutní chronologii a charakteristice jednotlivých etap archeologického výzkumu. and This article summarises the results of over a century of archaeological investigations at the Early Medieval castle at Libice nad Cidlinou and its agglomeration. Although the size of the archaeologically assessed area ranks Libice as one of the foremost early medieval centres, the insufficient state of processing calls for a clearly defined focus and, more particularly, research aims. Here the authors have concentrated on the topography of the site, the delimitation of the major developmental phases and their absolute chronology, and the characteristics of the various phases of archaeological investigation.
Studie představuje rozbor meče z hrobu 120 z pohřebiště u Libušina jezírka na hradišti ve Staré Kouřimi. Dvojsečný meč s damaskovanou čepelí, uložený v jednom z nejbohatších hrobových celků raně středověkých Čech, nenese žádné výrazné typologické znaky. Po morfologické stránce se od ostatních soudobých mečů odlišuje především malou délkou. Metalografická analýza prokázala, že se jedná o kvalitní zbraň s břity z nadeutektoidní oceli, která by mohla být i některým druhem kelímkové oceli. Na českém území jde prozatím o jediný artefakt, u kterého lze využití kelímkové oceli diskutovat. and The study offers an analysis of a sword found in grave no. 120 in the burial
ground at the stronghold of Stará Kouřim. Deposited in one of the richest grave units of early medieval Bohemia, the double-edged sword with a blade with pattern-welded surface panels does not bear any distinct typological features. From a morphological perspective, the sword stands out from other weapons of this period primarily due to its short length. A metallographic examination showed that the sword is a high-quality weapon with edges made of hypereutectoid steel, which could even be a certain type of crucible steel. For now this is the only artefact from Czech territory for which a possibility of use of crucible steel can be discussed.
Tinkering as a peddling job and sale developed in the northern part of the Trenčín Region (Upper Váh Area and Kysuce) and later in several villages in the northern part of Spiš. As a specific (non-farming) job of a group of male population, tinkering is a phenomenon that significantly influenced traditional culture in the above-mentioned regions. The affiliation with the tinker´s
socio-professional group was expressed not only by the itinerant livelihood, but it also was transferred to social activities and common personal contacts. The tinkers differed from peasants through their world view, peculiar morality, value guidance, but mainly through their experience and more real view of the world. They featured good dexterity in communication with authorities due to the obligation to arrange for documents which were necessary for them to be allowed to operate tinkering in the Czechoslovak Republic. Labour migration also affected incomes, possibilities of catering, dressing, habitation, and hygiene of itinerant tinkers. The essay explains these facts in relation to the tinkers from Kysuce, who migrated for work to Bohemia, Moravia and Silesia between world wars.
V jádru města Trutnova byla odkryta terénní deprese nejasného původu, jejíž výplň poskytla materiál pro archeobotanický rozbor. Nejstarší vrstvy zásypu, datované do doby kolem přelomu 13. a 14. stol., odpovídají době změny vlastníka i statutu města, a patrně i změn urbanistických. Archeobotanické analýzy jednotlivých zásypových vrstev dovolují sledovat vývoj synantropní vegetace v okolí zkoumané polohy a změny v hospodaření s přírodními zdroji v exponované poloze podhůří Krkonoš v rozmezí 14. až 16. století. Nálezy naklíčených obilek ječmene dokládají kontinuální výrobu piva nejpozději od přelomu 14. a 15. stol. v místě, kde písemné prameny ze 16. stol. dokládají městský pivovar. and The fill of a terrain depression of unknown origin discovered in the centre of Trutnov provided material for archaeobotanical analysis. The oldest layers of the fill, dated to the turn of the 14th century, correspond to the period of change in the town’s owner and charter, and evidently to urbanistic changes as well. Archaeobotonical analyses of the individual fill layers make it possible to track the development of synanthropic vegetation in the area around the studied site and changes in the utilization of natural resources in the foothills of the Krkonoše Mts. between the 14th and 16th centuries. A find of germinated grains of barley is evidence of the continual production of beer at least from the end of the 14th century at a site where written sources from the 16th century document the town brewery.
The Neolithic quarrying complex discovered in 2002 in the Jistebsko cadastre (in the Jizera Mountains) is one of the oldest and largest relicts of its type in the Czech Republic. The raw material scatter indicates that the extraction and processing of the raw materials for polished stone tools, probably for distribution across contemporary Central Europe, began in the earliest phase of the Neolithic (the Linear Pottery culture – 5400 BC, Turnov-Maškovy zahrady: Šída forthcoming a) and probably continued through to the end of the early phase of the Stroke-Ornamented Ware culture (4500 BC). The completely preserved complex, covering 21.2 ha, is the only such monument known to have been preserved, and its significance extends well beyond the borders of the Czech Republic. The first radiocarbon dates for the site were obtained last year. The first, sampled from the surface layers, dates to the 16th century AD and shows that the whole area was deforested. The second date, from charcoal lying at the bottom of an extraction pit, falls somewhere in the period 5150–4920 BC, i.e. during the transition from the Linear Pottery to Stroke-Ornamented Ware cultures. and Neolitický těžební areál objevený v roce 2002 na katastru obce Jistebsko (Jizerské hory) patří mezi největší a nejstarší památky svého druhu v České republice. Těžba a zpracování suroviny, která sloužila k výrobě kamenných broušených nástrojů a zásobovala pravděpodobně tehdejší střední Evropu, zde podle zjištění rozptylu suroviny probíhala od nejstarší fáze neolitu (kultura s keramikou lineární – 5400 BC, Turnov – Maškovy zahrady: Šída v tisku a) pravděpodobně až do konce starší fáze kultury s vypíchanou keramikou (4500 BC). Zcela intaktně zachovalý areál o ploše 21,2 ha představuje jedinečně zachovalou památku svého druhu, jejíž význam výrazně překračuje hranice České republiky. V uplynulém roce byly získány první radiokarbonová data pro lokalitu. První, pocházející ze vzorku z povrchových vrstev, náleží 16. století a dokumentuje výrazné odlesnění celého prostoru. Druhé datum, pocházející z uhlíku ležícího na dně těžební jámy, spadá do období 5150 až 4920 BC, tedy na rozhraní kultur s lineární a vypíchanou keramikou.
Studie se pokouší rekapitulovat základní vývojové tendence a charakterizovat současný stav archeologického výzkumu v oblasti středověké těžby a zpracování rud v Čechách. Snaží se upozornit na některé problémy a nedostatky provázející tuto specializovanou oblast bádání jak ve sféře sběru a analýzy dat, tak na úrovni teorie a interpretace. Česká středověká archeologie by měla systematickým propracováváním analytických a interpretačních možností svých pramenů zvýraznit svůj podíl na řešení technologických, ekonomicko–sociálních, sídelních, kulturních a ekologických otázek spojených se středověkou exploatací surovin. and This study attempts to recapitulate the basic developments in, and describe the present state of, archaeological research in the areas of medieval ore extraction and processing in Bohemia. It aims to draw attention to the major problems and issues linked to this specialised research area, both in terms of the collection and analysis of data and at the level of theory and interpretation. Czech archaeology should systematically develop the opportunities for analysis and interpretation provided by its sources to emphasize their contribution to the resolution of the technological, socio–economic, settlement, cultural and environmental questions associated with the medieval exploitation of raw materials.
Článek předkládá aktuální pohled na problematiku neolitické těžební lokality Bílý kámen u Sázavy (okr. Benešov). Své výsledky opírá jak o analýzu dostupných starších nálezů, tak o poznatky získané novým archeologickým výzkumem. Zjištění ukazují, že tradovanou představu o jedné z nejvýznamnějších památek po pravěké těžební činnosti nesilicitových hornin ve střední Evropě bude nutné podstatně revidovat. Již konstatování, že se nejedná o hlavní zdroj suroviny mramorových náramků kultury s vypíchanou keramikou (5100/5000–4500/4400 cal BC) otevírá nový prostor ve zdánlivě dávno vyřešené diskusi. Zároveň získaná radiokarbonová data obohacují naše poznání o aktivity probíhající na Bílém kameni v pozdním středověku a raném novověku. and The article presents a current view of the issue of the Neolithic mining site of Bílý kámen near Sázava (Czech Republic, Benešov district). The results are based both on an analysis of earlier finds and on the finds from a new archaeological excavation. The findings show that the traditional idea of one of the most important monuments of prehistoric mining activities of non-silicate rock in Central Europe will need to be substantially revised. The fact that it is not the main source of the raw material of marble bracelets during the period of the Stroked Pottery culture (5100/5000–4500/4400 cal BC) opens new space in a seemingly long-resolved discussion. Radiocarbon data enrich our knowledge of the activities taking place at Bílý kámen in the Late Middle Ages and Early Modern period.
Článek je příspěvkem k problematice typologie českých vrcholně středověkých hradů. Před třiceti lety byla vytvořena typologie královských hradů 13. století v Čechách, založená především na archeologických výzkumech v lovecké oblasti českých panovníků. Hrady byly rozděleny do tří skupin: hrady přechodného typu, hrady s obvodovou zástavbou a francouzské kastely (např. Durdík 2002b). Nálezové situace archeologických výzkumů však nebyly dodnes zveřejněny. Po polemice s oprávněností typologického vymezení francouzského kastelu (Razím 2002; 2005) hodnotí nyní autor ze stejného hlediska tzv. hrad přechodného typu, který údajně stojí na rozhraní mezi raně středověkými opevněními a vrcholně středověkými hrady. Rozbor všech dostupných informací vede k závěru, že hrad přechodného typu nebyl definován oprávněně. Navíc i přístup k pramenům a jejich hodnocení, které byly východiskem definice, vykazují zásadní věcné nedostatky. and On castles of the “transitional” type. This article is a contribution in the area of the typology of Bohemian High Medieval castles. The typology of 13th century royal castles in Bohemia was established thirty years ago, on the basis above all of archaeological excavations in the hunting grounds of the Czech kings. Castles were divided into three groups: castles of the transitional type, castles with perimeter buildings and French castels (e.g. Durdík 2002b). The finds situations of these excavations remain to this day unpublished, however. After critiques of the justification for the typological definition of the French castel (Razím 2002; 2005), the author now turns to an evaluation, from the same point of view, of castles of the transitional type, which supposedly stand at the line of division between Early Medieval fortifications and High Medieval castles. Analysis of all of the available information, however, leads to the conclusion that castles of the transitional type have not been justifiably defined. Moreover, even the approaches taken hitherto to the source material, and the evaluation of the latter – which formed the departure point for the definition – exhibit fundamental material shortcomings.
Článek předkládá nástin dějin bádání o oppidech a urbanizačních procesech v době laténské ve střední Evropě. Autor poukazuje na skutečnost, že interpretace oppid jakožto měst vznikla již na počátku 20. stol., kdy kromě několika málo oppid nebyla jiná laténská sídliště vůbec známa. Dnes tato interpretace neodpovídá stavu poznání laténské sídlištní struktury. Významnou roli v urbanizačním procesu zaujímají nedávno objevená neopevněná výrobní a distribuční centra a centra typu Němčice-Roseldorf, v nichž lze spatřovat počátky urbanizace střední Evropy v době laténské. Oppidům je naproti tomu přisouzena především obranná a prestižní úloha. and The article offers an outline of the history of research into oppida and urbanisation processes of the La Tène period in Central Europe. The author addresses the fact that the interpretation of oppida as towns came about at the beginning of the 20th century when, besides a few oppida, no other La Tène settlements were known at all. Today this interpretation does not correspond with what we know regarding the La Tène settlement structure. Recently discovered unfortified production and distribution centres and centres of Němčice-Roseldorf type play a significant role in the urbanisation process, in which we are able to see the beginnings of urbanisation of Central Europe during the La Tène period. As opposed to these, the oppida are attributed tasks primarily of a defensive and prestigious nature.
Tématem práce je osídlení okresu Rakovník v době kultury s vypíchanou a stručně i kultury s keramikou lineární. V regionu, který je nejvýše položenou neolitickou sídelní oblastí v Čechách, nebyl dosud žádný větší výzkum zaměřený na toto období proveden, hlavní zásluhu na poznání zdejšího pravěku mají místní sběratelé. Neolitické lokality (celkem 31, z toho 23 s LnK a 26 s VK) se shlukují do pěti mikroregionů. Mikroregion 1 patří do povodí Ohře; z této strany dochází k neolitizaci celé kotliny. Mikroregiony 2–4 tvoří jádro osídlení. Mikroregion 5, ležící v povodí Loděnice, se nalézá již za hranicemi vlastní kotliny; osídlen byl s jistým zpožděním, a to od východu. Mikroregion 2 vykazuje silné styky s oblastí těžby pruhovaného deskového silexu v Dolním Bavorsku, a je proto pravděpodobné, že se zdejší osady na importu a distribuci této suroviny podílely zvýšeným způsobem. Vlastní kotlina byla kontinuálně osídlena od nejstaršího stupně LnK až do mladší fázeVK (IVb). and Settlement of the Rakovník district during the time of the Stroked Pottery culture. The subject of this paper is the settlement of the Rakovník district during the time of the Stroked Pottery culture and briefly the Linear Pottery culture as well. To date, no larger excavations focused on this period have been performed in the region – the highest Neolithic settlement region in Bohemia. The main credit for our knowledge of local prehistory goes to local collectors. Neolithic sites (31 in all, of which 23 are linear pottery and 26 with stroked pottery) are clustered into five microregions. Microregion 1 is in the Ohře watershed; from here neolithisation spread to the entire basin. Microregions 2–4 form the core settlement. Microregion 5, which lies in the Loděnice watershed, is located on the borders of the basin; it was settled later, from the east. Microregion 2 shows strong contacts with flint mining regions in lower Bavaria. It is thus likely that the local settlements to a large extent participated in the import and distribution of this raw material. The basin itself was continuously settled from the early linear pottery to the late stroked pottery period (IVb).